První písemná zmínka pochází z roku 1234. V tomto roce daroval král Václav I. ves Brtnici cisterciáckému klášteru v Předklášteří u Tišnova, v roce 1240 ji však získal zpět. Ve 14. stol. Brtnici získali Valdštejnové, Hynek z Valdštejna se od roku 1359 píše jako Hynek Brtnický z Valdštejna. Po roce 1623 získal panství jako pobělohorský konfiskát Rombald Collalt et San Salvatore a jeho rodu patřila Brtnice až do roku 1945.
Bystřice nad Pernštejnem Kolem poloviny 13. století osidlovali zdejší území páni z Medlova, předchůdci pánů z Pernštejna. V roce 1348 ves patřila moravskému markraběti, v roce 1384 byla propůjčena Erhartovi z Kunštátu a v roce 1432 ji získali Pernštejnové. V roce 1580 byla osada povýšena na město. To v roce 1588 koupilo město Brno a poté Václav Ples Heřmanský ze Sloupna. V roce 1609 Bystřici koupil Jan Čejka z Olbramovic, po konfiskaci jeho majetku pak v roce 1623 hrabě Jiří z Náchoda. Dalšími majiteli byli Roháčkové z Adleskranu, Roggendorfové, hrabě z Lamberka a konečně od roku 1731 Mitrovští z Nemyšle.
Město založil pravděpodobně v roce 1251 Smil z Lichtenburka, první písemná zmínka je z roku 1256. V roce 1308 byl přejmenován Smilův Brod na Německý. V roce 1319 získal město Jindřich z Lipé a ve 2. pol. 14. stol. ještě Karel IV., Boček z Poděbrad, Vítek z Landštejna a Čeněk z Vartenberka. V roce 1422 byl Německý Brod dobyt husity a v roce 1436 panství koupil Mikuláš Trčka z Lípy. V roce 1561 se majiteli stali Thurnové. V roce 1637 byl Brod povýšen na královské město. Havlíčkovým Brodem se pak nazývá od roku 1945.
První písemná zmínka o městě je z roku 1361, kdy patřilo Dobešovi z Bechyně, který zde vybudoval vodní tvrz z příkopy. Nejslavnějším rodem mezi majiteli však byli Léskovci, kteří zde vládli v letech 1411 – 1655, kdy vymřeli po meči. Jan Léskovec ml. byl mj. finančníkem Rožmberků a pánů z Hradce. Posledními vlastníky byli do roku 1945 Hohenzollernové. V roce 2000 byla Horní Cerekev povýšena na město.
Hrotovice
Humpolec
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1178, kdy ji král Přemysl daroval Soběslavovi II. Město dále držel Řád německých rytířů, do roku 1325 želivský klášter a poté Křižovníci s červenou hvězdou. Ze šlechtických rodů páni z Lipé, z Dubé, od roku 1420 Leskovcové z Leskova, od roku 1496 Trčkové z Lípy a od roku 1560 páni z Říčan. V roce 1588 koupil panství Kryštof Karel z Roupova, po Bílé hoře mu však byl majetek zkonfiskován a následně Humpolec v letech 1624-1708 vlastnila hrabata ze Solmsu. Dalšími majiteli panství pak byli ještě Kirchnerové, Gastheimové, Metternichové, Regalové, páni z Deblína, Neffzernové, Wolkenstein–Trostburgové a Trauttmansdorff-Weinsbergové.
První písemná zmínka pochází z roku 1265, kdy panství patřilo Smilovi z Lichtenburka. V roce 1329 koupil Chotěboř Jan Lucemburský a ta se posléze stala věnným městem českých královen. V roce 1421 město nakrátko dobyli husité. V roce 1497 se stali majiteli panství Trčkové z Lípy, v roce 1634 jim však bylo zkonfiskováno a obdržel je Jan Sezima Rašín z Rýzmberka. Dalšími majiteli byla hrabata z Vrbna, v letech 1698 – 1719 Kinští, dále pak hrabě z Breda, hrabě z Oppersdorfu, Vančurové z Řehnic a Brachfeldu a od roku 1842 Dobřenští z Dobřenic.
