Na 1214 m vysoké hoře Pancíř byla vybudována první provizorní rozhledna v roce 1880 rakouským turistickým klubem. Dnešní chata s rozhlednou byla postavena v roce1923 volyňským Klubem československých turistů podle návrhu architekta Janovského z Klatov. Na vrchol vede sedačková lanovka ze Špičáku s mezistanicí Hofmanky, která je dlouhá 2739 m a překonává výškový rozdíl 347 m.
První písemná zmínka pochází z roku 1295. Na počátku 14. stol. patřily Pardubice Půtovi z Dubé, od roku 1325 pak Arnoštovi z Hostýně, zakladateli rodu pánů z Pardubic a otci Arnošta z Pardubic, prvního pražského arcibiskupa. Kolem roku 1340 byly Pardubice povýšeny na město. V roce 1390 získal část panství Hanuš z Milheimu a na počátku husitských válek Viktorín Boček z Kunštátu. Od roku 1491 byly Pardubice v majetku Pernštejnů, kteří přestavěli obranný vodní hrad na zámek. V roce 1560 prodali zadlužené panství královské komoře.
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1267, kdy byla majetkem olomouckého biskupství. Jako leníci se zde vystřídala například hrabata z Hückeswagenu, Stangeové, Wolfsbergové, páni z Boskovic, Žerotínové, páni z Kadaně nebo Jan z Doubravky. V roce 1538 získali paskovské panství do dědičného držení Pernštejnové. V roce 1548 se stali majiteli Čelové z Čechovic, v roce 1578 získal tvrz a městečko Ondřej Dudič z Horehovice a poté Syrakovští z Pěrkova a na Staré Vsi. Od roku 1624 byl Paskov v majetku Bruntálských z Vrbna, za kterých byl v letech 1640 - 1646 postaven barokní zámek. V roce 1690 se stala majiteli hrabata z Oppersdorfu, v roce 1717 Filip Ignác rytíř z Hochu, na Okříškách a Pokojovicích, v roce 1731 Rebentischové, v roce 1765 Kettenburgové a v roce 1779 Mitrovští z Nemyšle. V letech 1809 - 1881 zde vládl rod Saint Genois ď Aneaucourt a posledními majiteli statku a zámku byli do roku 1945 Stolberg - Stolbergové.
První písemná zmínka pochází z roku 1276, kdy ves získal od staroboleslavské kapituly klášter v Dolních Kounicích. V 15. stol. zpustla a nově byla osídlena poč. 16. stol. charvátským obyvatelstvem. Jako pobělohorskou konfiskaci získal Pasohlávky kardinál František z Ditrichštejna a natrvalo je připojil k vlasatickému statku.
První písemná zmínka pochází z 11. stol., kdy tato slovanská ves náležela staroboleslavské kapitule. Počátkem 13. stol. byla oblast kolonizována německým obyvatelstvem a nad Pavlovem byl založen hrad Děvičky. V roce 1334 ves přešla pod mikulovské panství a jako léno ji získal od krále Jana Lucemburského Hartneid II. z Lichtenštejna. Počátkem 16. stol. se zde díky náboženské toleranci lichtenštejnské vrchnosti usídlila početná skupina novokřtěnců – tzv. habánů, kteří byli pro své názory vyhnáni z Německa, Rakouska a Švýcarska. V roce 1575 panství získali Ditrichštejnové.
Nejdříve osídlenou částí byla hornická osada Obří Důl, první písemná zmínka o dolování pochází z roku 1511. V místních dolech se dobývala měď a arzenopyrit, později se zde začalo těžit dřevo. Řeka Úpa byla postupně díky budování nádrží zesplavňována, což umožnilo dopravu dřeva až do Kolína a po souši dále do kutnohorských dolů. Po roce 1871 se obec Velká Úpa rozdělila na tří samostatné obce – Velká Úpa I., Velká Úpa II. a Pec. Již od 16. stol. se objevovaly různé náznaky turistického ruchu, ale teprve v roce 1897 zde byl postaven první penzion a udělena první výčepní koncese. Postupem času převážila zimní rekreace nad letní.
První písemná zmínka o hradě je z roku 1322, kdy jej vlastnil Budivoj z Pecky. Za husitských válek patřil Jarkovi ze Železnice a byl půl roku dobýván sirotky. Hrad se postupně rozšiřoval – od konce 15. stol. za Hořických z Hořic a od 2. pol. 16. stol za Škopků z Bílých Otradovic. Renesanční přestavba byla dokončena za Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic. Po jeho popravě v roce 1621 se panství zmocnil Albrecht z Valdštejna, o rok později zámek daroval řádu kartuziánů. Ti jej příliš nevyužívali a napůl zpustlý jej koupil v roce 1782 hrabě Trutmannsdorf. V roce 1830 zkázu dokonal požár.
