První písemná zmínka je z roku 1236, kdy byl držitelem hradu pravděpodobně Hartlieb z Landštejna. Až do roku 1375 byl pak majetkem třeboňské větve Vítkovců. Poté připadlo landštejnské zboží králi Václavu IV., který je v roce 1381 prodal Konrádu Krajířovi z Krajku. Za Krajířů byl hrad velkoryse renesančně přestavěn, v roce 1579 jej však museli prodat Štěpánovi z Eincingu. Dále se majitelé střídali, hrad v roce 1771 vyhořel a začal se měnit ve zříceninu.
První písemná zmínka pochází z roku 1285. V roce 1304 postoupil Václav II. město Zbraslavskému klášteru, v roce 1358 jej získalo litomyšlské biskupství, založené v roce 1344. V letech 1425 – 1429 zde vládli husitští hejtmané Jeník z Medanic a Jan Městecký z Opočna, poté Jan Kromějšín. V roce 1432 získali panství Kostkové z Postupic, v roce 1507 přešlo sňatkem na Pernštejny, kteří Lanškroun v letech 1548 – 1561 zastavili Boskovickým. V roce 1588 se majitelem stal Adam Felix Hrzán z Harasova a v roce je 1622 panství od Hrzánů koupili Lichtenštejnové.
První písemná zmínka pochází z roku 1392, kdy byl majitelem vladyka Hašek. Po pánech z Kladna a Janu Hromadovi z Boršic se v roce 1528 stal majitelem Jindřich Zejdlic z Šenfeldu. V roce 1581 panství koupil pro dočasně insolventní královskou korunu Jiří Bořita z Martinic a na Smečně, v roce 1589 pak již císař Rudolf II. V roce 1685 získali Lány do zástavy Schwarzenberkové a v roce 1713 je koupili Valdštejnové. Posledními majiteli se stali v roce 1731 prostřednictvím sňatku Fürstenberkové.
První písemná zmínka pochází z roku 1384, kdy ves patřila k panství hradu Týnec pánů z Holštejna. V roce 1394 panství od Holštejnů koupil markrabě Jošt a v roce 1496 získali Lanžhot Lichtenštejnové. Kostel Povýšení svatého Kříže pochází z roku 1550, v roce 1893 byl za přispění knížete Jana z Lichtenštejna důkladně přestavěn.
První zmínka o Bělohradu, původně Nové Vsi, pochází z roku 1354, kdy panství patřilo Bořkům z Nové Vsi. V roce 1543 jej koupil Jindřich Škopek z Bílých Otradovic, dalším majitelem byl od roku 1626 Albrecht z Valdštejna a od roku 1643 Vilém Lamboy z Desseneuru. V roce 1669 se zde opět ujali vlády Valdštejnové, v roce 1722 byla ves povýšena na město a definitivně přejmenována na Bělohrad. Dalšími majiteli byli Schaffgotschové, Aichelburgové, továrník Max, rytíř Dormitzer, zakladatel zdejšího lázeňství a Assenburgové.
První písemná zmínka o osadě je z roku 1264. Ve 14. stol. patřila k vodní tvrzi Blatník, která byla v držení Bernarda z Cimburka. V roce 1377 koupil Bohdaneč opatovický klášter, po jeho vypálení pak panství získal v roce 1421 Diviš Bořek z Miletínka. V roce 1465 se stal majitelem Jiří z Poděbrad a v roce 1491 pak Vilém z Pernštejna, za jehož panování přišel největší rozkvět. V roce 1560 koupila celý majetek královská komora. V roce 1896 založil v Bohdanči dr. Jan Veselý slatinné lázně.
Lázně Jeseník, založené Vincenzem Priessnitzem, byly první nejen v Rakousko - uherské monarchii, ale i ve světě. Priessnitz se narodil v rodině poměrně chudého chlupníka a již od dvanácti let se musel starat o rodinné hospodářství. Náhodou si všiml léčebných účinků místního pramene a když se díky němu sám uzdravil po těžkém úrazu, začal léčit i ostatní. V roce 1822 přestavěl rodný domek na první zděnou lázeňskou budovu. Oficiálně pak zdejší vodoléčebné lázně vznikly v roce 1837, kdy Priessnitz získal povolení od císařské komise.
