Nejstarší zmínka o Dačicích je z roku 1183, v pol. 13. stol. přechází původně zeměpanský majetek do vlastnictví křižovníků s červenou hvězdou. Od roku 1339 patří panství pánům z Hradce a od roku 1459 Krajířům z Krajku, kteří mezi lety 1572 - 1579 staví Starý zámek. Nový zámek se začal stavět kolem roku 1591. Dále se v Dačicích vystřídali např. páni z Dubé, Fürstenberkové, Osteinové nebo Dalbergové.
První písemná zmínka o Děčíně je z roku 993. Původní dřevěné přemyslovské hradiště na zámecké skále bylo v 1. pol. 13. stol. přebudováno na kamenný gotický hrad, pod kterým bylo založeno královské město. Panství postupně přešlo na rod Markvarticů a posléze Vartenberků, v 16. a 17. stol. patřilo ještě Trčkům z Lípy, Salhausenům a rytířům z Bünau. Za panování tohoto rodu došlo k největšímu rozvoji obchodu a řemesel. Od roku 1628 patřilo panství Děčín rodu Thun – Hohenstein.
Děčínský Sněžník je naše nejvyšší stolová hora a její vrchol sahá do nadmořské výšky 723 m. V roce 1864 nechal hrabě František Thun na jejím vrcholu vystavět věž, určenou pro geografická měření, která se však díky velkému zájmu turistů brzy stala rozhlednou. Je vysoká 33 m a k dosažení jejího vrcholu je nutné se poprat se 153 schody.
Desná
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1362, kdy patřila cisterciákům z kláštera Svaté Pole u Třebechovic. Klášter byl v roce 1420 vypálen. V roce 1494 získali Deštné od Jana z Janovic a Petršpurka Trčkové z Lípy. Po zavraždění Adama Erdmana Trčky z Lípy a konfiskaci trčkovského majetku daroval císař Ferdinand II. černíkovické panství s Deštným Jindřichu Kraftovi z Lammersdorfu. V roce 1676 pak panství koupil František Karel Libštejnský z Kolovrat a připojil je k panství rychnovskému.
První písemná zmínka o Dětenicích pochází z roku 1052. Koncem 13. stol. si zde postavil Beneš z Valdštejna a Dětenic z rodu Markvarticů tvrz. Za husitských válek patřilo panství Okořským z Okoře, Semečkům ze Semčic, Blektův z Útěchovic a od roku 1454 Valkounům z Adlar. V roce 1503 koupili statek Křinečtí z Ronova a v roce 1622 jako pobělohorskou konfiskaci Albrecht z Valdštejna. V roce 1760 Dětenice koupili Clam – Gallasové a přestavěli renesanční tvrz na barokní zámek. V roce 1797 získal panství baron Jakub Wimmer, v roce 1808 Wessenberkové a v roce 1878 řád maltézských rytířů. Ve 20. stol. se zde ještě vystřídali průmyslníci Blochové a Řehákové. V roce 1998 se majiteli stali manželé Ondráčkovi.
Děvičky První písemná zmínka o stejnojmenném hradě pochází z roku 1222. Zřícenina, tyčící se na východním konci hřebene Pavlovských vrchu nad Pavlovem, je však pozůstatkem zeměpanského hradu z počátku 14. století. V roce 1334 ho udělil Jan Lucemburský v léno Hartneidovi z Lichtenštejna. V roce 1560 koupil Děvičky i s celým mikulovským panstvím uherský šlechtic Ladislav Kerecsenyi a v roce 1575 hrad získali Ditrichštejnové. V roce 1645 jej vypálili Švédové a už nikdy nebyl zcela obnoven. Poslední zmínky pocházejí z roku 1784, kdy ještě na hradě pobýval hlídač, který zvonem varoval okolní vsi před požáry a bouřemi.
