Valašská Bystřice První písemná zmínka o obci zvané Randýskova Bystřice pochází z roku 1651, kdy hrabě Baltazar ze Žerotína založil její gruntovní knihy. V době založení byla na území obce daleko od sebe roztroušena pouhá dvacítka stavení převážně lesních dělníků. Později byla Bystřice přejmenována na Velkou (Hrubou) a v roce 1766 zde byla založena portášská stanice, které velel zdejší fojt Jiří Křenek. V letech 1772 -1778 byl vybudován kostel Nanebevzetí Panny Marie. V roce 1815 koupili panství Kinští. Valašskou se Bystřice nazývá od roku 1923.
První písemná zmínka pochází z roku 1241. V roce 1356 obdržely Klobouky městské právo hradišťské a získaly tak kromě práva trhového i právo hrdelní. Město bylo součástí brumovského panství. Jako lenní pán zde vládl ve 2. pol. 14. stol. Smil z Obřan a počátkem 15. stol. Boček mladší z Kunštátu. Ve 2. pol. 15. stol zde vládli Cimburkové, od 80. let Podmanínové a v roce 1520 získali panství páni z Lomnice. Dalšími majiteli byli od roku 1574 Kavkové z Říčan a po konfiskaci jejich majetku od roku 1622 Forgáčové a další uherské rody.
První písemná zmínka pochází z roku 1297 a zmiňuje zemana Vrše z Meziříčí. V roce 1377 bylo město majetkem Oldřicha z Kortelangenu. V roce 1396 koupil Meziříčí od olomouckého biskupa Lacek z Kravař, dalším majitelem byl např. Petr od sv. Jiří a Pezinku. V roce 1504 panství koupili páni z Kunštátu a v roce 1534 Jan z Pernštejna. V letech 1548 – 1815 vlastnili Meziříčí Žerotínové, posledními majiteli pak byli Kinští. V 18. století se začalo Meziříčí říkat Valašské a v roce 1924 došlo k jeho spojení s městem Krásno.
Hrad byl založen kolem roku 1260 Markvarticem Jaroslavem z Hruštice. Do roku 1380 zde vládli Valdštejnové a po nich Vartenberkové. Za husitských válek byl dobyt, ale v roce 1434 už opět patřil Vartenberkům. Dále hrad vlastil Kryštof Šof z Helfenburka, Kateřina ze Strážnice a Svojanovští z Boskovic. Ti jej v roce 1514 prodali Smiřickým. Za jejich éry však hrad pustl a v roce 1623 jej koupil Albrecht z Valdštejna již jako zříceninu. V roce 1821 se posledními majiteli stali Aehrentalové.
První písemná zmínka o Valči je z roku 1358, kdy patřila bratrům Ctiborovi a Benešovi z Valče. V držení panství se poté střídají zemani s okolí, v roce 1505 jej koupil Jakub Kyšperský z Vřesovišť. Po jeho smrti v roce 1526 se majitelem stal Hugo z Leisnecku a v roce 1538 Vilém Hasištejnský z Lobkovic. V roce 1570 panství koupili Štampachové, později páni z Globenu. Dalšími majiteli byli např. Jan Gottfried Korb z Weidenheimu, Vincent de Thurn – Vallsasina a posledním pak uhlobaron Dr. Jan Larisch – Mönnich.
Hrad byl postaven poč. 14. stol. pány z Valečova. V roce 1439 se jej na několik let zmocnil Jindřich z Vartemberka. Po roce 1472 zde vládli páni z Hrádku a v 16. stol. Donínové, Šelmberkové, Berkové z Dubé a Vančurové z Řehnic. V roce 1554 byl hrad i panství rozděleny mezi jeho syny a spojit se je podařilo až koncem století pánům ze Sulevic. Po konfiskaci jejich majetku v roce 1622 získal valečovský statek Albrecht z Valdštejna. Dalšími majiteli byli Valdštejnovi důstojníci Bernard Taxis z Hulstu a Daniel Freisleben, v roce 1652 Valečov opět koupili Valdštejnové.