První písemná zmínka je z roku 1325, kdy byli majiteli Lichtenburkové. V roce 1498 získal Jaroměřice jako léno Václav z Ludanic a v roce 1522 koupil panství Jan z Pernštejna. V roce 1534 se majiteli stali Meziříčští z Lomnice a v roce 1613 Jiří Rechenberk ze Želetic. V roce 1623 kupují Jaroměřice jako konfiskát Questenberkové. V roce 1752 panství získali Kounicové a v roce 1897 jej zdědil Rudolf Kristián z Vrbna a Bruntálu. Původní tvrz byla koncem 16. stol. přestavěna na renesanční zámek a ten pak byl barokně přestavěn poč. 18. stol.
První zmínka o královském městě pochází z roku 1226, v roce 1295 zde byl připomínán hrad. Od roku 1331 byla Jemnice zastavována Lichtenburkům, koncem 15. stol. Václavovi z Ludanic a dále Archlebovi z Boskovic a Janovi z Pernštejna. V roce 1530 město koupili Meziříčští z Lomnice, za kterých byl hrad přestavěn na renesanční zámek. V roce 1616 panství koupil Jindřich Zahrádecký ze Zahrádek a v roce 1627 Jankovští z Vlašimi. Ti vlastnili Jemnici až do roku 1755, kdy ji koupil hrabě Daun. Dalšími majiteli byli ještě Stadionové, hraběnka Trauttmansdorfová a od roku 1841 Pallaviciniové.
První zmínka o osadě Jihlava pochází z roku 1233. Ve čtyřicátých letech 13. stol. zde založil Václav I. horní město a již v roce 1249 je zmiňována ražba mincí. Město bylo pravděpodobně v roce 1270 nově opevněno. Po požáru v roce 1523 bylo město obnoveno v renesančním stylu. Během třicetileté války byla většina domů pobořena a dalších sto let trvala obnova v barokním duchu. Po úpadku hornictví město prosperovalo díky soukenictví. V 18. stol. bylo odstraněno opevnění a počátkem 19. stol. byly zbořeny také městské brány.
Jihlavské podzemí
První zmínka je z roku 1316, kdy byl majitelem Nimír z Kamene. Hrad byl původně královský a byl dáván v léno různým šlechticům a dvorským úředníkům. V roce 1366 zde založil Jindřich z Ciglheimu zlaté doly. V roce 1450 za vlády Jiřího z Poděbrad na hradě jednali zástupci znesvářených katolíků a kališníků. Majitelé panství se často střídali, na konci 17. stol. ho získali Malovci, kteří hrad přestavěli do zámecké podoby
První zmínka je z roku 1267, majitelem byl Dobeš z Bechyně z rodu Benešovců. Po nich se zde vystřídali páni z Ústí, páni ze Stráže a Šelmberkové, za kterých získali kameničtí řadu práv. V roce 1497 koupili Kamenici Leskovci a v roce 1545 Malovcové, za kterých došlo k největší přestavbě zámku. Další majitelé - Paradiesové a Hartigové vzali městu téměř všechna práva. Posledními majiteli byli Geymüllerové.
První zmínky o městě pocházejí z 12. stol., hrad byl vybudován v polovině 13. stol. Do roku 1509 patřilo panství Ledečským z Říčan, poté Meziříčským z Lomnice. V roce 1562 byla Ledeč povýšena na město. Dalšími majiteli byli Trčkové z Lípy, po konfiskaci v roce 1634 Adrian z Enkefurtu, po něm ještě Thunové a Věžníkové.V roce 1753 koupila panství od Ignáce z Kochu císařovna Marie Terezie a věnovala ho Ústavu zchudlých šlechtičen.
