Propast, která vznikla zřícením stropu velké jeskyně, je hluboká více než 138 m. Její délka je 174 m a šířka 76 m. Dnem protéká říčka Punkva. První písemná zmínka o ní pochází z roku 1663. Do propasti jako první sestoupil v roce 1723 mnich minoritského kláštera Lazar Schopper, první vědecká expedice byla podniknuta v roce 1856 MUDr. Jindřichem Wankelem. Macocha je součástí největšího jeskynního systému v České republice, měřícího téměř 35 km.
První písemná zmínka pochází z roku 1422, kolem roku 1425 zde založil Heník z Valdštejna strážní hrad Vranov. V roce 1538 získali panství Vartemberkové a v roce 1615 rod Smiřických. Jako pobělohorskou konfiskaci získal v roce 1628 maloskalské panství, nejdříve v léno a po smrti Albrechta z Valdštejna v roce 1634 dědičně, plukovník císařské armády Mikuláš Desfours. V roce 1802 panství koupil František Zachariáš Römisch, na troskách hradu vybudoval Pantheon a v roce 1826 novogotický letohrádek.
Dnešní obec začala pozvolna vznikat v polovině 16. stol., kdy se zde z podnětu tehdejšího majitele vrchlabského panství Kryštofa z Gendorfu začalo ve větším těžit dřevo. Do katastru byla samostatná obec Malá Úpa zapsána v roce 1748. Již v 17. století byla těžba omezována a pro místní obyvatele se stal zdrojem obživy chov hovězího dobytka a koz a také pašování zboží ze sousedního Pruska. V roce 1779 zde přenocoval budoucí císař Josef II. a posléze se zasloužil o vybudování místního kostela sv. Petra a Pavla, hřbitova a školy. Dnes je Malá Úpa malebnou horskou vesničkou hojně využívanou k letní i zimní rekreaci.
Hrad byl založen ve 2. pol. 14. stol. moravským markrabětem Janem Jindřichem. Zeměpanským majetkem pak byl až do 90. let téhož století, kdy jej získali Lichtemburkové. V 80. letech 15. stol. panství získali Tetourové z Tetova. Dalšími majiteli byli od roku 1573 Bítovští ze Slavíkovic a od roku 1692 Lichtenstein – Kastelkornové, za kterých byly provedeny rozsáhlé barokní úpravy hradu. Od roku 1747 na panství vládli Salm – Neuburkové a posledními majiteli byli v letech 1804 – 1945 Šternberkové.
Manětínsko patřilo původně českým knížatům, v roce 1187 zde zřídili johanité komendu. V roce 1420 zastavil král Zikmund zdejší zboží Bohuslavovi ze Švamberka a Švamberkové zde vládli až do roku 1544, kdy Manětín prodali Krajířům z Krajku. V roce 1547 byl Krajířům zabaven a postoupen Šlikům. Po roce 1560 zde Jeroným Hrobčický postavil renesanční zámek. Dalšími majiteli byli Roupovští a poté až do roku 1945 Lažanští.
V roce 1230 byla Týnice v majetku cisterciáckého kláštera v Plasích, který zde vybudoval kostelík se sochou Panny Marie. V roce 1711 byl položen základní kámen nového poutního areálu s proboštstvím, jehož projekt nechal opat Evžen Tyttl vypracovat Jana Blažeje Santiniho – Aichela. Kostel Zvěstování Panny Marie byl vysvěcen v roce 1777. Plaský klášter byl zrušen v roce 1785 a jeho majetek přešel pod Náboženský fond. V roce 1826 se stali majiteli Metternichové, kostel chátral a v roce 1920 se dokonce zřítila centrální kopule kostela.
Místní léčivé prameny byly známy již ve 13. stol., ale vznik lázní lze datovat teprve na počátek 19. stol. Tehdy zde opat tepelského kláštera Karel Kašpar Reitenberger nechal u Křížového pramene na místě dřevěné chýše postavit první zděný dům pro lázeňské hosty. Následně vznikla také osada, která byla v roce 1808 podle obrázku Panny Marie, visícího nad Křížovým pramenem, nazvána Mariánské Lázně. Osada byla v roce 1818 prohlášena za veřejné lázně a v roce 1865 byla výnosem Františka Josefa I. povýšena na město.