Město bylo ve 13. stol. zničeno při sporech Vítkovců s biskupem Tobiášem z Bechyně, který však získal od krále povolení znovu ho postavit a opevnit hradbami. To se stalo v roce 1295. Kolem poloviny 15. stol. byl Pelhřimov v majetku Trčků z Lípy, kteří ho v roce 1550 prodávají Říčanským. V roce 1596 byl Pelhřimov povýšen na královské město. V letech 1646 a 1766 bylo dvakrát zničeno velkými požáry.
Hrad byl vybudován ve 13. stol., prvním známým majitelem byl Štěpán z Medlova, který se od roku 1258 psal s predikátem z Pernštejna. Koncem 16. stol. kdysi nejvýznamnější a nejbohatší rod v zemi musel začít rozprodávat statky, v roce 1596 bylo prodáno Pavlu Katharinovi z Katharu i rodové sídlo – hrad Pernštejn. V roce 1631 Vratislavem Eusebiem z Pernštejna rod vymřel po meči. Dalšími majiteli hradu byli ještě od roku 1623 Lichtenstein – Castelkornové, od roku 1710 Stockhammerové, od roku 1798 Schröffelové a v letech 1828 – 1945 Mitrovští z Nemyšle. Hrad nikdy nebyl dobyt.
První zmínka o Peruci je z roku 1170, kdy patřila bratrům Měškovi a Hroznatovi z Peruce. Před husitskými válkami patřila Strahovskému klášteru a po několika dalších majitelích od roku 1498 Pětipesským z Krásného Dvora, kteří zde vybudovali kamennou tvrz. Ta byla přestavěna na renesanční zámek za Popelů z Lobkovic po roce 1543 a rokokově za Ledeburů, kteří zde vládli v letech 1673 – 1798. Poté byli majiteli zámku Kinští a od roku 1814 Thunové.
PF 2017 Vážení obchodní partneři, milí kamarádi, rádi bychom Vám popřáli pohodový nový rok 2017, pokud možno plný radosti, humoru a dobré nálady. Také přejeme úspěchy v práci, ve cvičení s čímkoli a na cokoli, v lezení po horách, v Člověče, nezlob se, háčkování i ve zdobení kraslic. Pokud se náhodou bavíte ještě něčím dalším, přejeme úspěch i v tom. A v neposlední řadě přejeme také mnoho šťastných chvil v záchranném kruhu rodinném. Úplně závěrem ovšem ještě nemůžeme nepopřát do nového roku pevné nervy s EET. S tímto šíleným dárkem od nic netušícího Bohouše a mazaného Bureše, který, jako ostatně vždy, tuší sakra dobře. Třeba jak vytušil, že je čas na chvíli půjčit příbuzným rekreační hnízdo. Panečku, tušení za třicet miliónů… Mějte se fajn
Vážení obchodní partneři, milí kamarádi, přestože tu prý kradnú všeci (kradou všichni, pozn. překladatele), já ne. A znám i několik dalších lidí, co nekradou. A vůbec, od kolika let věku, už je vlastně lidská bytost schopna plnohodnotného kradení? Ať si kdo chce, co chce říká, všeci to asi nebudou. Kdyby tu pro jednoduchost kradli jen občané s volebním právem, což je nepravděpodobné, stejně by se obohacovalo na úkor ostatních neuvěřitelných 8.374.501 lidí. Úplné zlodějské orgie, že? Co člověk v takovém světě pracně ukradne, je mu vzápětí reukradeno. Možná dokonce těmi, kterým to ukradl. Nebo dokonce těmi, kteří mají pomáhat a chránit, protože, když všeci tak všeci. Pak se ovšem nabízí otázka, zda má v dnešní době ještě vůbec smysl krást. S tímto apokalyptickým viděním světa se nedávno ztotožnilo neuvěřitelných jeden a půl miliónu a sto třináct lidí k tomu. Ale co, KDO CHCE KAM, SÁM DO NÍ PADÁ. Ve skutečnosti je však svět mnohem veselejší. Žijeme v krásné zemi bez zemětřesení, s povodněmi jen občasnými, práce je dost a mléka a strdí, co hrdlo ráčí. Takže přejeme, aby to vydrželo a dále pevné zdraví, pevný stisk, který něco znamená, hodně nových knížek a nových dětí, spoustu drobných i větších radostí, prostě v mezích možností pohodový a úspěšný rok 2018.