Valtický hrad nechali pravděpodobně vystavět ve 12. stol. pasovští biskupové. První písemná zmínka pochází z roku 1193, kdy byl hrad vyměněn s Wichardem ze Seefeldu. Tento rod v roce 1270 Albertem ze Seefeldu vymřel a panství se rozdělilo mezi jeho šest dcer. V letech 1387 – 1395 se podařilo panství sjednotit Lichtenštejnům, kterým pak patřil zámek až do roku 1945. Poté, co v roce 1560 Lichtenštejnové prodali mikulovské panství Kereczenyiům, přistoupili k přestavbě valtického zámku. Další velké přestavby pak byly prováděny v 17. stol. za panování Karla I. a Karla Eusebia z Lichtenštejnu.
Osadu s hradem Waldenberg založili Drslavicové, první písemná zmínka pak pochází z roku 1341. Po pánech z Potštejna se stali majiteli páni ze Žampachu a vladykové z Rohatce. V roce 1479 získal panství Jiřík z Lukonos na Levíně a v roce 1513 Vamberečtí z Chrastu. V roce 1604 rozdělené panství opět spojili Pecingárové z Bydžína. Jako pobělohorskou konfiskaci pak koupil Vamberk Albrecht z Valdštejna, v roce 1624 jej získala Magdalena Trčková a před rokem 1627 Kašpar z Grambu. Od roku 1674 panství vládl Václav Záruba z Hustířan a v roce 1707 je koupili Libštejnští z Kolovrat. Poslední majitelkou byla od roku 1884 hraběnka Lützowová.
První písemná zmínka o vsi je z roku 1357, kdy tvořila součást tolštejnského panství. Stála zde tvrz, poprvé připomínaná sice až v roce 1425, ale již dříve byli zmiňováni jako manové Velflové z Varnsdorfu. V 15. stol. ves patřila Knoblochům a náležela k manství hradu Honštejna, od roku 1443 pak opět k Tolštejnu. Tvrz zanikla před rokem 1570, kdy si zde Lejnarové z Lejnaru postavili zámek. Od roku 1681 patřilo celé panství Lichtenštejnům. V roce 1868, kdy byl Varnsdorf vesnicí s 10.000 obyvateli, se dočkal povýšení na město.
První písemná zmínka pochází z roku 1506, kdy zdejší pustý hamr získal od Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic v léno Hans Schneider. V roce 1550 se zde začalo těžit stříbro a v roce 1617 byly Vejprty povýšeny na královské horní město. Za třicetileté války byly však doly poničeny a zatopeny, s těžbou se začalo opět v roce 1688. V roce 1845 bylo dolování zastaveno definitivně. Obživu zde v různých dobách zajišťovalo také zemědělství, puškařství a krajkářství.
Již v 9. stol. byl Velehrad politicko-správním centrem Velkomoravské říše a metropolí prvního moravského arcibiskupa sv. Metoděje. Cisterciácký klášter byl založen počátkem 13. stol. markrabětem Vladislavem Jindřichem a v roce 1222 jeho správa přešla na krále Přemysla Otakara I. V roce 1421 byl zničen husity a obnovy se dočkal až po dalších 150-ti letech. V roce 1681 podpálil klášter jeden z mnichů Malachiáš Zápotočný a jeho barokní přestavba pak trvala až do roku 1735. V roce 1784 byl klášter zrušen.
Hrad založil v roce 1290 Bohumil z Budětic jako rodové sídlo pánů z Velhartic a dokončen byl v roce 1310. V roce 1390 přešel sňatkem na Jana z Hradce. Jeho syn Menhart zde ukrýval korunovační klenoty, aby zabránil korunovaci Jiřího z Poděbrad . V 15. stol. drželi panství např. Lvové z Rožmitálu. Po Bílé hoře konfiskovaný majetek získal generál Martin de Hoeff Huerta, který přistavěl pozdně renesanční palác. Posledními majiteli byli Windischgrätzové.
