První zmínky o králováckém dvorci s kapličkou a zvoničkou, který spadal pod králováckou rychtu ve Stodůlkách, pocházejí z přelomu 15. a 16. stol. Králováci byli svobodní, podřízeni jen českému králi a střežili zde zemskou hranici, zemské stezky a zlaté doly. Jejich osamělé dvorce byly rozprostřeny kolem osmi rychet, rychtáře si směli sami volit. V roce 1523 koupil dvorec Jan Fuchs ze Svojší, který zde vybudoval sklárnu s jednou pánví – ein Tiegel, z čehož vznikl současný název Antýgl. Sklárna byla v provozu až do roku 1815, kdy byl dvorec přebudován na zájezdní hostinec. V roce 1964 byl renovován za účelem zřízení autokempu.
První písemná zmínka pochází z roku 1121. Bělá byla jedním z center přimdských Chodů, kteří zde měli svou rychtu a soud. V 16. stol. byli zástavními majiteli panství Švamberkové, od roku 1600 pak Lamingenové, kteří zde postavili zámeček. V roce 1678 panství koupil Kašpar Krajíř ze Sulevic, po jeho smrti připadl statek jeho manželce Anně Terezii Cukrové z Tamfeldu. Posledními majiteli byli Kocové z Dobrše, kteří panství zdědili v roce 1796.
Původní gotická tvrz ze 13.stol. byla v 16. stol. přestavěna na renesanční zámek. Mezi nejvýznamnější jména, spjatá s tímto místem, byl Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Majitelé se často střídali, nejdéle Bezdružice spravovali Löwensteinové, kteří také provedli nejrozsáhlejší přestavbu. V roce 1868 postoupil Karel Jindřich Löwenstein zámek rakousko-uherským úřadům za účelem zřízení soudu a vězení.
První písemná zmínka pochází z roku 1284, kdy ves patřila cisterciáckému klášteru v Pomuku. Během husitských válek byl klášter zničen a majiteli Blovic se stali Švamberkové, po nich Jaroslav z Javora a vladykové z Netunic. Kolem roku 1465 bylo panství zastaveno Šternberkům. V letech 1529 - 1536 byli majiteli Lvové z Rožmitálu, poté opět Šternberkové. V roce 1566 získali Blovice Roupovští z Roupova. V letech 1618 – 1663 byli majiteli Svárovští, poté hrabě z Guttenštejna a jeho dědicové. V roce 1728 panství získali Kolovratové a posledními majiteli byli od roku 1872 Pálffyové z Erdödu.
V první polovině 13. stol. náleželo Borsko Ratmírovi ze Škviřína. První písemná zmínka o raně gotickém vodním hradu je z roku 1263. Po Ratmírových potomcích, pánech z Boru,zde plných 400 let vládli Švamberkové, v roce 1650 prodali panství Zikmundu Bedřichovi von Götzen. V roce 1720 koupili Bor Löwensteinové. Areál zámku je cenným architektonickým komplexem, zahrnujícím všechny stavební slohy.
Tento nejvyšší vrchol Českého lesa měří 1042 m. V roce 1894 zde byla Klubem českých turistů vystavěna dřevěná rozhledna a o tři roky později také chata. Byla nazvána po svém projektantovi Pasovského chýší. V letech 1904 – 1905 byla dřevěná věž nahrazena kamennou věží Kurzovou, vysokou 25 m. V časech komunistického experimentu zde byly vybudovány vojenské objekty a rozhledna byla nepřístupná.
První písemná zmínka o Domažlicích je z roku 993. V 60. letech 13. stol. se trhová osada změnila v opevněné královské město a domažličtí Chodové chránili hranici a obchodní stezku do Bavor, za což jim byly uděleny četné výsady. V roce 1431 zde husité porazili vojska V. křížové výpravy. Po Bílé hoře byla městu zkonfiskována značná část majetku a Chodům byla odebrána jejich práva. V roce 1695 bylo potlačeno jejich povstání a Domažlice začaly ztrácet na významu.
