Město bylo založeno v roce 1420 a jeho zrod je spjat s husitstvím, v letech 1413 a 1414 přebýval na nedalekém Kozím Hrádku Jan Hus. Od roku 1437 byl Tábor královským městem. Táborité neuznávali českého krále a uznali jej teprve po dobytí města Jiřím z Poděbrad v roce 1452. V roce 1547 odmítli vojenskou pomoc králi Ferdinandovi I., za což jim byly konfiskovány rozsáhlé majetky. V roce 1618 se táborští připojili ke stavovskému povstání, po porážce bylo město vydrancováno. V roce 1648 pak bylo vydrancováno Švédy.
První věrohodná zmínka pochází z roku 1126. Za Přemysla Otakara II. zde byl postaven nový hrad a kolem roku 1285 v podhradí královské město. V roce 1427 se u Tachova odehrála jedna z důležitých bitev husitských válek a husité 11. srpna dobyli město i hrad. V roce 1623 město koupil Jan Filip Hussmann z Namésy a v roce 1664 Jan Antonín Losy z Losimthalu. Za Losyů byl tachovský hrad přestavěn na barokní zámek. V roce 1784 koupili panství Windischgrätzové a zámek přestavěli klasicistně.
Rozhledna na jizerskohorském vrchu Špičák nad Tanvaldem, vysokém 831 m n.m., byla postavena v roce 1909. O rok později byla dostavěna také turistická chata. Již v roce 1889 byla na vrchu upravena skalní vyhlídka – tzv. Fanterova skála a o několik let později nedaleko první bouda s občerstvením. Poslední větší úpravy zde byly provedeny v roce 1930. Rozhledna je vysoká 18 m a na ochoz ve výšce 14 m vede přijatelných 69 schodů.
První písemná zmínka pochází z roku 1065. V roce 1267 daroval Boreš z Rýzmburka půl vsi klášteru Koruna Panny Marie u Krasíkova, ve druhé polovině byla vybudována tvrz. V letech 1298 – 1418 patřilo panství Šternberkům a poté pánům z Rýzmburka. V roce 1453 získali ves Tunklové z Brníčka a v roce 1480 Jan Dalčický z Dalčic. V roce 1490 se stal spolumajitelem jeho zeť Aleš Krčma z Koněpas. V roce 1517 panství získali páni z Boskovic, v roce 1600 pak Tatenici koupil Ladislav Velen ze Žerotína a v roce 1606 zde vybudoval lovecký zámek. Po konfiskaci jeho majetku se v roce 1622 stali majiteli Lichtenštejnové.
Město založili pánové z Hradce, v roce 1354 postavili hrad, kostel, vodní opevnění a kolem tržiště gotické domy. V roce 1423 byla Telč dobyta husity. V polovině 16. stol. přistavuje Zachariáš z Hradce renesanční zámek, staví vodovod a špitál. Po vymření pánů z Hradce v roce 1604 přechází Telč na Slavaty a v roce 1691 na Lichtensteiny - Kastelkorny. V roce 1761 se tento rod spojil s rodem Podstatských a majiteli se stali Podstatští - Lichtensteinové.
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1381, v této době patřila pravděpodobně Hrůzům z Vlhav. V pol. 15. stol koupil Temelín Jan Koňata z Olešnice, později vladykové z Chlumu a v roce 1482 Petr Kořenský z Terešova. Jako pobělohorskou konfiskaci koupil neznašovské panství, ke kterému patřil i Temelín, Sezima z Vrtby. Dalšími majiteli byl ještě Karel Bedřich Schütze a Berchtoldové z Uherčic. V letech 1987 – 2000 zde byla vybudována jaderná elektrárna o výkonu 1,96 GW.
Ves Teplá vznikla v 11. stol. jako kupecká osada s celnicí. Protože povinností zdejších obyvatel byla ochrana zemské brány a zemské cesty z Würzburgu do Prahy, byla zde vybudována tvrz. Koncem 12. stol byl knížecím správcem kraje a vlastníkem Teplé vojvoda Hroznata. V roce 1193 zde založil premonstrátský klášter jako náhradu za povinnost účastnit se křížového tažení do Svaté země. První písemná zmínka o osadě pochází z roku 1197 a osudy vsi pak byly úzce spjaty s osudy kláštera až do roku 1849, kdy byl zrušen klášterní vrchnostenský úřad.
