První písemná zmínka pochází z roku 1525, kdy se zde začali usazovat horníci a došlo k rozkvětu těžby stříbra. V roce 1579 byly Abertamy povýšeny císařem Rudolfem II. na Královské horní město. Roku 1622 byly stříbrné doly uzavřeny a pokračovalo se hlavně v těžbě cínu. Největší prosperitu však městu přinesl
od poloviny 19. století rukavičkářský průmysl, který zde založil Adalbert Eberhard. V roce 1937 vyexportovali abertamští do celého světa 5 655 000 párů rukavic. Jejich výroba zanikla v roce 1998.
Hrad byl založen koncem 14. stol. pány z Rýzmburka (Oseka). V letech 1406 – 1414 patřil Oldřichovi Zajícovi z Hazmburka, poté králi a od roku 1430 Jakoubkovi z Vřesovic. V roce 1437 hrad získali Šlikové, v roce 1466 pak Jindřich z Plavna. Jeho rod zde vládl až do roku 1565. Poté se majitelé střídali, v roce 1621 byl zkonfiskován a prodán Heřmanu Černínovi z Chudenic. V roce 1635 byl hrad dobyt Švédy, definitivně byl opuštěn po požáru v roce 1718.
První písemná zmínka pochází z roku 1270. V roce 1281 byla na toto území německým císařem potvrzena zástava fojtům z Weidy. V roce 1331 vykoupil zástavu Jan Lucemburský, ale hned území opět udělil v léno Neubergům. Ti v roce 1394 vymřeli a Aš přešla do držení rodu Zedwitzů. Léno jim bylo několikrát potvrzeno a autonomní postavení Ašska jej uchránilo v roce 1620 od konfiskací. Zedwitzové zde vládli až do poloviny 19. stol.
Hrad založili na konci 13. stol. páni z Oseka. V roce 1407 koupil Bečov Oldřich z Házmburka a v roce 1411 páni z Plavna. V roce 1495 se majiteli stali Pluhové z Rabštejna, kteří k hradu přistavěli renesanční palác. V roce 1547 jim však bylo bečovské panství zkonfiskováno a postupně zastavováno Plavenským, Šlikům, městu Bečovu a Hornímu Slavkovu. V roce 1624 koupili Bečov Questenberkové a v roce 1752 Kounicové. Posledními majiteli byli od roku 1813 Beaufort – Spontiniové. Na zámku je vystavován vzácný románský relikviář sv. Maura z 1. třetiny 13. stol.
Správa státního hradu a zámku Bečov připravila ve spolupráci s originálním vydavatelstvím Ivana Rillicha a věhlasným českým karikaturistou Zdeňkem Hofmanem speciální pidifrk pro koronavirové časy. Pokud se nad ním aspoň trochu usmějete, znamená to, že máte smysl pro humor, ale hlavně, že jste ten čínský dárek přežili. A to je skvělé!
Město bylo založeno rodem Hrabišiců, později pánů z Rýzmburka a první písemná zmínka o něm je z roku 1325. Kolem roku 1412 získali město páni z Plavna a na nedalekém vrchu vystavěli hrad Hartenštejn. Dalšími majiteli byli páni ze Steinsdorfu, Hrobčičtí z Hrobčic, Colonnové z Felsu a od 17. stol. hrabata Černínové z Chudenic. V roce 1666 celé město vyhořelo.
Osídlení božídarské lokality spadá do počátku 16. stol. a je úzce spjato s těžbou stříbra. 6.června roku 1546 udělil saský kurfiřt Johann Friedrich Božímu Daru statut svobodného horního města. V roce 1556 byl ukončen letitý územní spor mezi českým státem a saským kurfiřtstvím a byla vytyčena přesná hranice. K těžbě stříbra a rašeliny se přidala ještě těžba cínu a arsenu. Hornická činnost byla na Božím Daru ukončena v roce 1820.
Obec byla založena v roce 1532 saským kurfiřtem Janem Bedřichem, a to na území, které za tímto účelem zakoupil od pánů z Tetova. Prvními osadníky nového horního města byli horníci ze Schneebergu. V roce 1546 byla Blatná (Platten) připojena k Čechám a o dva roky později byla Ferdinandem I. povýšena na královské horní město. V 60. letech 16. století zde žilo téměř 2 000 obyvatel a v provozu bylo kolem čtyřiceti dolů. Postupně se tu dobývala železná ruda, cín, stříbro, kobalt a vizmut. Dolování bylo definitivně ukončeno v roce 1850.
