Koncem 13. stol. zde byly postaveny dva hrady – Střmen a Adršpach, jehož prvním doloženým majitelem byl v roce 1354 Hanuš z Adršpachu. V roce 1381 se stal pánem Hynek z Dubé a Náchoda. V roce 1528 panství získal Zdeněk Lev z Rožmitálu a Jan Krušina z Lichtemburka. Dalšími majiteli byli např. Žehušičtí z Nestajova a Bohdanečtí z Hodkova, kteří zde vystavěli zámek. Panství krátce vlastnil také Albrecht z Valdštejna, Trčkové z Lípy a další. Posledními majiteli byli od roku 1828 Nádherní. Dnes je Adršpach znám především díky rozlehlému skalnímu městu.
Město bylo založeno pravděpodobně v roce 1255 břevnovskými benediktiny. V roce 1278 se panství zmocnil kníže Jindřich IV. Vratislavský, v roce 1290 je však vrátil zpět benediktinům. Před rokem 1331 zastavil Jan Lucemburský příjmy z panství rodu Pannewitzů. Za husitských válek se v Broumově ukrývala část konventu břevnovského kláštera. V roce 1472 se stal zástavním majitelem panství kníže Jindřich Münsterberský, v roce 1488 vykoupil opat Pavel zástavu zpět. Broumovské panství s městem Broumovem patřilo klášteru až do roku 1848.
Ve 13. stol. zde vybudovali páni z Častolovic vodní tvrz, pozdějšími majiteli byli páni z Kunštátu. V roce 1495 koupil Častolovice Vilém z Pernštejna a v roce 1559 Jindřich z Regeru. Ten obnovil zdejší pustou tvrz a v roce 1570 ji prodal Albrechtu Bryknovi z Brukštejna. Od roku 1577 byl majitelem císař Rudolf II. a od roku 1584 Oppersdorfové, kteří zde postavili renesanční zámek. Od roku 1684 byli krátce majiteli Černínové z Chudenic a od roku 1694 patří Častolovice Sternbergům.
První písemná zmínka pochází z roku 1271, již v roce 1228 však byla ves zastavena Václavem II. Hynkovi z Lípy. V roce 1305 koupil Černilov Raimund z Lichnice a krátce nato Hynek z Náchoda. Od roku 1353 byl opět v majetku královské koruny. V roce 1420 se majiteli stali páni z Dubé a Červené Hory a koncem 15. stol. Trčkové z Lípy. V roce 1635 získal zkonfiskované panství císařský generál Matyáš hrabě Gallas, v roce 1676 pak Šternberkové a konečně v roce 1700 Paarové.
Městys původně sestával z několika osad, první písemná zmínka o nejstarší z nich, Nové Vsi, pochází z roku 1489. Leními pány v té době byli páni z Vrchlabí. V roce 1506 panství koupil Jan Kordule ze Sloupna, v roce 1518 je dědičně získali Tetourové z Tetova a v roce 1533 Gendorfové. V roce 1564 byl Černý Důl povýšen na městečko s hornickými svobodami. Od roku 1602 byl majitelem panství Vilém Miřkovský z Tropčic. V roce 1624 je koupil Albrecht z Valdštejna a po jeho smrti Rudolf z Morzinu. Morzinové pak drželi vrchlabské panství až do roku 1881.
První písemná zmínka pochází z roku 1238, kdy zde stály dvě tvrze – maloskalická a velkoskalická. Postavili je příslušníci rodu erbu zlatého třmene, později psaní ze Skalice. Velkoskalické panství vlastnili ve 14. stol. páni z Dubé a páni z Boskovic, v roce 1393 je zakoupil Jetřich z Janovic a připojil je k náchodskému panství. Na zboží maloskalickém seděli páni z Ostřešan, páni z Lužan a od roku 1417 páni z Koloděj. V roce 1575 je připojili k náchodskému panství Smiřičtí. V roce 1623 se majiteli stali Trčkové z Lípy a v roce 1634 Piccolominiové. V roce 1783 získali panství Desfoursové a v roce 1792 Petr Biron, vévoda Kuronský a Zaháňský. Posledními majiteli byli v letech 1842 – 1945 knížata Schaumburg – Lippe.
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1362, kdy patřila cisterciákům z kláštera Svaté Pole u Třebechovic. Klášter byl v roce 1420 vypálen. V roce 1494 získali Deštné od Jana z Janovic a Petršpurka Trčkové z Lípy. Po zavraždění Adama Erdmana Trčky z Lípy a konfiskaci trčkovského majetku daroval císař Ferdinand II. černíkovické panství s Deštným Jindřichu Kraftovi z Lammersdorfu. V roce 1676 pak panství koupil František Karel Libštejnský z Kolovrat a připojil je k panství rychnovskému.
První písemná zmínka o Dětenicích pochází z roku 1052. Koncem 13. stol. si zde postavil Beneš z Valdštejna a Dětenic z rodu Markvarticů tvrz. Za husitských válek patřilo panství Okořským z Okoře, Semečkům ze Semčic, Blektův z Útěchovic a od roku 1454 Valkounům z Adlar. V roce 1503 koupili statek Křinečtí z Ronova a v roce 1622 jako pobělohorskou konfiskaci Albrecht z Valdštejna. V roce 1760 Dětenice koupili Clam – Gallasové a přestavěli renesanční tvrz na barokní zámek. V roce 1797 získal panství baron Jakub Wimmer, v roce 1808 Wessenberkové a v roce 1878 řád maltézských rytířů. Ve 20. stol. se zde ještě vystřídali průmyslníci Blochové a Řehákové. V roce 1998 se majiteli stali manželé Ondráčkovi.