První písemná zmínka pochází z roku 1240. Původně královské zboží získali posléze Meziříčští z Lomnice a v roce 1399 je zdědili páni z Kravař. V 15. stol. se majetek vrátil pánům z Lomnice a v roce 1583 panství zdědili Žerotínové. V roce 1628 je koupil Albrecht z Valdštejna a obratem je prodal Janu Křtiteli z Verdenberka. V roce 1733 se stal majitelem Václav Adrián z Enkenvoirtu, poté hrabata z Kunfštejna a konečně v roce 1752 Haugvicové.
První zmínka o vsi je z roku 1167, kdy patřila řádu johanitů. Na přelomu 13. a 14. stol. se majiteli Velkého Března stali Vartenberkové a v roce 1520 Salhausenové. Dalšími majiteli byli Bockové, Karel Glich z Miltic, Dietrichsteinové, Galasové a od roku 1712 hrabata z Harachu, která významně pozvedla místní zemědělství. Po přesměrování jejich zájmu k průmyslové výrobě prodali v roce 1841 Velké Březno Karlu Chotkovi, který zde mezi lety 1842 – 1845 vybudoval nový zámek.
Velké Karlovice Obec byla založena v roce 1714 majitelem rožnovského panství Karlem Jindřichem ze Žerotína. V roce 1774 byla rozdělena na Velké Karlovice, patřící Kinským a Malé Karlovice, patřící Illésházyům jako majitelům vsetínské panství. K opětovnému spojení došlo až v roce 1966.
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1296, pravděpodobně ve 14. stol. zde vznikla vodní tvrz. V roce 1496 získali zeměpanský majetek nejprve do zástavy a v roce 1507 dědičně Žerotínové. V roce 1589 byla dokončena přestavba tvrze v honosný renesanční zámek. V letech 1678 – 1692 zasedal v tzv. soudním sále inkviziční tribunál pod vedením Jindřicha Františka Bobliga z Edelstadtu a Cukmantlu, který poslal na hranici 56 lidí za čarodějnictví. V roce 1802 pak panství koupili Lichtenštejnové, kteří zámek vlastnili až do roku 1945.
První písemná zmínka pochází z roku 1281, osada Meziříčí však vznikla pravděpodobně již ve 12. stol. a hrad kolem roku 1236. Páni z Meziříčí z rodu pánů z Lomnice zde vládli až do roku 1399, kdy nejprve část a později celé panství získal Lacek z Kravař. Před polovinou 15. stol. se majiteli stali opět páni z Lomnice. Od roku 1528 vlastnili Meziříčí Pernštejnové a od roku 1550 Heldtové z Kementu. V roce 1592 panství zdědili Berkové z Dubé a Lipého a v roce 1649 je koupil hrabě Kounic. V roce 1676 koupili panství páni z Ugarte a v roce 1735 vévoda Leopold Holštýnský. Dále už se jen dědilo – Lichtenštejnové, Lobkowitzové, Harrachové a konečně Podstatští – Lichtenštejnové.
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1308. Panství patřilo např. pánům z Kunštátu či Pernštejnům, v roce 1529 je získal Jan Černčický z Kácova. Původně zde stály dvě tvrze, dolní zanikla již v 15. stol., horní nechal počátkem 18. stol. přestavět Jiří Markvart z Věžník na menší barokní zámek. V roce 1719 zakoupili opatovické panství Salm – Neuburkové a zámek výrazně rozšířili. Přestavba byla dokončena v roce 1757. V roce 1797 panství vyženili Herberštejnové, zámek je v majetku města od roku 1924.