Přátelé, kamarádi, obchodní partnerky, obchodní partneři, dámy a pánové, jsme zase o rok hlouběji. Ale protože optimistická mysl pracuje pozitivně dokonce i ve spánku, onehdá se mně třeba zdálo, že nijaký nebývale nerudný neumětelský nepřítel nepřitakávačů nikdy nepocítiv nesmyslnou nepřekonatelnou nenávist nikde nikomu nehodnému neuváženě nic nijak nepochopitelně nezaslouženého neprávem nepředal. Tolik o čem člověk sní, když náhodou spí. Pro zahraniční partnery snad ještě takto: No unusually morose and butterfingerish arch-enemy of non-nodders, never experiencing any nonsensical overwhelming hatred, has ever wrongly and in an ill-considered way imparted anything indefensibly underserved to anyone unworthy. Klidné a spokojené Vánoce v kruhu nejbližších a splnění i těch nejodvážnějších snů v roce 2020.
Víc než jindy přejeme do nového roku 2021 všem zdravým zdraví, nemocným brzké uzdravení, zavřeným otevření a otevřeným, aby to vydrželo. Podnikavým možnost podnikat a cestovatelům cestovat. Lyžařům lyžovat, běžcům běhat, chodcům chodit, lezcům lézt a panu prezidentovi odpočívat. Pivovarům pivovařit, prodavačům prodávat, řidičům řídit, pěstitelům pěstovat a chovatelům chovat. Zpěvákům zpívat, hercům hrát, kazatelům kázat a zvoníkům zvonit. Rodičům posílat děti do školy a dětem posílat rodičům pozdravy z táborů. Veselým veselit se, ale i bručounům bručet podle libosti. Doktorům, sestrám, policistům, hasičům a vojákům, aby neměli do čeho píchnout. A přestože venku leje, že by potápěče nevyhnal, jednou to přejít musí!
Šťastný nový rok 2021
Milé kamarádky a kamarádi, vážení obchodní partneři. Přestože se určitě všechno kolem nás neděje přesně tak, jak by se dít mohlo a mělo, troufáme si tvrdit, že se v naší kotlince stále žije velmi dobře a bezpečně. Ne-li vůbec nejlépe a nejbezpečněji, když se tak člověk rozhlédne. Do nového roku přejeme dostatek sil k používání vlastní hlavy vyžírkům navzdory. Usmívejte se, protože je to příjemné. Milujte se a množte se, protože je to také příjemné a navíc bude na důchody. Pracujte, sportujte, choďte za kulturou nebo ji nechte přijít za vámi, vyfukujte dětem a vnoučatům bubliny, radujte se z maličkostí a sbírejte pidifrky!
Úspěšný a pohodový nový rok 2024
Kamarádky, kamarádi a kamarádčata, vážené obchodní partnerky, partneři i partnerčata. Opět po roce bychom vám chtěli něco popřát. Přejeme tedy, abyste se dokázali radovat z daru žít v této zemi plné krásných žen a statných mužů, s klimatem příznivým rolničení i lásce. Kde se smí volit, rozhodovat, zda benzín či elektřina, Sparta, Slavie nebo třeba Banik, na houby či do divadla, se šípkovou nebo se zelím, pro nebo proti. Kde před olympijským vítězem nestoupají za zvuků hymny na stožár trenýrky, ale hrdá vlajka. V zemi, kde se neválčí. V zemi, kde i ti méně šťastní, kteří musejí volit mezi cestou pěšky nebo za vozem, mají navečer důvod vyloudit na tváři unavený úsměv. Ve velké většině světa je totiž život mnohem, mnohem těžší.
Přejeme vám sílu odpovídat na dotaz „Jak se máš?“ popravdě.
ÚSPĚŠNÝ A POHODOVÝ ROK 2025
Prvá písomná zmienka o Piešťanoch s pôvodným názvom Pescan sa nachádza v Zoborskej listine uhorského kráľa Kolomana I. z roku 1113. V roku 1299 a medzi rokmi 1301-1321 boli Piešťany súčasťou panstva Matúša Čáka Trenčianskeho. Po jeho smrti sa časti jeho majetkov zmocnil kráľ Karol Róbert z Anjou. Piešťany boli súčasťou hradného panstva Tematín, ktoré v roku 1348 daroval kráľ Ľudovít I. magistrovi Mikulášovi Kontovi. Po vymretí tohto rodu ich od kráľa Ľudovíta II. získal Alexej Thurzo. Z roku 1642 pochádza prvá zmienka o piešťanských termálnych kúpeľoch. V roku 1720 získal mestečko Ján Leopold Erdődy a Erdődyovcom potom patrilo až do roku 1848. Piešťanské kúpele vlastnili až do roku 1940, od roku 1889 ich mala v prenájme rodina Winterovcov.
Původně ves, nejméně od roku 1308 uváděná jako Starý Písek. V první polovině 13. stol. pak bylo založeno vlastní středověké město. Obdrželo od panovníků řadu privilegií, byl zde postaven královský hrad a kamenný most přes Otavu. Za husitských válek byl Písek svobodnou městskou republikou. V 16. a 17. stol. město několikrát zachvátily ničivé požáry, v letech 1611 a 1620 bylo navíc vypleněno.