Mezi lety 1156-1167 zde královna Judita založila klášter benediktinek, kolem kterého postupně vzniklo město. V roce 1437 získal teplické panství i s klášterem husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic, po jeho smrti se Teplice staly věnným městem české královny. V držení se dále vystřídali např. Fictumové, Kolovratové, Valdštejnové, Smiřičtí, Lvové z Rožmitálu a od roku 1543 Volf z Vřesovic. V roce 1569 získali Teplice Vchynští, v roce 1634 pak Aldringenové, později Clary-Aldringenové.
Osada byla založena v podhradí skalního hradu Střmen a první písemná zmínka o ní pochází z roku 1362, kdy byl majitelem Tas z Rýzmburka. Dalšími majiteli byli Černčičtí z Kácova, Zajícové z Házmburka, kníže Jindřich z Minsterberka, Petr z Dubé a Adršpachu, Pernštejnové a Žehušičtí z Nestajova. V roce 1579 získali panství Bohdanečtí z Hodkova a v roce 1599 postavili na místě staré tvrze renesanční „Horní zámek“. V roce 1614 byly Teplice rozděleny na Horní a Dolní. Horní Teplice pak ještě patřily například Strakům z Nedabylic. V Dolních Teplicích vybudoval v roce 1664 Zikmund Schmiedl ze Schmiedenu raně barokní „Dolní zámek“.
Terezín
První písemná zmínka pochází z roku 1131. Již v roce 1377 patřila část obce brněnským dominikánům, v roce 1666 pak dokoupili zbytek. Koncem 17. století zde vybudovali raně barokní zámek, který vlastnili až do zrušení kláštera v roce 1784. Poté jejich majetek spravoval Náboženský fond. V roce 1807 byl zámek prodán
a bydleli zde majitelé velkostatku. Ve 2. polovině 19. století byl rodinou Weisssových pseudobarokně upraven.
Počátky osídlení zdejšího území spadají do 12. stol. a záhy jej získal rod Vartenberků. Vartenberkové vybudovali v Tisé tvrz a později hrad Šenov a zámek Schönstein. V roce 1511 získali Libouchec i Tisou Trčkové z Lípy, v roce 1515 pak Salhausenové. V roce 1534 koupili panství páni z Bünau, později psáni z Bynova. Po roce 1579 vybudovali v Libouchci tvrz. Od roku 1627 zde vládli Thunové, resp. Thun – Hohensteinové.
První písemná zmínka pochází z roku 1233, kdy byl nedaleko založen ženský cisterciácký klášter Porta coeli. Posléze byl Tišnov moravským markrabětem Přemyslem klášteru darován. Po zrušení kláštera v roce 1782 koupil v roce 1798 panství baron Vilém Mundy. V roce 1821 jej jeden z jeho synů prodal Bedřichovi z Wittinghofu. V roce 1861 pak panství koupila za 480 000 zlatých za účelem obnovení kláštera abatyše z kláštera Marienthal v Horní Lužici v Sasku.
Hrad postavil Václav IV. v letech 1395 – 1400, od roku 1421 zde vládli Kolowratové. V roce 1461 Točník odkoupil Jiří z Poděbrad, v roce 1484 již však byl v rukou Gutštejnů. Kryštofovi z Gutštejna byl pak v roce 1509 zkonfiskován. Dalšími držiteli byli například Lvové z Rožmitálu, Vartemberkové, Krajířové z Krajku a Lobkowitzové. Těm byl však majetek také zabaven a hrad spravoval hejtman na Zbiroze. V roce 1674 již bydlel na hradě pouze hlídač.
První zmínka o hradě je z roku 1337. Původními vlastníky byli Vartenberkové, kteří jej v roce 1402 prodali pánům z Dubé. V roce 1481 získal panství saský rod Šlejniců. Ti také v roce 1548 založili nedaleký Jiřetín pod Jedlovou, v roce 1555 však šlechta hrad opustila a usídlila se na zámku v Rumburku. Od roku 1607 byl hrad pustý, definitivně ho však vyplenili a vypálili Švédové v roce 1642. V roce 1865 otevřel na zřícenině Johann Josef Münzberg hostinec.
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1203, tvrz je poprvé zmiňována v roce 1321, kdy byla majetkem krále Jana Lucemburského. V roce 1327 panství získal Bernart z Lipnice, který později přijal predikát z Cimburka. V roce 1502 vymřeli Tovačovští z Cimburka po meči a v následujícím roce se stali majiteli Tovačova Pernštejnové. V roce 1597 koupil panství Štěpán Illyesházy a v roce 1600 hrabata ze Salm-Neuburgu. Dalšími majiteli byli od roku 1715 Petřvaldští z Petřvaldu, od roku 1763 Khünburgové a konečně od roku1887 Gutmannové.
