V roce 1032 zde kníže Oldřich s poustevníkem Prokopem založili klášter, zaměřený na slovanskou liturgii. Ta však byla v roce 1097 zakázána a klášter převzali benediktini z Břevnova. Husitské války přerušily přestavbu kláštera, z této doby se dochovalo torzo gotického kostela. V 17. stol. došlo k barokní přestavbě, klášter byl zrušen v roce 1785. V sousedství kláštera vzniklo ve 13. stol. městečko.
Seč
První písemná zmínka pochází z roku 1318, kdy zde sídlil vladyka ze Seče. V roce 1449 získal obec Mikuláš Trčka ml. z Lípy a v roce 1556 Robmhapové ze Suché. V roce 1583 pak panství koupil Albrecht Brychnar z Brukštejna a v roce 1596 Karel Záruba z Hustířan a na Radimi. Ten jej před odchodem do exilu v roce 1620 prodal Františku de Couriers. V roce 1701 se stal novým majitelem František Josef Schönfeld a v roce 1737 jej vyženil Jan Adam Auersperg. Dnes je Seč známa zejména přehradní hrází na řece Chrudimce s délkou hráze 165 m, objemem přes 22 milionů m3 a plochou 220 ha.
Sedlčany První písemná zmínka o městě pochází z roku 1294. Ve 14. století získali Sedlčany Rožmberkové, v jejich poddanství město prosperovalo a dostalo do znaku rožmberskou růži. V roce 1580 Sedlčany získal Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan, od 17. století drželi panství Lobkowiczové. V roce 1766 se v Třebnicích u Sedlčan narodil pozdější polní maršál rakouské armády Josef Václav hrabě Radecký z Radče.
První písemná zmínka o Sedlci pochází ze 14. stol., kdy byl v majetku pánů z Janovic. V roce 1474 jej pak po krátkém držení pánů z Očedělic získali Lobkovicové. Prvními majiteli Prčice byli již v 11. stol. Vítkovci., ve 14 stol. zde vládli páni z Choustníka a páni z Landštejna. Poč. 16. stol. zde postavil již třetí tvrz Vilém Mracký z Dubé, polovinu Prčice pak prodal Janu Voračickému z Paběnic. V roce 1605 se majitelem stal Humprecht Černín z Chudenic a v roce 1612 Talmberkové. Dalšími majiteli byli např. Vchynští z Vchynic, Malovcové z Malovic a pražský měšťan Karel Burka. V roce 1835 Prčici koupil Václav Ignác rytíř Eisner z Eisensteinu. Posledním majitelem pak byl od roku 1924 ing. Jaroslav Hásek.
První písemná zmínka pochází z roku 1352 a týká se farního kostela. V roce 1542 se panství dostalo do držení Smiřických, v roce 1623 jej získal jako konfiskát Albrecht z Valdštejna. Po jeho zavraždění v roce 1634 držel panství rohozecké, maloskalské a semilské Mikuláš Desfours. V roce 1748 se stal vlastníkem Semil italský hraběcí rod Millesimů a v roce 1810 velkostatkář Jakub Veith. V roce 1824 získali panství Rohanové, kteří v roce 1898 prodali jeho zbytky - zámek, pivovar a dvůr s rozsáhlými pozemky a lesy městu Semily.
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1444, kdy ji spolu s dalším majetkem včetně hradu Zlenice získali Kostkové z Postupic. Hrad Zlenice zde stál pravděpodobně již v roce 1313. Krátce po koupi Zdeňkem Kostkou z Postupic byl však Zdeňkem Konopišťským ze Šternberka pobořen a již nebyl obnoven. V roce 1525 koupil bývalé zlenické panství Jaroslav ze Šternberka a v roce 1576 se majiteli stali Valdštejnové. Od roku 1733 pak Senohraby patřily Khewenhüllerům.
Schillerova rozhledna
Rozhledna byla postavena na místě, kde stával hrad Kozihrady, nad městem Kryry v nadmořské výšce 383 m v letech 1905-1906. Na stavbu bylo spotřebováno 95 000 cihel, 60 fůr písku a 15 fůr žulového kamene, které na vrchol vyvezlo 298 koňských potahů. Rozhledna má dvě vyhlídkové plošiny ve výšce 22 a 27 metrů a nahoru vede 127 schodů.