Nejstarší zmínka o městě je z roku 1251. Prvním známým majitelem panství byl Dobrohost z Plané. Po roce 1433 zde vládli až do 40. let 16. stol. Žeberkové, po nich pak Šlikové. Za držení Šliků byl zdejší gotický hrad přestavěn na renesanční zámek a rozvoj městu přinášela těžba stříbra a mincovna. V roce 1655 panství koupili Sinzendorfové a zámek upravili barokně. Posledními majiteli byli od roku 1822 Nostitzové, kteří zámek upravili empírově.
V roce 1144 založil Vladislav II. v Plasích cisterciácký klášter, který postupně vlastnil okolo 50 vesnic. Jeho rozvoj zastavilo nadlouho husitské hnutí, když byl v roce 1421 vypálen. Větší část majetku se klášteru vrátila až po Bílé hoře, kdy také dochází k mnoha barokním přestavbám a přístavbám. V roce 1785 byl klášter zrušen a v roce 1826 jej získal kancléř Clemens Wenzel Lothar Johann Nepomuk kníže Metternich – Winneburg – Ochsenhausen, vévoda z Portelly.
Rozhledna na vrcholu Plešivce u obce Abertamy v Krušných horách byla vybudována v nadmořské výšce 1.028 m v roce 1895. V roce 1908 k ní byl přistavěn horský hotel. Ten byl několikrát přestavován a v současné době se v něm šestnáctimetrová kamenná věž téměř ztrácí. K výhledu na okolní vrcholky Krušných hor, Slavkovský les, Doupovské hory a třeba také Dyleň v Českém lese je nutno vystoupat po 66 schodech.
V roce 1188 Ploskovice získali darem od šlechtice Hroznaty johanité a vybudovali zde řádovou komendu. Panství bylo často zastavováno, teprve v roce 1545 je koupili Trčkové z Vitence a od nich v roce 1566 Oldřich Dubanský z Duban. Posledním majitelem z tohoto rodu byl Jan Habart z Vřesovic, po konfiskaci jeho majetku pak nakrátko Albrecht z Valdštejna. V roce 1634 panství získali Šlikové a v roce 1663 Julius Jindřich, vévoda sasko – lauenburský. Dalšími majiteli byli od roku 1770 Wittelsbachové a v letech 1805 – 1918 Habsburkové.
Hrad byl pravděpodobně vybudován poč. 2. pol. 13. stol., první písemná zmínka pak pochází z roku 1273, kdy byl majitelem Mikuláš I. Opavský. V roce 1322 panství koupili páni z Kravař a různé větve tohoto rodu je držely až do roku 1466. Poté je zdědila Johanka, jedna z dcer posledního mužského potomka Jiřího Strážnického z Kravař, provdaná za Heralta z Kunštátu. V roce 1496 získali panství Pernštejnové a v roce 1599 je koupili Lichtenštejnové, kteří zde v letech 1680 – 1688 vybudovali zámek.
První zmínka o hradu Plzni je z roku 976, ten však stál v dnešním Starém Plzenci. Nová Plzeň byla založena z příkazu Václava II. v roce 1295, z roku 1307 pochází první zmínka o plzeňském pivovarnictví. Za husitských válek několikrát neúspěšně obléhali město husité. V roce 1599 v Plzni delší dobu pobýval císař Rudolf II. V roce 1618 bylo město dobyto stavovským vojskem, těsně před svou smrtí v roce 1634 zde také pobýval Albrecht z Valdštejna.
První zmínka o městě je z roku 1359, první písemná zmínka o tvrzi je z roku 1419. V roce 1459 získal městečko s tvrzí Dobrohost z Ronšperka, vybudoval zde pozdně gotický hrad a v roce 1502 povýšil Poběžovice na město. V roce 1542 panství koupili Švamberkové. Po pobělohorské konfiskaci získali Poběžovice Wunschwitzové, později např. Thunové. Posledními majiteli byli od roku 1846 Coudenhoveové.
Do husitských válek patřily Podbořany klášteru v Postoloprtech, který byl v roce 1420 dobyt. Vesnici v roce 1436 koupil Burián z Gutštejna, v roce 1535 Šebestián z Veitmile a po něm Šlikové. V roce 1576 byly Rudolfem II. Podbořany povýšeny na město. V roce 1586 je získal Wolf Bernhard Vitztum z Egrberku, v roce 1771 se město vrátilo královské komoře. Dalšími majiteli pak byli ještě Josef Schreiter, rytíř ze Schwarzenfeldu, Robert Salm – Reifferscheld a konečně firma Hielle – Dittrich.
