První písemná zmínka o hradu Žacléř, který byl založen pravděpodobně kolem roku 1300, pochází z roku 1334, kdy ho získal do zástavy Berthold z Lípy. Ves Bornflos, která kolem něj vznikla, byla zničena za husitských válek. Nové sídlo – městečko Bärenstadt je připomínáno až v roce 1553. V roce 1523 za držení Heřmana ze Šumburku byl hrad pobořen, v roce 1555, kdy již patřil Kryštofu Gendorfovi z Gendorfu, byla zahájena přestavba na renesanční zámek. Od roku 1570 se v Žacléři těžilo černého uhlí.
Žamberk
Město bylo založeno v 2. polovině 13. století, první písemná zmínka pochází z roku 1332. Kolem roku 1350 došlo k jeho rozdělení mezi panství litické a žampašské. Litické panství patřilo pánům z Kunštátu a Poděbrad a od roku 1495 Pernštejnům. V roce 1555 je koupil Arnošt, vévoda Bavorský z rodu Wittelsbachů, v roce 1557 Václav Okrouhlický st. z Kněnic a v roce 1563 Mikuláš z Bubna. Žampašskou část vlastnil v letech 1355–1367 Karel IV., poté Žampachové z Potštejna. Od roku 1575 patřilo celé sjednocené žampašské panství Bubnům. V roce 1809 se stal majitelem hrabě Verian Alfréd Windischgrätz a v roce 1815 Parishové.
Žatecké hradiště bylo osidlováno plynule od 10. stol., první písemná zmínka o Žatci je z roku 1004. V roce 1265 udělil Přemysl Otakar II. městu významná privilegia – zejména soudní. V roce 1277 byl naposledy zmíněn purkrabí žateckého královského hradu. Za husitských válek byl Žatec jednou z bašt husitů. Rozvoj města, umožněný díky obchodu s chmelem, byl přerušen restrikcemi po Bílé hoře, kdy Žatec platil za podporu českých stavů.
Ždánice První písemná zmínka o městečku pochází z roku 1286, o zeměpanském hradu na vrchu Palánek pak z roku 1349. Jako leníci zde vládli například vladykové ze Ždánic nebo páni z Fulštejna. V 15. století byl majitelem panství Jan Zelený ze Sanova, bratři Petr a Beneš ze Suchdola a čtyři roky také hrabě Petr ze Svatého Jiří a Pezinku. V roce 1538 hrad vyhořel a tehdejší majitelé páni ze Zástřizl místo něj vybudovali tvrz. Roku 1558 koupili Ždánice Sernberové z Boskovic a na Bučovicích a v roce 1566 Kounicové, kteří zde vystavěli renesanční zámek. Po pobělohorské konfiskaci kounicovského majetku se stali majiteli Lichtenštejnové.
Vznik osady je spjat se založením cisterciáckého kláštera Bočkem z Obřan v roce 1252. Dále klášter spravovali páni z Kunštátu a knížata z Münsterberku. V roce 1617 se stal klášterní majetek směnou soukromým majetkem kardinála Františka z Ditrichštejna. V letech 1719 – 1722 vybudoval na nedaleké Zelené Hoře Jan Blažej Santini – Aichel ve stylu barokní gotiky poutní kostel sv. Jana Nepomuckého. Klášter byl v roce 1784 zrušen a upraven na zámek. V roce 1826 koupil panství Josef Vratislav z Mitrovic, posléze patřilo ještě Františku Josefu z Ditrichštejna, Clam – Gallasům a Kinským.
Zakladatelem hradu byl pravděpodobně rod Buziců, prvním, kdo se psal ze Žebráku, byl v druhé polovině 13. stol. Oldřich Zajíc. V roce 1336 získal panství výměnou za panství budyšínské král. Po nástupu Karla IV. na trůn drží Žebrák až do roku 1350 jeho bratr Jan Jindřich. Hrad byl několikrát zastaven, např. Petrovi z Vartemberka, patřil i Kolowratům. V roce 1532 vyhořel a jeho zkázu později dokonal Volf Krajíř z Krajku, když hrad překopal při hledání pokladu.
Historie města se začala psát počátkem 16. stol., v roce 1569 zde byl otevřen železný důl a zřízena hamernická dílna. Vlastník, Jiří z Gutštejna, hamr i důl pronajal Konrádovi Geislerovi a Melicharu Fiedlerovi. V roce 1584 panství koupili Schwarzenberkové a v roce 1676 Nothaftové z Wernbachu, kteří zde zřídili sklárnu. Od roku 1757 Rudu vlastnili páni z Klenové, v roce 1772 ji koupil sklářský mistr Jan Jiří Hafenbrädl a v roce 1852 Hohenzollernové.
První písemné zmínky o kostelu a faře pocházejí ze 13. stol. Ve 14. stol. patřil Brod pánům ze Železnice, posléze Vartenberkům a koncem 15. stol. jej získali Valdštejnové. V roce 1628 prodal Albrecht z Valdštejna celé panství plukovníkovi svého vojska Mikuláši Des Fours Walderode. Za třicetileté války byl Železný Brod vypálen Švédy a shořela také radnice se všemi písemnostmi. Nová byla postavena v roce 1670 a současná novorenesanční pak v roce 1890.