Klub byl založen 2. listopadu 1892 jako Akademický cyklistický oddíl Slavia. Dva roky poté byl úředně rozpuštěn a 31.5.1895 obnoven jako Sportovní klub Slavia. 21. ledna 1896 byl ustanoven odbor footballový. První derby se Spartou bylo sehráno 29. března 1896 na Císařské louce v rámci turnaje s názvem „Národní zápasy mužstev, kopaný míč cvičících“ s výsledkem 0:0. Slavia sice jednu branku obdržela, ale protože s tím slavistický kapitán Freja nesouhlasil, sudí dr. Jiří Rössler – Ořovský ji nemohl podle tehdejších pravidel uznat. Vítěz ligy: 17x (1913, 1925, 1929, 1930, 1931, 1933, 1934, 1935, 1937, 1940, 1941, 1942, 1943, 1947, 1996, 2008, 2009) Vítěz Českého poháru: 6x (1941, 1942, 1974, 1997, 1999, 2002) Nejvyšší výhra: 15:1 nad SK České Budějovice (1947/48) Nejvyšší prohra: 1:7 s Baníkem Ostrava (1954) a se Slovanem Nitra (1959/60) Nejvíce gólů v jedné sezoně: 57 – Josef Bican (1943/44) Nejlepší střelec v historii: Josef Bican – 447 gólů
Skalná
Skalní Mlýn se nachází v Moravském krasu v místě styku Suchého a Pustého žlebu a je vstupní branou pro návštěvu Punkevních jeskyní, Kateřinské jeskyně a jeskyně Macocha. Vodní mlýn na řece Punkvě, který dal samotě jméno, byl postaven v letech 1763 -1784. Dnes na jeho místě stojí hotel s restaurací. Poblíž se také nachází lovecká chata, kterou si nechala ve 2. polovině 19. století postavit ve švýcarském stylu knížecí rodina Salm - Reifferscheidtů.
Předchůdce města Slaného, osada Slaný Vrch, byla založena možná již v roce 750 služebníkem knížete Nezamysla Holotem. V roce 1136 byl postaven kostel sv. Gotharda a první písemná zmínka o Slaném je z roku 1239. Povýšení na město je pak datováno do roku 1295. V roce 1623 dostal Královské město Slaný do zástavy Jaroslav Bořita z Martinic a v roce 1638 se zástava změnila ve vlastnictví. Od roku 1794 bylo Slaný opět svobodným městem.
První písemná zmínka pochází z roku 1292, kdy král Václav II. daroval ves Zbraslavskému klášteru. V roce 1421 se Slap zmocnil Jakoubek z Vřesovic a císař Zikmund mu v roce 1436 nechal panství zapsat. V roce 1437 je pak získal Jindřich z Kolovrat, po husitských válkách klášter vykoupil majetek zpět. V roce 1785 byl však klášter zrušen a slapské panství koupil Karel Bedřich Korb z Weindenheimu. V roce 1881 se stal majitelem Bedřich Westphalen a po 1. světové válce Bohumil Bondy. Jeho rodina zde vystavěla nový zámek.
První písemná zmínka pochází z roku 1294, kdy byl majitelem zdejší tvrze František ze Slatiňan. Poté se v držení střídaly méně významné vladycké rody až v roce 1575 panství koupil pražský měšťan Bohuslav Mazanec z Frymburka a vybudoval zde renesanční zámek. V roce 1595 koupili Slatiňany Karlíkové z Nežetic a v roce 1623 jako pobělohorskou konfiskaci Berkové z Dubé. Dalšími majiteli byli Bubnové z Litic, páni z Voděrad, páni ze Sandbergu, hrabata ze Schönfeldu a od roku 1773 knížata z Auerspergu. Posledními majiteli byli v letech 1942-1945 Trauttmansdorffové.
První písemná zmínka pochází z roku 1256, kdy městečko obdržel od olomouckého biskupství v léno Helembert de Turri. V roce 1485 je poprvé zmiňována tvrz v místě dnešního zámku, který byl postaven v roce 1750 za Podstatských z Prusínovic. V roce 1797 převzal slavičínské léno baron František Buol. Po Buolech byli majiteli zámku Ledererové a od roku 1912 Wichterlové.
První písemná zmínka pochází z roku 1237, kdy byl majitelem řád německých rytířů, který zde zřídil komendu. V roce 1411 získal Slavkov král Václav IV. a rychle se v zde střídali zástavní držitelé – Jindřich Plumlovský z Kravař (1420), Aleš Holický ze Šternberka (1421-1435) a od roku 1435 páni z Konice. Dalšími majiteli byli páni z Čisté Studně a od roku 1483 Jan Zelený z Šanova. V roce 1492 získal sňatkem panství hrabě Petr od sv. Jiří a z Pezinku a v roce 1511 Kounicové. Ti zde v několika etapách vybudovali současný barokní zámek. Posledními majiteli byla od roku 1919 hrabata Pálffyové.
První písemná zmínka o původně trhové vsi je z roku 1260, kdy zde vládli páni z Hradce. V roce 1277 obdržely Slavonice některá městská práva a již o rok později se začalo na příkaz Přemysla Otakara II. s budováním městského opevnění. To bylo rozšiřováno ve 14. stol. a odolalo i husitskému obléhání v roce 1423. Od roku 1450 město spravovalo 12 konšelů, kteří volili purkmistra. V roce 1560 byla ve městě Ferdinandem I. zřízena poštovní stanice. Vzkvétající městečko bylo výrazně poničeno za třicetileté války a svého původního významu již nedosáhlo.
Slezská Harta je údolní přehradní nádrž na řece Moravici, která byla vystavěna v letech 1987 – 1997. Délka hráze je 540 m, výška 65 m a celkový objem nádrže činí 218,7 m3.
