První písemná zmínka pochází z roku 1325, kdy rytíř Jan Wüstehube postoupil ves, která patřila ke kolštejnskému panství, kameneckému klášteru ve Slezsku. Krátce nato získala panství královská komora a v roce 1339 páni z Lipé. Koncem 14. stol. se majiteli stali Valdštejnové a ve 30. letech 15. stol. páni ze Zvole. V roce 1568 panství vyženil Jan Černčický z Kácova a od roku 1575 je vlastnili Žerotínové. Dalšími majiteli byli od roku 1581 páni z Vrbna a od roku 1614 rytíř Hanuš z Petřvaldu. Zkonfiskované panství pak v roce 1622 získali Lichtenštejnové. V roce 1874 založil Josef Müllschitzky v Holbě u Hanušovic parní pivovar. V roce 1881 se stali většinovými majiteli Oberleithnerové a v roce 1906 vznikla spojením pivovarů v Třemešku, Šumperku a Hanušovicích akciová společnost Nordmährische Brauerei und Malzfabrik Aktien Gesellschaft in Mährisch Schönberg. V roce 1996 pak vznikl Pivovar Holba, a.s. Hanušovice.
Ves s původním názvem Dörfl byla založena v 17. stol. Počátkem 18. stol. byla přejmenována podle majitelů panství na Harrachsdorf, posléze Harrachov. Na harrachovsku vznikla již ve 14. stol. sklářská výroba. V roce 1712 zde postavil Elias Müller huť, kterou pak v letech 1763 – 1943 vlastnili hrabata Harrachové. Ti také stojí za počátky lyžování v českých zemích. Hrabě Jan Harrach přivezl v roce 1892 lyže pro své lesní dělníky a již v roce 1905 se v Harrachově konal závod na 50 km v rámci Mistrovství zemí koruny České. V roce 1920 zde byl také vybudován první můstek s umělým nájezdem.
Nejstarší písemná zpráva, zmiňující jakéhosi Petra z Artmanic, je z roku 1219. Díky dolování zlata se osada rychle rozvíjela, navíc se zde vybíralo mýto na tzv. „Vintířově“ stezce. V 15. stol. drželi Hartmanice Rožmberkové. V letech 1603 – 1848 patřilo městečko městu Sušici. Za třicetileté války bylo vypáleno a několik let zůstalo pusté. V roce 1881 zde místní židovská obec postavila synagogu, která byla po devastaci wehrmachtem za války a komunisty za míru v roce 2006 opravena.
Hrad založil na počátku 14. stol. pro Jana Lucemburského Fridrich I. ze Šumburka, za což mu byl v roce 1306 ponechán v léno. V roce 1351 jej obdrželi v léno od Karla IV. také Fridrichovi synové. Po sporech s králem Václavem IV. byl hrad v roce 1418 dobyt a předán do zástavy Mikuláši Chudému z Lobkovic. Na hradě také trvale sídlil známý vzdělanec, cestovatel a básník Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic. Po jeho smrti v roce 1514 přestal být šlechtickým sídlem a po požáru v roce 1560 postupně zpustl.
Město bylo založeno v roce 1955 na území obcí Šenov, Šumbark a zejména Dolních Bludovic. První domy, do kterých se nastěhovali horníci ze starých kolonií v Suché, Petřvaldě, Lazích a Radvanicích byly však dokončeny již v roce 1949. O původních vsích pocházejí písemné zmínky ze 14. století. V roce 1960 byla ještě k Havířovu připojena Dolní Suchá, Prostřední Suchá a Životice.
Město založil pravděpodobně v roce 1251 Smil z Lichtenburka, první písemná zmínka je z roku 1256. V roce 1308 byl přejmenován Smilův Brod na Německý. V roce 1319 získal město Jindřich z Lipé a ve 2. pol. 14. stol. ještě Karel IV., Boček z Poděbrad, Vítek z Landštejna a Čeněk z Vartenberka. V roce 1422 byl Německý Brod dobyt husity a v roce 1436 panství koupil Mikuláš Trčka z Lípy. V roce 1561 se majiteli stali Thurnové. V roce 1637 byl Brod povýšen na královské město. Havlíčkovým Brodem se pak nazývá od roku 1945.