Nejstarší písemná zpráva, zmiňující jakéhosi Petra z Artmanic, je z roku 1219. Díky dolování zlata se osada rychle rozvíjela, navíc se zde vybíralo mýto na tzv. „Vintířově“ stezce. V 15. stol. drželi Hartmanice Rožmberkové. V letech 1603 – 1848 patřilo městečko městu Sušici. Za třicetileté války bylo vypáleno a několik let zůstalo pusté. V roce 1881 zde místní židovská obec postavila synagogu, která byla po devastaci wehrmachtem za války a komunisty za míru v roce 2006 opravena.
Původní osada na kupecké stezce pod hradem Práchní byla v roce 1292 povýšena Václavem II. na město. Bavorové ze Strakonic, kteří město vlastnili do roku 1404, jej opevnili a postavili zde tvrz. Dalšími majiteli byli páni z Hradce, páni z Rýzmberka a Kocovští z Kocova. Od roku 1483 patřily Horažďovice Švihovským, kteří zde nechali roku 1503 vybudovat městský vodovod. Ten sloužil až do roku 1932. V roce 1622 získali panství Šternberkové. Od roku 1719 se zde vystřídali Mansfeldové, Pöttingové a Löwensteinové, posledními majiteli byli v letech 1834 - 1945 Kinští.
Původně biskupský hrad byl založen před polovinou 13. stol. Po husitských válkách přešel do světských rukou, mezi majiteli byli například Ronšperkové. Kolem roku 1535 získali Horšovský Týn Lobkoviczové. V roce 1547 byl hrad vážně poškozen při požáru a o tři roky později renesančně přestavěn. V roce 1623 koupil panství jako levný pobělohorský konfiskát štýrský hrabě Maximilian Trauttmansdorff.
Hracholuská údolní nádrž na Mži byla dokončena v roce 1964. Sypaná hráz je 28 m vysoká , 9 m široká a 270 m dlouhá. Plocha nádrže je 407 ha největší hloubka 31 m. Nedaleko přehrady se nachází zřícenina hradu Buben, založeného vladyky z Dolan. V roce 1379 hrad získali páni z Jeřeně a v 15. stol. Jan z Volfštejna. Za poděbradských válek byl ve vlastnictví Chlumčanských z Přestavlk a od roku 1567 je pustý
První dochovaná zmínka o obci Chudenice je z roku 1200, ale první zmínka o panském sídle je až z roku 1564. Zámek, původně gotická tvrz, byl však pravděpodobně postaven již ve 12. stol. Po celou svoji historii, více než 700 let, patřilo chudenické panství rodu Czernínů. V 16. stol. přestavěl Humprecht Czernin tvrz na renesanční zámeček a v roce 1592 povýšil císař Rudolf II. Chudenice na město.
Hrad založil v roce 1456 král Karel IV. na ochranu zemské hranice, ale i na ochranu místních zlatých dolů. Hrad byl často v zástavě, prvním zástavním držitelem byl první český kardinál Jan Očko z Vlašimi, v letech 1411 - 1454 pak Zmrzlíkové ze Svojšína a Orlíka. V pol. 15. stol. zde hospodařili Šternberkové, později např. tajemník Ferdinanda I. Jiří z Lokšan. V roce 1616 koupilo již zpustlý hrad město.
První písemná zmínka pochází z roku 1384. Ves však zřejmě existovala již v letech 1260 – 1270, kdy zde Drslavic Děpolt založil hrad Rýzmberk. Švihovským z Rýzmberka pak panství patřilo až do Bílé hory, kdy jej získal Filip Krac ze Scharffensteinu. Dalším majitelem byl Wolf Maxmilián Lamingen, který zde v roce 1678 zřídil první textilní manufakturu v Čechách. V roce 1696 koupil panství od vdovy po Lamingenovi hrabě Jiří Jindřich Stadion.
Klášter založil v roce 1115 kníže Vladislav I. a v roce 1125 zde byl také pochován. Díky přízni českých králů klášter bohatl a v roce 1233 byla dokončena dvouvěžová románská bazilika. V roce 1421 obsadil městečko i klášter Jan Žižka. V roce 1618 vypověděli poddaní klášteru poslušnost, po porážce protestantských stavů na Bílé hoře však o své výhody zase přišli. V letech 1712 – 1726 byl klášterní chrám barokně goticky přestavěn Janem Blažejem Santinim Aichlem. V roce 1785 byl klášter zrušen Josefem II. a v roce 1825 jej koupili Windischgrätzové.