Hrad založili kolem roku 1310 Lichtenburkové, po roce 1319 jej získali páni z Lipé. Po držení Karlem IV., získali v roce 1376 panství páni z Kunštátu a v roce 1379 páni z Landštejna. Dalšími majiteli se stali Čeněk z Vartenberka, Oldřich z Rožmberka a po roce 1436 rod Trčků z Lípy, který hrad v 16. stol. pozdně goticky přestavěl. V roce 1561 jej koupili Thurnové a přestavěli renesančně. Od roku 1594 byl opět ve vlastnictví Trčků. V roce 1636 získali zkonfiskované panství Vernierové a v roce 1760 hrabě Palm – Gundelfingen. Zchátralý hrad, který navíc v roce 1869 vyhořel, nechali svému osudu i poslední majitelé Trautmannsdorffové v letech 1842 – 1925.
První písemná zmínka pochází z roku 1109, kdy osada patřila benediktinskému klášteru v Třebíči. V roce 1190 se stal majitelem nakrátko jakýsi šlechtic Znata, v roce 1491 už natrvalo Pernštejnové. V roce 1540 získal statek Luka Bohuslav Rut z Dirné a v roce 1584 Grünové ze Stürzenbergu. Jako pobělohorskou konfiskaci získal Luka Jindřich z Thurnu, později Collaltové. Dalšími majiteli byli rytíř Jan Kryštof Říkovský z Dobřic a od roku 1721 hrabě František Antonín z Gellhornu. V roce 1737 koupili Luka Kounicové a vystavěli zde barokní zámek. V letech 1769 – 1945 pak byli majiteli Widmannové – Sedličtí.
První písemná zmínka o osadě pochází z roku 1231. Budějovice patřily k zeměpanskému zboží, spravovanému z Bítova. Spravovali jej a v roce 1498 i získali Lichtenburkové, po nich pak Valdštejnové. Zdeněk Brtnický z Valdštejna přišel o majetek po bitvě na Bílé hoře a Budějovice získali Schaumburkové. Rudolf Jindřich ze Schaumburka zde postavil zámek. Nová vrchnost vedla dlouhotrvající spory s měšťany, jejichž práva neuznávala. V roce 1736 koupili zbídačené město Wallisové.
První písemná zmínka pochází z roku 1234, kdy byl náměšťský hrad majetkem Meziříčských z Lomnice. V roce 1399 panství zdědili páni z Kravař. V roce 1437 je koupil Matěj Švamberk ze Škviřína, v roce 1448 Znata z Prus a z Melic a v roce 1455 Ctibor Tovačovský z Cimburka. V roce 1464 se majetek vrátil pánům z Lomnice a v roce 1583 panství zdědili Žerotínové. V roce 1628 je koupil Albrecht z Valdštejna a obratem je prodal Janu Křtiteli z Verdenberka. V roce 1733 se stal majitelem Václav Adrián z Enkenvoirtu, poté hrabata z Kunfštejna a konečně v roce 1752 Haugvicové.
Dějiny obce jsou úzce spjaty s klášterem premonstrátů, který založili v roce 1211 Markvart s chotí Vojslavou. Pocházeli z významného šlechtického rodu, který sídlil ve 13. – 15. stol. na nedalekém Červeném Hrádku a používal predikát buď z Hrádku nebo z Říše. Nejpozději po zániku rodu se stala Nová Říše, povýšená již v roce 1363 na městečko, majetkem kláštera. Byla několikrát stižena ničivými požáry a vypleněna vojsky, nejvíce v roce 1430 Husity Prokopa Holého, kdy byl pobořen i klášter a pak v roce 1468 ve válce Matyáše Korvína s Jiřím z Poděbrad.
Město bylo založeno kolem roku 1250 Bočkem z Obřan, první písemná zmínka pak pochází z roku 1267. Po smrti Bočkova vnuka Smila v roce 1312 zdědili panství páni z Lipé, v roce 1496 jej pak koupil Vilém z Pernštejna. V roce 1588 prodali Pernštejnové zadlužené panství Vilému Dubskému z Třebomyslic. Tomu byl v roce 1624 zkonfoskován majetek a Nové Město koupil kardinál František z Ditrichštejna. V roce 1638 se majitelem stal Šimon Kratzer ze Schönsberka. Od roku 1679 panství spravoval kníže Ferdinand Ditrichštejn, jeho syn Leopold jej pak v roce 1699 přenechal Nadačnímu ústavu šlechtičen „Mariánská škola“ v Brně.