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1252, kdy byl majitelem Boček z Obřan. Ve 14. - 16. stol. patřily Pavlovice pánům z Lipé a pánům z Kravař. V roku 1512 byly Pavlovice přidruženy k hodonínskému panství. Od roku 1594 byli majiteli Salmové, od roku 1600 Štěpán Illyesházy a od roku 1609 Kateřina Pálffyová z Erdöru. V roce 1614 panství koupili Žampachové z Potštejna, v roce 1649 je vyženili Oppersdorfové a v roce 1692 je koupili Lichtenštejnové. V roce 1712 panství zdědila Marie Antonie Czoborová a v roce 1762 je koupil císař František Štěpán Lotrinský.
Velký Blaník je vrch s nadmořskou výškou 638 m.n.m. Na jeho vrcholu vystavěl Klub českých turistů v letech 1939 – 1941 dřevěnou rozhlednu, která je vysoká 32 m. V okolních lesích lze nalézt mohutné kamenné valy - pozůstatky keltského oppida z 6. – 5. stol. před n.l. Podle pověsti v hoře pospává vojsko svatého Václava a čeká na chvíli, kdy bude Čechům nejhůř. Pak by snad mělo povstat a pomoci.
První písemná zmínka o vsi Veltrusy je z roku 1126 a až do roku 1410 patřila doksanskému klášteru. Poté se mezi majiteli panství vystřídali např. Smiřičtí, Šternberkové, Firšicové nebo Lobkovicové. V roce 1680 Veltrusy koupil František, rytíř ze Scheidlerů a v roce 1698 jej získal prostřednictvím sňatku s jeho dcerou Marií Terezií Václav Antonín Chotek. Ve 2. desetiletí 18. stol. zde vybudoval na místě poplužního dvora Ostrov reprezentativní barokní zámek. V roce 1754 se zde konal „Velký trh tovarů Království českého“. V majetku Chotků zámek zůstal až do roku 1945.
První písemná zmínka pochází z roku 1259, kdy osada patřila Rožmberkům. V roce 1302 se majitelem stal král Václav II., v roce 1362 bylo Veselí povýšeno Karlem IV. na komorní město. Bylo často zastavováno, zejména Rožmberkům. Od roku 1612 patřilo Švamberkům, od roku 1660 Schwarzenberkům. V roce 1943 bylo Veselí přes odpor patriotů z obou stran spojeno s městem Mezimostí. To bylo už v roce 1494 povýšeno na svobodné město a střídavě bylo v majetku šlechty a mezimostských měšťanů.
První písemná zmínka o hradu Veselí pochází z roku 1261, kdy byl majitelem panství Sudomír z Veselí z rodu Tvrdišovců. Ve 14. stol bylo panství majetkem Vartemberků a později Šternberků. Město je poprvé zmiňováno až v roce 1397. V roce 1447 se majiteli stali páni z Vojslavic a v roce 1526 Hynek Bilík z Kornic. Dalšími majiteli byli Tetourové a od roku 1589 páni z Bogdunčovic. Jako pobělohorskou konfiskaci panství v roce 1624 koupil Tomáš Bosnyák z Magyarbelu, poté např. páni z Rottalu nebo Mikuláš Pázmány z Panasu. V roce 1707 Veselí koupili Želečtí z Počenic a posledními majiteli byli od roku 1731 Chorinští z Ledské.
První písemná zmínka pochází z roku 1213, kdy byl správcem Štěpán z Medlova. Často zastavovaný zeměpanský hrad získali v roce 1531 do držení páni z Ludanic, již v roce 1536 jej však koupili Jan z Pernštejna a Jan z Lipé. Dalšími vlastníky byli od roku 1559 Černohorští z Boskovic a od roku 1573 páni z Lomnice. V roce 1609 koupili panství Tiefenbachové, v roce 1690 je zdědili Collaltové a v roce 1707 hrabata ze Sinzendorfu. V roce 1802 koupila Veveří velkoprůmyslnická rodina Mundyů a v roce 1830 švédský princ Vassa. Dalšími majiteli byli ještě Sinové, Hirsch – Gereuthové a Forestové. V roce 1925 bylo panství zestátněno.