První zmínka o vsi je z roku 1253, v roce 1260 povýšil Přemysl Otakar II. Klatovy na královské město. To zažívalo všeobecný rozkvět jak v dobách lucemburských, tak za husitské revoluce. Rozvoj se nezastavil ani v 16. stol., byla postavena Černá a Bílá věž, radnice nebo farní chrám. Úpadek však přišel s třicetiletou válkou a rozsáhlými ničivými požáry. Opětovný rozkvět přišel v pol. 17.stol s příchodem jezuitů.
Osada patřila mezi 11 vsí domažlických Chodů, kteří za střežení zemské hranice získávali od panovníků významná privilegia. První písemná zmínka pochází z roku 1325. Koncem 15. stol. byly chodské vsi zastaveny Švamberkům. V roce 1572 se Chodové vykoupili z poddanství, sjednanou částku však nezaplatili. V roce 1579 se jejich vrchností stalo město Domažlice a v roce 1621 Wolf Vilém Lamingen z Albenreuthu. V roce 1690 bylo Klenčí povýšeno na městečko. V roce 1697 panství koupili Stadionové.
První zmínka je z roku 1287. Pánům z Klenového a z Janovic hrad patřil celé 14. a 15. stol. Po Švihovských z Rýzmberka a Lvech z Rožmitálu získali panství v roce 1553 Harantové z Polžic a Bezdružic. Od pol. 17. stol. však hrad pustl, v roce 1737 z něj zbyla zřícenina. V roce 1832 koupil Klenovou hrabě Josef Filip Eduard Stadion – Warthausen und Thannhausen, v jižním opevnění postavil zámek a zříceninu vyspravil.
První zmínky o místním sirnatém prameni pocházejí již ze 16. stol. V roce 1803 zde sedláci z nedaleké Nové Vsi postavili první dřevěnou lázeňskou budovu se čtyřmi místnostmi a v roce 1812 pak již zděnou s 22 pokoji a pěti lázeňskými kabinami. Stavbou se však příliš zadlužili a tak v roce 1837 lázně prodali Konstantinovi knížeti Löwensteinovi. Ten lázně dále pronajímal s podmínkou, že zde chudí budou mít koupele zdarma. V roce 1872 se majitelem stala plzeňská společnost vedená JUDr. Františkem Josefem Pankratzem, od roku1905 pak lázně vlastnil jeho zeť dr. Eduard Lenz. Po 2. světové válce se lázně staly majetkem státu.
Klasicistní lovecký zámeček nechal vybudovat v letech 1784 – 1789 Jan Vojtěch Černín, nejvyšší lovčí Království českého podle projektu Václava Haberditze. Areál byl pak ještě rozšířen podle návrhu Ignáce Palliardiho o dvě dvojice budov – kapli, jízdárnu, konírnu a lokajnu. Jan Vojtěch Černín zemřel v roce 1816 bezdětný a odkázal panství svému prasynovci, hraběti Kristianu Vincencovi Valdštejn – Vartenberkovi.
První písemná zmínka pochází z roku 1183, kdy kníže Bedřich věnoval ves klášteru v Plasích. V roce 1419 bylo poddanské městečko králem Zikmundem zastaveno bratrům Bedřichu a Hanuši z Kolovrat a rozděleno mezi krašovské a libštejnské panství. Bratři se v roce 1425 přidali na stranu husitů a zástava byla zrušena, což oni nepřijali. V letech 1480 a 1513 získal obě poloviny opět plaský klášter a v letech 1531 a 1543 Florián Gryspek. V roce 1623 získal jako pobělohorskou konfiskaci Kralovice opět klášter. Ten byl v roce 1785 zrušen a v roce 1826 město koupil od Náboženského fondu kníže Metternich.
Hrad byl založen před rokem 1232 Jetřichem z rodu Hroznatovců, v pol. 14. stol. Krašov získali páni z Kolovrat. V 16. stol. byl přestavěn na renesanční zámek, v předhradí stál mj. pivovar, sladovna, lázeň, cihelna, kovárna a mlýn. V roce 1678 hrad získal klášter v Plasích a sloužil jako letní sídlo opata. V 18. stol. byla na něm provedena řada barokních úprav, po zrušení kláštera v roce 1785 přestal být obýván a zpustl.