V roce 972 daroval německý císař Otto I. zdejší území biskupovi Wolfgangu z Regensburgu. V roce 1287 byla pány z Hohenbergu dokončena stavba hradu. Poté, co byl hrad opuštěn, se v něm kolem roku 1345 usadili loupeživí rytíři, král Karel IV. jej proto nechal v roce 1348 pobořit. Na panství se vystřídalo několik leníků, v roce 1534 je koupili páni z Pluhů a v roce 1558 páni ze Švanberku. Dalšími majiteli byli Zedwitzové, kteří postavili pod Kynžvartem tvrz. Jako pobělohorskou konfiskaci pak panství v roce 1630 koupilo pět bratrů Metternichových. V letech 1681 – 1691 byla tvrz přestavěna na zámek, současná podoba pochází z roku 1839.
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1381. Libverda patřila k frýdlantskému panství rodu Bibrštejnů. V roce 1551 tento rod Kryštofem z Bibršejna vymřel a panství získal císař Ferdinand I. V roce 1558 je koupil Bedřich z Redernu. Po Bílé hoře byl Redernům zkonfiskován majetek a frýdlantské panství v roce 1622 získal Albrecht z Valdštejna. Po jeho vraždě v roce 1634 se stal v roce 1636 majitelem Matyáš Gallas de Campo a po vymření tohoto rodu v roce 1757 Clam-Gallasové. Léčivý pramen zde byl znám již v 15. století, rozvoj lázeňství však odstartoval až Kristián Filip hrabě Clam-Gallas v roce 1776.
První zmínky o městě pocházejí z 12. stol., hrad byl vybudován v polovině 13. stol. Do roku 1509 patřilo panství Ledečským z Říčan, poté Meziříčským z Lomnice. V roce 1562 byla Ledeč povýšena na město. Dalšími majiteli byli Trčkové z Lípy, po konfiskaci v roce 1634 Adrian z Enkefurtu, po něm ještě Thunové a Věžníkové.V roce 1753 koupila panství od Ignáce z Kochu císařovna Marie Terezie a věnovala ho Ústavu zchudlých šlechtičen.
Pravděpodobně již v roce 1222 stála na místě dnešního zámku gotická vodní tvrz. Koncem 13. stol. se majiteli panství stali Lichtenštejnové. Tento rod se postupně stal díky úspěšným ekonomickým aktivitám, výhodným sňatkům a zejména díky skoupení mnoha pobělohorských konfiskátů nejbohatším na Moravě. V 16. stol. postavili Lichtenštejnové na místě středověké tvrze renesanční zámek, který byl koncem 17. stol. nahrazen zámkem barokním. Poslední přestavbu v duchu anglické gotiky provedl v letech 1846 – 1858 Alois II. z Lichtenštejna.
Hrad založil ve 40. letech 13. stol. Havel z rodu Markvarticů, na konci 14. stol. jej získali Vartenberkové. V roce 1427 byl dobyt husity. Zpustlé panství získal v roce 1518 Vilém z Illburka, rozkvět přišel po roce 1550 za Jindřicha Kurzpacha z Trachenberka. Dalšími majiteli byli Berkové z Dubé, Donínové, po pobělohorské konfiskaci Albrecht z Valdštejna a poté Bredové, kteří zámek přestavěli do barokní podoby. Posledními majiteli byli Clam – Gallasové.
Původní lešenský zámek vybudovala hraběcí rodina Seilernů v letech 1804-1807. Kolem roku 1885 jej nechal František Seilern zbourat a na jeho místě byl v letech 1887-1893 postaven zámek současný. Seilernové ho vlastnili do roku 1945. Již kolem roku 1929 zde začal Josef Seilern shromažďovat exotická zvířata. ZOO Zlín byla otevřena v roce 1948 a na 48 hektarech je zde možno pozorovat kolem 220 zvířecích druhů.