Kolem roku 1260 byl založen královský hrad, později, za pánů z Janovic, vznikla v podhradí také osada. Ve 14. stol. byl Vimperk opět královský, Václav IV. jej ale zastavil Kaplířům ze Sulevic. V roce 1479 byl povýšen na město. Po Kaplířích vlastnili Vimperk Malovci, kterým byl však v roce 1547 zkonfiskován. Dalšími vlastníky byli pánové z Hradce, Rožmberkové, Novohradští z Kolovrat, Eggenberkové a Schwarzeberkové.
Město spolu s hradem Vikštejnem bylo založeno pravděpodobně ve 2. polovině 13. století Vítkem z Kravař. První písemná zmínka pak pochází z roku 1301. Koncem 14. století patřilo panství opavským knížatům. Po roce 1464 se majiteli stali Bírkové z Násile, v roce 1525 panství koupil Jan Plankart z Kynšperka. Roku 1591 koupil Vítkov Jan st. Bravanstký a v roce 1611 jej získal Adam Oderský z Lidéřova. V roce 1639 získal panství Kryštof Egstein z Ehrenecku a v roce 1657 opět Oderští z Lidéřova, za kterých byl naposledy částečně opraven hrad. Majitelé vítkovského panství se dále střídali, v 18. století to byli Wipplarové z Ulschitz a od roku 1802 Emanuel Záviš z Osenic. V roce 1875 koupilo panství samotné město Vítkov.
Hrad byl založen v pol. 13. stol. Vítkem z Krumlova. Po vymření krumlovské větve Vítkovců v roce 1302 jej získali Rožmberkové. V roce 1602 prodal Petr Vok z Rožmberka Vítkův Hrádek Rudolfu II. V roce 1622 jej získali Eggenberkové, kteří zde během třicetileté války drželi ozbrojenou posádku. Od roku 1719 byl v majetku Schwarzenberků, kteří zde v roce 1725 ještě provedli některé udržovací práce. Od té doby hrad chátral.
První písemná zmínka pochází z roku 1261, kdy se ves stala majetkem cisterciáckého kláštera Smilheim. V roce 1483 se majiteli Vizovic stali páni z Kunštátu a v roce 1549 páni z Boskovic. V roce 1567 panství koupili Kavkové z Říčan a na místě kláštera vybudovali renesanční zámek. V roce 1574 se majitelkou stala Anna Kropáčka z Nevědomí, v roce 1584 Tetourové a v roce 1594 Doczyové z Nagy Lucsie. V roce 1678 koupili Vizovice Gollenové a v roce 1746 hrabata z Blümegenu, za kterých byl zámek barokně přestavěn. Posledními majiteli byli od roku 1815 Stillfriedové z Ratenic.
První zmínka o městě je z roku 1320. V letech 1443-1546 za Trčků z Lípy byl rozšířen původní gotický hrad. V roce 1580 povýšil Rudolf II. Vlašim na město. Renesanční přestavba zámku byla provedena za Jana Vostrovce z Kralovic, tomu však byl po bitvě na Bílé hoře zkonfiskován majetek. Zámek dále rozšířil František Vilém z Talmberka a konečnou podobu získal za Karla Josefa Auersperka.
Vlkolínec
Město vzniklo na přelomu 12. a 13. stol. za vlády Přemysla Otakara II. Nejdůležitější privilegia udělil městu Jan Lucemburský v roce 1336. V roce 1420 bylo město dobyto Janem Žižkou a připojilo se k husitům. Po krátkém období dolování drahých kovů se stále více prosazuje rybníkářství. V roce 1623 byly Vodňany zastaveny donu Baltazaru de Marradas, který je záhy prodal Schwarzenberkům. Vyplacením zástavy v roce 1710 opět získaly svobodu.
Vodní nádrž Bystřička byla postavena v letech 1907 -1912 na potoce Bystřička 7 km od Valašského Meziříčí. Má rozlohu 38 ha a objem téměř 5 mil. m3. Největší hloubka je 26 m. Hráz je vysoká 36,5 m a široká 170 m.