Manětínsko patřilo původně českým knížatům, v roce 1187 zde zřídili johanité komendu. V roce 1420 zastavil král Zikmund zdejší zboží Bohuslavovi ze Švamberka a Švamberkové zde vládli až do roku 1544, kdy Manětín prodali Krajířům z Krajku. V roce 1547 byl Krajířům zabaven a postoupen Šlikům. Po roce 1560 zde Jeroným Hrobčický postavil renesanční zámek. Dalšími majiteli byli Roupovští a poté až do roku 1945 Lažanští.
V roce 1230 byla Týnice v majetku cisterciáckého kláštera v Plasích, který zde vybudoval kostelík se sochou Panny Marie. V roce 1711 byl položen základní kámen nového poutního areálu s proboštstvím, jehož projekt nechal opat Evžen Tyttl vypracovat Jana Blažeje Santiniho – Aichela. Kostel Zvěstování Panny Marie byl vysvěcen v roce 1777. Plaský klášter byl zrušen v roce 1785 a jeho majetek přešel pod Náboženský fond. V roce 1826 se stali majiteli Metternichové, kostel chátral a v roce 1920 se dokonce zřítila centrální kopule kostela.
V letech 1550 – 1555 získal rožmitálské panství s Mirošovem Florián Gryspek z Gryspachu, jeho syn Ferdinand zde po roce 1588 vybudoval renesanční tvrz. V roce 1616 kupují Mirošov Vratislavové z Mitrovic, v letech 1719 – 1723 zde Jan Antonín postavil barokní zámek. Zadlužil se však a panství koupila v dražbě císařská dvorská komora. Po roce 1868 se vystřídalo ještě několik majitelů, posledním byl JUDr. L. Feierabend.
První zmínka o Modravě je z roku 1614. Původní osada se rozvíjela jako rybářská a lovecká, v roce 1799 koupil prášilské panství od hraběte Kinského kníže Schwarzenberg. Nastala etapa mohutného rozvoje, založeného na využití velkých zásob dřeva. Kvůli jeho snazší dopravě byl v letech 1799 – 1801 podle návrhu ing. Rosenauera vybudován Vchynicko – tetovský plavební kanál. Od roku 1832 zde František Bienert zřídil továrnu na výrobu ozvučeného dřeva.
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1327, kdy ves s tvrzí vlastnil Racek z Nebílova. Poté se mezi vlastníky objevili např. Nebílovští z Drahobuze, Petr Hertenberg z Hertenberka, Jan Hradištský z Hořic, Anna Pouzarovna z Michnic nebo Kokořovci z Kokořova. V roce 1705 zde vystavěl hrabě Adam ze Steinau na místě renesanční tvrze reprezentativní barokní zámek. V roce 1715 koupili panství Černínové, posledními majiteli byli Valdštejnové.
V roce 1144 byl v obci Pomuk založen cisterciácký klášter. V roce 1384 byly spojeny osady Pomuk a Přesanice a začal se používat název Nepomuk. V roce 1413 povýšil Václav IV. Nepomuk na město. Zámek Zelená Hora byl vystavěn v 17. stol. Václavem Vojtěchem ze Šternberka na místě hradu, který založil Hynek Krušina ze Švamberka. Dalšími majiteli byli Lvové z Rožmitálu, Martinicové, Colloredo – Mansfeldové, Auersperkové a manželé Plavcovi.
První písemná zmínka je z roku 1327, město bylo rozděleno na Horní a Dolní Nýrsko. Horní Nýrsko byla trhová ves, nad kterou její majitelé, Janovští z Janovic, postavili před rokem 1356 hrad Pajrek. Městečko Dolní Nýrsko bylo spravováno z tvrze v Bystřici nad Úhlavou a od roku 1339 patřilo Sezemovi z Dolan. V roce 1524 koupil současný majitel bystřického panství, Jan Koc z Dobrše, hrad Pajrek a obě města se postupně sloučila.