Město Letohrad, až do roku 1950 Kyšperk, vzniklo kolem hradu Geiersbergu v 15. stol. a první písemná zmínka o něm je z roku 1513. Hrad je zmiňován již v roce 1308, v roce 1419 však naposledy. Od konce 14. stol. zde vládli Žampachové z Potštejna, v roce 1554 postavili dřevěnou tvrz. V letech 1574 – 1601 vlastnili panství Valdštejnové. Významnými majiteli byli dále Vitanovští z Vlčkovic, kteří na místě tvrze vystavěli v letech 1680 – 1685 barokní zámek. Později panství ještě patřilo Kolowratům, Harrachům, Bredům, hrabatům Marcolini a hrabatům ze Stubenbergu.
Levoča
První písemná zmínka pochází z roku 1311, kdy na místní tvrzi seděli vladykové z Liběchova. V roce 1403 koupil panství Jan Prudota z Veitmile a v roce 1410 Jindřich Škopek z Dubé. V roce 1440 jsou opět připomínáni páni z Liběchova. Dalšími majiteli byli Beřkovští ze Šebířova a od roku 1547 Belvicové z Nostic. V roce 1629 vyženili Liběchov Malovcové z Chýnova. V roce 1557 se majiteli panství stal hrabě Villany, v roce 1664 František ze Scheidleru a v roce 1709 Pachtové z Rájova. V roce 1801 Liběchov koupili Veithové. Od roku 1872 zámek patřil Collatům, poté Bisterfeld-Weisenfeldům a konečně Františku Homolkovi.
První zmínka o tržní osadě pochází z roku 1352, kdy ji vlastnili Bibrštejnové. Po vymření tohoto rodu Kryštofem z Bibrštejna v roce 1551 se majiteli stali Redernové a založili zde zámek s kaplí. V roce 1577 byl Liberec povýšen císařem Rudolfem II. na město. Jako pobělohorskou konfiskaci jej získal Albrecht z Valdštejna. Po jeho zavraždění v roce 1634 bylo panství rozděleno a Liberec získali Gallasové. V roce 1893 byla nahrazena renesanční radnice z roku 1599 novorenesanční.
V roce 1272 patřily Libochovice tepelskému klášteru, poté pánům z Lichtenburka. V roce 1336 koupili městečko s tvrzí Zajícové z Valdeka, později psáni z Hazmburka. V letech 1558 a 1564 koupil dvě části rozděleného panství Jan st. z Lobkovic a nechal na místě gotické tvrze postavit renesanční zámek. V roce 1594 mu byl zkonfiskován majetek a nadále byl spravován královskou komorou. V roce 1613 panství získali Šternberkové a v roce 1676 Dietrichsteinové. Posledními majiteli byli od roku 1858 Herbersteinové.
Hrad založili v poslednej štvrtine 13. storočia Balassovci. Začiatkom 14. storočia ho zabral Matúš Čák Trenčiansky, po jeho smrti roku 1321 obsadili hrad vojská kráľa Karola Róberta. V rokoch 1360-1393 boli majiteľmi Bebekovci, potom napríklad Dezider z Kaply alebo Stiborovci zo Stiboríc a spríbuznení poľskí šľachtici a opäť Bebekovci. V roku 1474 daroval kráľ Matej Korvín Lietavu Pavlovi Kinižimu, ktorý ju podstatne opevnil a rozšíril. Ďalšími majiteľmi boli od roku 1490 Zápoľskí a v roku 1529 sa na Lietave usadil Mikuláš Kostka zo Sedlíc. V roku 1556 panstvo vyženil František Thurzo a nechal hrad renesančne prestavať. Po smrti Imricha Thurza v roku 1621 hrad od roku 1628 spravovali štyria dediči, ktorí však o neho neprejavovali väčší záujem. V roku 1729 bol hrad opustený a začal pomaly chátrať.
Hrad založil v roce 1250 Smil ze Žitavy, později z Lichtenburka. V roce 1333 získal panství Jan Lucemburský. V roce 1394 se stal zástavním majitelem Štěpán z Opočna a po něm nakrátko Ješek z Trojovic. V roce 1410 král hrad vykoupil. Za husitských válek seděli na Lichnici Hynek Krušina z Lichtenburka, Jan Městecký z Opočna a Jan Hertvík z Rušínova. V roce 1458 byl hrad opět vyplacen. V roce 1470 se jej zmocnil Vít ze Rzavého. V roce 1473 pak hrad získali páni z Rožmitálu a v roce 1478 jej koupili Trčkové z Lípy. V roce 1555 panství koupili Robmhápové ze Suché a v roce 1747 hrabata z Caretto – Millesimo.