Vojenský prostor Hradiště zabírá 331 km2. Jeho vzniku na počátku 50. let padlo za oběť 2.600 domů, 12 kostelů, 3 hotely, 90 hostinců !, 36 mlýnů, 16 pil, 2 zámky, ale také školy, velkostatky, pivovar či lázně. A také celé městečko Doupov. Z 935 m vysokého vrchu Hradiště je pěkný výhled na střelnice - například na protiletadlovou, pro bojová vozidla kolová i pásová nebo také na pěchotní a ženijní cvičiště. Uráááááá !
Město bylo založeno na Zlaté stezce z Pasova do Prachatic na přelomu 13. a 14. stol., první písemná zmínka je pak z roku 1359. Až do husitských válek patřily Volary vyšehradské kapitule, v roce 1503 je získali Rožmberkové. V roce 1600 se stal majitelem císař Rudolf II. a posledními majiteli byli od roku 1719 Schwarzenberkové. V roce 1871 povýšil císař František Josef Volary na město.
První písemná zmínka pochází z roku 1271, v roce 1299 byla trhová ves Volyně jako součást pražské kapituly povýšena na městečko. V roce 1436 zastavil král Zikmund Volyni Přibíkovi z Klenové. V roce 1463 opanovali na více než sto padesát let volyňskou tvrz i panství johanité. Mezi lety 1521 - 1529 byla na náměstí postavena renesanční radnice. V roce 1621 Volyni zpět vykoupila svatovítská kapitula.
Vracov První písemná zmínka pochází z roku 1201. Po roce 1264 se stal Vracov na několik desetiletí sídlem krajského soudu. Kolem roku 1310 byl přičleněn k bzeneckému panství, které bylo až do roku 1514 zeměpanským majetkem. V zástavě je drželi například Ctibor Vajda, páni z Borotína, páni z Kravař a páni z Kunštátu. V letech 1490–1514 je měli v zástavě Kropáčové z Nevědomí a poté je získal Michal Podmanický z Podmanína. V letech 1539-1545 byli majiteli Žerotínové a poté páni z Bedegu. V roce 1588 panství vyženil Kašpar Pruskovský z Pruskova. V roce 1806 je zdědili Ditrichsteinové a v roce 1823 panství koupil pro svou manželku Emilii hessenský kurfiřt Vilém II.
Vranov je poprvé připomínán v roce 1100. Jako lenní pánové ho později spravovali Lichtenburkové, do držení jej získali v roce 1499. V té době je zde již zmiňován gotický hrad. V 16.stol.se majitelé rychle střídali, v roce 1617 koupili panství Althannové, kteří mají největší podíl na přebudování středověké pevnosti v honosný barokní zámek. V 19. stol. patřil Vranov polskému rodu Mniszků a od roku 1876 Stadnickým.
Počátky obce jsou spojeny s rodem pánů z Vrbna, který si pronajal v roce 1450 bruntálské panství. Po roce 1608 Hynek z Vrbna nechal dostavět hornickou osadu Fürstenwald, která pak byla v roce 1611 povýšena na horní město Vrbno. V roce 1621 celé bruntálské panství koupil jako pobělohorskou konfiskaci za 200.000 zl. Řád německých rytířů.
Osada Wrchlab vznikla pravděpodobně kolem roku 1300, první písemná zmínka je z roku 1359, kdy zde vládl jako lenní pán Hašek z Vrchlabí. V roce 1525 se podařilo léno získat dědičně Janu Tetaurovi z Tetova. V roce 1533 panství koupil Kryštof Gendorf z Gendorfu a v tomtéž roce byla ves povýšena na město. V roce 1624 získal Vrchlabí Albrecht z Valdštejna a po jeho smrti Rudolf z Morzinu. Morzinové drželi Vrchlabí až do roku 1881, poté si dědička Aloisie vzala Heřmana Černína z Chudenic a založili nový rod Černín-Morzin.