Kamenný hrad Mělník byl postaven koncem 10. stol., z podhradí pak vzniklo ve 13. stol. město. První písemná zmínka o něm je z roku 1274. Od doby vlády Karla IV. byl Mělník věnným městem českých královen. V roce 1542 byl hrad přestavěn v renesanční zámek, během třicetileté války pak velmi zpustl. Zámek koupili od císaře Leopolda I. Černínové, od roku 1753 je ve vlastnictví rodu Lobkowiczů.
První písemná zmínka pochází z roku 1377, kdy byl majitelem Linhart z Rovného. V roce 1390 se stal majitelem panství markrabě Jošt a v roce 1420 rytíři Stošové. Dalšími pány byli od roku 1492 Makrotové a v roce 1503 panství koupil Jiří Sup z Fulštejna. Jako pobělohorskou konfiskaci získali Albrechtice v roce 1623 jezuité z Nisy a v roce 1745 pak jezuité opavští. V roce 1773 převzala panství císařsko – královská dvorní komora. V roce 1824 se stal majitelem Karel Traugot, svobodný pán Skrbenský z Hřiště na Hošťálkovech a v roce 1825 podnikatelé Vincenc Tlach a Vincenc Keil.
Valy u Mikulčic jsou významným opevněným hradištěm z doby velkomoravské. Jádro tvořil hrad, chráněný rameny řeky Moravy. Do hradu se vstupovalo třemi branami, na nejvyšším místě stál zděný knížecí palác a bazilika. Dosud byly objeveny pozůstatky dvanácti kamenných kostelů a více než 2.500 hrobů s velkým množstvím nálezů převážně ze 7. - 10. stol. Akropole a opevněné předhradí se rozkládalo na ploše 10 ha, celé sídliště pak zabíralo plochu až 50 ha.
Na místě zaniklého přemyslovského hradiště zde byl v 1. pol. 13. stol. vybudován zeměpanský hrad. První zmínka o něm pochází z roku 1249, kdy jej moravský markrabě, budoucí český král Přemysl Otakar II. daroval Lichtenštejnům. Ti vlastnili Mikulov až do roku 1560, kdy jej koupil uherský šlechtic Ladislav Kereczenyi. V roce 1575 se majiteli stali Ditrichštejnové, kteří zámek několikrát přestavěli. Dělo se tak dílem kvůli vyššímu pohodlí panstva, ale také proto, že zámek v roce 1719 téměř do základů vyhořel. A totéž se opakovalo v roce 1945, když jej podpálila ustupující německá vojska.
Jedná se o nejvyšší horu Českého středohoří s vrcholem v nadmořské výšce 836,5 m. Již v roce 1825 bylo možné se zde v provizorním přístřešku občerstvit, brzy nato byla otevřena zděná horská restaurace. V roce 1850 byla také vybudována 19 metrů vysoká kamenná rozhledna. V roce 1905 byla zprovozněna meteorologická stanice, největrnější v Česku. Bezvětří zde panuje průměrně jen osm dní v roce. Vrcholová partie Milešovky byla v roce 2013 prohlášena národní přírodní rezervací.
První písemná zmínka pochází z roku 1184, kdy je zmiňován Jiří z Milevska, který zde o tři roky později založil premonstrátský klášter. Městečko je poprvé zmíněno v roce 1327. V roce 1420 byl klášter vypálen husity a majetku se zmocnila šlechta. Nejprve Rožmberkové, od roku 1543 Švamberkové a od roku 1581 Hodějovští z Hodějova. Po Bílé hoře byl v roce 1622 vrácen premonstrátům ze Strahovského kláštera, nebyl však již nikdy samostatným opatstvím. V roce 1785 Josef II. klášter zrušil a ten nadále sloužil premonstrátům ze Strahova jen jako hospodářské středisko.