Město bylo ve 13. stol. zničeno při sporech Vítkovců s biskupem Tobiášem z Bechyně, který však získal od krále povolení znovu ho postavit a opevnit hradbami. To se stalo v roce 1295. Kolem poloviny 15. stol. byl Pelhřimov v majetku Trčků z Lípy, kteří ho v roce 1550 prodávají Říčanským. V roce 1596 byl Pelhřimov povýšen na královské město. V letech 1646 a 1766 bylo dvakrát zničeno velkými požáry.
První písemná zmínka pochází z roku 1242, kdy byli majiteli páni z Polné. Dalšími majiteli panství byli páni z Lipé a páni z Pirkštejna, Hynek Ptáček z Pirkštejna přikoupil panství přibyslavské. Obě panství poté vyženili páni z Kunštátu. V 15. stol. zde krátce vládl Mikuláš Trčka z Lípy a Karel z Valdštejna. V roce 1553 panství vyženil Zachariáš z Hradce a v roce 1597 jej koupili Žejdlicové ze Šenfeldu. Jako pobělohorskou konfiskaci jej pak získali Ditrichštejnové.
První písemná zmínka pochází z roku 1257. Přibližně v této době zde byl také vybudován hrad, jehož prvním známým majitelem byl Čeněk z Ronova. Město i hrad byly dobyty v roce 1424 husity a obsazeny. Při obléhání zde zemřel Jan Žižka. Dalším majitelem Přibyslavi byl Hynek Ptáček z Pirkštejna, poté ji vyženili páni z Kunštátu. Dále panství krátce patřilo Mikuláši Trčkovi z Lípy a Karlu z Valdštejna. V roce 1553 Přibyslav vyženil Zachariáš z Hradce a v roce 1560 zde vybudoval zámek. V roce 1597 koupili panství Žejdlicové ze Šenfeldu a konečně jako pobělohorskou konfiskaci jej získali Ditrichštejnové.
Hrad byl založen v pol. 14. stol. pravděpodobně pány z Hradce. Kolem roku 1353 byl obehnán opevněním s kruhovými baštami. V roce 1423 husité dobyli předhradí a hrad částečně pobořili. V roce 1477 byl opraven hradní palác a rozšířeno předhradí. V roce 1570 Zachariáš z Hradce hrad přestavěl na renesanční lovecké sídlo. V roce 1604 přešel do majetku Slavatů, později ještě Lichtenštejnů a Podstatských.
Rozhledna Karasín u Bystřice nad Pernštejnem Rozhledna stojí na hřebeni kopce Zadní skála (712 m.n.m.) v nadmořské výšce 704 m. Byla zprovozněna 25. května 2002 a měří 30 m. Na vrchol je nutno vystoupat po 128 schodech.
První zmínka o Světlé je z roku 1207, kdy byla v majetku vilémovského kláštera. V roce 1385 byla dána do zástavy Albertovi ze Šternberka a jeho syn zde vybudoval tvrz. V roce 1417 již však patří opět klášteru. V roce 1442 se panství stalo na téměř 200 let majetkem Trčků z Lípy, kteří přestavěli tvrz na zámek. Poté byla sto let majetkem Černínů. Dalšími majiteli byli od roku 1748 Kolovratové, poté např. hrabě Zichy nebo hrabata ze Salmu.
Město založili pánové z Hradce, v roce 1354 postavili hrad, kostel, vodní opevnění a kolem tržiště gotické domy. V roce 1423 byla Telč dobyta husity. V polovině 16. stol. přistavuje Zachariáš z Hradce renesanční zámek, staví vodovod a špitál. Po vymření pánů z Hradce v roce 1604 přechází Telč na Slavaty a v roce 1691 na Lichtensteiny - Kastelkorny. V roce 1761 se tento rod spojil s rodem Podstatských a majiteli se stali Podstatští - Lichtensteinové.