První spolehlivá zmínka o vsi pochází z roku 1654, ale některé prameny uvádějí, že Dobrošov patřil již v letech 1415 – 1545 k náchodskému panství. Před 2. světovou válkou bylo rozhodnuto, že zde bude umístěna dělostřelecká tvrz, sestávajícící z šesti bojových a jednoho vstupního objektu. Posádku mělo tvořit 571 mužů. 28.7.1937 začala firma Kapsa a Müller se stavbou s rozpočtem 34 mil. korun. Před podepsáním Mnichovské dohody zde pracovalo téměř tisíc dělníků, kteří stihli vyrubat 2 km chodeb a 0,75 km sálů. Na povrchu byl dokončen dělostřelecký srub Zelený a pěchotní sruby Můstek a Jeřáb.
První písemná zmínka pochází z roku 1320, kdy byl majitelem panství Mutina z Dobrušky. Již před tímto rokem však zdejší obyvatelé měli např. právo vaření piva. Další práva, známá jako hradecká či magdeburská, obdrželi od Sezemy z Dobrušky v roce 1364. V roce 1495 získali panství Trčkové z Lípy a vládli zde až do roku 1634, kdy jim byl zkonfiskován majetek. Dobrušku pak obdržela za zásluhy hrabata Colloredo z Wallsee, později Colloredo – Mansfeld.
Vesnice byla založena v 16. stol. a proslula řezbářstvím a výrobou varhan. V letech 1696 – 1700 zde královéhradecký biskup Tobiáš Jan Becker založil poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie. V roce 1706 vzniklo 8 kaplí podél aleje, které vedou z Králík až k hlavnímu vchodu do kláštera, jenž byl dokončen v roce 1710. Původní řád servitů vystřídali v roce 1883 redemptoristé. Dnes je Dolní Hedeč součástí města Králíky.
Zámek nechal postavit v letech 1585 – 1590 Mikuláš starší z Bubna, když v roce 1562 koupil litické panství a přijal druhý predikát – z Litic. První zmínka o tomto původně vladyckém rodu pochází z roku 1388, kdy byl Stach z Bubna purkrabím na Potštejně. V letech 1630 a posléze mezi lety 1670 – 1690 byl původně renesanční zámek barokně přestavěn hrabětem Jindřichem Janem a jeho synem Františkem Adamem z Bubna a Litic. Kromě období mezi lety 1948 -1993 patřil zámek v Doudlebech vždy pouze Bubnům.
První písemná zmínka o královské osadě pochází z roku 1260. V roce 1316 zastavil Jan Lucemburský krátce Dvůr Králové Půtovi z Turgova. V roce 1392 se město stalo věnným městem českých královen. V roce 1421 se město poddalo pražanům a táboritům, v roce 1436 však přijalo Zikmunda za krále. Za účast na stavovském povstání byl městu konfiskován a později opět navrácen majetek. Dvůr Králové byl také několikrát vydrancován za třicetileté i sedmileté války.
Ves s původním názvem Dörfl byla založena v 17. stol. Počátkem 18. stol. byla přejmenována podle majitelů panství na Harrachsdorf, posléze Harrachov. Na harrachovsku vznikla již ve 14. stol. sklářská výroba. V roce 1712 zde postavil Elias Müller huť, kterou pak v letech 1763 – 1943 vlastnili hrabata Harrachové. Ti také stojí za počátky lyžování v českých zemích. Hrabě Jan Harrach přivezl v roce 1892 lyže pro své lesní dělníky a již v roce 1905 se v Harrachově konal závod na 50 km v rámci Mistrovství zemí koruny České. V roce 1920 zde byl také vybudován první můstek s umělým nájezdem.
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1466. Do roku 1599 patřil Maršov městu Trutnov a poté královské komoře. V roce 1622 se majiteli stali Trčkové z Lípy a v roce 1636 de Waggiové. V roce 1701 získali maršovské panství Valdštejnové a v roce 1729 jej vyženili Schaffgotschové. Opět sňatkem pak získali Maršov v roce 1767 Aichelburgové, kteří zde v roce 1792 vybudovali jednopatrový klasicistní zámek. Posledními majiteli byli od roku 1881 Czernin-Morzinové, kteří zámek v letech 1903-1910 přestavěli novorenesančně.
První písemná zmínka pochází z roku 1143, v roce 1365 už jsou Hořice uváděny jako městečko. V roce 1267 jej držel Marek z Hořic. Koncem 15. stol., pravděpodobně za Rašínů z Rýzmburka, byla pozdně goticky přestavěna původní tvrz. Dalšími majiteli byli např. Štěpaničtí z Valdštejna, Petr Bohdanecký z Hodkova a Bernard Žehušický z Nestajova. V roce 1538 získali Hořice Smiřičtí a postavili zde zámek. Po pobělohorských konfiskacích získal panství Albrecht z Valdštejna a v roce 1634 Jakub Strozzi. Ten v roce 1664 padl ve válce a panství odkázal nadaci pro invalidní vojáky.