První písemná zmínka o osadě pochází z roku 1357, stála zde však pravděpodobně již na počátku 12. stol. Byla součástí bečovského panství a patřila Riesenburkům. V polovině 15. stol. získali panství páni z Plavna a v roce 1494 Pluhové z Rabštejna. Od roku 1539 mělo město právo na podíl ze zisku z těžby. Po konfiskaci majetku Pluhům z Rabštejna získalo bečovské panství za 22.000 kop tolarů město, které bylo v roce 1547 povýšeno mezi svobodná královská města. Po bitvě na Bílé hoře byl však majetek zkonfiskován i protestantskému městu.
První písemná zmínka pochází z roku 1061, po roce 1100 zde nechal vybudovat markrabí Severní marky Děpold III. z Giegen a Vohburgu kamenný hrad. V roce 1146 Chebsko získal rod Štaufů, jehož nejvýznamnějším členem byl od roku 1167 Friedrich I. Barbarossa. V roce 1265 Chebsko obsadil a připojil k českému státu Přemysl Otakar II. 25. února 1634 byli na chebském hradě zavražděni generálové vojsk Albrechta z Valdštejna Illow, Vilém Kinský, Erdman Trčka z Lípy a sekretář Neumann. Albrecht byl zavražděn ve městě v Junckerovském domě.
První písemná zmínka pochází z roku 1341. Již od konce 13. stol. zde však stála dřevěná kaple se soškou Panny Marie. Koncem 14. stol. získal zdejší statek řád Křižovníků s červenou hvězdou, který kolem roku 1400 vybudoval gotický kamenný poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie a Máří Magdalény. Současný barokní areál poutního chrámu a přilehlého proboštství byl vybudován v letech 1687-1728 podle plánů Kryštofa Dientzenhofera.
První písemná zmínka pochází z listiny knížete Jindřicha Břetislava datované do let 1195-1197, kdy byl Chodov majetkem cisterciáckého kláštera ve Waldsassenu. V roce 1348 se stal majitelem Trost z Kynšperka a mezi mnoha dalšími majiteli byli např. Hýzrlové z Chodova nebo Šlikové. Poč. 16. stol byl Chodov rozdělen na Horní, který patřil Unruherům a Dolní, který byl v majetku města Loket. V letech 1644-1733 byly obě části sjednoceny v rukou Plankenheimů a poté se město opět rozdělilo mezi Brauny z Braunsdorfu a město Loket.
První zmínka o Chyších pochází z roku 1169. V roce 1254 získal tvrz Odolen, předek rodu Pětipeských z Chyš a Egerberka. V roce 1466 získal hrad Burián z Gutštejna. V roce 1566 vyženil panství Mikuláš z Lobkovic a hrad přestavěl na renesanční zámek. V roce 1579 se stal novým majitelem Ferdinand Ronšpergár z Ronšperka a Držkovic. Další majitelkou byla Gryzelda Švamberková z Lobkovic a po ní Bohuchval Berka z Dubé. Jako pobělohorskou konfiskaci pak panství koupili Michnové z Vacínova. V roce 1718 zdědil Chyše rod Kolovratů – Krakovských. V roce 1747 panství koupil Václav Leopold Putz z Breitenbachu a v roce 1766 se majitelem stal rod Lažanských, za kterých získal zámek současnou podobu ve stylu tudorovské gotiky.
Město bylo založeno v roce 1516 Štěpánem Šlikem, v roce 1520 bylo povýšeno na svobodné a královské. Bohatá naleziště stříbra umožnila již v roce 1524 těžbu v 613 dolech a štolách, v roce 1533 měl Jáchymov neuvěřitelných 18.000 obyvatel. V roce 1716 zde byla císařským dekretem zřízena báňská škola. Objev radioaktivity jáchymovských důlních vod umožnil v roce 1906 založení prvních radioaktivních lázní na světě.
Město bylo založeno císařem Karlem IV. kolem roku 1350 už jako lázeňské a již v roce 1370 obdrželo městská práva. V roce 1358 byl postaven v místech dnešního Tržiště lovecký hrádek, který však i s celým dřevěným městem lehl v roce 1604 popelem. Záhy však bylo město obnoveno, místo dřevěných stavěli měšťané honosnější budovy kamenné. Císař Rudolf II. v roce 1609 městu na pět let odpustil placení daní. Již v roce 1522 vyšla první odborná kniha o léčebných účincích místních pramenů od loketského lékaře Václava Payera.