První písemná zmínka pochází z roku 1341. Nejpozději od roku 1360 vlastnili Milotice páni z Ronova, v roce 1412 je získali páni z Moravan. V roce 1437 je zde poprvé připomínána vodní tvrz. V letech 1460 – 1479 byli majiteli páni z Kravař a poté vladykové z Ojnic. Koncem 15. stol. získali panství páni ze Zástřizl a v roce 1552 Žerotínové, kteří tvrz přestavěli na renesanční zámek. Dalšími majiteli byli v letech 1571 – 1586 Václav Haugvic z Biskupic a do roku 1597 Bernard Ludvík Tovar z Enczesfeldu. Poté se majitelé rychle střídali až panství v roce 1648 získali Serényiové. Posledními soukromými majiteli byli pak do roku 1945 Seilernové.
První písemná zmínka pochází z roku 1262, kdy je připomínán Luthold z Mimoně. Před rokem 1371 získali ves Vartenberkové a v roce 1500 Biberštejnové. V roce 1578 se stal majitelem Bohuslav Mazanec z Frimburka a v roce 1604 Müllnerové z Müllhausu. Těm byl po Bílé hoře zkonfiskován majetek, který získali Zeidlerové a po nich Albrecht z Valdštejna. Dalšími majiteli byli od roku 1651 Putzové z Adlersthurnu a v roce 1705 panství Mimoň zdědili Hartigové.
Lednicko – valtický areál - minaret Rozhlednu nechal postavit v letech 1797 – 1802 Alois I. z Lichtenštejna a je nejstarší na českém území. Leží v nadmořské výšce 175 m.n.m a je vysoká 59,5 m. Má tři vyhlídkové ochozy a k výstupu je potřeba zdolat 302 schody. V jednopatrové hranolové základně s arkádami je osm místností s orientální výzdobou, které sloužily jako muzeum lichtenštejnských exotických sbírek.
První písemná zmínka o Miroslavi pochází z roku 1222. Ve 13. a 14. stol. byli majiteli páni z Myslibořic. Zdejší tvrz je připomínána v roce 1387, kdy ji koupila hrabata z Hardeggu. Po několika dalších majitelích získali panství v roce 1497 Valečtí z Mírova, kteří přestavěli tvrz na goticko-renesanční zámek. V roce 1569 ho vyměnili s Hodickými z Hodic za panství Hostim. Hodickým byl po Bílé Hoře zkonfiskován majetek a miroslavský statek získala hrabata Březničtí z Náchoda. V roce 1661 koupili Miroslav páni z Kounic, od nich hrabata Morzinové a v letech 1692-1784 byla v majetku louckého kláštera. V roce 1824 prodal Náboženský fond zámek rodině Hopferů a v letech 1893-1945 jej vlastnila rodina Stummerů.
V letech 1550 – 1555 získal rožmitálské panství s Mirošovem Florián Gryspek z Gryspachu, jeho syn Ferdinand zde po roce 1588 vybudoval renesanční tvrz. V roce 1616 kupují Mirošov Vratislavové z Mitrovic, v letech 1719 – 1723 zde Jan Antonín postavil barokní zámek. Zadlužil se však a panství koupila v dražbě císařská dvorská komora. Po roce 1868 se vystřídalo ještě několik majitelů, posledním byl JUDr. L. Feierabend.
Hrad byl založen kolem pol. 13. stol. biskupem Brunem ze Schauenburku, první písemná zmínka pak pochází z roku 1266. Význam Mírova stoupl po roce 1320, kdy sem byla přesunuta správa rozsáhlých biskupských statků. Hrad byl často zastavován – např. Rájeckým z Mírova či pánům ze Zvole. V roce 1424 Mírov marně dobývali husité. V roce 1643 jej dobyla švédská vojska a poničila jej, v letech 1664 – 1684 pak proběhla barokní přestavba. V roce 1855 Mírov koupilo moravské místodržitelství a zřídilo zde státní věznici.
Dnešní město stojí v místech, kde pravděpodobně Boleslav II. založil v pol. 10. stol. slovanské hradiště, první písemná zmínka o hradě pak pochází z roku 1130. V roce 1318 koupili pustý hrad Michalovicové, kterým již patřilo okolní území. Po vymření tohoto rodu v roce 1468 vyženil jejich panství Jan Tovačovský z Cimburka a v roce 1502 je zdědili Krajířové z Krajku. V roce 1588 se majiteli stali Lobkovicové. V roce 1595 se město vykoupilo z poddanství a v roce 1600 bylo přijato mezi města královská.