Zdejší vodní tvrz byla pravděpodobně postavena v roce 1377, první písemná zmínka pak pochází z roku 1410, kdy byli majiteli rytíři z Vladěnína z rodu Fulštejnů. V roce 1578 koupil panství Václav Haugvic a za panování tohoto rodu byla tvrz přestavěna na renesanční zámek. V roce 1658 se majiteli stali Sedlničtí z Cholnic a zámek přestavěli barokně. V pol. 19. stol. vyženili Linhartovy Oppersdorfové. V roce 1892 koupil zámek krnovský obchodník se suknem Eduard Wenzelides a v roce 1930 ještě rodina Wüllersdorfů a Urbairů.
Hrad založili kolem roku 1310 Lichtenburkové, po roce 1319 jej získali páni z Lipé. Po držení Karlem IV., získali v roce 1376 panství páni z Kunštátu a v roce 1379 páni z Landštejna. Dalšími majiteli se stali Čeněk z Vartenberka, Oldřich z Rožmberka a po roce 1436 rod Trčků z Lípy, který hrad v 16. stol. pozdně goticky přestavěl. V roce 1561 jej koupili Thurnové a přestavěli renesančně. Od roku 1594 byl opět ve vlastnictví Trčků. V roce 1636 získali zkonfiskované panství Vernierové a v roce 1760 hrabě Palm – Gundelfingen. Zchátralý hrad, který navíc v roce 1869 vyhořel, nechali svému osudu i poslední majitelé Trautmannsdorffové v letech 1842 – 1925.
První písemná zmínka pochází z roku 1238. Původně zeměpanský majetek získal mezi lety 1256-1266 Bohuš z Drahotuš. V roce 1325 se stali majiteli panství páni z Kravař. Za husitských válek stál Lipník na straně husitů, poté byl v letech 1447-1467 v majetku pánů ze Sovince a následně Kostků z Postupic. V roce 1475 panství koupil Vilém z Pernštejna. V roce 1553 se majiteli stali stali páni z Ludanic a v roce 1580 je vyženili Rožmberkové. Od roku 1593 vládli na lipnickém panství Bruntálští z Vrbna a v roce 1609 postavili v Lipníku renesanční zámek. V roce 1622 získal panství jako pobělohorský konfiskát kardinál František Dietrichštejn.
Přehradní nádrž se rozkládá na ploše 4 650 ha a má objem 306 mil. m3. Dokončena byla v roce 1959. První nápad, vybudovat na horním toku Vltavy přehradu, přišel již po povodni v roce 1890, nikdy se však nepodařilo vykoupit od zemědělců půdu v zátopovém území. Stavba, provázená výbuchy dynamitových náloží mistra Bubly, mohla tedy začít až v roce 1950, kdy již nebylo nutno žádné území vykupovat.
Stezka v korunách stromů měří 675 metrů. Je zakončena 40 - ti metrovou věží, odkud je pěkný výhled na Lipenské jezero. Dolů je možno sjet nejdelším suchým tobogánem v České republice, který se vine středem věže a jehož délka činí 52 metrů.
Přehradní nádrž se rozkládá na ploše 4 650 ha a má objem 306 mil. m3. Dokončena byla v roce 1959. První nápad, vybudovat na horním toku Vltavy přehradu, přišel již po povodni v roce 1890, nikdy se však nepodařilo vykoupit od zemědělců půdu v zátopovém území. Stavba, provázená výbuchy dynamitových náloží mistra Bubly, mohla tedy začít až v roce 1950, kdy již nebylo nutno žádné území vykupovat.