První písemná zmínka pochází z roku 1270. V roce 1316 dal město Jan Lucemburský do zástavy Půtovi z Turgova. V roce 1415 koupili panství od pánů z Redernu Krušinové z Lichtenburka a v roce 1474 Šanovcové z Šanova. V letech 1521 – 1634 byli majiteli Valdštejnové. Po smrti Albrechta z Valdštejna získal Hostinné plukovník císařských vojsk Vilém Lamboy z Desenersu a vládl zde do roku 1683. Dalšími majiteli byli Morzinové, Kinští, Šlikové a v roce 1799 panství získali v dražbě od hraběte Bolzy Deymové ze Střítěže.
Na místě dnešního města stálo již v 10. stol. hradiště rodu Slavníkovců. Historickým předělem se stal rok 1225, kdy byl hrad s tržním předhradím prohlášen za svobodné královské město. Za Václava II. se stal Hradec věnným městem českých královen. Během husitských bouří se město postavilo na stranu Jana Žižky, který zde byl v roce 1424 v chrámu sv. Ducha pochován. V roce 1547 byl městu za odboj proti císaři Ferdinandovi I. zkonfiskován majetek a jeho význam začal upadat. Dalšími pohromami pak byla třicetiletá válka a ničivý požár v roce 1762, kterému podlehla téměř polovina města.
První zmínka o vsi Hrádek pochází z roku 1377, zámek však byl postaven mnohem později. Nechal jej vybudovat František Arnošt hrabě z Harrachu a to v letech 1839 – 1857 ve stylu tudorské gotiky jako letní reprezentační sídlo rodu. V roce 1945 byl zámek zestátněn.
První písemná zmínka pochází z roku 1359. Pravděpodobně kolem pol. 13. stol. zde byla založena Hronem z Náchoda z rodu Načeraticů vodní tvrz. Mezi lety 1325 -1367 patřilo panství pánům z Dubé, od roku 1392 pak Jetřichovi z Janovic a od roku 1412 králi Václavu IV. Od roku 1414 patřil Hronov pánům z Kunštátu a Poděbrad. Dalšími majiteli byli Špetlové z Janovic a Pernštejnové, od roku 1544 pak Smiřičtí. Jako pobělohorskou konfiskaci obdrželi majetek Trčkové z Lípy a v roce 1634 Piccolominiové. V roce 1783 získali panství Desfoursové a v roce 1792 Petr Biron, vévoda Kuronský a Zaháňský. Posledními majiteli byli v letech 1842 – 1945 knížata Schaumburg – Lippe.
Zámek nechal postavit v letech 1666 – 1668 Jan Humprecht Černín z Chudenic. V roce 1678 vyhořel, ale o dva roky později už byl zase opraven. V roce 1738 koupil kostecké panství i se zámkem Václav Kazimír Netolický z Eisenberka. V roce 1872 se stal majitelem Flaminio Cavaliere dal Borgo a v roce 1926 získalo zchátralý zámek město Sobotka. Na náklady města byl zámek opraven a v jeho vlastnictví je také dnes.
Teplý pramen byl objeven v 11. stol, první písemná zmínka pochází z roku 1300. Ve 14. stol. využívali termální pramen pro svou potřebu páni ze Silbesteinu, v roce 1485 byla u pramene vybudována první ubytovna. Po vymření tohoto rodu v roce 1621 získal zkonfiskované panství Vlčice i s Janskými Lázněmi Albrecht z Valdštejna. V roce 1675 se stali majiteli Schwarzenbergové a nastartovali zde rozvoj lázeňství. V roce 1788 panství směnili s církevním fondem za majetky v jižních Čechách. Dalšími majiteli byli František Theer z Hostinného, Hugo Wihard z Libavy a továrník Steffan. V roce 1902 koupila lázně obec.
Nejstarší písemná zmínka pochází z roku 1126, kdy je zde zmiňován hrad. V roce 1298 se stala Jaroměř královským městem a od roku 1307 věnným městem českých královen. V roce 1421 byla dobyta husitskými vojsky, kterým se podrobila, v roce 1436 se však opět poddala králi Zikmundovi. V letech 1780 – 1787 nechala císařovna Marie Terezie v sousedství Jaroměře vybudovat pevnost Ples. Toto pevnostní město bylo v roce 1791 povýšeno na královské svobodné město a v roce 1793 přejmenováno na Josefov.
První písemná zmínka o městě pochází z roku 1293, v roce 1337 koupili původně královské město Vartenberkové. V roce 1438 se majiteli stali Beneš a Hašek z Valdštejna a v roce 1452 Jiří z Poděbrad. V roce 1487 koupil panství od Samuela z Hrádku Mikuláš Trčka z Lípy a v roce 1607 Smiřičtí. Jako pobělohorskou konfiskaci získal panství Albrecht z Valdštejna a po jeho zavraždění v roce 1634 pak Tiefenbachové. V roce 1656 zdědil Jičín Jan Norbert ze Šternberka, od roku 1710 patřil Trauttmannsdorfům.