Jádro hradu nechali vybudovat kolem roku 1250 Lichtenburkové. Počátkem 14. stol. zdejší statky vyměnili s králem Janem Lucemburským za jiné a hrad koupil v roce 1335 Zbyněk Zajíc z Valdeka. Hrad nebyl dobyt ani za husitských válek, jeho význam však postupně upadal. V roce 1550 se uvádí jako pusté podhradní městečko. Hrad, který v roce 1558 koupil Jan starší z Lobkovic, se uvádí jako pustý od roku 1586.
Podle pověsti zde byla v roce 1211 vybudována dřevěná kaplička, která byla v roce 1252 nahrazena kaplí kamennou. V roce 1278 získali panství Biberštejnové. V roce 1558 koupil Hejnice protestantský rod Redernů, za jejichž panování město zbohatlo, ale kaple byla uzavřena. V roce 1622 panství koupil Albrecht z Valdštejna a kostel znovu otevřel. V roce 1636 panství získali Gallasové, kteří v roce 1692 pozvali do Hejnic františkány a vystavěli pro ně klášter. V roce 1725 byla dostavěna a slavnostně vysvěcena současná bazilika Navštívení Panny Marie. Na město byly Hejnice povýšeny v roce 1917.
Zřícenina hradu nedaleko jihočeského Bavorova. Nejstaršími majiteli panství byli Bavorové ze Strakonic a po nich Rožmberkové. Stavba hradu Helfenburka byla povolena Rožmberkům Karlem IV. v roce 1355 a hradní jádro bylo vystavěno mezi lety 1360 až 1370. Jako majitelé hradu se dále vystřídali Švamberkové, město Prachatice, Eggenberkové a Schwarzenberkové.
Hrad založil v poslední čtvrtině 13. stol. Friduš z Linavy. Kolem roku 1320 získali panství páni z Kravař a v roce 1447 je koupil Vok ze Sovince. V roce 1467 se majiteli stali Kostkové z Postupic a v roce 1474 Pernštejnové. V roce 1554 panství koupil Půta z Ludanic. V roce 1580 získal Helfštýn sňatkem s Kateřinou z Ludanic Petr Vok z Rožmberka, ale již v roce 1592 jej prodal Bruntálským z Vrbna. V roce 1622 obdržel panství jako pobělohorskou konfiskaci od císaře Ferdinanda II. kardinál František z Ditrichštejna.
Heřmanův Městec
První zmínka o původně hrnčířské osadě pochází z roku 1349, kdy patřila pod rychmburské panství. To vlastnili od roku 1297 Vartemberkové. V roce 1361 se majiteli stali páni z Pardubic, v roce 1439 panství získal jako odúmrť král. Dalšími majiteli byli např. Pardusové nebo páni z Valdštejna. V roce 1555 získal hrad Rychmburk do zástavy Zdeněk Berka z Dubé a Lipého, v roce 1558 pak koupil celé panství včetně Hlinska. V roce 1714 se majiteli stali Kinští. V roce 1834 získalo Hlinsko statut města.
Původně královský hrad byl založen ve 13. stol., brzy se však dostal do rukou Vítkovců. V roce 1285 byl pod hradem popraven Záviš z Falkenštejna. Dalšími majiteli byli Pernštejnové a později páni z Hradce, kteří hrad přestavěli na renesanční zámek. Poté Hlubokou získali Malovci, těm však byl v roce 1619 majetek zkonfiskován. Do dnešní podoby zámek přestavěli v polovině 19. stol. Schwarzenberkové.
Město bylo založeno kolem roku 1256 Přemyslem Otakarem II. První písemná zmínka pochází z roku 1303, kdy byl Hlučín zeměpanským majetkem a patřil s hradem Landekem opavským knížatům. V roce 1473 město koupili páni z Poděbrad a Kunštátu. Na začátku 16. stol. panství získali Vlčkové z Hlučína a Dobrozemice a v roce 1518 Bernard ze Zvole. Od roku 1542 bylo majetkem Bruntálských z Vrbna, v letech 1629-1727 zde vládli Gašínští z Gašína a poté Gianiniové. Od roku 1845 byli majiteli Rothschildové.