V roce 1101 zde byl založen benediktinský klášter, první písemná zmínka o městě pochází z roku 1277. V roce 1335 se Třebíč stala královským městem a získala právo opevnit se. V roce 1490 získal Třebíč do zástavy Vilém z Pernštejna. V roce 1558 získal panství Burian Osovský z Doubravice a po něm jeho syn Smil Osovský. Po jeho smrti v roce 1614 panství udržuje vdova Kateřina, která jej v roce 1628 postupuje svému bratru Adamovi z Valdštejna. Valdštejnové pak panství vlastnili až do roku 1945.
První písemná zmínka pochází z roku 1240. Původně královské zboží získali posléze Meziříčští z Lomnice a v roce 1399 je zdědili páni z Kravař. V 15. stol. se majetek vrátil pánům z Lomnice a v roce 1583 panství zdědili Žerotínové. V roce 1628 je koupil Albrecht z Valdštejna a obratem je prodal Janu Křtiteli z Verdenberka. V roce 1733 se stal majitelem Václav Adrián z Enkenvoirtu, poté hrabata z Kunfštejna a konečně v roce 1752 Haugvicové.
První písemná zmínka pochází z roku 1281, osada Meziříčí však vznikla pravděpodobně již ve 12. stol. a hrad kolem roku 1236. Páni z Meziříčí z rodu pánů z Lomnice zde vládli až do roku 1399, kdy nejprve část a později celé panství získal Lacek z Kravař. Před polovinou 15. stol. se majiteli stali opět páni z Lomnice. Od roku 1528 vlastnili Meziříčí Pernštejnové a od roku 1550 Heldtové z Kementu. V roce 1592 panství zdědili Berkové z Dubé a Lipého a v roce 1649 je koupil hrabě Kounic. V roce 1676 koupili panství páni z Ugarte a v roce 1735 vévoda Leopold Holštýnský. Dále už se jen dědilo – Lichtenštejnové, Lobkowitzové, Harrachové a konečně Podstatští – Lichtenštejnové.
Vznik osady je spjat se založením cisterciáckého kláštera Bočkem z Obřan v roce 1252. Dále klášter spravovali páni z Kunštátu a knížata z Münsterberku. V roce 1617 se stal klášterní majetek směnou soukromým majetkem kardinála Františka z Ditrichštejna. V letech 1719 – 1722 vybudoval na nedaleké Zelené Hoře Jan Blažej Santini – Aichel ve stylu barokní gotiky poutní kostel sv. Jana Nepomuckého. Klášter byl v roce 1784 zrušen a upraven na zámek. V roce 1826 koupil panství Josef Vratislav z Mitrovic, posléze patřilo ještě Františku Josefu z Ditrichštejna, Clam – Gallasům a Kinským.
Klášter byl založen v roce 1139 pražským biskupem Ottou a knížetem Soběslavem pro benediktiny ze sázavského kláštera. Od roku 1149 zde však byli premonstráti. Za husitských válek byl klášter dvakrát dobyt a vypleněn, v roce 1467 jej Jiří z Poděbrad daroval Trčkům z Lípy. Zpět vykoupen byl až v roce 1622. V roce 1712 klášter vyhořel a byl barokně goticky obnoven Janem Blažejem Santinim. Po dalším požáru na poč. 20. stol. byl opraven pseudobarokně.
První písemná zmínka o hradě je z roku 1358. Zakladateli byli páni z Hradce, v roce 1393 jej kupuje vladycký rod Kamarétů. Ti zde vládli do roku 1485, kdy panství prodali Vencelíkům z Vrchovišť, kteří hrad významně dostavěli. V roce 1544 koupil zadlužené panství Albrecht z Gutštejna a od roku 1564 je podruhé v rukou pánů z Hradce. Ti v roce 1604 vymírají a panství získali Slavatové. V roce 1693 se stala Žirovnice majetkem Šternberků, kteří v roce 1910 prodali panství městu.