Klínovec je nejvyšší vrchol Krušných hor a tyčí se do nadmořské výšky 1244 m. Již od roku 1817 zde stála vyhlídková dřevěná pyramida, v roce 1884 byla členy jáchymovského Krušnohorského spolku vybudována kamenná rozhledna. Nápor žíznivých a hladových turistů brzy spolek donutil k vybudování hostince, který se postupem času rozrostl do velikosti současného komplexu.
Osidlování Kraslicka začalo v polovině 12. stol., kdy zdejší území patřilo cisterciákům z kláštera ve Waldsassenu. Ve 13. stol. byl na vrchu Hausbergu na místě původní tvrze vybudován strážní hrad. V roce 1272 jej i s osadou propůjčil král Přemysl Otakar II. jako léno pánům z Plavna. V letech 1401 – 1412 byli lenními pány loupeživí rytíři, bratři Jindřich a Konrád z Reitenbachu. V roce 1527 získal panství Jeroným Šlik a Kraslice byly povýšeny na svobodné horní město. V letech 1575 – 1666 patřily Kraslice pánům ze Šumburka a poté Nosticům.
V roce 972 daroval německý císař Otto I. zdejší území biskupovi Wolfgangu z Regensburgu. V roce 1287 byla pány z Hohenbergu dokončena stavba hradu. Poté, co byl hrad opuštěn, se v něm kolem roku 1345 usadili loupeživí rytíři, král Karel IV. jej proto nechal v roce 1348 pobořit. Na panství se vystřídalo několik leníků, v roce 1534 je koupili páni z Pluhů a v roce 1558 páni ze Švanberku. Dalšími majiteli byli Zedwitzové, kteří postavili pod Kynžvartem tvrz. Jako pobělohorskou konfiskaci pak panství v roce 1630 koupilo pět bratrů Metternichových. V letech 1681 – 1691 byla tvrz přestavěna na zámek, současná podoba pochází z roku 1839.
Již na počátku 13. stol. zde byla vybudována hradní pevnost. Často zde pobýval král Václav I., později také Lucemburkové. Jako tříletý zde byl vězněn Karel IV. Hrad byl dvakrát neúspěšně dobýván husity, dobyli ho po vleklých sporech v roce 1429 měšťané. Císař Zikmund v roce 1434 zastavuje Loket Kašparu Šlikovi. V 16. stol. je Šlikům majetek konfiskován a přechází pod město. Po třicetileté válce hrad chátrá a je využíván jako trestnice a vězení.
Místní léčivé prameny byly známy již ve 13. stol., ale vznik lázní lze datovat teprve na počátek 19. stol. Tehdy zde opat tepelského kláštera Karel Kašpar Reitenberger nechal u Křížového pramene na místě dřevěné chýše postavit první zděný dům pro lázeňské hosty. Následně vznikla také osada, která byla v roce 1808 podle obrázku Panny Marie, visícího nad Křížovým pramenem, nazvána Mariánské Lázně. Osada byla v roce 1818 prohlášena za veřejné lázně a v roce 1865 byla výnosem Františka Josefa I. povýšena na město.
Již kolem roku 1250 se zde těžil cín, první písemná zmínka o místě je z roku 1340. Prvním známým držitelem města byl Konrád Plik z Plikenštejna, který zde založil hrad a Plikům panství patřilo celé 14. stol. V letech 1446 – 1602 zažilo město největší rozmach za panování hrabat Šliků, kteří postavili na jižním okraji města renesanční zámek, zbořený koncem 19. stol. při stavbě pseudohistorického zámečku továrníka Königswartera. V roce 1602 koupili Nejdek Collonové z Felsu, v roce 1623 pak Černínové z Chudenic.
Seeberg Hrad byl postaven počátkem 13. stol., první písemná zmínka pochází z roku 1322. Do roku 1434 jej drželo město Cheb a poté Šlikové. Od roku 1461 patřil hrad Junckerům, od roku 1485 opět Šlikům a v roce 1497 koupili Seeberg páni z Neubergu, za kterých byl renesančně přestavěn. V roce 1582 koupili hrad páni z Brandu a vlastnili ho až do roku 1635, kdy jej koupil Melchior Adam Moser z Öttinngenu. Ten jej však ještě v tom samém roce prodal pánům ze Steinheimu. Od roku 1664 byl ještě majitelem Jan Hartwig od roku 1666 Jacques Gerard a v roce 1703 koupilo hrad město Cheb.