První písemná zmínka pochází z roku 1169, kdy byl Hodonín zeměpanským majetkem. V roce 1464 byl zastaven Janu Kunovi z Kunštátu. V roce 1512 získal Hodonín dědičně Vilém z Pernštejna a předal jej svému zeti Jindřichu z Lipé. Od roku 1594 byli majiteli panství Salmové, od roku 1600 Štěpán Illyesházy a od roku 1609 Kateřina Pálffyová z Erdöru. V roce 1614 Hodonín koupili Žampachové z Potštejna. V roce 1649 panství vyženili Oppersdorfové a v roce 1692 je koupili Lichtenštejnové. V roce 1712 panství zdědila Marie Antonie Czoborová a v roce 1762 je koupil císař František Štěpán Lotrinský.
Osada vznikla kolem poloviny 13. stol a první písemná zmínka o ní je z roku 1292. V tomto roce daroval král Václav II. Holašovice cisterciáckému klášteru ve Vyšším Brodě jako kompenzaci za jiné majetky. V letech 1520 a 1521 zde řádila morová epidemie, kterou přežili pouze dva lidé. Osada byla dosídlena Němci od Vyššího Brodu a v majetku kláštera zůstala až do roku 1848.
První písemná zmínka o osadě pochází z roku 1141, kdy byla lénem olomouckých biskupů. Ve 14. stol. se majiteli stali Šternberkové. V roce 1589 město získal Karel st. ze Žerotína a hned o rok později Ladislav ml. z Lobkovic. V roce 1650 získal třicetiletou válkou a morovou epidemií zničený zámek a téměř vylidněné město Jan hrabě z Rottalu. Posledním majitelem byl rod Vrbnů, který panství vyženil v roce 1814.
První písemná zmínka pochází z roku 1336, kdy byly Holice zeměpanským majetkem v držení Jana Lucemburského. Od poloviny 14. století patřila ves Šternberkům. V roce 1481 se stal majilem Neptalim z Frymburka a v roce 1493, kdy se osada stala městečkem, Hynek Bradlecký z Mečkova. Od roku 1507 patřily Holice Pernštejnům, v roce 1560 pak koupil panství císař Ferdinand I. V roce 1956 byla na místní faře založena pamětní síň cestovatele a etnografa, holického rodáka Dr. Emila Holuba (1847 - 1902). V roce 1966 byl otevřen jeho památník, v roce 2012 přejmenovaný na Africké muzeum Dr. Emila Holuba.
Obec je doložená k roku 1217 ako Wywar, vyvíjala sa v okolí hradu, ktorý bol vybudovaný v polovici 11. storočia. Do roku 1296 bol Holíč sídlom pohraničného kráľovského komitátu. Mestečko a hrad patrili uhorskému kráľovi, ktorý ich dával do držby rôznym feudálom. Na prelome 13. a 14. storočia obsadil holíčský hrad Matúš Čák Trenčianský a v roku 1315 vojsko českého kráľa Jána Luxemburského. V roku 1332 sa Holíč dostal do rúk uhorského kráľa, koncom 14. storočia panstvo získali Stiborovci, v roku 1437 Schlickovci, a potom Pongrácovci a Czoborovci. Poslednými majiteľmi boli v rokoch 1736-1918 Habsburgovci.
Původní osada na kupecké stezce pod hradem Práchní byla v roce 1292 povýšena Václavem II. na město. Bavorové ze Strakonic, kteří město vlastnili do roku 1404, jej opevnili a postavili zde tvrz. Dalšími majiteli byli páni z Hradce, páni z Rýzmberka a Kocovští z Kocova. Od roku 1483 patřily Horažďovice Švihovským, kteří zde nechali roku 1503 vybudovat městský vodovod. Ten sloužil až do roku 1932. V roce 1622 získali panství Šternberkové. Od roku 1719 se zde vystřídali Mansfeldové, Pöttingové a Löwensteinové, posledními majiteli byli v letech 1834 - 1945 Kinští.
Obec byla založena v roce 1532 saským kurfiřtem Janem Bedřichem, a to na území, které za tímto účelem zakoupil od pánů z Tetova. Prvními osadníky nového horního města byli horníci ze Schneebergu. V roce 1546 byla Blatná (Platten) připojena k Čechám a o dva roky později byla Ferdinandem I. povýšena na královské horní město. V 60. letech 16. století zde žilo téměř 2 000 obyvatel a v provozu bylo kolem čtyřiceti dolů. Postupně se tu dobývala železná ruda, cín, stříbro, kobalt a vizmut. Dolování bylo definitivně ukončeno v roce 1850.
