První písemná zmínka o Dolní Bečvě pochází z roku 1597, o Prostřední Bečvě z roku 1717 (první usedlosti zde ovšem vznikly mnohem dříve), Horní Bečva je pak prvně zmiňována v roce 1659. Všechny tři vsi náležely k rožnovskému panství, které patřilo v letech 1548 – 1815 Žerotínům a poté Kinským z Vchynic a Tetova.
Beskydy jsou horskou soustavou, nalézající se na severovýchodní Moravě, českém Slezsku, jižním Polsku, severním Slovensku a na západní Ukrajině. Nejvyšší horou je Babia hora s nadmořskou výškou 1.725 m. V Beskydech se nachází několik chráněných přírodních rezervací a národních parků.
Hrad Brumov byl založen markrabětem Vladislavem Jindřichem pravděpodobně v letech 1210 - 1220, první písemná zmínka pochází z roku 1224. V roce 1503 získali panství Podmaničtí z Podmanína a v roce 1519 páni z Lomnice. V roce 1574 koupili Brumov Kavkové z Říčan, v roce 1622 Apponyiové a v roce 1626 panství zdědili Mikoláš a Ester Forgácsovi. Po jejich smrti se v roce 1662 o majetek rozdělilo jejich pět dcer. Části panství pak vlastnili např. Orsini – Rosenbergové, Erdödyové, Waldorfové, Selbové a Illeszházyiové, kteří v roce 1766 panství sjednotili. V roce 1835 majetek koupili Sinové a posledními majiteli byli od roku 1894 Dreherové.
Královský hrad byl založen kolem pol. 13. stol., první písemná zmínka pochází z roku 1300. Od roku 1406 byl pravidelně zastavován – Lichtenštejnům, Stiborovi ze Stibořic, pánům z Vítovic, z Mošnova, z Veitmile, z Landštejna, z Postupic, z Kunštátu a v roce 1482 Tovačovským z Cimburka. V roce 1511 daroval Vladislav II. Jagellonský Buchlov Arklebovi Trnavskému z Boskovic. V roce 1518 se majiteli stali Žerotínové a v roce 1542 Zástřizlové. V roce 1644 panství vyženili Petřvaldští z Petřvaldu a posledními majiteli byli od roku 1800 Berchtoldové z Uherčic.
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1207. V roce 1398 ji Herbort z Boskovic prodal Ješkovi ze Šternberka a Lukova. Poč. 16. stol. získali ves Podstatští z Prusinovic, v roce 1540 Žerotínové a v roce 1542 Zástřizlové ze Zástřizl. V roce 1644 získali panství baroni Petřvaldští z Petřvaldu, Jan Dětřich Petřvaldský zde v roce 1699 založil zámek. V roce 1800 se posledními majiteli stala hrabata Berchtoldové, kterým patřil zámek až do roku 1945.
První písemná zmínka pochází z roku 1368, kdy se majitelem stal Boček z Kunštátu. V roce 1374 panství koupili páni z Cimburka, kolem roku 1400 se vrátilo do majetku pánů z Kunštátu. V roce 1447 získali Bystřici páni z Landštejna a koncem století páni z Hustopeč. V roce 1555 panství koupili páni z Víckova. V roce 1622 obdrželi bystřické panství jako pobělohorskou konfiskaci Lobkovicové. V roce 1650 Bystřici koupil Jan hrabě z Rottalu. Posledními majiteli byli od roku 1804 Jan Nepomuk hrabě Wengerský a od roku 1827 Loudonové.
Hrad vybudoval v letech 1327 – 1333 Bernard z Cimburka. V roce 1358 se stal zeměpanským majetkem, když ho koupil moravský markrabě Jan Jindřich. Hrad byl často zastavován – např. Zikmundu z Letovic, Čeňkovi z Drahotuš nebo pánům z Holštejna a Vartnova. V roce 1468 byl Cimburk dobyt uherským králem Matyášem Korvínem. Dalšími zástavními držiteli pak byli Pernštejnové, Tovačovští z Cimburka, Štěpán z Lomnice a Mikuláš Franc z Háje. V roce 1523 získal panství dědičně Vilém z Víckova. V roce 1569 se stal majitelem uherský hrabě Gabriel Majlát a v roce 1611 Horečtí z Horky. V roce 1709 už je hrad uváděn jako pustý.