První písemná zmínka o sídle Poděbrady pochází z roku 1223, kdy toto patřilo pánům z Poděbrad. V roce 1262 je získal jako odúmrť král Přemysl Otakar II. a v následujících letech zde vybudoval kamenný vodní hrad. V letech 1345 – 1495 bylo panství v rukou pánů z Kunštátu a byla to doba jeho největšího rozkvětu. Člen tohoto rodu, Jiří z Poděbrad, se stal v roce 1458 českým králem a v roce 1472 povýšil Poděbrady na město. V roce 1681 lehla větší část města popelem. Zámek nechala do dnešní podoby přestavět v letech 1752 – 1757 císařovna Marie Terezie.
Pohansko
Poledník je patnáctý nejvyšší vrchol české části Šumavy a měří 1315 m. Rozhledna na vrcholu byla vybudována kolem roku 1970 jako vojenský objekt, sloužící protivzdušné obraně státu. Měří 37 metrů a nahoru je třeba zdolat 227 schodů. Po zbourání vojenských objektů a rekonstrukci věže je rozhledna od roku 1998 přístupna veřejnosti.
Okolí Police bylo osídleno počátkem 13. stol. benediktiny z Břevnovského kláštera. V roce 1253 byl králem Přemyslem Otakarem II. zřízen v Polici týdenní trh a v roce 1295 bylo vsi uděleno právo vařit pivo a právo hrdelní. V roce 1420 byl zdejší klášter vypálen husity a opat Mikuláš s celým konventem prchl do kláštera v Broumově. V roce 1472 získal panství kladský kníže Jindřich a teprve v roce 1488 jej opat Pavel II. vykoupil zpět. V roce 1601 začalo představenstvo obce nazývat Polici městem, přestože byli povinni „zajíce honiti, seno a otavu sušiti, při žních bývati, strouhy mlýnské čistiti, cesty opravovati a jiné roboty konati“, což by jako měšťané nemuseli. Klášter byl zrušen v roce 1786 výnosem císaře Josefa II.
Město bylo založeno 27. září 1265 Přemyslem Otakarem II. na obchodní stezce mezi Prahou a Moravou a jeho založením byl pověřen Konrád z Lewendorfu. V roce 1307 byla Polička prohlášena za věnné město českých královen. V letech 1523 a 1613 postihly město ničivé požáry a v letech 1547 a 1620 mu byly za odboj proti Ferdinandovi I, respektive Ferdinandovi II. uloženy vysoké pokuty, konfiskován majetek a odňata městská privilegia. 13. února 1968 byl v domě č.p. 16 objeven zazděný majetek Matyáše Viktorina z pol. 17. stol. v množství 12.280 mincí.
První písemná zmínka pochází z roku 1242, kdy byli majiteli páni z Polné. Dalšími majiteli panství byli páni z Lipé a páni z Pirkštejna, Hynek Ptáček z Pirkštejna přikoupil panství přibyslavské. Obě panství poté vyženili páni z Kunštátu. V 15. stol. zde krátce vládl Mikuláš Trčka z Lípy a Karel z Valdštejna. V roce 1553 panství vyženil Zachariáš z Hradce a v roce 1597 jej koupili Žejdlicové ze Šenfeldu. Jako pobělohorskou konfiskaci jej pak získali Ditrichštejnové.
Koncem 11. stol. zde byl založen benediktinský klášter, který až do vypálení husity v roce 1420 hospodářsky prosperoval. Ves poté zabralo město Louny, v roce 1454 ji však muselo vydat králi Jiřímu z Poděbrad. Poté panství získali páni z Kunštátu. V roce 1480 jej koupili páni z Veitmile, kteří zde vybudovali tvrz, v roce 1600 pak Šternberkové. Ti tvrz přestavěli na zámek. V roce 1637 panství koupil Václav Michna z Vacínova. Dalšími majiteli byli od roku 1667 Sinzendorfové a od roku 1692 Schwarzenberkové.
Hrad založil před rokem 1287 Půta či jeho syn Procek z rodu Drslaviců, v roce 1339 jej zkonfiskoval kralevic Karel. V roce 1410 nechal Václav IV. zapsat Potštejn manželce Žofii. Po její smrti připadl v roce 1425 císaři Zikmundovi, který zboží zastavil Půtovi z Častolovic. Dalšími majiteli byli Krušinové z Lichtenburka a od roku 1454 Jiří z Poděbrad. Kolem roku 1495 koupil panství Vilém z Pernštejna. V roce 1558 Potštejn koupili Hrzánové z Harasova, za kterých zde byl postaven zámek a v roce 1629 Kašpar Gramb. V letech 1666 – 1746 drželi Potštejn Zárubové z Hustířan a poté hrabata Chamaré. Posledními majiteli byli od roku 1851 Dobřenští z Dobřenic.