Město bylo založeno počátkem 13. stol. pravděpodobně Slávkem z roku Hrabišiců. V roce 1224 byl postaven kostel sv. Jakuba. Za Přemysla Otakara II. se stal Ostrov královským městem, od 15. stol. jej vlastnili hrabata Šlikové. V roce 1625 získal město Julius Jindřich, vévoda sasko-lauenburský. V 19. stol patřil Ostrov císařskému rodu Habsburků.
Rozhledna na vrcholu Plešivce u obce Abertamy v Krušných horách byla vybudována v nadmořské výšce 1.028 m v roce 1895. V roce 1908 k ní byl přistavěn horský hotel. Ten byl několikrát přestavován a v současné době se v něm šestnáctimetrová kamenná věž téměř ztrácí. K výhledu na okolní vrcholky Krušných hor, Slavkovský les, Doupovské hory a třeba také Dyleň v Českém lese je nutno vystoupat po 66 schodech.
Skalná
První písemná zmínka pochází z roku 1279, kdy jsou jako majitelé zmiňováni Nothaftové. Pravděpodobně již v té době zde stála vodní tvrz. V roce 1339 koupili panství Winklerové a v roce 1366 jej získala královská komora. Od roku 1434 se majiteli stali Šlikové a kolem roku 1480 tvrz přestavěli na hrad. V roce 1621 byl šlikovský majetek zkonfiskován a sokolovské panství získali Nosticové. V roce 1648 byl hrad vypálen Švédy, v letech 1659 -1663 byl pak přestavěn na renesanční zámek. V letech 1800 – 1805 byl pak ještě přestavěn klasicistně.
Ves Teplá vznikla v 11. stol. jako kupecká osada s celnicí. Protože povinností zdejších obyvatel byla ochrana zemské brány a zemské cesty z Würzburgu do Prahy, byla zde vybudována tvrz. Koncem 12. stol byl knížecím správcem kraje a vlastníkem Teplé vojvoda Hroznata. V roce 1193 zde založil premonstrátský klášter jako náhradu za povinnost účastnit se křížového tažení do Svaté země. První písemná zmínka o osadě pochází z roku 1197 a osudy vsi pak byly úzce spjaty s osudy kláštera až do roku 1849, kdy byl zrušen klášterní vrchnostenský úřad.
První písemná zmínka o Valči je z roku 1358, kdy patřila bratrům Ctiborovi a Benešovi z Valče. V držení panství se poté střídají zemani s okolí, v roce 1505 jej koupil Jakub Kyšperský z Vřesovišť. Po jeho smrti v roce 1526 se majitelem stal Hugo z Leisnecku a v roce 1538 Vilém Hasištejnský z Lobkovic. V roce 1570 panství koupili Štampachové, později páni z Globenu. Dalšími majiteli byli např. Jan Gottfried Korb z Weidenheimu, Vincent de Thurn – Vallsasina a posledním pak uhlobaron Dr. Jan Larisch – Mönnich.
Vojenský prostor Hradiště zabírá 331 km2. Jeho vzniku na počátku 50. let padlo za oběť 2.600 domů, 12 kostelů, 3 hotely, 90 hostinců !, 36 mlýnů, 16 pil, 2 zámky, ale také školy, velkostatky, pivovar či lázně. A také celé městečko Doupov. Z 935 m vysokého vrchu Hradiště je pěkný výhled na střelnice - například na protiletadlovou, pro bojová vozidla kolová i pásová nebo také na pěchotní a ženijní cvičiště. Uráááááá !
Prvním známým majitelem Žlutic byl Zdimír ze Svojšína, který kolem poloviny 12. stol. ves daroval benediktinskému klášteru v Kladrubech. V roce 1186 se směnou dostala do držení českých panovníků. V 1. pol. 13. stol. se majiteli stali Hrabišicové, kteří později přijali predikát z Rýzmberka. V roce 1415 panství koupili Elsterberkové. V roce 1426 se města nejprve násilím zmocnil, o dva roky později je pak koupil Jakoubek z Vřesovic. Dalšími majiteli byli od roku 1537 páni z Plavna, od roku 1568 Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic a od roku 1575 Kokořovci z Kokořova.