Původní renesanční zámek postavili na místě středověké tvrze v letech 1548-1565 Fulštejnové. Po vymření tohoto rodu získali zámek Sedlničtí z Choltic. Dalším majitelem byl hrabě Maxmilián z Dittrichsteinu, který Rudoltice koupil jako pobělohorskou konfiskaci, již v roce 1630 je však prodal Jiřímu z Hodic. Hodicové zde vládli až do roku 1778. Od roku 1779 vlastnili panství Čejkové z Badenfeldu, poté Steuer z Krnova a Heřman Brücker z Červené Vody. Posledním majitelem byl do roku 1942 koňský handlíř Franz Andres.
První písemná zmínka pochází z roku 1297, kdy byl hrad majetkem těšínského knížete. V roce 1380 jej získali páni z Tvorkova. Během husitských válek se hradu zmocnil husitský hejtman Jan Čapek ze Sán, poté zde vládl jeho zeť Jan Talafús z Ostrova a Jan Tršický z Doloplaz. V roce 1476 koupil slezskoostravské panství i s hradem Václav Hřivnáč z Heraltic. V roce 1508 se stal majitelem Jan Sedlnický z Choltic, který v letech 1531 – 1548 přestavěl gotický hrad na renezanční zámek. V roce 1714 hrad získal Jindřich Vilém hrabě Wilzcek z Dobré Zemice a tomuto rodu patřil až do roku 1945.
Sloup První písemná zmínka pochází z roku 1373, kdy část vsi patřila hejtmanu Sulíkovi z Konice. Dalšími známými majiteli jsou až po roce 1446 Půta ze Sovince a Doubravice, dále Jakub ze Šarova, od roku 1491 Ludmila z Kunštátu a posléze Pernštejnové. Koncem 16. století získali Sloup páni z Drnovic a v roce 1675 Roggendorfové. V letech 1765 -1945 bylo panství v rukou hrabat Salm - Reifferscheidtů. Na katastru městysu se nalézá část Sloupsko - šošůvských jeskyní, které jsou největšími zpřístupněnými jeskyněmi v Česku. Jedná se o rozsáhlý komplex dómů, chodeb a podzemních propastí. Jeskyně jsou významným nalezištěm koster jeskynních medvědů, lvů, hyen a dalších živočichů. Osídlení jeskyně Kůlna neandrtálským člověkem je doloženo od doby před 120 000 lety.
První zmínka o Sloupu pochází z roku 1324, panství patřilo až do počátku 17. stol. převážně Berkům z Dubé. Vystřídali se zde však také Hanuš Welfl z Varnsdorfu, Pancířové ze Smojna nebo Vilém z Ilburka. V roce 1616 panství koupili Salhausenové, po Bílé hoře jim však byl zkonfiskován majetek a Sloup získali Libštejnští z Kolovrat. Dalšími majiteli byli od roku 1679 Kokořovci z Kokořova, za kterých bylo na místě bývalého středověkého hradu na vysoké skále vybudováno barokní poutní místo. Posledními majiteli byli od roku 1710 Kinští z Vchynic a Tetova.
Sloupsko- šošůvské jeskyně jsou největší zpřístupněné jeskyně v České republice. Tvoří je rozsáhlý komplex dómů, chodeb a podzemních propastí, které spojují dvě podzemní patra s výškovým rozdílem 60 metrů. Jeskyně je významným nalezištěm koster jeskynních medvědů, lvů, hyen a dalších živočichů. Prostora nazývaná Eliščina jeskyně má kromě bohaté krápníkové výzdoby také vynikající akustiku a je proto příležitostně využívána pro koncerty komorní hudby. Součástí prohlídkové trasy je i jeskyně Kůlna, ve které byly nalezeny části lebky neandrtálského člověka staré asi 45.000 let. Archeologický výzkum doložil osídlení a využívání jeskyně od předposlední doby ledové před 120 000 lety až do současnosti.
První písemná zmínka pochází z roku 1228, kdy se majitelem vsi stal ženský cisterciácký klášter v Oslavanech. Po zrušení kláštera v roce 1525 získali Slup Kunové z Kunštátu a v roce 1541 ves připojili k jaroslavickému panství. V letech 1549 – 1567 byli majiteli Krajířové z Krajku, poté Hanuš Fridrich hrabě z Hardeku, Scipion hrabě z Archu, páni z Tovaru a Berkové z Dubé. V roce 1609 panství koupili Althanové a vládli zde až do roku 1790, kdy se majitelem stal hrabě Antonín Josef Meraviglia – Crivelli. Dalšími majiteli byli ještě například Hompesch – Bollheimové.
První písemná zmínka pochází z roku 1568, kdy Smržovka, německy Morgenstern, patřila Smiřickým. V roce 1621 panství získal jako pobělohorskou konfiskaci Albrecht z Valdštejna. Dařilo se zde sklářství, lnářství a plátenictví. Po zavraždění Albrechta z Valdštejna v roce 1634 se majitelem stal Mikuláš Des Fours Walderode. 23. května 1905 byla Smržovka povýšena na město.