Klášter byl založen v roce 1139 pražským biskupem Ottou a knížetem Soběslavem pro benediktiny ze sázavského kláštera. Od roku 1149 zde však byli premonstráti. Za husitských válek byl klášter dvakrát dobyt a vypleněn, v roce 1467 jej Jiří z Poděbrad daroval Trčkům z Lípy. Zpět vykoupen byl až v roce 1622. V roce 1712 klášter vyhořel a byl barokně goticky obnoven Janem Blažejem Santinim. Po dalším požáru na poč. 20. stol. byl opraven pseudobarokně.
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1237. V roce 1349 je připomínána tvrz, která patřila Archlebovi ze Židlochovic a Bohušovi ze Ždánic. V roce 1351 prodal olomoucký arcijáhen Vítek Židlochovice pánům z Fulštejna a ti o dva roky později moravskému markraběti Janu Jindřichovi. V roce 1407 se stal majitelem Vilém Zajíc z Valdeka a v roce 1420 Valdštejnové. V roce 1482 panství získali páni z Boskovic a v roce 1508 Pernštejnové. V letech 1552 – 1564 zde vládli páni ze Zástřizl, poté Žerotínové a od roku 1616 Valdštejnové. V roce 1697 panství koupili Sitzendorfové, v roce 1743 Ditrichštejnové a konečně v roce 1819 Habsburkové.
Již v roce 1176 zde stála vodní tvrz, která patřila Oldřichovi ze Žinkov z rodu Drslaviců. Jeho rod vystavěl na vrchu také hrad Potštejn. Od roku 1433 patřilo panství pánům z Klenové, kteří tvrz přestavěli na raně barokní zámek. Od roku 1712 zde vládli páni z Vrtby a od roku 1830 Lobkowiczové. V roce 1897 zámek koupil arch. Karl von Wessely a přestavěl jej do pseudorenesanční podoby. V letech 1916 – 1945 patřil průmyslnické rodině Škodů.
První písemná zmínka o hradě je z roku 1358. Zakladateli byli páni z Hradce, v roce 1393 jej kupuje vladycký rod Kamarétů. Ti zde vládli do roku 1485, kdy panství prodali Vencelíkům z Vrchovišť, kteří hrad významně dostavěli. V roce 1544 koupil zadlužené panství Albrecht z Gutštejna a od roku 1564 je podruhé v rukou pánů z Hradce. Ti v roce 1604 vymírají a panství získali Slavatové. V roce 1693 se stala Žirovnice majetkem Šternberků, kteří v roce 1910 prodali panství městu.
Hrad nechal pravděpodobně postavit Jindřich z Lichtenburku a první písemná zmínka o něm je z roku 1289. V roce 1356 jej koupil od Anežky ze Žleb Karel IV. Hrad byl od té doby neustále v zástavě, posledním zástavním majitelem byl od roku 1629 Jan Trčka z Lípy. Po konfiskaci jeho majetku získal Žleby do dědičného držení Leonard Helfrid z Meggau. I nadále se zde však majitelé střídali, poslední šlechtickou majitelkou byla do roku 1945 Marie z Trauttmansdorfu. Dnešní podobu zámek získal mezi lety 1849 – 1868 za Karla Vincence Auersperga.
Prvním známým majitelem Žlutic byl Zdimír ze Svojšína, který kolem poloviny 12. stol. ves daroval benediktinskému klášteru v Kladrubech. V roce 1186 se směnou dostala do držení českých panovníků. V 1. pol. 13. stol. se majiteli stali Hrabišicové, kteří později přijali predikát z Rýzmberka. V roce 1415 panství koupili Elsterberkové. V roce 1426 se města nejprve násilím zmocnil, o dva roky později je pak koupil Jakoubek z Vřesovic. Dalšími majiteli byli od roku 1537 páni z Plavna, od roku 1568 Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic a od roku 1575 Kokořovci z Kokořova.
Zdejší hrad Frýdberk postavil snad kolem roku 1300 rytíř Jan z Wüstehube. Před rokem 1340 jej získali loupeživí rytíři Haugvicové, kteří jej v roce 1358 pod nátlakem prodali vratislavskému biskupovi Přeclavovi z Pohořelé. V roce 1428 byl hrad poničen husity a opravy se dočkal až v roce 1582 za biskupa Martina Gerstmanna. V roce 1639 byl opět pobořen švédským vojskem a později sloužil jako pivovar. V roce 1805 věnoval biskup hrad městu a ten byl v letech 1809 – 1810 přestavěn na kostel sv. Josefa.
Ves byla založena v pol. 13. stol. a mezi jejími majiteli byli kromě drobných šlechtických rodů také Rožmberkové a opati vyšebrodského kláštera. Koncem 15. stol. byla vybudována pozdně gotická tvrz, která byla na přelomu 16. a 17. stol. přestavěna do podoby renesančního zámečku. Poté také nechal Theobald Hock obehnat tvrz i s historickým jádrem vesnice hradební zdí se šesti baštami. Od roku 1618 zde již šlechta nesídlila a tvrz začala chátrat.