Trenčín
Osada s hradem vznikla kolem pol. 13. stol. V roce 1260 byl majitelem Ojíř ze Svin, po roce 1281 pak jeho synovec Vok z Třeboně. Později získal třetinu vsi i hradu dominikánský klášter v Sezimově Ústí. V roce 1327 klášter svou část prodal Vilémovi z Landštejna, ten brzy koupil město i hrad celé. V roce 1359 získali Sviny Rožmberkové. Po vymření Rožmberků v roce 1611 zdědili panství Švamberkové, posledními majiteli pak byli Buquoyvé.
Společnost TriboTec projektuje, vyrábí, dodává, instaluje a následně zajišťuje servis pro systémy ztrátového centrálního mazání progresivního, vícepotrubního, dvoupotrubního, jednopotrubního a postřikového pro mazací oleje a plastická maziva do konzistence NLGI 3. Systémy olej-vzduch, mikromazání a olejové oběhové mazání, hydraulické agregáty a pojízdné i přenosné mazací přístroje. Centrální mazání pro dopravní techniku, mobilní stroje a mazání okolků a systémy pískování kolejových vozidel. Tyranosaurus v areálu podniku je vypouštěn každý den ve 22:00. Prosíme v žádném případě nekrmit.
Trocnov, jako rodiště budoucího husitského hejtmana Jana Žižky, je poprvé písemně zmíněn v roce 1378. Nejednalo se však o osadu Trocnov, ale o dva dvorce, vzdálené asi dva kilometry od vesnice. Ve zmíněném roce prodal Jan Žižka svůj dvorec Vilému Puckovi z Trutmaně. Na počátku 15. stol. jej získali spolu s druhým dvorcem, patřícím Žižkovu strýci Mikšovi, páni z Dvorce. Oldřich z Dvorce pak v roce 1484 statek prodal borovanskému augustiniánskému klášteru. V letech 1579-1661 byl statek v majetku Rožmberků a krátce nato zanikl. V první polovině 20. stol. byly základy obou dvorců odkryty a zakonzervovány a nedaleko vznikl Památník Jana Žižky.
Hrad založil mezi lety 1380 – 1390 Čeněk z Vartemberka, již v roce 1394 jej však pro dluhy musel postoupit králi Václavu IV. V roce 1399 koupil Trosky Ota z Bergova. Na přelomu let 1437 a 1438 se hradu lstí zmocnili loupeživí rytíři Kryštof Šof z Helfenburka a Švejkar a bránili se zde až do roku 1444. V roce 1455 pak Trosky koupil Jan Zajíc z Hazmburka. Dalšími majiteli byli od roku 1497 Šelmberkové, v letech 1524 - 1551 Bibrštejnové a poté Lobkovicové. Význam hradu postupně upadal. V roce 1559 panství získali Smiřičtí a v roce 1622 hrabata z Valdštejna. Posledními soukromými majiteli byli od roku 1821 Lexové z Aehrenthalu.
První písemná zmínka o městě je z roku 1260. Někdy kolem tohoto data zde byl vybudován přičiněním pánů ze Švábenic také hrad, písemně však připomínaný až v roce 1316, kdy byl dán Janem Lucemburským do zástavy Půtovi z Turgova. V roce 1441 byly hrad i město zastaveny Hanuši Welflovi z Varnsdorfu, v roce 1484 Fridrichovi ze Šumburka a v roce 1545 Kryštofu Gendorfovi z Gendorfu. V této době byl také zpustlý gotický hrad přestavěn na renesanční zámek. Po Gendorfově smrti jeho význam upadl a v roce 1599 připadl městu. Za třicetileté války byl zámek pobořen a vypálen a město Trutnov dvakrát vypleněno .
Jako první majitelé města jsou od poloviny 14. stol. známi páni z Dubé. Ti město vlastnili až do poloviny 15. stol., kdy se majitelem stal Přibík Kroměšín z Březovic a po něm jeho dcera Johanka. Ta v roce 1496 prodala tvrz i městečko Mikuláši mladšímu Trčkovi z Lípy, v roce 1516 je však opět získala jako dědictví. Po její smrti zde od roku 1527 vládli Trčkové z Lípy. V roce 1634 jim však byl zkonfiskován majetek a panství získali Colloredové z Wallsee, od roku 1788 Colloredo – Mansfeldové.