Nejvyšší hora Krkonoš i České republiky měří 1602 m. První český název byl Pahrbek Sněžný, později Sněžovka a od roku 1832 Sněžka. První známý výstup na Sněžku byl proveden v roce 1456. Na vrcholu stála od roku 1850 Slezská bouda, nyní místo ní od roku 1976 Polská bouda. Od roku 2007 také nová Česká poštovna (původní byla z roku 1872) a konečná stanice lanovky z Pece pod Sněžkou. Poslední a nejstarší stavbou je 14 m vysoká rotundová kaple sv. Vavřince, kterou nechal zbudovat Kryštof Leopold Schaffgotsch. Stavěla se mezi lety 1653 – 1681. V letech 1810 – 1850 fungovala jako dočasný hostinec.
První písemná zmínka pochází z roku 1293, kdy zdejší hrad i osada patřily Rožmberkům. Městem se Soběslav stala v roce 1390 a o čtyři roky později zde byl vězněn král Václav IV. Za husitských válek bylo město v letech 1420, 1421 a 1435 vypáleno. V roce 1468 opustil Jan z Rožmberka krále Jiřího z Poděbrad a musel přenechat Soběslav a také hrad Choustník Zdeňku ze Šternberka. V roce 1481 však již bylo město opět plně ve vlastnictví Rožmberků. Po vymření tohoto rodu Petrem Vokem v roce 1611 zdědil Soběslav Jan Jiří ze Švamberka, který byl také posledním šlechtickým majitelem.
První písemná zmínka pochází z roku 1322. V roce 1346 byl majitelem Beneš z Vartemberka, vlastník kosteckého panství. V roce 1405 panství zdědil Jan z Kunštátu a Poděbrad. V letech 1414 – 1497 byli majiteli Zajícové z Hazmburka a poté Šelmberkové. V roce 1524 koupili panství páni z Bibrštejna. V roce 1556 Kost vyženil Kryštof z Lobkovic a v roce 1632 ji koupil Albrecht z Valdštejna. Dva roky na to byl však zavražděn a Sobotku získali Černínové z Chudenic. V roce 1738 se majiteli stali Netoličtí z Eisenberka.
Sokolnice
První písemná zmínka pochází z roku 1408, kdy ves patřila třebíčskému klášteru, který ji často zastavoval. V roce 1492 se majiteli stali páni z Boskovic a v roce 1507 Pernštejnové. V roce 1560 koupil Sokolnice Petr Sadovský ze Sloupna a vystavěl zde renesanční tvrz. Po několika dalších držitelích se v roce 1693 stala majiteli hrabata z Lamberka a v roce 1705 je vystřídali Ditrichštejnové, kteří tvrz přestavěli na barokní zámek. Od roku 1843 patřily Sokolnice Mitrovským z Mitrovic a Nemyšle. V roce 1948 byl zámek znárodněn a přeměněn v domov pro seniory.
První písemná zmínka pochází z roku 1279, kdy jsou jako majitelé zmiňováni Nothaftové. Pravděpodobně již v té době zde stála vodní tvrz. V roce 1339 koupili panství Winklerové a v roce 1366 jej získala královská komora. Od roku 1434 se majiteli stali Šlikové a kolem roku 1480 tvrz přestavěli na hrad. V roce 1621 byl šlikovský majetek zkonfiskován a sokolovské panství získali Nosticové. V roce 1648 byl hrad vypálen Švédy, v letech 1659 -1663 byl pak přestavěn na renesanční zámek. V letech 1800 – 1805 byl pak ještě přestavěn klasicistně.
Hrad byl založen bratry Pavlem a Vokem z rodu Hrutoviců mezi lety 1318, kdy získali jako léno nedalekou ves Křížov a 1348, kdy poprvé použili predikát „ze Sovince“. S výjimkou let 1480 – 1490, kdy byl majitelem Jan Heralt z Kunštátu, patřilo panství pánům ze Sovince až do roku 1543, kdy je koupil Kryštof z Boskovic. Dalšími majiteli byli od roku 1576 Ederové ze Štiavnice a od roku 1607 Kobylkové z Kobylího. V roce 1623 získal sovinecké panství Řád německých rytířů, v letech 1643 – 1650 byl hrad obsazen švédským vojskem.
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1239, kdy ji Budislav z Rožmitálu prodal kladrubskému klášteru. V roce 1391 panství koupil Jindřich z Elsterberka. V roce 1413 při prodeji Habartovi z Vinařic zde již stála tvrz. Po několika dalších majitelích koupil v roce 1506 Poříčí od Bedřicha z Donína Jan Roupovský z Roupova. V roce 1507 panství koupil Karel Kokořovec z Kokořova, část s tvrzí pak záhy získal Jan nejstarší Horčice z Prostného. Od roku 1603 byli majiteli Vratislavové z Mitrovic, kteří zde vystavěli renesanční zámek. Dále Poříčí patřilo od roku 1715 Anně Polyxeně hraběnce z Clairy a Aldringenu, hrabatům des Fours a od roku 1749 svatovítské kapitule.