První písemná zmínka o městě je z roku 1361, kdy patřilo Dobešovi z Bechyně, který zde vybudoval vodní tvrz z příkopy. Nejslavnějším rodem mezi majiteli však byli Léskovci, kteří zde vládli v letech 1411 – 1655, kdy vymřeli po meči. Jan Léskovec ml. byl mj. finančníkem Rožmberků a pánů z Hradce. Posledními vlastníky byli do roku 1945 Hohenzollernové. V roce 2000 byla Horní Cerekev povýšena na město.
Hrad byl postaven jako královský ve 2. pol. 13. stol., jeho prvním známým majitelem byl loketský purkrabí Mikuláš Winkler. Od roku 1320 se na něm často střídali lenní páni, kolem roku 1463 jej získali Satanéřové z Drahovic. V roce 1528 hrad koupili Šlikové a přestavěli jej na zámek, od nich pak v roce 1663 Julius Jindřich, vévoda sasko-lauenburský. Od roku 1690 pak patřil bádenským markrabatům a od roku 1782 královské komoře. Posledními majiteli byli od roku 1836 Buquoyové.
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1466. Do roku 1599 patřil Maršov městu Trutnov a poté královské komoře. V roce 1622 se majiteli stali Trčkové z Lípy a v roce 1636 de Waggiové. V roce 1701 získali maršovské panství Valdštejnové a v roce 1729 jej vyženili Schaffgotschové. Opět sňatkem pak získali Maršov v roce 1767 Aichelburgové, kteří zde v roce 1792 vybudovali jednopatrový klasicistní zámek. Posledními majiteli byli od roku 1881 Czernin-Morzinové, kteří zámek v letech 1903-1910 přestavěli novorenesančně.
První písemná zmínka o osadě pochází z roku 1332, kdy patřila zlatokorunskému klášteru. V roce 1349 získala práva městysu. Za husitských bouří v roce 1420 se klášterního majetku zmocnil Oldřich z Rožmberka a vymohl si jeho zastavení. V roce 1501 již byl v majetku Rožmberků, Petr Vok jej však v roce 1600 prodal králi Rudolfu II. V roce 1622 získali tento majetek Eggenberkové a od roku 1719 zde vládli Schwarzenberkové.
První písemná zmínka o osadě pochází z roku 1357, stála zde však pravděpodobně již na počátku 12. stol. Byla součástí bečovského panství a patřila Riesenburkům. V polovině 15. stol. získali panství páni z Plavna a v roce 1494 Pluhové z Rabštejna. Od roku 1539 mělo město právo na podíl ze zisku z těžby. Po konfiskaci majetku Pluhům z Rabštejna získalo bečovské panství za 22.000 kop tolarů město, které bylo v roce 1547 povýšeno mezi svobodná královská města. Po bitvě na Bílé hoře byl však majetek zkonfiskován i protestantskému městu.
Původně biskupský hrad byl založen před polovinou 13. stol. Po husitských válkách přešel do světských rukou, mezi majiteli byli například Ronšperkové. Kolem roku 1535 získali Horšovský Týn Lobkoviczové. V roce 1547 byl hrad vážně poškozen při požáru a o tři roky později renesančně přestavěn. V roce 1623 koupil panství jako levný pobělohorský konfiskát štýrský hrabě Maximilian Trauttmansdorff.
První písemná zmínka pochází z roku 1143, v roce 1365 už jsou Hořice uváděny jako městečko. V roce 1267 jej držel Marek z Hořic. Koncem 15. stol., pravděpodobně za Rašínů z Rýzmburka, byla pozdně goticky přestavěna původní tvrz. Dalšími majiteli byli např. Štěpaničtí z Valdštejna, Petr Bohdanecký z Hodkova a Bernard Žehušický z Nestajova. V roce 1538 získali Hořice Smiřičtí a postavili zde zámek. Po pobělohorských konfiskacích získal panství Albrecht z Valdštejna a v roce 1634 Jakub Strozzi. Ten v roce 1664 padl ve válce a panství odkázal nadaci pro invalidní vojáky.