První písemná zmínka o osadě pochází z roku 1141, kdy byla lénem olomouckých biskupů. Ve 14. stol. se majiteli stali Šternberkové. V roce 1589 město získal Karel st. ze Žerotína a hned o rok později Ladislav ml. z Lobkovic. V roce 1650 získal třicetiletou válkou a morovou epidemií zničený zámek a téměř vylidněné město Jan hrabě z Rottalu. Posledním majitelem byl rod Vrbnů, který panství vyženil v roce 1814.
Podle legendy se na kopec Hostýn v roce 1241 uchýlili lidé z okolí před tatarským vpádem. Jejich modlitby k Panně Marii byly vyslyšeny, pro žíznící zde vytryskl pramen a ležení nájezdníků bylo zapáleno bleskem. Byla zde postavena kaplička, v polovině 16. stol. patrně Burian Žabka z Limberka nechal postavit dřevěnou kapli. V roce 1650 hrabě Jan z Rottalu rozšířil již zděnou kapli na kostelík. Základní kámen chrámu Panny Marie Vítězné a jejího Nanebevzetí byl položen v roce 1721, dostavěn a slavnostně vysvěcen pak byl v roce 1748. V roce 1787 byl chrám zrušen. V roce 1841 se začalo s jeho obnovou, ke slavnostnímu vysvěcení došlo však až v roce 1891. V roce 1895 vznikla Matice svatohostýnská, která odkoupila od barona Arnošta Laudona za 55.000 zlatých 19 ha pozemků kolem chrámu.
První písemná zmínka o osadě pochází z roku 1261, kdy byla Smilem ze Střílek věnována cisterciáckému klášteru Smilheim ve Vizovicích. Kolem roku 1457 získali Chropyni páni z Ludanic. V roce 1567 koupil městečko Vratislav z Pernštejna, který je však obratem směnil s Haugvici z Biskupic za panství litomyšlské. V letech 1581-1615 se v držení rychle vystřídalo dalších šest majitelů. Poté Chropyni koupil František kardinál z Ditrichštejna a od roku 1616 byla majetkem olomouckého biskupství.
Karolinka
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1110, kdy ji koupil olomoucký biskup Jan II. od moravského markraběte Oty. V roce 1207 byla králem Přemyslem Otakarem I. potvrzena držba vsi biskupovi Robertovi. V roce 1260 povýšil biskup Bruno ze Schauenburku trhovou ves na město. Počátkem 16. stol. byl gotický hrad ze 13. stol. přestavěn na renesanční zámek. V roce 1643 bylo město zničeno švédskými vojsky a následně za biskupa Karla z Lichtenštejn-Kastelkornu raně barokně opraveno.
Původní lešenský zámek vybudovala hraběcí rodina Seilernů v letech 1804-1807. Kolem roku 1885 jej nechal František Seilern zbourat a na jeho místě byl v letech 1887-1893 postaven zámek současný. Seilernové ho vlastnili do roku 1945. Již kolem roku 1929 zde začal Josef Seilern shromažďovat exotická zvířata. ZOO Zlín byla otevřena v roce 1948 a na 48 hektarech je zde možno pozorovat kolem 220 zvířecích druhů.
První písemná zmínka pochází z roku 1412, kdy ves patřila do světlovského panství. Jako majitelé se zde vystřídali Šternberkové, císař Zikmund, v letech 1440 – 1449 loupeživý rytíř Pankrác od sv. Mikuláše, páni z Vlčnova, páni z Landštejna a Biberštejnové. V roce 1562 panství získali Tetaurové z Tetova a Malenovic. V roce 1590 Luhačovice koupili Bartodějští z Bartoděj. V roce 1624 je jako pobělohorskou konfiskaci koupil Maxmilián z Lichtenštejna. Posledními majiteli byli v letech 1629 – 1945 Serenyiové, kteří se významně zasloužili o rozvoj místního lázeňství.