Historie Mladé Vožice sahá do 13. stol., panství bylo v držení královské komory a bylo často zastavováno. První zmínka o panství je z roku 1273, o městě pak z roku 1348. V roce 1425 husité dobyli a zničili vožický hrad. Mezi lety 1570 – 1603 zde Michal Španovský z Lisova vybudoval renesanční zámek, který byl v roce 1735 přestavěn barokně a v 19. stol. ještě upraven klasicistně. Od roku 1678 bylo panství v držení Küenburgů.
Nejstarší písemná zmínka o městě pochází z roku 1279, historie města je však spjata s cisterciáckým klášterem, založeným v nedaleké vsi Hradiště již kolem roku 1145. V roce 1420 byl klášter vypálen orebity. V držení města se pak vystřídali husitský hejtman Jan Čapek ze Sán, Mikuláš Berka z Dubé, Staré Město Pražské či rod Vartemberků. Koncem 16. stol. získali panství Budovcové z Budova a Václav Budovec zde v letech 1602 – 1606 vystavěl renesanční zámek. Jako pobělohorskou konfiskaci získal Hradiště Albrecht z Valdštejna a Valdštejnové je drželi až do roku 1945.
V polovině 14. stol. je Mníšek uváděn jako neopevněná trhová ves s královským hrádkem. Koncem 15. stol. patří Mitrovicům, kteří zde vládnou až do konce třicetileté války, kdy byl Mníšek vypleněn švédskými vojsky. V roce 1655 jej kupuje Servác Engel z Engelsflussu, který obnovil město a přestavěl zámek. Dalšími majiteli pak byli Unwerthové, Pachtové z Rájova, Schirndingové a konečně Kastové.
První zmínka o Modravě je z roku 1614. Původní osada se rozvíjela jako rybářská a lovecká, v roce 1799 koupil prášilské panství od hraběte Kinského kníže Schwarzenberg. Nastala etapa mohutného rozvoje, založeného na využití velkých zásob dřeva. Kvůli jeho snazší dopravě byl v letech 1799 – 1801 podle návrhu ing. Rosenauera vybudován Vchynicko – tetovský plavební kanál. Od roku 1832 zde František Bienert zřídil továrnu na výrobu ozvučeného dřeva.
První písemná zmínka pochází z roku 1131, kdy byla Mohelnice majetkem metropolitní kapituly olomoucké. V roce 1275 byla povýšena na město a je zde uváděn menší hrádek. V roce 1424 město dobyla husitská vojska, vypálila je a pobila při tom na 700 lidí. V roce 1567 biskup Vilém Prusínovský z Víckova udělil městu právo pečetit červeným voskem, což znamenalo právo vynášet rozsudky trestu smrti.
První písemná zmínka pochází z roku 1270, město však bylo založeno kolem roku 1257 Borešem z Rýzmberka. V roce 1315 získal panství jako odúmrť Jan Lucemburský a zastavil je Janu Železnému z Lipé. V roce 1408 získali Třebovou páni z Kunštátu a v roce 1465 ji koupil markrabě Jan Jindřich. Dále panství patřilo pánům z Postupic a od roku 1485 pánům z Boskovic. V roce 1589 panství zdědil Ladislav Velen ze Žerotína a v roce 1628 jako pobělohorskou konfiskaci Lichtenštejnové.
První písemná zmínka o osadě pochází z roku 1231. Budějovice patřily k zeměpanskému zboží, spravovanému z Bítova. Spravovali jej a v roce 1498 i získali Lichtenburkové, po nich pak Valdštejnové. Zdeněk Brtnický z Valdštejna přišel o majetek po bitvě na Bílé hoře a Budějovice získali Schaumburkové. Rudolf Jindřich ze Schaumburka zde postavil zámek. Nová vrchnost vedla dlouhotrvající spory s měšťany, jejichž práva neuznávala. V roce 1736 koupili zbídačené město Wallisové.
První písemná zmínka pochází z roku 1339, kdy město patřilo ke šternberskému panství pánů ze Šternberka. Po vymření moravské větve tohoto rodu v roce 1397 se majiteli stali páni z Kravař a v roce 1466 Kostkové z Postupic. V roce 1480 panství vyženili Berkové z Dubé a Lipé a v roce 1570 je opět sňatkem získal kníže z Münsterberku. Po vymření tohoto rodu panství v roce 1647 vyženili osobou Sylvia Nimroda vévodové Würtemberští. Od roku 1693 patřil Moravský Beroun Lichtenštejnům.