První písemná zmínka o Janovicích pochází z roku 1224. Za panování pánů z Janovic zde byla postavena gotická vodní tvrz. Kolem roku 1433 získali panství Vrchotové z Vrchotic a kolem roku 1540 páni z Říčan, za kterých byla tvrz renesančně přestavěna. V roce 1602 se stali majiteli páni z Vrtby a tvrz přestavěli na zámek. V roce 1807 panství zdědil František Josef Vratislav z Mitrovic. Posledním majitelem byl od roku 1879 rod Karla Nádherného z Borutína.
První písemná zmínka pochází z roku 1308, kdy templářští rytíři městečko pronajali Vokovi z Kravař. Dalšími majiteli byli např. páni z Cimburka, páni od sv. Jura a z Pezinku, páni z Kunštátu, Šelmberkové nebo Pernštejnové. V roce 1609 panství získal sňatkem s Lukrécií Nekšovou z Landeka Albrecht z Valdštejna. V roce 1653 koupila Vsetín hrabata z Illészházy.
Město bylo založeno v roce 1262 králem Přemyslem Otakarem II. a již v roce 1265 bylo opevněno. V roce 1307 se stalo věnným městem českých královen, první držitelkou byla Eliška Rejčka. Z roku 1349 pochází první zmínka o děkanském chrámu sv. Vavřince, který byl ale pravděpodobně postaven již koncem 13. stol. V roce 1421 bylo město dobyto husitskými vojsky. Čtvercové náměstí, největší v České republice, zdobí morový sloup od Stůny z Klatov z roku 1715 a barokní průčelí radnice z roku 1536.
První písemná zmínka o Vysokém pochází z roku 1352. V této době byl pravděpodobně pány z Valdštejna postaven hrádek Nístějka a Vysoké tvořilo jeho hospodářské středisko. V letech 1390-1422 byli majiteli panství Vartemberkové a po nich do roku 1459 páni z Jenštejna. V roce 1460 bylo Vysoké připojeno k navarovskému panství Zajíců z Hazmburka. V roce 1515 se majiteli stali Smiřičtí ze Smiřic a v roce 1623 Albrecht z Valdštejna. Po jeho zavraždění v roce 1634 držela panství hrabata Desfoursové a od roku 1748 italská hrabata z rodu Caretto-Millesimo. V roce 1810 se stal majitelem velkostatkář Jakub Veith a v roce 1824 Rohanové.
První písemná zmínka pochází z roku 1235, hrad je pak doložen k roku 1385. Postavil jej pravděpodobně Purkart Strnad z Janovic. V roce 1469 se stal majitelem Ojíř z Očedělic a v roce 1474 získala chlumecké panství Anna Švihovská z Riesenberka, vdova po Janu I. Popelu z Lobkowicz. Hrad patřil Lobkowiczům až do roku 1948. Po restituci v roce 1992 jej v roce 1998 koupil Riprand, Graf von und zu Arco – Zinneberg.
První písemná zmínka pochází z roku 1141, kdy byl Vyškov zeměpanskou osadou. V roce 1248 byla tato osada povýšena na město a krátce nato se stala majetkem olomouckého biskupství. Za husitských válek a hned dvakrát i za války třicetileté bylo město zcela zpustošeno. Největšího rozkvětu pak dosáhlo koncem 17. stol. za panování biskupa Karla II. z Lichtenštejna – Kastelkornu. V roce 1753 pak téměř celé město včetně zámku opět vyhořelo.
Osada byla založena na přelomu 12. a 13. stol., v roce 1259 byl založen cisterciácký klášter. Ten začínal se skromným majetkem, v období pozdního feudalismu mu však již patřilo 105 vesnic a dvě městečka. V roce 1422 byl Vyšší Brod vydrancován husity a klášter vypálen. Další rozsáhlý požár zničil v roce 1567 54 domů na náměstí. V roce 1870 získal Vyšší Brod od císaře Františka Josefa I. statut města.