Prvními známými majiteli byli bratři Neostup a Gebhart, od roku 1233 psáni z Hořovic. Městem se Hořovice staly v roce 1322. Původní tvrz byla přestavěna koncem 15. stol. na gotický hrad, později na tzv. starý zámek. V roce 1639 byl vypálen Švédy a pak barokně opraven. Počátkem 18.stol byl postaven nový zámek. Kromě Václava IV. se mezi vlastníky vystřídali např. Žerotínové, páni z Říčan, Martinicové, Vrbnové, Hanauové a Schaumburgové
První písemná zmínka pochází z roku 1270. V roce 1316 dal město Jan Lucemburský do zástavy Půtovi z Turgova. V roce 1415 koupili panství od pánů z Redernu Krušinové z Lichtenburka a v roce 1474 Šanovcové z Šanova. V letech 1521 – 1634 byli majiteli Valdštejnové. Po smrti Albrechta z Valdštejna získal Hostinné plukovník císařských vojsk Vilém Lamboy z Desenersu a vládl zde do roku 1683. Dalšími majiteli byli Morzinové, Kinští, Šlikové a v roce 1799 panství získali v dražbě od hraběte Bolzy Deymové ze Střítěže.
Podle legendy se na kopec Hostýn v roce 1241 uchýlili lidé z okolí před tatarským vpádem. Jejich modlitby k Panně Marii byly vyslyšeny, pro žíznící zde vytryskl pramen a ležení nájezdníků bylo zapáleno bleskem. Byla zde postavena kaplička, v polovině 16. stol. patrně Burian Žabka z Limberka nechal postavit dřevěnou kapli. V roce 1650 hrabě Jan z Rottalu rozšířil již zděnou kapli na kostelík. Základní kámen chrámu Panny Marie Vítězné a jejího Nanebevzetí byl položen v roce 1721, dostavěn a slavnostně vysvěcen pak byl v roce 1748. V roce 1787 byl chrám zrušen. V roce 1841 se začalo s jeho obnovou, ke slavnostnímu vysvěcení došlo však až v roce 1891. V roce 1895 vznikla Matice svatohostýnská, která odkoupila od barona Arnošta Laudona za 55.000 zlatých 19 ha pozemků kolem chrámu.
Hoštice u Volyně - náves První díl trilogie Zdeňka Trošky situované do jihočeské vísky Hoštice byl pod názvem Slunce, seno, jahody natočen v roce 1983. O šest let později následovalo pokračování Slunce, seno a pár facek a konečně v roce 1991 Slunce, seno, erotika. Škopkovi, Konopníkovi, Šimon Plánička, farář Otík, Miluna, živočichář Béďa, účetní Evička, řídící Václavka, tlustý Josef, Cecilka, Keliška, předseda, tajemník a uřvaná babka pod peřinou v podání nejprve Erny Červené a v dalších dvou dílech Valerie Kaplanové. Scénář Petr Markov a Zdeněk Troška, režie Zdeněk Troška, celková délka 314 minut. Nezastavujeme, máme zpoždění.
První díl trilogie Zdeňka Trošky situované do jihočeské vísky Hoštice byl pod názvem Slunce, seno, jahody natočen v roce 1983. O šest let později následovalo pokračování Slunce, seno a pár facek a konečně v roce 1991 Slunce, seno, erotika. Škopkovi, Konopníkovi, Šimon Plánička, farář Otík, Miluna, živočichář Béďa, účetní Evička, řídící Václavka, tlustý Josef, Cecilka, Keliška, předseda, tajemník a uřvaná babka pod peřinou v podání nejprve Erny Červené a v dalších dvou dílech Valerie Kaplanové. Scénář Petr Markov a Zdeněk Troška, režie Zdeněk Troška, celková délka 314 minut. Nezastavujeme, máme zpoždění.
Na místě kamenného hradiště, vybudovaného v 9. stol. Slaviborem z rodu Pšovanů, založil kolem roku 1280 Přemysl Otakar II. hrad, který však již byl nejpozději v roce 1306 majetkem pánů z Dubé. V roce 1432 jej koupili Smiřičtí ze Smiřic a v roce 1502 pak Hrzánové z Harasova. V roce 1594 se majitelem panství stal Damián z Pejcldorfu a v roce 1615 opět Berkové z Dubé. Jako pobělohorskou konfiskaci získali v roce 1622 Housku Valdštejnové. Dalšími majitelkami byly Veronika ze Sulzu, Hipolita Františka z Hofkirchu a její dědicové. V roce 1700 Housku koupili Kounicové, v roce 1897 ji zdědila princezna Hohenlohe a v roce 1918 hraběnka Andrássy. V roce 1924 hrad koupil Josef Šimonek.