Moravský kras patří mezi nejvýznamnější krasové oblasti ve střední Evropě. Je zde známo více než 1 100 jeskyní. Jeho součástí je také propast Macocha, která je se svými 138 metry nejhlubší v Česku. Jako první do ní sestoupil v roce 1723 mnich minoritského kláštera Lazar Schopper. Severní část Moravského krasu je odvodňována říčkou Punkvou, střední část Jedovnickým a Křtinským potokem a jižní část řekou Říčkou. Veřejně přístupné jsou zde jeskyně Balcarka, Výpustek, Kateřinská, Punkevní a jeskyně Sloupsko - Šošůvské. Mezi nejvýznamnější nepřístupné jeskyně patří Amatérská, Císařská, Ochozská, Michálka a Rudické propadání.
Již v roce 1289 stál na místě dnešního zámku hrad pánů z Obřan. Krátce po vymření tohoto rodu v roce 1312 získali Krumlov páni z Lipé a v roce 1369 koupili panství páni z Kravař. Za husitských válek byl hrad obsazen hustity. Po vymření krumlovské větve pánů z Kravař v roce 1430 se majiteli stali opět páni z Lipé, kteří zde vládli až do pobělohorské konfiskace jejich majetku. V pol. 16. stol. byl hrad přestavěn na renesanční zámek. Od roku 1625 patřilo panství Lichtenštejnům a posledními majiteli zámku i velkostatku byli pak od roku 1908 Kinští.
Již od 11. stol. patřil Most a okolí rodu Hrabišiců, kteří postavili na místě hradiště z 9. stol. hrad Hněvín. V roce 1238 jej získal jako odúmrť král Václav I. V roce 1480 koupili panství páni z Veitmile a v roce 1585 Ladislav Popel mladší z Lobkovic, kterému však byl v roce 1594 zkonfiskován majetek. V roce 1595 koupilo hrad s příslušenstvím od císaře Rudolfa II. město. V roce 1639 obsadili město a v roce 1646 i hrad Švédové. Na základě těchto zkušeností povolil v roce 1651 císař Ferdinand III. mosteckým měšťanům hrad zbourat. V letech 1967 – 1982 bylo pak kvůli těžbě uhlí zlikvidováno i původní město.
První písemná zmínka pochází z roku 1262. Po pánech ze Mšeného získali panství s tvrzí páni ze Rvenice a počátkem 15. stol. Illburgové. Po jejich vymření přešlo Mšené na Zajíce z Hazmburka a dále na rod Boryňů ze Lhoty. V roce 1630 se pány stali Malovcové z Malovic. Dalšími majiteli pak byla hrabata Kinští, za kterých zde byly v roce 1796 založeny lázně.
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1306, pravděpodobně již od 12. stol. však stála nad rybníkem Blížkou tvrz. Ta byla za husitských válek vypálena. V 15. stol. se v držení vystřídali Berkové z Dubé, Jan Smiřický či Jan z Michalovic, v 16. stol. Jan Špetl z Janovic a opět Berkové z Dubé. Jako pobělohorskou konfiskaci získal panství Albrecht z Valdštejna, po jeho smrti v roce 1634 Robert Geraldin a v roce 1654 sňatkem rod Věžníků. Věžníkové zde vládli až do roku 1765. Mezi dalšími majiteli byla např. hrabata z Clary a Aldringenu nebo Jakub Veith.
Muzeum přírody Český ráj zve na prohlídku expozice zaměřené na přírodu a historii Českého ráje a zejména Prachovských skal, netradičního Žabího ráje, výstav zajímavých snímků z přírody a dětských kreseb. Zahrada muzea je minibotanickou zahradou s dřevinami a bylinami Českého ráje, se stanovišti pro volně žijící živočichy, s výběhy a venkovními terárii. Nalézá se zde řada tůněk pro obojživelníky, rybky a želvy, hmyzí hotel, broukoviště a dřevěné „varhany“ i Pelíškova zahrádka.