Pevnost Josefov byla budována v letech 1780 – 1791, pevnostní kostel Nanebevstoupení Páně však byl postaven až v letech 1805 -1811 a novorenesanční radnice v letech 1884 – 1886. Pevnost byla vybudována na místě obce Starý Ples, kterou císařská komora vykoupila od knížete z Paaru. Na stavbě se vystřídalo 20.000 lidí a denně se zpracovalo 110.000 cihel z okolních cihelen. Celá stavba stála 10.551.141 zlatých a 33 a ¾ krejcaru. Ve své době byla pevnost nedobytná, ale smrtí výbojného pruského krále Fridricha II. v roce 1786 se natolik uklidnily poměry, že o ní nikdy ani nebylo bojováno.
Zámek si nechal postavit v letech 1721 – 1723 jako své letní reprezentační sídlo tehdejší nejvyšší kancléř a nejvyšší lovčí Království českého, hrabě František Ferdinand Kinský. Plány vypracoval Giovanni Santini Aichel a samotné stavební práce řídil architekt František Maxmilián Kaňka. Na počest návštěvy císaře Karla VI. byl zámek pojmenován Karlova Koruna. V roce 1948 se jej zmocnil Československý stát, v roce 1992 se však opět navrátil do majetku rodiny Kinských.
První písemná zmínka pochází z roku 1316, kdy Kostelec patřil k potštejnskému panství. V roce 1339 je zkonfiskoval kralevic Karel a v roce 1410 je nechal Václav IV. zapsat manželce Žofii. Po její smrti připadlo v roce 1425 zboží císaři Zikmundovi, který je zastavil Půtovi z Častolovic. Dalšími majiteli byli Krušinové z Lichtenburka a od roku 1454 Jiří z Poděbrad. Kolem roku 1495 koupil panství Vilém z Pernštejna, v roce 1558 Hrzánové z Harasova a v roce 1629 Kašpar Gramb. V letech 1666 – 1746 drželi Kostelec Zárubové z Hustířan a poté hrabata Chamaré. V roce 1796 se posledními majiteli stali Kinští z Vchynic a Tetova.
Leží v severních Čechách a v jižní části polského Slezska. Nejvyšší horou tohoto území je Sněžka (1603 m), nachází se zde však dalších 54 vrcholů s výškou nad 1000 m. Pramení zde řeky Labe, Malé Labe, Úpa, Jizerka, Mumlava, Kamienica a Lomniczka. Krakonoš jako vlastník tohoto území dlouho bránil své državy nejen před pytláky, hledači pokladů a velkotrhači borůvek, ale také před soudní zvůlí, chamtivými sousedy i cizáckými vojsky. Došlo na něj až v roce 1948 po únorovém vítězství pracujícího lidu, kdy byly Krakonošovi zabaveny veškeré nemovitosti. Práci v uranových dolech unikl jen díky své obrovité postavě, která se do žádného dolu na území Československa ani do žádného spřáteleného dolu prostě nevešla. V roce 1991 pak bylo Krakonošovi celé Krakonošovo vráceno v restituci.
Kamenná rozhledna byla vybudována v letech 1912 – 1913 na vrchu Strážiště (395 m.n.m.) nad obcí Úvalno, 20 km severovýchodně od Bruntálu. Nese jméno místního rodáka Hanse Kudlicha, který byl v roce 1848 zvolen ve svých pětadvaceti letech nejmladším poslancem říšského sněmu a aktivně se podílel na zrušení poddanství. Rozhledna je vysoká 22 m s vyhlídkovou plošinou ve výšce 18 m, na kterou je třeba vystoupat po 103 schodech. V přízemí rozhledny jsou uloženy ostatky Hanse Kudlicha a jeho manželky Marie-Louisy.
V letech 1692 – 1695 zde nechal František Antonín Špork vybudovat lázně a v roce 1711 zámek a divadlo. Z této etapy se však dochovalo jen schodiště k Labi a hostinec. V letech 1710 – 1712 byl na druhém břehu Labe postaven špitál pro 100 chudých a přestárlých poddaných hradišťského panství a zároveň kostel Nejsvětější Trojice s kryptou. Unikátní sochařská výzdoba před průčelím kostela a špitálu vznikla v letech 1712 – 1731 a pochází z dílny Matyáše Bernarda Brauna. V expozici je možno shlédnout původní barokní lékárnu z 1. pol. 18. stol.
První zmínka o Bělohradu, původně Nové Vsi, pochází z roku 1354, kdy panství patřilo Bořkům z Nové Vsi. V roce 1543 jej koupil Jindřich Škopek z Bílých Otradovic, dalším majitelem byl od roku 1626 Albrecht z Valdštejna a od roku 1643 Vilém Lamboy z Desseneuru. V roce 1669 se zde opět ujali vlády Valdštejnové, v roce 1722 byla ves povýšena na město a definitivně přejmenována na Bělohrad. Dalšími majiteli byli Schaffgotschové, Aichelburgové, továrník Max, rytíř Dormitzer, zakladatel zdejšího lázeňství a Assenburgové.