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1278, kdy panství vlastnili bratři Mikeš Prťka a Bohuchval z Milosti. Po několikaletých sporech o dědictví získal starší z bratrů Mikeš hrad Milost a Bohuchval ves Obouruč s dřevěnou tvrzí. V roce 1322 zdědil celé panství Mikeš Prťka mladší, který je však postupně zadlužil. Od roku 1328 zde vládli Koczkové z Krušice. Za husitských válek se nejdříve přiklonili na stranu husitů, v roce 1436 však slíbili věrnost králi Zikmundovi. Koczkům patřila Obouruč až do roku 1620, kdy jim byl zkonfiskován majetek. Panství poté obdržel hrabě Jiří Eichenfarn - Beerenfeld, který zde vybudoval barokní zámek. V roce 1710 byl v Obouruči založen pivovar a v roce 1729 škola. Po smrti hraběte Ronalda Eichenfarn – Beerenfeld v roce 1883 koupil obouručský zámek se statkem a pivovarem Zachariáš Löbl. Po vítězství pracujícího lidu spravovalo zámek až téměř k demoličnímu výměru místní JZD, po narovnání poměrů jej restituoval potomek posledních majitelů Theodor Atwood.
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1379, kdy byla ve vlastnictví rytíře Oldřicha z Ošelína. V roce 1413 se majitelem stal nakrátko Habart z Malenic a poté Kovářové ze Strhař. V roce 1497 koupil Ošelín Jan Lejtolt z Ebrnic a je zde poprvé zmiňována tvrz. V roce 1545 získali nejprve polovinu a v roce 1585 pak celou ves i s tvrzí Kečovští z Kečova. V roce 1599 panství vyženil Jan Bartoloměj Širntyngár ze Širntyngu. Kolem roku 1786 byla tvrz přbudována na zámek. V roce 1798 koupil ves se zámkem rod pánů von Bigatto, posléze von Juncker – Bigatto. V roce 1935 zámek zdědil doktor Klement Podevile.
Na 1214 m vysoké hoře Pancíř byla vybudována první provizorní rozhledna v roce 1880 rakouským turistickým klubem. Dnešní chata s rozhlednou byla postavena v roce1923 volyňským Klubem československých turistů podle návrhu architekta Janovského z Klatov. Na vrchol vede sedačková lanovka ze Špičáku s mezistanicí Hofmanky, která je dlouhá 2739 m a překonává výškový rozdíl 347 m.
Nejstarší zmínka o městě je z roku 1251. Prvním známým majitelem panství byl Dobrohost z Plané. Po roce 1433 zde vládli až do 40. let 16. stol. Žeberkové, po nich pak Šlikové. Za držení Šliků byl zdejší gotický hrad přestavěn na renesanční zámek a rozvoj městu přinášela těžba stříbra a mincovna. V roce 1655 panství koupili Sinzendorfové a zámek upravili barokně. Posledními majiteli byli od roku 1822 Nostitzové, kteří zámek upravili empírově.
V roce 1144 založil Vladislav II. v Plasích cisterciácký klášter, který postupně vlastnil okolo 50 vesnic. Jeho rozvoj zastavilo nadlouho husitské hnutí, když byl v roce 1421 vypálen. Větší část majetku se klášteru vrátila až po Bílé hoře, kdy také dochází k mnoha barokním přestavbám a přístavbám. V roce 1785 byl klášter zrušen a v roce 1826 jej získal kancléř Clemens Wenzel Lothar Johann Nepomuk kníže Metternich – Winneburg – Ochsenhausen, vévoda z Portelly.
První zmínka o hradu Plzni je z roku 976, ten však stál v dnešním Starém Plzenci. Nová Plzeň byla založena z příkazu Václava II. v roce 1295, z roku 1307 pochází první zmínka o plzeňském pivovarnictví. Za husitských válek několikrát neúspěšně obléhali město husité. V roce 1599 v Plzni delší dobu pobýval císař Rudolf II. V roce 1618 bylo město dobyto stavovským vojskem, těsně před svou smrtí v roce 1634 zde také pobýval Albrecht z Valdštejna.
První zmínka o městě je z roku 1359, první písemná zmínka o tvrzi je z roku 1419. V roce 1459 získal městečko s tvrzí Dobrohost z Ronšperka, vybudoval zde pozdně gotický hrad a v roce 1502 povýšil Poběžovice na město. V roce 1542 panství koupili Švamberkové. Po pobělohorské konfiskaci získali Poběžovice Wunschwitzové, později např. Thunové. Posledními majiteli byli od roku 1846 Coudenhoveové.