Devín
Dívčí Hrad
Hrad povolil postavit v roce 1349 Karel IV. bratrům Petrovi, Joštovi, Oldřichovi a Janovi z Rožmberka. V roce 1394 zde byl krátce vězněn Václav IV., v roce 1420 ho marně dobýval Jan Žižka. Obránce hradu, Vilém z Potštejna, hrad později mezi lety 1424 - 1428 vlastnil, poté opět patřil Oldřichu II. z Rožmberka. V roce 1506 se Petr z Rožmberka rozhodl hrad přestat udržovat a v roce 1541 je již uváděn jako pustý.
Obec Dobrá Voda byla založena jako poutní místo. V letech 1708 - 1715 za vlády Karla Alberta Buquoye zde byl postaven barokní poutní chrám Nanebevzetí Panny Marie (používá se též chrám Panny Marie Utěšitelky nebo Panny Marie Dobré Rady) s trojramenným schodištěm. Ke kostelu přiléhá trojramenný ambit s věžičkami. Léčivé vlastnosti místní mírně radioaktivní vody se tradují od roku 1564 a proto zde byly postaveny lázně. Die Wallfahrtskirche Maria Trost in Brünnl
První spolehlivá zmínka o vsi pochází z roku 1654, ale některé prameny uvádějí, že Dobrošov patřil již v letech 1415 – 1545 k náchodskému panství. Před 2. světovou válkou bylo rozhodnuto, že zde bude umístěna dělostřelecká tvrz, sestávajícící z šesti bojových a jednoho vstupního objektu. Posádku mělo tvořit 571 mužů. 28.7.1937 začala firma Kapsa a Müller se stavbou s rozpočtem 34 mil. korun. Před podepsáním Mnichovské dohody zde pracovalo téměř tisíc dělníků, kteří stihli vyrubat 2 km chodeb a 0,75 km sálů. Na povrchu byl dokončen dělostřelecký srub Zelený a pěchotní sruby Můstek a Jeřáb.
První písemná zmínka pochází z roku 1320, kdy byl majitelem panství Mutina z Dobrušky. Již před tímto rokem však zdejší obyvatelé měli např. právo vaření piva. Další práva, známá jako hradecká či magdeburská, obdrželi od Sezemy z Dobrušky v roce 1364. V roce 1495 získali panství Trčkové z Lípy a vládli zde až do roku 1634, kdy jim byl zkonfiskován majetek. Dobrušku pak obdržela za zásluhy hrabata Colloredo z Wallsee, později Colloredo – Mansfeld.
Že jsou titulky velkých deníků plné katastrof ještě neznamená, že nikdo nestaví nemocnice v Africe. Lidi jenom radši čtou o spadlých letadlech a noviny jim tak tyto zprávy servírují. Tomuhle my říkáme rozhodné NE. Pokud se občas přistihnete bez víry a naděje, zavítejte k nám. Vybíráme to nejlepší a nejinspirativnější, co se na zeměkouli stalo.
První písemná zmínka pochází z 6.dubna 1253, kdy král Václav I. daroval Dobřichovice Rytířskému řádu Křižovníků s červenou hvězdou. To však již stál na území dnešního Karlíku hrádek s románskou rotundou a při brodu přes řeku Berounku tvrz. V roce 1420 zastavil král Zikmund Dobřichovice rytíři Zikmundu Bolechovcovi z Pušperka. Po několika dalších zástavních majitelích vykoupil Dobřichovice v roce 1498 velmistr Matěj ze Střebska od Heřmana z Říčan a Jana Šrámka. Za velmistra Zbyňka Berky z Dubé byla v 16. stol. tvrz přestavěna na renesanční zámek.
DobříšPrvní písemná zmínka o Dobříši pochází z roku 1252, původní dřevěná tvrz byla kolem roku 1340 přestavěna na kamenný hrad. Po dobytí husitskými vojsky byl v roce 1422 svěřen do zástavy Kolovratům. Od roku 1569 je dobříšské zboží opět královské, v roce 1589 získává zpět městská práva. V roce 1630 zboží kupuje Bruno Mannsfeld a zámek je barokně přebudován. Od roku 1775 je majetkem rodu Colloredo-Mannsfeldů.