První písemná zmínka pochází z roku 1304, kdy Václav II. vyměnil Litice s Půtou z Potštejna za jiné panství. Na čas měli v zástavě hrad páni z Lipé a páni z Lichtenburka. Na poč. 70. let 14. stol. panství získali páni z Kunštátu a Poděbrad, v roce 1495 jej pak prodali Pernštejnům. V roce 1556 se majitelem stal Arnošt, falckrabě rýnský a hrabě kladský a o rok později Václav Okrouhlický starší z Kněnic. V roce 1562 jej koupili Bubnové, později s predikátem z Litic. Posledními majiteli byli od roku 1815 Parishové.
První osídlení na území dnešního města vzniklo již v 8. stol., první písemná zmínka o vsi Litoměřice pak pochází z roku 1228. Již v roce 1057 byl na Dómském vrchu, kde stával raně středověký přemyslovský hrad, založena kapitula s kostelem sv. Štěpána. V roce 1233 přišli do města františkáni a v roce 1239 dominikáni. V letech 1257 – 1421 se ve městě nacházel křižovnický klášter. První písemná zmínka o původně gotické radnici pochází z roku 1397, po požáru v roce 1537 byla renesančně přestavěna. V roce 1655 se město stalo centrem litoměřické diecéze.
První písemná zmínka pochází z roku 981 z Kosmovy kroniky. V roce 1145 zde byl založen premonstrátský klášter a v roce 1344 biskupství. Již v roce 1295 byla Litomyšl povýšena na město. V letech 1421 a 1425 bylo město značně poškozeno husity. V roce 1432 se majiteli panství stali Kostkové z Postupic, v roce 1547 však byla Bohuši III. Kostkovi z Postupic zkonfiskována část majetku včetně Litomyšle. V roce 1567 se majiteli panství stali Pernštejnové, v roce 1649 jej pak prodali Trautmannsdorfům. Od roku 1758 zde vládli Valdštejnové – Vartenberkové a posledními majiteli byli od roku 1855 Thurn – Taxisové.
Litovel
První písemná zmínka o Litvínovu je z roku 1352, prvními známými majiteli jsou bratři Gablencové. V roce 1391 vlastnil ves napůl Těma z Koldic a rod Hrabišiců. V roce 1398 koupila osecké panství i s Horním a Dolním Litvínovem markrabata míšeňská. V roce 1409 byl litvínovským lenním pánem Rynart Rabicar, po něm město patřilo Jahnům. V roce 1509 získal tvrz Horní Litvínov Zikmund z Duban, v roce 1532 Mikuláš Velemyšlský z Velemyšlevsi a později Mikuláš z Knobelshofu. V roce 1542 už byli majiteli opět Jahnové, od roku 1589 pak Lobkovicové. V roce 1642 získali panství sňatkem Valdštejnové.
První zmínka o Lnářích je z roku 1318. Mezi majiteli se objevují Zmrzlíkové ze Svojšína, Šternberkové a Volf Novohradský z Kolovrat, který se zasloužil o rozvoj lnářského rybníkářství. V roce 1666 zahájil Aleš Vratislav z Mitrovic vedle původní gotické tvrze stavbu raně barokního zámku, dokončena byla v roce 1685 za Černínů z Chudenic. Dále zde vládli ještě Küniglové, Sporckové, hrabě Thun – Hohenstein, Lüncknerové z Lutzenwicku a Lilgenauové.
Již na počátku 13. stol. zde byla vybudována hradní pevnost. Často zde pobýval král Václav I., později také Lucemburkové. Jako tříletý zde byl vězněn Karel IV. Hrad byl dvakrát neúspěšně dobýván husity, dobyli ho po vleklých sporech v roce 1429 měšťané. Císař Zikmund v roce 1434 zastavuje Loket Kašparu Šlikovi. V 16. stol. je Šlikům majetek konfiskován a přechází pod město. Po třicetileté válce hrad chátrá a je využíván jako trestnice a vězení.
Lomnice nad Lužnicí
První písemná zmínka pochází z roku 1242, kdy ves pravděpodobně patřila Košíkům z Lomnice. V roce 1308 je jako majitel zmiňován Albrecht z Valdštejna, na přelomu 14. a 15. stol. se panství vrátilo do rukou rytířů Košíků. Dalšími majiteli byli např. páni ze Šanova, Černínové nebo Bělští z Kařišova. V roce 1524 koupili Lomnici s tvrzí i panstvím opět Valdštejnové. V roce 1654 se majiteli stala hrabata Morzinové. V roce 1796 koupil panství obchodník s plátnem Ignác Falge a v roce 1834 koupili Lomnici i se 14 vesnicemi knížata Rohanové.