Ves byla založena po roce 1015, ale první písemná zmínka pochází až z roku 1352. V roce 1406 koupili panství od Michaloviců Berkové z Dubé a v roce 1428 je získali Vartenberkové. V roce 1511 se majitelem stal Mikuláš Trčka z Lípy, ale již v roce 1515 je prodal pánům ze Salhausenu. Kolem roku 1536 získali panství sňatkem Anny ze Salhausenu a Prokopa z Vartenberka opět Vartenberkové. V roce 1614 koupili tento zadlužený majetek Vchynští z Vchynic a Tetova. Tento rod, později psán jako Kinští, vlastnil zboží jako panství až do zrušení vrchnostenské správy v roce 1848 a dále jako velkostatek až do roku 1945.
Obec založil v roce 1727 majitel panství baron Schmiedel. V roce 1787 zde byla postavena škola a o rok později dřevěný kostel. Ten byl nahrazen kamenným kostelem Nejsvětější Trojice v roce 1805. V letech 1799 – 1801 zde kníže Schwarzenberg vystavěl 14,4 km dlouhý Vchynicko – tetovský plavební kanál, který sloužil ke splavování dříví ze Šumavy kolem nesplavné části Vydry. Na soutoku Vydry a Křemelné stojí vodní elektrárna Čeňkova pila.
Nejstarší písemná zmínka pochází z roku 1578, ale ves vznikla pravděpodobně již dříve kolem zdejší sklárny. Její původní jméno bylo Stachov. Šlo o jednu z osmi šumavských královských rychet, jejíž obyvatelé byli poddanými krále a měli za úkol střežit stezku v Královském hvozdu na česko – bavorském pomezí.
Stará huť (Františčina huť) Hutnický komplex v západní části Křtinského údolí nedaleko Adamova nechal vybudovat počátkem 18. století kníže Jan Adam z Lichtenštejna. Vysoká pec byla vystavěna v roce 1732. V roce 1793 byla huť poničena požárem a následně přestavěna. Ve východní části komplexu byl v letech 1840-1850 vybudován knížecí hostinec a tzv. struskové lázně. Objekt se nazývá Švýcárna. Huť byla v roce 1877 uzavřena pro nerentabilitu a začala chátrat. V roce 1971 byla vyhlášena kulturní památkou a postupně opravena.
První písemná zmínka o původní tvrzi Stará, kterou založil Arnošt ze Staré je z roku 1340. Arnoštův syn Vilém a vnuk Smil Flaška zde postavili kamenný hrad. V roce 1393 koupil panství Pavel z Jenštejna a v roce 1418 Jan Kostelák z Kostelce. V 15. stol. se zde vystřídalo ještě několik majitelů a v roce 1503 Starou získal Jan Rašín z Rýzmburka. V roce 1567 získali panství Lobkovicové a v roce 1571 jako zástavu Pruskovští. Dalším majitelem byl od roku 1628 Albrecht z Valdštejna a od roku 1637 zde vládli Šlikové. V roce 1921 získal Staré Hrady československý stát.
První písemná zmínka pochází z roku 1325, kdy město daroval loupeživý rytíř Jan Wüstehube cisterciáckému klášteru v Kamenci. V roce 1448 získali panství páni ze Zvole a v roce 1582 páni z Vrbna. V roce 1615 se majiteli stali Petřvaldští z Petřvaldu. Janu Petřvaldskému byl však za účast na stavovském povstání zkonfiskován majetek a v roce 1624 tak panství koupil kníže Karel z Lichtenštejna. Lichtenštejnům pak město patřilo až do roku 1848.
Staré Město (u Uherského Hradiště) Území Starého Města bylo osídleno již v pravěku, v době kamenné, bronzové i železné. Pobývali zde Keltové, germánští Suébové a poté také Římané. V 9. století bylo území Starého města součástí Veligradu, jednoho ze dvou hlavních center Velkomoravské říše. Počátkem 13. století byl nedaleko založen cisterciácký klášter Velehrad a ves Veligrad, která se v roce 1321 přejmenovala na Staré Město, se stala jeho majetkem. V roce 1423 zastavil klášter vesnici městu Uherské Hradiště, kterého se pak Staré Město stalo v roce 1550 součástí. K opětovnému osamostatnění došlo v roce 1990 a v roce 1997 bylo Staré Město povýšeno na město.
V roce 1222 zde je připomínán mlýn, první písemná zmínka o vsi je z roku 1460. V roce 1367 zde založil Karel IV. rybník, dnes nazývaný Máchovo jezero. Na rybníku jsou dva nepřístupné ostrůvky – Kachní ostrov a Myší zámek, na kterém jsou patrné zbytky tvrze z 15. stol. Celková rozloha je 285 ha a objem 6,3 milionu m3. Máchovo jezero je napájeno Okenským a Břehyňským potokem, hráz je 9 m široká a 130 m dlouhá.
Hrad vznikl na přelomu 12. a 13. stol. na místě původní dřevěné tvrze. Kolem roku 1230 získal panství od Přemysla Otakara I. Arnold z Hückeswagenu, v roce 1270 páni z Pňovic a počátkem 14. stol. páni z Kravař. V roce 1434 zdědili Starý Jičín Cimburkové, v roce 1470 jej vyženil Jindřich z Boskovic a krátce zde vládl také Petr hrabě ze Sv. Jiří a Pezinku a Jan z Kunovic. V roce 1500 panství koupili Žerotínové. Za třicetileté války hrad značně utrpěl a od roku 1707 je uváděn jako částečná zřícenina. Dalšími majiteli byli Hoffmannové, od 2. pol. 17. stol. Ditrichštejnové, od roku 1706 Zenonové z Dannhausenu a konečně v letech 1772 – 1906 hrabata Seilernové.