Město bylo založeno Přemyslem Otakarem II. v roce 1264. V roce 1367 byl založen Velký rybník a Doksy získaly městská práva. V roce 1588 získal panství Jan z Vartemberka, který zde také vystavěl panský dvůr a zámek. Dalším majitelem byl od roku 1595 Václav Berka z Dubé, po pobělohorské konfiskaci jeho majetku pak Albrecht z Valdštejna. Po jeho zavraždění se panství zmocnil Walter Buttler. Valdštejnové pak panství spravovali ještě v letech 1680 – 1945.
První písemná zmínka pochází z roku 1318. V roce 1385 byl majitelem Jan z Michalovic, po něm Aleš Škopek z Dubé a od roku 1404 Kuneš Kozojedský z Kozojed. Od roku 1446 patřil Dolní Bousov ke kosteckému panství Zajíců z Hazmburka, od roku 1497 pak Šelmberkům. V roce 1524 koupili panství páni z Bibrštejna. V roce 1556 jej vyženil Kryštof z Lobkovic a v roce 1632 jej koupil Albrecht z Valdštejna. Dva roky na to byl však zavražděn a panství získali Černínové z Chudenic. V roce 1738 se majiteli stali Netoličtí.
Vesnice byla založena v 16. stol. a proslula řezbářstvím a výrobou varhan. V letech 1696 – 1700 zde královéhradecký biskup Tobiáš Jan Becker založil poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie. V roce 1706 vzniklo 8 kaplí podél aleje, které vedou z Králík až k hlavnímu vchodu do kláštera, jenž byl dokončen v roce 1710. Původní řád servitů vystřídali v roce 1883 redemptoristé. Dnes je Dolní Hedeč součástí města Králíky.
První písemná zmínka pochází z roku 1183, kdy zde byl vybudován premonstrátský klášter Rosa Coeli. V letech 1284 – 1330 byl postaven klášterní hrad. V roce 1527 získal panství král Ferdinand I. V roce 1532 je nejprve zastavil a v roce 1537 pak prodal Jiřímu Žabkovi z Limberka. V roce 1561 se majiteli stali páni ze Zástřizl a v roce 1578 Lvové z Rožmitálu. V roce 1588 koupili Kounice Drnovští z Drnovic a na Rájci. Těm však byl v roce 1622 zkonfiskován majetek a panství získali Ditrichštejnové. Posledními šlechtickými majiteli zámku byli od roku 1862 Herbersteinové.
Oblast byla osídlena již v pravěku, o čemž svědčí mimo jiné nález proslavené sošky tzv. Věstonické Venuše. První písemná zmínka o obci pak pochází z roku 1312. V roce 1334 získal obec darem od krále Jana Lucemburského Hartneid II. z Lichtenštejna. V roce 1460 byla ves Jiřím z Poděbrad povýšena na město. Počátkem 16. stol. se zde díky náboženské toleranci lichtenštejnské vrchnosti usídlila početná skupina novokřtěnců – tzv. habánů, kteří byli pro své názory vyhnáni z Německa, Rakouska a Švýcarska.
Dolský mlýn První písemná zmínka o mlýně pochází z roku 1515. Mlýn měl původně tři mlýnská kola, z nichž jedno pohánělo pilu a další dvě mlecí zařízení. Dolský mlýn patřil od roku 1584 k benešovskému panství pánů ze Salhausenu a později od roku 1653 k panství bynoveckému. V roce 1696 mlýn koupil Jan Kryštof Pohl a jeho potomkům pak patřil až do roku 1910. Původní budova byla několikrát přestavěna, v roce 1727 barokně. Mlýn byl v plném provozu do roku 1814, poté však byla jeho činnost velmi omezena kvůli plavení dřeva po říčce Křinici. Jako kompenzace bylo majitelům povoleno vařit pivo a vyrábět pálenku. V roce 1945 byl mlýn opuštěn a chátral. Několikrát se stal kulisou při natáčení filmových pohádek.
