Již od 14. stol. bylo celé Těšínské knížectví majetkem českých králů a těšínská knížata byla jejich leníky. Smrtí poslední Piastovny Alžběty Lukrécie v roce 1653 léno zaniklo a Těšínsko nadále spravovali čeští králové, tedy Habsburkové. Po rozpadu rakousko-uherské monarchie v roce 1918 byla založena Národní rada knížectví Těšínského, která vyhlásila státní příslušnost Těšínska k Polsku. V roce 1920 rozhodla velvyslanecká konference mocností Dohody o rozdělení území Těšínského Slezska mezi dva nově vzniklé státy - Československo a Polsko. Olza se stala hraniční řekou a Těšín byl rozdělen na historickou část - Cieszyn a západní předměstí – Český Těšín.
(Český Těšín je uprostřed)