První písemná zmínka o městě je z roku 976, kdy zde v bitvě Čechů s Bavory padl říšský hrabě Godfrid. Od 10.stol. bylo zdejší slovanské hradiště správním centrem Plzeňska, v 11. stol. zde byla mincovna. Po založení Nové Plzně kolem roku 1295 dochází k úpadku, od 15. stol. je Plzenec v majetku šlechty. V 18. stol. pokleslo město na ves, městečkem se opět stalo v roce 1845, městem pak v roce 1902.
Stekník
Dvanáctiboká dřevěná vyhlídková věž byla vybudována v Krkonošském národním parku nedaleko Janských Lázní v roce 2017. Trasa Stezky korunami stromů je dlouhá 1 511 m a po zdolání závěrečného šroubovicového stoupání se návštěvník může po okolí rozhlížet z výšky 45 m. Cesta dolů se dá absolvovat osmdesátimetrovým suchým tobogánem. Součástí stezky jsou také tři adrenalinová zákoutí a hlavně podzemní „jeskyně“ pod Stezkou, kde je návštěvník na ploše 150 m2 hravou formou seznámen se životem pod povrchem krkonošského lesa.
První historická zmínka o vsi je z roku 1235, v roce 1315 povýšil Jan Lucemburský Stod na městys. Za husitských válek stáli obyvatelé na katolické straně, ale po dobytí chotěšovského kláštera mnozí přešli na stranu husitů. V 16. stol.obdržel Stod další práva a již v roce 1547 zde byl poštovní úřad. Za třicetileté války se Stod téměř vylidnil, poté nastala jeho germanizace. Od roku 1850 je Stod městem.
První písemná zmínka o původně dřevařské osadě na schwarzenberském panství pochází z roku 1769. V roce 1791 byla na Stožecké skále postavena nad léčivým pramenem dřevěná kaple Panny Marie. Kaple byla v roce 1804 přestavěna a v 60. letech 19. století doplněna o dřevěnou přístavbu s dřevořezbami. Po 2. světové válce kaple chátrala, zrekonstruována a znovu vysvěcena byla v roce 1990.
První písemné zprávy o Strakonicích jsou z roku 1235, na počátku 13. stol. zde také Bavorové založili hrad. V roce 1243 darovali jeho část řádu maltézských rytířů, kteří pak ve Strakonicích působili sedm století. V roce 1367 byla městu Bavorem IV. udělena základní městská privilegia. Stavební vývoj hradu byl ukončen barokní zámeckou přístavbou v letech 1714-1721.
První písemná zmínka o původní dřevěné tvrzi pochází z roku 1429. V letech 1463 – 1468 vybudoval na jejím místě Jaroš ze Sovojovic gotický hrad. V letech 1545 – 1589 byli majiteli Berkové z Dubé a po nich Bibrštejnové. Na počátku 17. stol. hrad vyženil Michal Slavata z Chlumu. Kolem roku 1642 získali panství s již přestavěným renesančním zámkem páni z Lisova. V roce 1746 se díky sňatku stal majitelem Jan Václav Příchovský z Příchovic. Dalšími majiteli byli od roku 1794 Heritesové. V roce 1864 koupila zámek od rytíře Bedřicha Neubauera Marie z Valdštejna a Vartemberka. V letech 1917 – 1950 a od roku 2003 dosud zámek vlastní rod Šimonků.
Strážský hrad byl založen v roce 1264 jednou z větví Vítkovců, pány ze Stráže. Ti v roce 1466 vymřeli a na panství se rychle střídali majitelé. V roce 1570 hrad vyhořel. Poté Stráž vlastnili mj. Rožmberkové a Slavatové. V roce 1700 za držení Šternberků začala přestavba hradu na zámek, která byla dokončena v roce 1735 za Marie z Valdštejna. V letech 1811 – 1908 patřila Stráž Leonhardiům a v letech 1920 – 1930 Emě Destinnové.
Strážnický hrad byl vybudován po roce 1260 na popud Přemysla Otakara II. k obraně zemských hranic. První písemná zmínka o něm je z roku 1302. Již v roce 1328 však Strážnici vlastnili páni z Kravař. V roce 1486 bylo panství zastaveno Janovi ze Žerotína, v roce 1501 je pak Žerotínové získali natrvalo. Po roce 1578 byl hrad renesančně přestavěn, přesto i poté několikrát odolal obléhání. V roce 1628 koupil strážnické panství císařský plukovník František Magnis. Po roce 1840 byla odstraněna fortifikace a zámek byl přestavěn klasicistně.
