Rozloučení a rozvedení Od rozloučení manželství rozeznávati se sluší rozvedení. Při rozloučení zruší se právoplatné dřívější manželství, netrvá tudíž dále, kdežto při rozvodu svazek manželský nadále trvá, jen že manželé prosti jsou práv a povinností z manželského spolužití plynoucích, ale ne práv a povinností plynoucích z manželství. Církevní právo katolické teprve po mnohém kolísání ustanovilo se na tom, že platné manželství, v němž soulož byla vykonána, jen smrtí jednoho manžela rozloučeno býti může. I zásadná nerozlučitelnost manželství toho nevyžaduje, by manželé za každou cenu spolu žili; mohou nastati případy, kdy by nucené spolužití bylo nesnesitelným břemenem. Aby však společný život manželský byl přerušen, potřeba jest důvodu právem uznaného. Rozvedení dle církevního práva může nastati dle zvyku ustáleného u církevních soudů manželských trvale, od lože a stolu a pak na určitý nebo neurčitý čas. Trvalý rozvod dovoluje se soudem v případě cizoložství jednoho manžela, někdy v případě nepřirozeného ukojení pudu pohlavního a nebo zlomyslného opuštění manžela. ( Zdroj : Ottův slovník naučný )
(Rozvod je uprostřed)