Dnešní obec začala pozvolna vznikat v polovině 16. stol., kdy se zde z podnětu tehdejšího majitele vrchlabského panství Kryštofa z Gendorfu začalo ve větším těžit dřevo. Do katastru byla samostatná obec Malá Úpa zapsána v roce 1748. Již v 17. století byla těžba omezována a pro místní obyvatele se stal zdrojem obživy chov hovězího dobytka a koz a také pašování zboží ze sousedního Pruska. V roce 1779 zde přenocoval budoucí císař Josef II. a posléze se zasloužil o vybudování místního kostela sv. Petra a Pavla, hřbitova a školy. Dnes je Malá Úpa malebnou horskou vesničkou hojně využívanou k letní i zimní rekreaci.
Hrad založil pravděpodobně Hron z rodu Načeraticů kolem poloviny 13. stol. V roce 1321 získal Náchod Jan Lucemburský a mezi lety 1325 -1367 patřil pánům z Dubé. V roce 1392 získal panství Jetřich z Janovic a v roce 1412 král Václav IV. Od roku 1414 patřil Náchod pánům z Kunštátu a Poděbrad, za husitských válek se jej zmocnil Jan Kolda ze Žampachu. Dalšími majiteli byli Špetlové z Janovic a Pernštejnové, od roku 1544 pak Smiřičtí, kteří přebudovali hrad na renesanční zámek. Jako pobělohorskou konfiskaci dostali majetek Trčkové z Lípy a v roce 1634 Piccolominiové. V roce 1783 získali panství Desfoursové a v roce 1792 Petr Biron, vévoda Kuronský a Zaháňský. Posledními majiteli byli v letech 1842 – 1945 knížata Schaumburg – Lippe.
Nová Paka První písemná zmínka o městě pochází z roku 1357. Město patřilo ke kumburskému panství pánů z Vartemberka. V roce 1406 panství koupili páni z Lichtenburka. Kolem roku 1487 je zase prodali a jako majitelé se zde vystřídali Žehušičtí z Nestajova, v letech 1512-1515 minsterberský kníže Bartoloměj a po něm Berkové z Dubé. V roce 1528-1607 zboží patřilo Trčkům z Lípy a poté Smiřickým ze Smiřic. V letech 1621-1634 zde vládl za mentálně nezpůsobilého Jiřího Smiřického ze Smiřic jeho opatrovník Albrecht z Valdštejna. V roce 1636 koupil zkonfiskované panství polní maršálek Rudolf z Tiefenbachu.
Město bylo založeno 10. srpna 1501 Janem Černčickým z Kácova, Černčic a Krčína. V roce 1527 koupili panství páni z Pernštejna a v roce 1548 Stubenberkové. V roce 1623 panství jako pobělohorskou konfiskaci odkoupil od císařské koruny Albrecht z Valdštejna, již o rok později však panství vyměnil s Magdalenou Trčkovou z Lípy. Po konfiskaci majetku Trčků z Lípy v roce 1634 získala Nové Město hrabata z Leslie a po vymření jejich rodu v roce 1802 jej zdědila knížata z Dietrichsteinu. Posledními majiteli jsou od roku 1908 Bartoňové z Dobenína.
První písemná zmínka o městě je z roku 1305. Původně královské město v roce 1325 koupili od zadluženého Jana Lucemburského Vartemberkové, kteří zde vládli až do roku 1516. V tomto roce přešlo panství do rukou Pernštejnů a v roce 1548 Valdštejnů. Po vymření bydžovské větve tohoto rodu v roce 1567 získal město král Maxmilián II a posléze se Nový Bydžov stal také městem krajským. Ve čtyřicátých letech 18. stol. zde vznikla tradice studentských merend, jako rozloučení studentů s městem na konci prázdnin.
Původně zeměpanský lovecký hrádek byl vybudován v pol. 14. stol. Po smrti moravského markraběte Jana Jindřicha se v jeho držení vystřídali např. Einzingerové, Krajířové, Althannové nebo Stadničtí. V 16. stol. byl začleněn do vranovského panství a v roce 1645 byl dobyt a pobořen Švédy. V 19. stol. je ještě užíván jako šlechtické lovecké sídlo, od roku 1920 je Nový Hrádek ve vlastnictví státu.
Nový Hrádek
Městys Nový Hrádek leží v Královéhradeckém kraji při hranici s Polskem. Původní ves vznikla jako hospodářské zázemí gotického hradu Frymburka a první písemná zmínka o ní pochází z roku 1362, kdy ji držel Čeněk z Lipé. Vedle zříceniny tohoto hradu je hlavní dominantou obce kostel sv. Petra a Pavla z roku 1723 postavený podle plánů Jana Blažeje Santiniho - Aichela a rozhledna Na Šibeníku, pro jejíž výstavbu v roce 2020 byl využit tubus zrušené větrné elektrárny. V katastru obce se nachází také množství staveb lidové architektury.
Nejdříve osídlenou částí byla hornická osada Obří Důl, první písemná zmínka o dolování pochází z roku 1511. V místních dolech se dobývala měď a arzenopyrit, později se zde začalo těžit dřevo. Řeka Úpa byla postupně díky budování nádrží zesplavňována, což umožnilo dopravu dřeva až do Kolína a po souši dále do kutnohorských dolů. Po roce 1871 se obec Velká Úpa rozdělila na tří samostatné obce – Velká Úpa I., Velká Úpa II. a Pec. Již od 16. stol. se objevovaly různé náznaky turistického ruchu, ale teprve v roce 1897 zde byl postaven první penzion a udělena první výčepní koncese. Postupem času převážila zimní rekreace nad letní.