Strečno
V roce 1319 udělil král Jan Lucemburský ves Střekov v léno Peškovi z Veitmile s podmínkou, že zde vystaví hrad, který by plnil funkci celnice. Ještě nedostavěný hrad však záhy získali v manství Vartenberkové a usídlili se zde téměř na sto let. V 1. pol. 15. stol. byl majitelem hradu Vlášek z Kladna, později, až do roku 1479, jeho potomci. Dalšími držiteli byli Glacové ze Starého Dvora a od roku 1563, s výjimkou komunistického intermezza, Lobkowiczové. V roce 1658 byl Střekov vypálen a opuštěn.
Stříbrná Skalice
Podle kronikáře Václava Hájka z Libočan založil město v roce 1131 kníže Soběslav, první písemná zmínka však pochází z roku 1183, kdy zde stála hornická osada. Základy královského města byly položeny mezi lety 1240 – 1250 Václavem I., k povýšení na město došlo v roce 1263. V roce 1421 Stříbro marně dobýval Jan Žižka, povedlo se to až v roce 1426 Přibíkovi z Klenové. Od roku 1437 Stříbro opět patřilo mezi královská města. Od roku 1623 měl město v zástavě Christian Ulov z Illau, za třicetileté války bylo Stříbro v letech 1639, 1645 a 1647 vyrabováno Švédy.
První písemná zmínka pochází z roku 1436. Nejstaršími známými majiteli byli Čeněk z Tvorkova a Jan Třebíčský. Po několika dalších majitelích se stali v roce 1467 majiteli páni z Fulštejna a v roce 1569 Pražmové z Bílkova. V letech 1634 panství koupili jako pobělohorský konfiskát páni z Vrbna. V 18. stol. koupili Studénku páni z Mönnichu a v 19. stol. Blücherové z Wahlstattu. Druhá část dnešní Studénky – Butovice - jsou poprvé zmiňovány v roce 1324.
První písemná zmínka o osadě pochází z roku 1362, kdy ji páni z Landštejna prodali Rožmberkům. Ti zde vládli až do roku 1611. Smrtí Petra Voka tento rod vymřel a celé třeboňské panství zdědili Švamberkové. Těm byl majetek konfiskován po bitvě na Bílé hoře ve prospěch císaře Ferdinanda II. V roce 1660 se stali novými a také posledními majiteli Schwarzenberkové.
Základní kámen chaty na Suchém vrchu u Králík ve výšce 975 m.n.m. byl položen v roce 1926 a chata byla otevřena 6. června 1927. 26. května 1932 byla otevřena 33 m vysoká vodárenská věž, která současně slouží jako rozhledna. Na vyhlídkovou plošinu ve výšce 22 m vede 130 schodů.
Město bylo založeno patrně kolem roku 790 jako rýžovnická osada. V roce 1192 vyženil Sušicko bavorský hrabě von Bogen. První písemná zmínka o Sušici je z roku 1233, kolem roku 1257 ji obsadil Přemysl Otakar II. Výsady královského města byly potvrzeny také v roce 1324 Janem Lucemburským. Za husitských válek Sušice patřila ke svazku táborských měst, po Bílé hoře byla zbavena všech práv. V roce 1839 zde Vojtěch Scheinost zavedl výrobu fosforových zápalek.
V roce 1647 získali zdejší kapli ze 14. stol. jezuité a mezi lety 1658 – 1675 zde vybudovali honosný chrám. Na výzdobě chrámu se podíleli mj. sochař Jan Brokoff nebo malíř Petr Brandl. Chloubou chrámu je oltář, celý vyrobený z příbramského stříbra, na němž je umístěna milostná soška Panny Marie Svatohorské. Ta byla 22.6.1732 slavnostně korunována. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 spravovali svatyni diecézní kněží, od roku 1861 pak řád redemptoristů. Z Příbrami vede na Svatou Horu schodiště z roku 1648, upravené a zastřešené v letech 1727 – 1728 podle návrhu Kiliána Ignáce Dienzenhofera. Má 343 stupňů a délku 450 m.
Svatba, též veselka, jest soubor obřadů a zvyklostí, jež provázejí vstupování do stavu manželského. Trvá až několik dní při hodování a prozpěvování písní svatebních od oddavků počínajíc až do té chvíle, kdy ženy očepenou nevěstu odevzdají ženichovi. Počet písní svatebních jest veliký. Projevení konsensu manželského děje se před přednostou politického úřadu u přítomnosti dvou svědků a zapisovatele přísežného. Manželé mohou později ještě církevně dáti se oddati. Symboly svatební jsou myrta a rozmarýna, věnečky, prsteny, svatební stromek a koláč, stínání kohouta nebo čepení nevěsty. Zvláště zajímavé jsou některé symbolické obřady, upomínající na starodávný zvyk únosu nevěst. Jsou to : zapírání nevěsty, když si ženich pro ni přijde, zatahování cesty svatebčanům jedoucím od oddavek nebo střílení v průvodu svatebním. Co se tkne právních účinků manželství, jsou si manželé co do tělesného obcování zavázáni věrností a každé porušení této věrnosti jest církevním zločinem cizoložství. ( Zdroj : Ottův slovník naučný )
Svatonina Lhota
Svatý Kámen Heiligen Stein Podle legendy se zde někdy kolem roku 1500 zjevila pastýřům na kameni Panna Maria v doprovodu andělů, kteří kámen rozdělili na dva. Ty se od sebe pomalu vzdalují a až vzdálenost mezi nimi umožní projetí vozu se senem, má nastat konec světa. V roce 1653 zde zřídily českokrumlovské klarisky jednoduchou kapli. Nával poutníků si však brzy vyžádal stavbu kostela a později také kláštera. V duchovní správě se vystřídali ještě cisterciáci z Vyššího Brodu, kongregace bratří Nejsvětější Svátosti z Českých Budějovic a konečně redemptoristé.