Hrabyně První písemná zmínka pochází z roku 1377, kdy byla ves zeměpanským majetkem a patřila k Opavskému knížectví. Jako léno vlastnili panství Bítovští z Bítova, kteří je v roce 1528 prodali Jindřichovi z Fulštejna. Ten v roce 1535 Hrabyň vyměnil s Jindřichem Šípem z Bránice. V letech 1565-1637 byli majiteli Tvorkovští z Tvorkova. Během třicetileté války bylo panství značně zpustošeno a vystřídala se zde řada majitelů. V roce 1687 získali Hrabyň Mitrovští z Nemyšle, v roce 1832 Arnošt Ota Čejka z Badenfeldu a v roce 1837 Řád německých rytířů. V roce 1975 zde byl otevřen Rehabilitační ústav pro pacienty s postižením pohybového a nervového systému.
Na místě dnešního města stálo již v 10. stol. hradiště rodu Slavníkovců. Historickým předělem se stal rok 1225, kdy byl hrad s tržním předhradím prohlášen za svobodné královské město. Za Václava II. se stal Hradec věnným městem českých královen. Během husitských bouří se město postavilo na stranu Jana Žižky, který zde byl v roce 1424 v chrámu sv. Ducha pochován. V roce 1547 byl městu za odboj proti císaři Ferdinandovi I. zkonfiskován majetek a jeho význam začal upadat. Dalšími pohromami pak byla třicetiletá válka a ničivý požár v roce 1762, kterému podlehla téměř polovina města.
Na místě slovanského hradiště z 8. stol. zde vybudovala Přemyslovská knížata v polovině 11. stol. hrad, poprvé zmiňovaný v roce 1060. První zmínka o trhové osadě v podhradí pak pochází z roku 1078. Od roku 1528 byl Hradec často zastavován až jej v roce 1584 od císaře Rudolfa II. koupili Pruskovští z Pruskova a zahájili přestavbu gotického hradu na renesanční zámek. V roce 1733 získali hradecké panství páni z Neffzernu. Posledními majiteli byli v letech 1778 – 1945 Lichnovští z Voštic na Hradci, kteří v letech 1874 – 1891 nechali přistavět k Bílému zámku ještě novogotický Červený zámek a Bílou věž.
Hrádek byl založen v 1. pol. 14. stol. Ronovci, v roce 1375 jej koupil pražský arcibiskup Jan Očko z Vlašimi. V držení arcibiskupství byl do roku 1427, kdy krátce patřil Půtovi z Častolovic a poté Berkům z Dubé a Smiřickým. V roce 1456 získal Hrádek Zdeněk Konopišťský ze Šternberka. V roce 1467 byl hrad dobyt vojsky Jiřího z Poděbrad a poté dán do zástavy Petru Kaplířovi ze Sulevic. V roce 1475 jej koupili páni z Ilburka, od roku 1538 patřil Kurzpachům a od roku 1592 Janu Sezimovi ze Sezimova Ústí a na Úštěku. Po konfiskaci v roce 1622 bylo panství předáno jezuitům. V roce 1839 koupil Hrádek již jako zříceninu Ferdinand Lobkovic a v roce 1871 průmyslník Josef Scroll.
V roce 1254 propůjčil Přemysl Otakar II. tuto starou slovanskou osadu v léno Donínům, kteří ji kolem roku 1260 povýšili na město. V roce 1424 byl Hrádek vypálen husity a teprve v roce 1512 znovu vybudován. V pol. 16. stol. získali grabštejnské panství Mehlové ze Střelic. Po Bílé hoře bylo město v roce 1635 Habsburky postoupeno saskému králi. V roce 1704 získali panství Gallasové, později Clam – Gallasové.
První zmínka o vsi Hrádek pochází z roku 1377, zámek však byl postaven mnohem později. Nechal jej vybudovat František Arnošt hrabě z Harrachu a to v letech 1839 – 1857 ve stylu tudorské gotiky jako letní reprezentační sídlo rodu. V roce 1945 byl zámek zestátněn.