Poledník je patnáctý nejvyšší vrchol české části Šumavy a měří 1315 m. Rozhledna na vrcholu byla vybudována kolem roku 1970 jako vojenský objekt, sloužící protivzdušné obraně státu. Měří 37 metrů a nahoru je třeba zdolat 227 schodů. Po zbourání vojenských objektů a rekonstrukci věže je rozhledna od roku 1998 přístupna veřejnosti.
Obec Prášily vznikla ve druhé polovině 18. stol. kolem sklářské hutě, kterou zde založil v roce 1739 Lorenc Gattermayer. V roce 1763 sklárnu koupil hrabě Kinský. Později panství přešlo do vlastnictví Lobkowitzů, kteří zde zavedli výrobu zrcadel. Počátkem 19. stol. získali panství Schwarzenberkové, v roce 1824 byla zavřena poslední huť a celá oblast prosperovala díky dřevařství. V roce 1803 zde byl vystavěn kostel sv. Prokopa.
První písemná zmínka pochází z roku 1226, kdy ves patřila pánům z Přeštic z rodu Drslaviců. Po smrti Svatobora z Přeštic v roce 1235 ji získala královská koruna a posléze Kladrubský klášter. V roce 1420 Přešice získali do zástavy Švihovští z Rýzmberka, v roce 1525 byla osada povýšena na město. V roce 1548 panství koupil Herolt Kavka Říčanský z Říčan a v roce 1598 Černínové. V roce 1705 opět Přeštice získal Kladrubský klášter a v letech 1750 – 1775 zde vybudoval barokní chrám Nanebevzetí Panny Marie. V roce 1785 byl klášter zrušen a v roce 1811 pak Přeštice koupil v dražbě hrabě Schönborn.
Hrad byl vybudován pravděpodobně v roce 1121, první písemnou zmínkou o městě je doklad z roku 1331, jímž Jan Lucemburský uděluje městečku některá práva. Do konce 16. stol. byl hrad v majetku krále často byl však zastavován, nejdéle Švamberkům. V roce 1596 začal Rudolf II. s rozprodejem panství. V držení se vystřídalo více majitelů, v roce 1675 koupil Přimdu Jan Václav Novohradský z Kolowrat.
Hrad byl pravděpodobně založen již ve 13. stol., první písemná zmínka je však až z roku 1380, kdy byl v majetku Švihovských z Rýzmberka. V letech 1420 a 1421 byl dobýván husity, při druhém obléhání zde přišel o oko Jan Žižka. Koncem 15. stol. za Půty II. Švihovského bylo Rabí povýšeno na město. V roce 1549 získal panství Jindřich Kurcpach z Trachemberka, poté Malovcové z Libějovic, Rožmberkové a v roce 1570 Chanovští z Dlouhé Vsi. Na začátku 18.stol. se stali majiteli již značně zpustlého hradu Lamberkové, hrad navíc zakrátko vyhořel. V roce 1920 darovali Lamberkové zříceninu Spolku pro zachování uměleckých, historických a přírodních památek v Horažďovicích.
První zmínka je z roku 1269, kdy Rabštejn vlastnil rod Milhosticů. Po roce 1321 koupil statek Jindřich Pluh, vystavěl zde hrad a v roce 1337 vymohl Rabštejnu městská práva. V roce 1357 jej však prodal Karlu IV. Od roku 1397 měl panství jako zástavu Beneš Čert z Hořovic. Dalšími majiteli byli např. páni z Gutšejna, Šlikové a Švamberkové. V roce 1578 získali zdejší zboží do dědičného držení Libštejnští z Kolovrat a Kokořovci. Dále zde vládli ještě páni z Meggau, Pöttingové, kteří zde v roce 1705 vystavěli barokní zámek, Černínové a Kolovratové. Od roku 1748 patřil Rabštejn Lažanským.
Hrad Radyně (původně Karlskrone), nechal postavit Karel IV. a jeho stavba byla dokončena kolem roku 1360. Již roku 1400 byl hrad Václavem IV. poprvé zastaven a to Zachařovi z Litovic, později také Šternberkům nebo Lvům z Rožmitálu. V roce 1536 hrad koupil do dědičného držení Adam ze Šternberka, brzy nato však zřejmě požárem poničený hrad začal pustnout. Jeho dalšími majiteli byli Kokořovci z Kokořova, Černínové z Chudenic a Valdštejnové.