V letech 1629 – 1633 nechal olomoucký obchodník s vínem Jan Andrýsek postavit na pozemku premonstrátského kláštera Hradisko kapli. Ta sice byla v roce 1645 vypálena Švédy, ale brzy byla obnovena. V letech 1669 – 1679 zde byl postaven nový chrám, světitelem byl olomoucký biskup Karel II. z Lichtenštejna. V roce 1784 získal sice poutní chrám výsady „malé baziliky“, ale také byl zrušen klášter Hradisko. Na Svatém Kopečku byla zřízena samostatná farnost, v roce 1844 zde začali provádět duchovní správu strahovští premonstráti. 21. 5. 1995 byl poutní chrám povýšen papežem Janem Pavlem II. na baziliku minor.
První zmínka o Světlé je z roku 1207, kdy byla v majetku vilémovského kláštera. V roce 1385 byla dána do zástavy Albertovi ze Šternberka a jeho syn zde vybudoval tvrz. V roce 1417 již však patří opět klášteru. V roce 1442 se panství stalo na téměř 200 let majetkem Trčků z Lípy, kteří přestavěli tvrz na zámek. Poté byla sto let majetkem Černínů. Dalšími majiteli byli od roku 1748 Kolovratové, poté např. hrabě Zichy nebo hrabata ze Salmu.
První písemná zmínka pochází z roku 1345, kdy ves patřila cisterciákům z kláštera Hradiště. V držbě tohoto majetku se nejprve vystřídali Vartenberkové a Valdštejnové. První zmínka o vaření piva ve Svijanech pochází z roku 1564. Od roku 1565 byli majiteli opět Vartenberkové a za jejich panování došlo k renesanční přestavbě zámku, která byla dokončena v roce 1578. Roku 1614 koupil panství Jáchym Ondřej Šlik. Po jeho popravě v roce 1621 se stali majiteli Valdštejnové. Od roku 1820 byly Svijany v držení knížat Rohanů, kteří je připojili k sychrovskému panství. Svijanský pivovar byl vždy spojen s majiteli panství, pouze v letech 1892 -1939 byl v pronájmu a později ve vlastnictví Antonína Kratochvíle a jeho syna.
Osada Svitavy byla založena kolem poloviny 12. století premonstráty z Litomyšle. V polovině století třináctého přišli do okolních lesů na popud olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku němečtí osadníci a olomoucké biskupství si brzy začalo dělat nárok i na osadu. V roce 1256 byl spor mezi biskupstvím a litomyšlským klášterním panstvím urovnán ve prospěch biskupství. Město odolalo i opakovaným obléháním husitů, významně však upadlo během třicetileté války. V roce 1781 zde shořelo 259 domů a 35 stodol.
Nepotvrzené založení vsi Petrem Hostolovským je datováno rokem 1009, ale první doložená zmínka pochází z roku 1546, kdy byla Svoboda povýšena na městys. Panství patřilo až do roku 1622 Zilvárům, poté jim bylo zkonfiskováno a koupil je Albrecht z Valdštejna. V roce 1638 se stal majitelem Jakub Weyher z Marienburgu a v roce 1675 Jan Adolf Schwarzenberk. V letech 1787 – 1790 bylo panství ve správě církevní matice a poté je koupil obchodník s plátnem Jan František Theer z Hostinného, později psaný ze Silbesteinu.
Hrad dal postavit v polovině 13. stol. Přemysl Otakar II., první písemná zmínka je však z roku 1287, kdy se zde po sňatku s Kunhutou, vdovou po králi, natrvalo usadil Záviš z Falkenštejna. Po jeho popravě v roce 1290 se hrad stal opět zeměpanským, v roce 1421 byl zastaven pánům z Boskovic. Ti jej získali v roce 1435 do trvalého držení. V roce 1512 získali panství Trčkové z Lípy a po nich Žehušičtí z Nestajova. Dalšími majiteli byli Zárubové z Hustířan a hrabata ze Salmu. V 19. stol. měl hrad ještě několik majitelů z řad měšťanů, statkářů a podnikatelů, v roce 1910 jej koupilo od Antonína Haasche město Polička.
Zámek stojí na místě tvrze z 16. stol., která byla majetkem královské komory. V letech 1690 – 1693 zde vybudovali Lamottové z Frintroppu barokní zámeček. Od roku 1740 patřilo panství Valdštejnům, ale bylo využíváno pouze k hospodářským účelům. V roce 1820 se majiteli stali Rohanové a Karel Alain Gabriel Rohan zámek empírově rozšířil. Novogotickou podobu získal Sychrov v letech 1847 – 1862 za Kamila Josefa Idesbalda Filipa Rohana.