Hracholuská údolní nádrž na Mži byla dokončena v roce 1964. Sypaná hráz je 28 m vysoká , 9 m široká a 270 m dlouhá. Plocha nádrže je 407 ha největší hloubka 31 m. Nedaleko přehrady se nachází zřícenina hradu Buben, založeného vladyky z Dolan. V roce 1379 hrad získali páni z Jeřeně a v 15. stol. Jan z Volfštejna. Za poděbradských válek byl ve vlastnictví Chlumčanských z Přestavlk a od roku 1567 je pustý
Město bylo založeno v roce 1276 premonstráty z kláštera Hradisko, osada zde však vznikla již koncem 12. stol. V roce 1427 město obsadili Tovačovští z Cimburka. V roce 1470 získal panství Albrecht Kostka z Postupic a v roce 1475 se majiteli stali Pernštejnové. V roce 1547 koupil Hranice Václav Haugvic z Biskupic a v roce 1553 Jan Kropáč z Nevědomí. Dalšími majiteli byli např. Žerotínové, páni z Kunovic, Žampachové z Potštejna a Václav Mol z Modřelic. Jeho zkonfiskovaný majetek získal v roce 1622 kardinál František Dietrichstein. Posledními majiteli byli v letech 1909-1945 Althanové.
První písemná zmínka pochází z roku 1282, kdy ves koupili od teplických benediktinek osečtí cisterciáci. Díky rozkvětu hornictví získalo město různá privilegia, v jejichž udělování začal již císař Karel IV. Král Jiří z Poděbrad udělil Hrobu právo týdenních trhů, Vladislav Jagellonský v roce 1477 právo užívat znak a v roce 1478 právo pečetit červeným voskem. V roce 1580 papež Řehoř XIII. cisterciácký klášter v Oseku zrušil a město Hrob (Klostergrab) se dostalo do majetku pražských arcibiskupů. Cisterciákům se opět vrátilo v roce 1626.
První písemná zmínka pochází z roku 1359. Pravděpodobně kolem pol. 13. stol. zde byla založena Hronem z Náchoda z rodu Načeraticů vodní tvrz. Mezi lety 1325 -1367 patřilo panství pánům z Dubé, od roku 1392 pak Jetřichovi z Janovic a od roku 1412 králi Václavu IV. Od roku 1414 patřil Hronov pánům z Kunštátu a Poděbrad. Dalšími majiteli byli Špetlové z Janovic a Pernštejnové, od roku 1544 pak Smiřičtí. Jako pobělohorskou konfiskaci obdrželi majetek Trčkové z Lípy a v roce 1634 Piccolominiové. V roce 1783 získali panství Desfoursové a v roce 1792 Petr Biron, vévoda Kuronský a Zaháňský. Posledními majiteli byli v letech 1842 – 1945 knížata Schaumburg – Lippe.
Hrotovice
Původní hrad Skála založil Hynek z Valdštejna kolem roku 1350. Počátkem 15. stol. byl v držení pánů z Jenštejna, později za Jana Zajíce z Hamburku, byl hrad dobyt vojsky krále Jiřího z Poděbrad. Ve 2. pol. 16. stol. hrad přestavěli na renesanční zámek Smiřičtí, kterým byl však po Bílé hoře zkonfiskován. Zmocnil se jej Albrecht z Valdštejna a Valdštejnové zde vládli až do roku 1821. Poté koupil Hrubou Skálu Jan Lexa z Aehrentalu.
Původně raně gotický hrad byl pravděpodobně založen Havlem z Lemberka před rokem 1280. Dalšími majiteli pak byli Půta a Jan z Turgova, Markvart z Vartenberka a Jindřich z Michalovic. Od roku 1483 patřilo panství Krajířům z Krajku, hrad byl přestavěn na pozdně gotický zámek.. V roce 1534 koupili Rohozec Vartenberkové, za Karla byl kolem roku 1600 přestavěn renesančně. V roce 1623 koupil panství jako pobělohorskou konfiskaci Albrecht z Valdštejna a dal jej v léno svému plukovníkovi Mikuláši Desfoursovi z Mont a Athienville. V roce 1634 získali Desfoursové panství dědičně.
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1205 a pravděpodobně se jednalo o zeměpanský majetek. Později Hrusice patřily k panství hradů Stará Dubá, Čejchanův hrádek, Ježov, Zlenice a Komorní Hrádek u Chocerad. Stávala zde také tvrz, která však byla již v roce 1525 uváděna jako pustá. 17. prosince 1887 se v Hrusicích narodil autor kocoura Mikeše malíř a spisovatel Josef Lada.