První písemná zmínka o hradě je z roku 1322, kdy jej vlastnil Budivoj z Pecky. Za husitských válek patřil Jarkovi ze Železnice a byl půl roku dobýván sirotky. Hrad se postupně rozšiřoval – od konce 15. stol. za Hořických z Hořic a od 2. pol. 16. stol za Škopků z Bílých Otradovic. Renesanční přestavba byla dokončena za Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic. Po jeho popravě v roce 1621 se panství zmocnil Albrecht z Valdštejna, o rok později zámek daroval řádu kartuziánů. Ti jej příliš nevyužívali a napůl zpustlý jej koupil v roce 1782 hrabě Trutmannsdorf. V roce 1830 zkázu dokonal požár.
Okolí Police bylo osídleno počátkem 13. stol. benediktiny z Břevnovského kláštera. V roce 1253 byl králem Přemyslem Otakarem II. zřízen v Polici týdenní trh a v roce 1295 bylo vsi uděleno právo vařit pivo a právo hrdelní. V roce 1420 byl zdejší klášter vypálen husity a opat Mikuláš s celým konventem prchl do kláštera v Broumově. V roce 1472 získal panství kladský kníže Jindřich a teprve v roce 1488 jej opat Pavel II. vykoupil zpět. V roce 1601 začalo představenstvo obce nazývat Polici městem, přestože byli povinni „zajíce honiti, seno a otavu sušiti, při žních bývati, strouhy mlýnské čistiti, cesty opravovati a jiné roboty konati“, což by jako měšťané nemuseli. Klášter byl zrušen v roce 1786 výnosem císaře Josefa II.
Hrad založil před rokem 1287 Půta či jeho syn Procek z rodu Drslaviců, v roce 1339 jej zkonfiskoval kralevic Karel. V roce 1410 nechal Václav IV. zapsat Potštejn manželce Žofii. Po její smrti připadl v roce 1425 císaři Zikmundovi, který zboží zastavil Půtovi z Častolovic. Dalšími majiteli byli Krušinové z Lichtenburka a od roku 1454 Jiří z Poděbrad. Kolem roku 1495 koupil panství Vilém z Pernštejna. V roce 1558 Potštejn koupili Hrzánové z Harasova, za kterých zde byl postaven zámek a v roce 1629 Kašpar Gramb. V letech 1666 – 1746 drželi Potštejn Zárubové z Hustířan a poté hrabata Chamaré. Posledními majiteli byli od roku 1851 Dobřenští z Dobřenic.
Potštejn Hrad založil před rokem 1287 Půta či jeho syn Procek z rodu Drslaviců, v roce 1339 jej zkonfiskoval kralevic Karel. V roce 1410 nechal Václav IV. zapsat Potštejn manželce Žofii. Po její smrti připadl v roce 1425 císaři Zikmundovi, který zboží zastavil Půtovi z Častolovic. Dalšími majiteli byli Krušinové z Lichtenburka a od roku 1454 Jiří z Poděbrad. Kolem roku 1495 koupil panství Vilém z Pernštejna. V roce 1558 Potštejn koupili Hrzánové z Harasova, za kterých zde byl postaven zámek a v roce 1629 Kašpar Gramb. V letech 1666 – 1746 drželi Potštejn Zárubové z Hustířan a poté hrabata Chamaré. Posledními majiteli byli od roku 1851 Dobřenští z Dobřenic. Po padesátileté devastaci zámku odboráři se po roce 1989 opět dostal do soukromých rukou, v současné době jej vlastní manželé Nováčkovi.
První písemná zmínka o tvrzi a vsi pochází z roku 1388, kdy byl majitelem rytíř Vaněk ze Žampachu. V 16. stol. tvrz zanikla, v roce 1582 koupili panství Smiřičtí. Po roce 1621 jej získali jako pobělohorskou konfiskaci Trčkové z Lípy a když byl v roce 1634 zkonfiskován majetek jim, stali se majiteli Piccolominiové. Lorenzo Piccolomini zde nechal v letech 1702 – 1708 vybudovat barokní zámeček. V roce 1792 koupil panství Petr Biron, vévoda Kuronský a Zaháňský. Posledními soukromými majiteli byli v letech 1842 – 1945 knížata Schaumburg – Lippe.
Původně uhlířskou osadu založili koncem 13. stol. páni z Rychnova, první písemná zmínka pak pochází z roku 1318. V roce 1548 Rokytnici koupil Jan Licek z Rýzmberka a začal zde budovat vodní tvrz. V roce 1567 se majiteli panství stali Mauschwitzové z Armenruh. V roce 1616 získali Rokytnici Zieglerové z Klipphausenu a v roce 1627 apelační rada Jan Mikuláš, svobodný pán z Nostitz. Nostitzům pak Rokytnice patřila až do roku 1928.