Potštejn Hrad založil před rokem 1287 Půta či jeho syn Procek z rodu Drslaviců, v roce 1339 jej zkonfiskoval kralevic Karel. V roce 1410 nechal Václav IV. zapsat Potštejn manželce Žofii. Po její smrti připadl v roce 1425 císaři Zikmundovi, který zboží zastavil Půtovi z Častolovic. Dalšími majiteli byli Krušinové z Lichtenburka a od roku 1454 Jiří z Poděbrad. Kolem roku 1495 koupil panství Vilém z Pernštejna. V roce 1558 Potštejn koupili Hrzánové z Harasova, za kterých zde byl postaven zámek a v roce 1629 Kašpar Gramb. V letech 1666 – 1746 drželi Potštejn Zárubové z Hustířan a poté hrabata Chamaré. Posledními majiteli byli od roku 1851 Dobřenští z Dobřenic. Po padesátileté devastaci zámku odboráři se po roce 1989 opět dostal do soukromých rukou, v současné době jej vlastní manželé Nováčkovi.
Praděd je hora, ležící v Hrubém Jeseníku na historické hranici Moravy a Slezska a měří 1491 m. V letech 1904 – 1914 byla na vrcholu vybudována nákladem Moravskoslezského sudetského horského a turistického spolku 32,5 m vysoká kamenná rozhledna. Stála zde až do roku 1959, kdy se zřítila. V roce 1968 začala výstavba současného televizního vysílače, který měří 162 m, s vyhlídkovou plošinou ve výšce 1.563 m.n.m. Stavba byla dokončena v roce 1983. Průměrná roční teplota na Pradědu dosahuje 1°C.
V letech 880 – 890 založil Bořivoj I. Pražský hrad, v 10. stol. byl vybudován Vyšehrad. Kupecko – řemeslnické osady v podhradí se ve 13. stol. sjednocují a opevňují hradbami jako Staré město pražské. Přemysl Otakar II. zakládá Menší město. Vrchol rozkvětu přišel za Karla IV., který mj. založil universitu či Nové město pražské.Za Habsburků došlo k omezení práv královských měst, další rozkvět nastal za Rudolfa II. Po bitvě na Bílé hoře přestala být Praha hlavním městem, stala se jím opět až 28. října 1918.
V letech 880 – 890 založil Bořivoj I. Pražský hrad, v 10. stol. byl vybudován Vyšehrad. Kupecko – řemeslnické osady v podhradí se ve 13. stol. sjednocují a opevňují hradbami jako Staré město pražské. Přemysl Otakar II. zakládá Menší město. Vrchol rozkvětu přišel za Karla IV., který mj. založil universitu či Nové město pražské.Za Habsburků došlo k omezení práv královských měst, další rozkvět nastal za Rudolfa II. Po bitvě na Bílé hoře přestala být Praha hlavním městem, stala se jím opět až 28. října 1918.
V letech 880 – 890 založil Bořivoj I. Pražský hrad, v 10. stol. byl vybudován Vyšehrad. Kupecko – řemeslnické osady v podhradí se ve 13. stol. sjednocují a opevňují hradbami jako Staré město pražské. Přemysl Otakar II. zakládá Menší město. Vrchol rozkvětu přišel za Karla IV., který mj. založil universitu či Nové město pražské.Za Habsburků došlo k omezení práv královských měst, další rozkvět nastal za Rudolfa II. Po bitvě na Bílé hoře přestala být Praha hlavním městem, stala se jím opět až 28. října 1918.
V letech 880 – 890 založil Bořivoj I. Pražský hrad, v 10. stol. byl vybudován Vyšehrad. Kupecko – řemeslnické osady v podhradí se ve 13. stol. sjednocují a opevňují hradbami jako Staré město pražské. Přemysl Otakar II. zakládá Menší město. Vrchol rozkvětu přišel za Karla IV., který mj. založil universitu či Nové město pražské.Za Habsburků došlo k omezení práv královských měst, další rozkvět nastal za Rudolfa II. Po bitvě na Bílé hoře přestala být Praha hlavním městem, stala se jím opět až 28. října 1918.
Původní osada vznikla po polovině 13. stol., od roku 1323 měli Prachatičtí právo vybírat mýtné na Zlaté stezce. Za husitských válek, roku 1420, bylo město dobyto, Prachtičané museli uznat Zikmunda za krále. V roce 1437 bylo město zastaveno Janu Smilovi z Křemže, poté patřilo Rožmberkům a pánům z Rabštejna. Po stavovském povstání v roce 1620 Eggenberkům a od roku 1719 Schwarzenberkům.
Obec Prášily vznikla ve druhé polovině 18. stol. kolem sklářské hutě, kterou zde založil v roce 1739 Lorenc Gattermayer. V roce 1763 sklárnu koupil hrabě Kinský. Později panství přešlo do vlastnictví Lobkowitzů, kteří zde zavedli výrobu zrcadel. Počátkem 19. stol. získali panství Schwarzenberkové, v roce 1824 byla zavřena poslední huť a celá oblast prosperovala díky dřevařství. V roce 1803 zde byl vystavěn kostel sv. Prokopa.