Hřensko Již v roce 1408, kdy toto území patřilo Berkům z Dubé, je zmiňována krčma, která sloužila vorařům a plavcům. Dalšími majiteli panství byli Vartemberkové, Mikuláš Trčka z Lípy a od roku 1515 Salhausenové. Noví osadníci se v Hřensku usazovali teprve v letech 1530-1550. V roce 1612 získali zadlužené panství opět Vartemberkové, aby je o dva roky později prodali Kinským. V roce 1634 se stali majiteli Aldringenové, od roku 1664 Clary-Aldringenové. Rozhodujícím průmyslovým odvětvím byla těžba a zpracování dřeva, v 19. století pak také turistika, zejména, když byly v roce 1898 zpřístupněny a zesplavněny Tichá (Edmundova) a Divoká soutěska na řece Kamenici
Hrad nechal vystavět někdy v letech 1260-1270 Frank z Hückeswagenu, kterému udělil zdejší území v léno olomoucký biskup Bruno ze Schauenburka. První písemná zmínka pak pochází z roku 1285. V roce 1359 hrad definitivně získal pro olomoucké biskupství biskup Jan Očko z Vlašimi. Na přelomu století hrad často měnil majitele a byl zastavován, v roce 1434 se jej zmocnili husité a prodali jej Janu Tovačovskému z Cimburka. Po několika dalších majitelích hrad v roce 1465 vykoupil Jiří z Poděbrad a opět jej prodal olomouckému biskupství. V 18. stol. pak byl již nepohodlný hrad postupně opouštěn a v roce 1762 dokonal jeho zkázu rozsáhlý požár.
Humpolec
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1178, kdy ji král Přemysl daroval Soběslavovi II. Město dále držel Řád německých rytířů, do roku 1325 želivský klášter a poté Křižovníci s červenou hvězdou. Ze šlechtických rodů páni z Lipé, z Dubé, od roku 1420 Leskovcové z Leskova, od roku 1496 Trčkové z Lípy a od roku 1560 páni z Říčan. V roce 1588 koupil panství Kryštof Karel z Roupova, po Bílé hoře mu však byl majetek zkonfiskován a následně Humpolec v letech 1624-1708 vlastnila hrabata ze Solmsu. Dalšími majiteli panství pak byli ještě Kirchnerové, Gastheimové, Metternichové, Regalové, páni z Deblína, Neffzernové, Wolkenstein–Trostburgové a Trauttmansdorff-Weinsbergové.
Zámek nechal postavit v letech 1666 – 1668 Jan Humprecht Černín z Chudenic. V roce 1678 vyhořel, ale o dva roky později už byl zase opraven. V roce 1738 koupil kostecké panství i se zámkem Václav Kazimír Netolický z Eisenberka. V roce 1872 se stal majitelem Flaminio Cavaliere dal Borgo a v roce 1926 získalo zchátralý zámek město Sobotka. Na náklady města byl zámek opraven a v jeho vlastnictví je také dnes.
První písemná zmínka pochází z roku 1291. V roce 1341 dostali bratři Jan, Vavřinec, Herbord a Pešek z Janovic od krále Jana Lucemburského svolení ke stavbě hradu Hus. V roce 1359 byl Husinec povýšen na město, pravděpodobně v roce 1369 se zde narodil Jan Hus.V roce 1390 získal panství Sigmund Huller z Orlíka a v roce 1405 jeho bratr Ondřej. Po jeho smrti v roce 1420 hrad obsadil loupeživý rytíř Habart Lopata z Hrádku. Ten byl v roce 1441 vyhnán a hrad byl vypálen a pobořen. V roce 1455 panství získali Rožmberkové. V roce 1603 je vystřídali Novohradští z Kolovrat, v roce 1627 Eggenberkové a v roce 1655 Schwarzenberkové.
První písemné zmínky pocházejí z 1. pol. 13. stol., kdy byl majitelem Vilém z Hustopečí. V roce 1322 získala ves Eliška Rejčka a o rok později ji věnovala nově založenému klášteru Králové (Aula Regia) v Brně. V roce 1572 byly Hustopeče povýšeny na město. V roce 1598 Rudolf II. město klášteru odňal a za vojenskou pomoc je věnoval Adolfu ze Schwarzenberku. Ten je však nepřevzal. V roce 1599 pak Hustopeče koupil Karel Maxmilián Gundakar z Lichtenštejnu.