Nejstarší písemná zmínka je z roku 1110, kdy je připomínán biskupský dvorec. Později zde stál též biskupský hrad. V roce 1421 bylo město dobyto husity a v roce 1436 jej dal král Zikmund do zástavy Janu Malovcovi z Pacova. V roce 1498 připadly Rokycany královské komoře, čímž skončila poddanská éra, v roce 1584 byly povýšeny na královské město. V roce 1639 bylo město vypleněno Švédy, po požáru zbylo jen šest domů.
Na úpatí 845 vysokého Svatoboru byly nalezeny zbytky polozahloubené chaty ze střední doby kamenné a pohřebiště původní slovanské osady Sušice. V něm pak byl nalezen denár z doby panování Vratislava I. Na vrcholu byla v roce 1896 postavena rozhledna a v roce 1900 útulna Klubu českých turistů. Zchátralá rozhledna byla v roce 1934 zbořena a za pouhé tři měsíce postavena nová, která je vysoká 32 m a má 182 schodů.
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1239, kdy ji Budislav z Rožmitálu prodal kladrubskému klášteru. V roce 1391 panství koupil Jindřich z Elsterberka. V roce 1413 při prodeji Habartovi z Vinařic zde již stála tvrz. Po několika dalších majitelích koupil v roce 1506 Poříčí od Bedřicha z Donína Jan Roupovský z Roupova. V roce 1507 panství koupil Karel Kokořovec z Kokořova, část s tvrzí pak záhy získal Jan nejstarší Horčice z Prostného. Od roku 1603 byli majiteli Vratislavové z Mitrovic, kteří zde vystavěli renesanční zámek. Dále Poříčí patřilo od roku 1715 Anně Polyxeně hraběnce z Clairy a Aldringenu, hrabatům des Fours a od roku 1749 svatovítské kapitule.
Obec založil v roce 1727 majitel panství baron Schmiedel. V roce 1787 zde byla postavena škola a o rok později dřevěný kostel. Ten byl nahrazen kamenným kostelem Nejsvětější Trojice v roce 1805. V letech 1799 – 1801 zde kníže Schwarzenberg vystavěl 14,4 km dlouhý Vchynicko – tetovský plavební kanál, který sloužil ke splavování dříví ze Šumavy kolem nesplavné části Vydry. Na soutoku Vydry a Křemelné stojí vodní elektrárna Čeňkova pila.
První písemná zmínka o městě je z roku 976, kdy zde v bitvě Čechů s Bavory padl říšský hrabě Godfrid. Od 10.stol. bylo zdejší slovanské hradiště správním centrem Plzeňska, v 11. stol. zde byla mincovna. Po založení Nové Plzně kolem roku 1295 dochází k úpadku, od 15. stol. je Plzenec v majetku šlechty. V 18. stol. pokleslo město na ves, městečkem se opět stalo v roce 1845, městem pak v roce 1902.
První historická zmínka o vsi je z roku 1235, v roce 1315 povýšil Jan Lucemburský Stod na městys. Za husitských válek stáli obyvatelé na katolické straně, ale po dobytí chotěšovského kláštera mnozí přešli na stranu husitů. V 16. stol.obdržel Stod další práva a již v roce 1547 zde byl poštovní úřad. Za třicetileté války se Stod téměř vylidnil, poté nastala jeho germanizace. Od roku 1850 je Stod městem.
Podle kronikáře Václava Hájka z Libočan založil město v roce 1131 kníže Soběslav, první písemná zmínka však pochází z roku 1183, kdy zde stála hornická osada. Základy královského města byly položeny mezi lety 1240 – 1250 Václavem I., k povýšení na město došlo v roce 1263. V roce 1421 Stříbro marně dobýval Jan Žižka, povedlo se to až v roce 1426 Přibíkovi z Klenové. Od roku 1437 Stříbro opět patřilo mezi královská města. Od roku 1623 měl město v zástavě Christian Ulov z Illau, za třicetileté války bylo Stříbro v letech 1639, 1645 a 1647 vyrabováno Švédy.