První zmínka o obci pochází z roku 1223. Po několika méně významných vladycích a zemanech se v roce 1376 stali majiteli vsi s tvrzí páni z Nadslavě, později psáni Loučeňští z Kopidlna. Od roku 1510 patřila Loučeň Křineckým z Ronova. V roce 1612 se majiteli stali páni z Dubé a Lipého, jejich statky pak koupil jako pobělohorskou konfiskaci v roce 1622 Adam hrabě z Valdštejna. V letech 1704 – 1713 byl vystavěn barokní zámek. V roce 1752 panství získali Fürstenberkové a v roce 1809 je vyženili Thurn – Taxisové.
První písemná zmínka o obci s původním názvem Vízmberk pochází z roku 1494. Zámek dal postavit v roce 1608 na místě původního dřevěného loveckého zámečku Přemyslav ze Žerotína. Po Bílé hoře mu bylo panství nejprve zkonfiskováno, ale díky mocným přímluvcům u dvora zase navráceno. V roce 1770 prodali Žerotínové vízmberské panství velehradskému klášteru. V roce 1833 je koupil Antonín Bedřich hrabě Mitrovský z Nemyšle a v roce 1844 železniční podnikatelé bratři Kleinové.
První písemná zmínka pochází z roku 1115, kdy osada patřila kladrubskému klášteru. Jako královské město byly Louny založeny v 60. letech 13. stol. Přemyslem Otakarem II. Během husitských válek vytvořily Louny vojenský svaz se Žatcem, hejtmanem byl Jakoubek z Vřesovic. V roce 1517 město vyhořelo. Při nové výstavbě byl obnoven i kostel sv. Mikuláše ze 14. stol., ze kterého zbyla gotická věž. V letech 1618 – 1620 se město postavilo na stranu protihabsburského odboje a bylo obsazeno Albrechtem z Valdštejna. Po třicetileté válce se z Loun stalo městečko lokálního významu.
První písemná zmínka pochází z roku 1143, kdy kníže Vladislav II. daroval ves Strahovskému klášteru. Ve 13. stol vlastnili Lovosice Lichtenburkové. V roce 1251, resp. 1272 koupil obě poloviny rozdělených Lovosic cisterciácký klášter v Altzelle. V roce 1415 panství zabavil král Václav IV. a zastavil je Vlaškovi z Kladna. V roce 1507 byli majiteli Libštejnští z Kolovrat a poté Šlejnicové, kteří zde v letech 1545 – 1574 vybudovali renesanční zámek. V roce 1574 se majiteli stali Valdštejnové, v roce 1653 Sylvie Kateřina Černínová a v roce 1671 bádenská markrabata. Posledními majiteli byli v letech 1783 – 1945 Schwarzenberkové.
Lovoš je čedičová hora u Lovosic s vrcholem v nadmořské výšce 570 m. V roce 1892 nechal na vrcholu Lovosický středohorský spolek postavit čtyřmetrovou kamennou rozhlednu, uvnitř které byla možnost občerstvení. V roce 1901 byla spolkem k dřevěné verandě přistavěna místnost na přespání, v roce 1918 však chata vyhořela. Přispěním Jana Schwarzenberka byla v roce 1924 otevřena chata nová, která byla v letech 1978 - 1981 zrekonstruována.
První písemná zmínka pochází z roku 1412, kdy ves patřila do světlovského panství. Jako majitelé se zde vystřídali Šternberkové, císař Zikmund, v letech 1440 – 1449 loupeživý rytíř Pankrác od sv. Mikuláše, páni z Vlčnova, páni z Landštejna a Biberštejnové. V roce 1562 panství získali Tetaurové z Tetova a Malenovic. V roce 1590 Luhačovice koupili Bartodějští z Bartoděj. V roce 1624 je jako pobělohorskou konfiskaci koupil Maxmilián z Lichtenštejna. Posledními majiteli byli v letech 1629 – 1945 Serenyiové, kteří se významně zasloužili o rozvoj místního lázeňství.