Pravčická brána je největší přirozená skalní brána na našem kontinentu a je symbolem Českého Švýcarska. Rozpětí oblouku u úpatí je 26,5 m, výška otvoru 16 m a šířka 7-8 m. Vrcholová plošina brány se nachází ve výšce 21 m. Nedaleko brány stál již v roce 1826 v boudě z dubové kůry výčep, v roce 1881 nechali vystavět členové rodu Clary-Aldringenů na jeho místě výletní zámeček Sokolí hnízdo, ve kterém se v současné době nachází stylová restaurace a muzeum národního parku.
Prešov
Pribylina Múzeum liptovskej dediny
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1141. Původně zeměpanský majetek získali v roce 1359 páni ze Šelmberka. V roce 1390 se majiteli stali páni z Kravař a v roce 1495 Pernštejnové. V letech 1522 – 1529 za Jana z Pernšntejna zde byl vybudován zámek, který byl v letech 1568 – 1572 za Vratislava z Pernštejna renesančně přestavěn. V roce 1599 se Prostějov stal majetkem Lichtenštejnů.
První písemná zmínka je z roku 1282. Karel IV. i Václav IV. zde měli vlastní správce, král Ferdinand I. pak v roce 1562 prodal statek Protivín pánům z Hradce. Dalšími majiteli se stali bratři Vratislavové z Mitrovic, v Protivíně tehdy stála tvrz, mlýn, pila a v roce 1598 byl založen pivovar. V roce 1711 se majitelem stává kníže ze Schwarzenbergu. V roce 1899 byl Protivín povýšen na město.
První písemná zmínka pochází z roku 1270, kdy byli majiteli páni z Průhonic. Po nich vlastnili panství do 90. let 14. stol. Kavkové z Říčan a po nich pražští měšťané. V roce 1404 koupili Průhonice Dubečtí z Dubče a tvrz přestavěli na hrad. V roce 1508 panství zdědili po vymření Dubečských Zápští ze Záp a vybudovali zde renesanční zámek. V roce 1616 Průhonice koupil Ondřej Hannewald z Eckersdorfu. Poté se jako majitelé ještě rychle vystřídali Valdštejnové, Binagové, Borovanští z Borovan, Tovaryšstvo Ježíšovo, Rummerskirchenové, Trautmannsdorffové, Desfoursové, Piccolominiové a Dohalští z Dohalic. V roce 1802 koupil statek hrabě Jan Nostic-Rhieneck a nechal zámek klasicistně upravit. Posledním majitelem byl od roku 1885 hrabě Arnošt Emanuel Silva-Taroucca, který nechal zámek upravit novorenesančně.
První písemná zmínka o osídlení na území dnešní obce je z roku 1379, kdy se zde, podporováni rožmberskou vrchností, usídlili poustevníci sv. Pavla. Za husitských válek byli z větší části pobiti či vyhnáni. Poté však přišlo dlouhé období ekonomické prosperity, zakončené v roce 1523 dostavbou kostela s klášterem. Řád však začal upadat a klášter byl převeden pod vyšebrodské cisterciáky. Obec se dále vyvíjela jako dřevařská a zemědělská osada.
První zmínka pochází již z roku 1086, kdy král Vratislav I. daroval osadu benediktinskému klášteru v Opatovicích. V roce 1261 povýšil Přemysl Otakar II. Přelouč na město. V roce 1421 bylo husitům stranící město dobyto a zničeno vojsky Jana Městeckého z Opočna. Od roku 1518 patřila Přelouč k pardubickému panství, v roce 1580 jí byla Rudolfem II. potvrzena privilegia královského komorního města. Za třicetileté války byla Přelouč opět značně poničena, její význam upadl a po další dvě století byla jen provinčním zemědělským městečkem..
První písemná zmínka o přerovském hradu pochází z roku 1141. V roce 1256 udělil Přemysl Otakar II. osadě městská práva. Od roku 1412 měl město v zástavě Milota z Tvorkova a od roku 1421 Mikuláš Perényi. Za husitských válek byl Přerov dvakrát obsazen husity. V letech 1457 – 1470 měli město v zástavě Tovačovští z Cimburka a v roce 1487 je získali dědičně Pernštejnové. V roce 1585 Přerov koupil Jan Manrique de Lara. V letech 1596 – 1688 zde vládli Žerotínové. Majitelé se pak rychle střídali, posledními byli od roku 1795 Magnisové.