Město bylo založeno patrně kolem roku 790 jako rýžovnická osada. V roce 1192 vyženil Sušicko bavorský hrabě von Bogen. První písemná zmínka o Sušici je z roku 1233, kolem roku 1257 ji obsadil Přemysl Otakar II. Výsady královského města byly potvrzeny také v roce 1324 Janem Lucemburským. Za husitských válek Sušice patřila ke svazku táborských měst, po Bílé hoře byla zbavena všech práv. V roce 1839 zde Vojtěch Scheinost zavedl výrobu fosforových zápalek.
Špičácké sedlo leží nedaleko Železné Rudy v nadmořské výšce 980 m mezi vrcholy Špičák (1205 m n. m.) a Pancíř (1214 m n. m.). Je výchozím bodem pěších túr na Černé a Čertovo jezero.
První písemná zmínka o vsi Švihov je z roku 1245. V první polovině 14 stol. zde postavil patrně Vilém ze Švihova vodní tvrz. V roce 1425 husité přesilou 8 000 pěších a 1 000 jízdních vojáků tvrz dobyli, v roce 1436 však byla Vilémovi Švihovskému králem Zikmundem vrácena. V roce 1480 začal Půta Švihovský na místě tvrze s výstavbou hradu. V roce 1548 koupil zadlužený hrad Heralt Kavka z Říčan a poté Černínové z Chudenic.
První věrohodná zmínka pochází z roku 1126. Za Přemysla Otakara II. zde byl postaven nový hrad a kolem roku 1285 v podhradí královské město. V roce 1427 se u Tachova odehrála jedna z důležitých bitev husitských válek a husité 11. srpna dobyli město i hrad. V roce 1623 město koupil Jan Filip Hussmann z Namésy a v roce 1664 Jan Antonín Losy z Losimthalu. Za Losyů byl tachovský hrad přestavěn na barokní zámek. V roce 1784 koupili panství Windischgrätzové a zámek přestavěli klasicistně.
Hrad založil v roce 1290 Bohumil z Budětic jako rodové sídlo pánů z Velhartic a dokončen byl v roce 1310. V roce 1390 přešel sňatkem na Jana z Hradce. Jeho syn Menhart zde ukrýval korunovační klenoty, aby zabránil korunovaci Jiřího z Poděbrad . V 15. stol. drželi panství např. Lvové z Rožmitálu. Po Bílé hoře konfiskovaný majetek získal generál Martin de Hoeff Huerta, který přistavěl pozdně renesanční palác. Posledními majiteli byli Windischgrätzové.
První písemná zmínka o hradě Zbirohu je z roku 1230 a jako první držitel je uváděn Sulislavic Chřen ze Zbiroha. Koncem 13. stol. byli majiteli Zajícové, poté čeští králové a od roku 1336 Rožmberkové. V roce 1431 koupil Zbiroh král Zikmund. Dále se v držení vystřídali Kolovratové, Šternberkové a Lobkovitzové, za kterých byl raně gotický hrad přestavěn na renesanční zámek. Po Bílé hoře spravovali panství hejtmani, posledními majiteli byli od roku 1879 Colloredo - Mansfeldové.
Historie města se začala psát počátkem 16. stol., v roce 1569 zde byl otevřen železný důl a zřízena hamernická dílna. Vlastník, Jiří z Gutštejna, hamr i důl pronajal Konrádovi Geislerovi a Melicharu Fiedlerovi. V roce 1584 panství koupili Schwarzenberkové a v roce 1676 Nothaftové z Wernbachu, kteří zde zřídili sklárnu. Od roku 1757 Rudu vlastnili páni z Klenové, v roce 1772 ji koupil sklářský mistr Jan Jiří Hafenbrädl a v roce 1852 Hohenzollernové.
Již v roce 1176 zde stála vodní tvrz, která patřila Oldřichovi ze Žinkov z rodu Drslaviců. Jeho rod vystavěl na vrchu také hrad Potštejn. Od roku 1433 patřilo panství pánům z Klenové, kteří tvrz přestavěli na raně barokní zámek. Od roku 1712 zde vládli páni z Vrtby a od roku 1830 Lobkowiczové. V roce 1897 zámek koupil arch. Karl von Wessely a přestavěl jej do pseudorenesanční podoby. V letech 1916 – 1945 patřil průmyslnické rodině Škodů.