V roce 1101 zde byl založen benediktinský klášter, první písemná zmínka o městě pochází z roku 1277. V roce 1335 se Třebíč stala královským městem a získala právo opevnit se. V roce 1490 získal Třebíč do zástavy Vilém z Pernštejna. V roce 1558 získal panství Burian Osovský z Doubravice a po něm jeho syn Smil Osovský. Po jeho smrti v roce 1614 panství udržuje vdova Kateřina, která jej v roce 1628 postupuje svému bratru Adamovi z Valdštejna. Valdštejnové pak panství vlastnili až do roku 1945.
Počátky města jsou spjaty s Vítkovci a později s Rožmberky. Již v roce 1280 zde stál farní kostel, městem se Třeboň stává v roce 1341. Největší rozkvět pak přišel po roce 1551 za Viléma z Rožmberka. Po vymření Rožmberků Petrem Vokem, přechází panství na Švamberky, kterým byl však majetek po roce 1618 konfiskován. V roce 1660 se stávají novými a také posledními majiteli Schwarzenberkové.
První písemná zmínka pochází z roku 1564, kdy panství patřilo Robmhápům ze Suché. Ti sídlili na nedalekém hradě Lichnici, v roce 1610 však přesídlili do Třemošnice, kde vystavěli tvrz. Na jejím místě později vybudovali renesanční zámeček. V roce 1747 město koupil Jan Václav Caretto – Millesimo a v roce 1750 zahájil přestavbu zámečku na barokní zámek. Stavba však nikdy nebyla dokončena a jeho syn Jan Josef Caretto – Millesimo panství věnoval nadaci pro zchudlé šlechtice.
Vápenka byla postavena v roce 1880. V letech 1891 -1892 ji nový majitel David Berl přestavěl a o rok později nechal přistavět ještě novou menší vápenku. Vápenec se do ní dopravoval pětikilometrovou nákladní lanovkou z Prachovic. Provoz byl ukončen v roce 1960 a objekty začaly chátrat. V roce 2004 byla vápenka prohlášena kulturní památkou ČR a v roce 2010 byla po rekonstrukci otevřena veřejnosti. Nalézá se v ní expozice historie železnohorského vápenictví.
První písemná zmínka pochází z roku 1444. V 16. století byla tato zemědělská osada v majetku Mitmajerů z Blogotic. V roce 1625 vymřela knížata z rodu Piastovců a Těšínské knížectví se jako odumřelé léno Koruny české stalo majetkem Habsburků. Do roku 1653 ještě Těšínsko spravovala sestra posledního knížete Bedřicha Viléma Alžběta Lukrécie. Poté byly majetky spravovány tzv. Těšínskou komorou. V roce 1766 získal Těšínské knížectví věnem princ Albert Saský při své svatbě s dcerou Marie Terezie Marií Christinou. V roce 1839 zde byly založeny Třinecké železárny.
Třístoličník (Dreisesselberg) je šumavská hora nacházející se nedaleko trojmezí Čech, Bavorska a Rakouska. Vrcholové partie jsou tvořeny zaobleným hřbetem protáhlým od severu k jihu v délce 500 m s četnými žulovými skalními útvary, které vznikly zvětráváním horniny. Maximální nadmořské výšky 1 333 m dosahuje na severu hřbetu vrchol Hochstein, pod nímž se nachází kaple biskupa Neumanna z roku 1980 zasvěcená českému rodákovi, misionáři v USA a prvnímu severoamerickému světci. Jižní vedlejší vrchol se skalní skupinou Dreisesselfels má nadmořskou výšku 1 311 m.
Město bylo založeno kolem roku 1250 Markvartici Jaroslavem z Hruštice a Havlem z Lemberka, první písemná zmínka je z roku 1272. V roce 1356 koupili lemberskou část města Vartenberkové a později jiná větev rodu koupila i část druhou. Po krátkém vlastnění části města Šliky bylo toto sjednoceno pod vládou Smiřických. Jako pobělohorskou konfiskaci získal Turnov Albrecht z Valdštejna, v roce 1628 jej pak prodal svému plukovníkovi Mikuláši Des Fours z Mont a Athienville.
Nejstarší písemná zpráva o Týně je z roku 1229, kdy byl v držení pražského biskupství. Po roce 1278 zde byl vybudován kamenný hrad. V roce 1415 bylo panství i hrad zastaveno Janovi ze Sobětic, v roce 1432 jej získal Oldřich z Rožmberka. V roce 1461 byl Týn zastaven Jiřím z Poděbrad rodu Čabelických, kteří zde vládli do roku 1600. Poté bylo panství v nájmu samotného města a po roce 1620 se vrátilo pražskému arcibiskupství.