První písemná zmínka pochází z roku 1109, kdy osada patřila benediktinskému klášteru v Třebíči. V roce 1190 se stal majitelem nakrátko jakýsi šlechtic Znata, v roce 1491 už natrvalo Pernštejnové. V roce 1540 získal statek Luka Bohuslav Rut z Dirné a v roce 1584 Grünové ze Stürzenbergu. Jako pobělohorskou konfiskaci získal Luka Jindřich z Thurnu, později Collaltové. Dalšími majiteli byli rytíř Jan Kryštof Říkovský z Dobřic a od roku 1721 hrabě František Antonín z Gellhornu. V roce 1737 koupili Luka Kounicové a vystavěli zde barokní zámek. V letech 1769 – 1945 pak byli majiteli Widmannové – Sedličtí.
První písemná zmínka o hradě Lukově pochází z roku 1332, jako zeměpanský byl však založen pravděpodobně o více než sto let dříve. Od počátku 14. stol. byli majiteli Šternberkové a to s malou přestávkou až do roku 1511. Do roku 1547 pak Lukov patřil Kunům z Kunštátu a poté Nekšům z Landeka. V roce 1614 majetek zdědil Albrecht z Valdštejna. V roce 1625 získal Lukov císařský rada Štěpán Šmíd, po jeho smrti panství spravovali Minkvicové z Minkvicburku a v roce 1710 je koupil Jan Josef z Rotalu. Posledními majiteli byla v letech 1724 - 1945 hrabata ze Seilern – Aspangu, hrad však byl již v roce 1804 uváděn jako zřícenina.
První písemná zmínka o osadě pochází z roku 1349, Luže vždy náležela k panství hradu Košumberka. V letech 1372 – 1564 byl hrad rezidenčním sídlem pánů z Chlumu a Košumberka. Tomuto rodu (od koce 15. stol. psanému Slavatové z Chlumu a Košumberka) patřilo panství až do roku 1684, kdy je poslední Slavatovna Marie Maxmiliána Eva Terezie Hieserlová odkázala jezutské koleji v Hradci Králové. Řád byl v roce 1773 zrušen a jeho majetek byl vložen do církevního fondu. Posledními majiteli košumberského panství byli od roku 1826 Thurn – Taxisové.
Lysá hora S nadmořskou výškou 1.323 m se jedná o nejvyšší horu Moravskoslezských Beskyd. V roce 1880 byla na vrcholu vybudována „německá“ útulna Albrechta Habsburského a v roce 1935 chata Klubu českých turistů - Bezručova chata. V roce 1948 byly obě znárodněny a v sedmdesátých letech vyhořely. Později mohli turisté na vrcholu využívat služeb bufetu Šantán, turistické ubytovny Kameňák a horské chaty Lysá hora zvané „Plesnivka“. V letech 2012–2015 byla nákladem Klubem českých turistů obnovena Bezručova chata a na místě bývalé Plesnivky byla postavena nová Chata Emila Zátopka. Na Lysé hoře stojí také stanice horské služby, budova českého hydrometeorologického ústavu a od roku 1980 funguje 78 metrů vysoký telekomunikační vysílač. Na hřebeni pod Lysou horou se nachází mohyla Ivančena (925 m), vybudovaná k uctění památky popravených skautů.
Lysá nad Labem
První písemná zmínka pochází z roku 1308, kdy Lysice patřily pánům z Kunštátu. Po vymření lysické větve tohoto rodu v roce 1451 se majitelem stala větev lestnická a posléze polenská. Po roce 1514 získal panství Vilém z Pernštejna, v roce 1528 pak Černčičtí z Kácova. V roce 1584 koupili Lysice Březničtí z Náchoda a přestavěli zdejší tvrz na renesanční zámek. V roce 1652 se stal majitelem Jan Arnošt de Montrochier, v roce 1678 ostřihomský arcibiskup Jiří Scelepsényi a v roce 1686 získali Lysice Serényiové. V letech 1740 - 1745 panství drželi Ditrichštejnové a po nich Piatiové. Posledními majiteli byli od roku 1811 Dubští z Třebomyslic.