První písemná zmínka pochází z roku 1367. Osada byla poddanskou vsí hradu Vízmburka, který založil v roce 1279 Tas ze Skalice. Dalšími významnými vlastníky panství byli od roku 1330 páni z Dubé. V roce 1447 byl hrad vykoupen Slezany a pobořen, panství se spojilo s panstvím náchodským. Dalšími majiteli byli Špetlové z Janovic a Pernštejnové, od roku 1544 pak Smiřičtí. Jako pobělohorskou konfiskaci obdrželi majetek Trčkové z Lípy a v roce 1634 Piccolominiové. V roce 1783 získali panství Desfoursové a v roce 1792 Petr Biron, vévoda Kuronský a Zaháňský. Posledními majiteli byli v letech 1842 – 1945 knížata Schaumburg – Lippe.
První písemná zmínka pochází z roku 1258, kdy zakladatel města Heřman z Drnholce již použil predikát z Rychnova. V roce 1497 koupil město od Albrechta z Rychnova Vilém z Pernštejna. Pernštejnové však museli postupně pro dluhy rozprodávat majetky a Rychnov tak v roce 1577 koupili od Rudolfa II. Trčkové z Lípy. Po několika dalších majitelích pak panství v roce 1640 koupil Albrecht Libštejnský z Kolovrat. V letech 1676 – 1690 byl postaven nový barokní zámek, který byl ještě v letech 1712 – 1724 přestavěn.
Nejvyšší hora Krkonoš i České republiky měří 1602 m. První český název byl Pahrbek Sněžný, později Sněžovka a od roku 1832 Sněžka. První známý výstup na Sněžku byl proveden v roce 1456. Na vrcholu stála od roku 1850 Slezská bouda, nyní místo ní od roku 1976 Polská bouda. Od roku 2007 také nová Česká poštovna (původní byla z roku 1872) a konečná stanice lanovky z Pece pod Sněžkou. Poslední a nejstarší stavbou je 14 m vysoká rotundová kaple sv. Vavřince, kterou nechal zbudovat Kryštof Leopold Schaffgotsch. Stavěla se mezi lety 1653 – 1681. V letech 1810 – 1850 fungovala jako dočasný hostinec.
První písemná zmínka pochází z roku 1322. V roce 1346 byl majitelem Beneš z Vartemberka, vlastník kosteckého panství. V roce 1405 panství zdědil Jan z Kunštátu a Poděbrad. V letech 1414 – 1497 byli majiteli Zajícové z Hazmburka a poté Šelmberkové. V roce 1524 koupili panství páni z Bibrštejna. V roce 1556 Kost vyženil Kryštof z Lobkovic a v roce 1632 ji koupil Albrecht z Valdštejna. Dva roky na to byl však zavražděn a Sobotku získali Černínové z Chudenic. V roce 1738 se majiteli stali Netoličtí z Eisenberka.
První písemná zmínka o původní tvrzi Stará, kterou založil Arnošt ze Staré je z roku 1340. Arnoštův syn Vilém a vnuk Smil Flaška zde postavili kamenný hrad. V roce 1393 koupil panství Pavel z Jenštejna a v roce 1418 Jan Kostelák z Kostelce. V 15. stol. se zde vystřídalo ještě několik majitelů a v roce 1503 Starou získal Jan Rašín z Rýzmburka. V roce 1567 získali panství Lobkovicové a v roce 1571 jako zástavu Pruskovští. Dalším majitelem byl od roku 1628 Albrecht z Valdštejna a od roku 1637 zde vládli Šlikové. V roce 1921 získal Staré Hrady československý stát.
Dvanáctiboká dřevěná vyhlídková věž byla vybudována v Krkonošském národním parku nedaleko Janských Lázní v roce 2017. Trasa Stezky korunami stromů je dlouhá 1 511 m a po zdolání závěrečného šroubovicového stoupání se návštěvník může po okolí rozhlížet z výšky 45 m. Cesta dolů se dá absolvovat osmdesátimetrovým suchým tobogánem. Součástí stezky jsou také tři adrenalinová zákoutí a hlavně podzemní „jeskyně“ pod Stezkou, kde je návštěvník na ploše 150 m2 hravou formou seznámen se životem pod povrchem krkonošského lesa.
Nepotvrzené založení vsi Petrem Hostolovským je datováno rokem 1009, ale první doložená zmínka pochází z roku 1546, kdy byla Svoboda povýšena na městys. Panství patřilo až do roku 1622 Zilvárům, poté jim bylo zkonfiskováno a koupil je Albrecht z Valdštejna. V roce 1638 se stal majitelem Jakub Weyher z Marienburgu a v roce 1675 Jan Adolf Schwarzenberk. V letech 1787 – 1790 bylo panství ve správě církevní matice a poté je koupil obchodník s plátnem Jan František Theer z Hostinného, později psaný ze Silbesteinu.
První zmínky o osídlení oblasti pocházejí z počátku 16. stol., samostatná osada Špindlerův Mlýn však vznikla teprve v roce 1793. Rozvoj oblasti začal díky těžbě mědi a stříbra, později dřeva. V 17. a 18. stol. se zde rozvíjí budní hospodaření – tj. letní pasení dobytka. Řeka Labe oddělovala dvě panství – jilemnicko-branské hrabat Harrachů a vrchlabské Czernin-Morzinů.. Od roku 1864 se místní chudí horalé začali pozvolna přeorientovávat na turistický ruch. Zpočátku nad výlučně letní turistikou zvítězila, díky oblíbeným jízdám na rohačkách a později lyžování, turistika zimní.