První písemná zmínka pochází z roku 1226, kdy ves patřila pánům z Přeštic z rodu Drslaviců. Po smrti Svatobora z Přeštic v roce 1235 ji získala královská koruna a posléze Kladrubský klášter. V roce 1420 Přešice získali do zástavy Švihovští z Rýzmberka, v roce 1525 byla osada povýšena na město. V roce 1548 panství koupil Herolt Kavka Říčanský z Říčan a v roce 1598 Černínové. V roce 1705 opět Přeštice získal Kladrubský klášter a v letech 1750 – 1775 zde vybudoval barokní chrám Nanebevzetí Panny Marie. V roce 1785 byl klášter zrušen a v roce 1811 pak Přeštice koupil v dražbě hrabě Schönborn.
První písemná zmínka pochází z roku 1251. Město založil Frank z Hückeswagenu, po roce 1307 se Příbor stal majetkem olomouckého biskupství. Jako zástavní držitelé hukvaldského panství zde v 15 stol. postupně vládli Mikuláš Sokol z Lamberka, Jan Čapek ze Sán, Jan Talafús z Ostrova a Dobeš z Boskovic. V roce 1615 získalo město Příbor od kardinála Františka z Ditrichštejna četná privilegia a v roce 1617 si pronajalo celé panství Hukvaldy. Za třicetileté války město třikrát vyhořelo.
Nejstarším známým vlastníkem statku Příbrami byl na počátku 13. stol. velmož Hroznata, který však věnoval veškerý majetek premonstrátskému klášteru v Teplé. V roce 1216 Příbram koupil pražský biskup. Za arcibiskupa Arnošta z Pardubic zde byl postaven kamenný hrádek a město se rozvíjelo. Během husitských válek se Příbram stala majetkem krále, který ji však dával často do zástavy. Se střídavými úspěchy se zde těžilo stříbro a železo, v roce 1579 se Příbram stala královským horním městem.
První písemná zmínka pochází z roku 1257. Přibližně v této době zde byl také vybudován hrad, jehož prvním známým majitelem byl Čeněk z Ronova. Město i hrad byly dobyty v roce 1424 husity a obsazeny. Při obléhání zde zemřel Jan Žižka. Dalším majitelem Přibyslavi byl Hynek Ptáček z Pirkštejna, poté ji vyženili páni z Kunštátu. Dále panství krátce patřilo Mikuláši Trčkovi z Lípy a Karlu z Valdštejna. V roce 1553 Přibyslav vyženil Zachariáš z Hradce a v roce 1560 zde vybudoval zámek. V roce 1597 koupili panství Žejdlicové ze Šenfeldu a konečně jako pobělohorskou konfiskaci jej získali Ditrichštejnové.
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1577. Příchovice se původně skládaly z osad Dolní Příchovice, Horní Příchovice, Pustiny, Morava, Libštát, Potočná, Nová Huť, Tesařov a z několika samot. Samostatnou obcí byly v letech 1850 -1960. V roce 1897 byly povýšeny na městys a od roku 1960 patří ke Kořenovu. Od roku 1690 stál v Příchovicích dřevěný kostel svatého Víta, v roce 1862 byl po přestavbě znovu vysvěcen. V roce 2013 zde byla v areálu U Čápa postavena podle projektu architekta Martina Rajniše rozhledna Maják s muzeem Járy Cimrmana.
Hrad byl vybudován pravděpodobně v roce 1121, první písemnou zmínkou o městě je doklad z roku 1331, jímž Jan Lucemburský uděluje městečku některá práva. Do konce 16. stol. byl hrad v majetku krále často byl však zastavován, nejdéle Švamberkům. V roce 1596 začal Rudolf II. s rozprodejem panství. V držení se vystřídalo více majitelů, v roce 1675 koupil Přimdu Jan Václav Novohradský z Kolowrat.
Punkevní jeskyně Punkevní jeskyně jsou nejnavštěvovanější jeskyně v České rebublice. Nacházejí se dva kilometry od Skalního mlýna v Pustém žlebu. Byly objevovány v letech 1909-1933 výzkumnou skupinou pod vedením profesora Karla Absolona a jsou součástí Amatérské jeskyně, která je nejdelším jeskynním systémem v České republice. Délka dosud známých chodeb je více než 30 kilometrů. Návštěvníci nejprve projdou mohutnými dómy a chodbami s krápníkovou výzdobou na dno propasti Macocha. Po prohlídce Macochy následuje projížďka na motorových člunech po podzemní říčce Punkvě se zastávkou v Masarykově dómu, nejkrásnější prostoře Punkevních jeskyní.
Horské středisko Pustevny leží v Moravskoslezských Beskydech v nadmořské výšce 1.018 m. Název se odvozuje od poustevníků, kteří v okolí žili, přičemž poslední z nich zemřel v roce 1784, dva roky po zrušení pousteven císařem Josefem II. Dominantou Pusteven jsou dřevěné stavby ve stylu lidové secese architekta Dušana Jurkoviče, zejména Libušín a Maměnka. Ty vznikly v roce 1898 zásluhou turistického spolku Pohorská jednota Radhošť.