První písemná zmínka o Domažlicích je z roku 993. V 60. letech 13. stol. se trhová osada změnila v opevněné královské město a domažličtí Chodové chránili hranici a obchodní stezku do Bavor, za což jim byly uděleny četné výsady. V roce 1431 zde husité porazili vojska V. křížové výpravy. Po Bílé hoře byla městu zkonfiskována značná část majetku a Chodům byla odebrána jejich práva. V roce 1695 bylo potlačeno jejich povstání a Domažlice začaly ztrácet na významu.
Zámek nechal postavit v letech 1585 – 1590 Mikuláš starší z Bubna, když v roce 1562 koupil litické panství a přijal druhý predikát – z Litic. První zmínka o tomto původně vladyckém rodu pochází z roku 1388, kdy byl Stach z Bubna purkrabím na Potštejně. V letech 1630 a posléze mezi lety 1670 – 1690 byl původně renesanční zámek barokně přestavěn hrabětem Jindřichem Janem a jeho synem Františkem Adamem z Bubna a Litic. Kromě období mezi lety 1948 -1993 patřil zámek v Doudlebech vždy pouze Bubnům.
První písemná zmínka pochází z roku 1326, tvrz je doložena k roku 1368. Po pánech z Dřevohostic se zde jako majitelé vystřídali páni ze Šelmberka, Tovačovští z Cimburka, Kounicové a od roku 1480 Žerotínové. Za Karla staršího ze Žerotína byla v letech 1595 -1617 tvrz přestavěna na renesanční zámek. V roce 1620 koupil panství Jan Skrbenský z Hříště a po konfiskaci jeho majetku se stal majitelem Václav Eusebius z Lobkowicz. V letech 1646 -1649 držel panství Max hrabě z Valdštejna a po něm Kaldschmietové z Eiseberka. Od roku 1693 zde vládli Oppersdorfové, počátkem 19. století Jindřich hrabě Matuška a od roku 1839 Badenfeldové. Leonie z Badenfeldu, provdaná za Filipa Skrbenského z Hříště, pak zámek v roce 1897 prodala obci Dřevohostice.
První zmínka o předchůdci dnešního Duchcova – trhové vsi Hrabišíně - je z roku 1207, Duchcov je pak zmiňován v roce 1363. V roce 1398 koupil osecké panství i s Duchcovem míšeňský markrabě, v roce 1459 je získal zpět Jiří z Poděbrad. Od roku 1491 bylo panství v držení Kaplířů ze Sulevic, v roce 1527 jej koupili Lobkovicové a kaplířovskou tvrz přestavěli na renesanční zámek. V roce 1642 přešel Duchcov sňatkem do rukou Valdštejnů.
Výslužba Výslužba čili odpočinek jest doživotní peněžní, na velkostatcích popřípadě i naturální opatření důstojníka, úředníka, vůbec služebníků státu, velmože, vrchnosti, soukromého podniku apod., nejvíce, když ten který opatřenec pro stáří, nezhojitelný tělesný nebo duševní neduh stane se neschopným k další službě nebo po jisté řadě let služby, byť i byl naprosto zdráv, když zažádá o výslužbu. Toto opatření jest zajištěno prostřednictvím výslužného čili pense. ( Zdroj : Ottův slovník naučný )
První písemná zmínka o královské osadě pochází z roku 1260. V roce 1316 zastavil Jan Lucemburský krátce Dvůr Králové Půtovi z Turgova. V roce 1392 se město stalo věnným městem českých královen. V roce 1421 se město poddalo pražanům a táboritům, v roce 1436 však přijalo Zikmunda za krále. Za účast na stavovském povstání byl městu konfiskován a později opět navrácen majetek. Dvůr Králové byl také několikrát vydrancován za třicetileté i sedmileté války.