Osada byla založena v podhradí skalního hradu Střmen a první písemná zmínka o ní pochází z roku 1362, kdy byl majitelem Tas z Rýzmburka. Dalšími majiteli byli Černčičtí z Kácova, Zajícové z Házmburka, kníže Jindřich z Minsterberka, Petr z Dubé a Adršpachu, Pernštejnové a Žehušičtí z Nestajova. V roce 1579 získali panství Bohdanečtí z Hodkova a v roce 1599 postavili na místě staré tvrze renesanční „Horní zámek“. V roce 1614 byly Teplice rozděleny na Horní a Dolní. Horní Teplice pak ještě patřily například Strakům z Nedabylic. V Dolních Teplicích vybudoval v roce 1664 Zikmund Schmiedl ze Schmiedenu raně barokní „Dolní zámek“.
První písemná zmínka o městě je z roku 1260. Někdy kolem tohoto data zde byl vybudován přičiněním pánů ze Švábenic také hrad, písemně však připomínaný až v roce 1316, kdy byl dán Janem Lucemburským do zástavy Půtovi z Turgova. V roce 1441 byly hrad i město zastaveny Hanuši Welflovi z Varnsdorfu, v roce 1484 Fridrichovi ze Šumburka a v roce 1545 Kryštofu Gendorfovi z Gendorfu. V této době byl také zpustlý gotický hrad přestavěn na renesanční zámek. Po Gendorfově smrti jeho význam upadl a v roce 1599 připadl městu. Za třicetileté války byl zámek pobořen a vypálen a město Trutnov dvakrát vypleněno .
Jako první majitelé města jsou od poloviny 14. stol. známi páni z Dubé. Ti město vlastnili až do poloviny 15. stol., kdy se majitelem stal Přibík Kroměšín z Březovic a po něm jeho dcera Johanka. Ta v roce 1496 prodala tvrz i městečko Mikuláši mladšímu Trčkovi z Lípy, v roce 1516 je však opět získala jako dědictví. Po její smrti zde od roku 1527 vládli Trčkové z Lípy. V roce 1634 jim však byl zkonfiskován majetek a panství získali Colloredové z Wallsee, od roku 1788 Colloredo – Mansfeldové.
Město vzniklo patrně v 11.stol., v roce 1279 vybudoval Tas z Vízmburka nedaleko hrad Vízmburk. V roce 1330 se majiteli stali páni z Dubé. V roce 1447 byl hrad vykoupen Slezany a pobořen, panství se spojilo s panstvím náchodským. Dalšími majiteli byli Špetlové z Janovic a Pernštejnové, od roku 1544 pak Smiřičtí. Jako pobělohorskou konfiskaci obdrželi majetek Trčkové z Lípy a v roce 1634 Piccolominiové. V roce 1783 získali panství Desfoursové a v roce 1792 Petr Biron, vévoda Kuronský a Zaháňský. Posledními majiteli byli v letech 1842 – 1945 knížata Schaumburg – Lippe.
Osadu s hradem Waldenberg založili Drslavicové, první písemná zmínka pak pochází z roku 1341. Po pánech z Potštejna se stali majiteli páni ze Žampachu a vladykové z Rohatce. V roce 1479 získal panství Jiřík z Lukonos na Levíně a v roce 1513 Vamberečtí z Chrastu. V roce 1604 rozdělené panství opět spojili Pecingárové z Bydžína. Jako pobělohorskou konfiskaci pak koupil Vamberk Albrecht z Valdštejna, v roce 1624 jej získala Magdalena Trčková a před rokem 1627 Kašpar z Grambu. Od roku 1674 panství vládl Václav Záruba z Hustířan a v roce 1707 je koupili Libštejnští z Kolovrat. Poslední majitelkou byla od roku 1884 hraběnka Lützowová.
Osada Wrchlab vznikla pravděpodobně kolem roku 1300, první písemná zmínka je z roku 1359, kdy zde vládl jako lenní pán Hašek z Vrchlabí. V roce 1525 se podařilo léno získat dědičně Janu Tetaurovi z Tetova. V roce 1533 panství koupil Kryštof Gendorf z Gendorfu a v tomtéž roce byla ves povýšena na město. V roce 1624 získal Vrchlabí Albrecht z Valdštejna a po jeho smrti Rudolf z Morzinu. Morzinové drželi Vrchlabí až do roku 1881, poté si dědička Aloisie vzala Heřmana Černína z Chudenic a založili nový rod Černín-Morzin.
První písemná zmínka o hradu Žacléř, který byl založen pravděpodobně kolem roku 1300, pochází z roku 1334, kdy ho získal do zástavy Berthold z Lípy. Ves Bornflos, která kolem něj vznikla, byla zničena za husitských válek. Nové sídlo – městečko Bärenstadt je připomínáno až v roce 1553. V roce 1523 za držení Heřmana ze Šumburku byl hrad pobořen, v roce 1555, kdy již patřil Kryštofu Gendorfovi z Gendorfu, byla zahájena přestavba na renesanční zámek. Od roku 1570 se v Žacléři těžilo černého uhlí.