První písemná zmínka o hradě Lukově pochází z roku 1332, jako zeměpanský byl však založen pravděpodobně o více než sto let dříve. Od počátku 14. stol. byli majiteli Šternberkové a to s malou přestávkou až do roku 1511. Do roku 1547 pak Lukov patřil Kunům z Kunštátu a poté Nekšům z Landeka. V roce 1614 majetek zdědil Albrecht z Valdštejna. V roce 1625 získal Lukov císařský rada Štěpán Šmíd, po jeho smrti panství spravovali Minkvicové z Minkvicburku a v roce 1710 je koupil Jan Josef z Rotalu. Posledními majiteli byla v letech 1724 - 1945 hrabata ze Seilern – Aspangu, hrad však byl již v roce 1804 uváděn jako zřícenina.
Hrad byl založen ve 2. pol. 14. stol. moravským markrabětem Janem Jindřichem. Zeměpanským majetkem pak byl až do 90. let téhož století, kdy jej získali Lichtemburkové. V 80. letech 15. stol. panství získali Tetourové z Tetova. Dalšími majiteli byli od roku 1573 Bítovští ze Slavíkovic a od roku 1692 Lichtenstein – Kastelkornové, za kterých byly provedeny rozsáhlé barokní úpravy hradu. Od roku 1747 na panství vládli Salm – Neuburkové a posledními majiteli byli v letech 1804 – 1945 Šternberkové.
Nový Hrozenkov Dějiny obce se začaly psát v roce 1649, kdy se oddělilo 41 pasekářských usedlostí od obce Hovězí. Nově vzniklá vesnice však zůstala nadále součástí vsetínského panství, které získali po rodu Pazmányů Illesházyové. V 18. století zde opakovaně docházelo ke vzpourám proti robotním povinnostem. Hrozenkovští se navíc také museli bránit proti výpadům z Uher. Po roce 1885 odsud odešlo přes 1.000 obyvatel za prací do Ameriky, převážně do Texasu.
Hrad Nový Světlov postavili kolem roku 1480 páni z Landštejna. V roce 1516 panství koupili páni z Vlčnova a v roce 1562 Tetaurové z Tetova a Malenovic, kteří přestavěli gotický hrad na renesanční zámek. V letech 1592-1595 byl majitelem Jan Jetřich z Kunovic, poté Zdeněk Žampach z Potštejna a opět Jan Jetřich z Kunovic.V roce 1609 koupil Světlov Hanuš Petřvaldský a v roce 1603 Serényiové z Malého Serenu. V roce 1746 zdědili panství Guiardové ze St. Julien a v roce 1803 je koupila Žofie Haugvicová. V roce 1835 zámek koupili Larisch-Mönichové a přestavěli jej ve stylu anglické tudorovské gotiky. Dalšími šlechtickými majiteli byli ještě od roku 1884 Bellegardové, od roku 1906 Aladar Karatsonyi a v letech 1907-1914 kníže Jiří Lubomierski z Rozwadova. V letech 1926-1946 byli posledními majiteli Ladislav a Jarmila Zbořilovi.
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1267, založil ji biskup Bruno ze Schauenburku. Po jeho smrti v roce 1281 panství patřilo pánům z Krásna a od roku 1348 pánům z Kravař. Rod pánů z Kravař vymřel v roce 1434 a majiteli se stali páni z Cimburka. V roce 1437 panství získal Vok ze Sovince, v roce 1446 Jan z Messenberka a dále Jan z Rýzmberka. Koncem 15. stol. patřil Rožnov Petrovi ze sv. Jiří z Pezinku a v roce 1505 jej koupili páni z Kunštátu. Dalšími majiteli byli od roku 1526 Šelenberkové, od roku 1535 Jan z Pernštejna, od roku 1548 Žerotínové a od roku 1815 hrabata Kinští.
První písemná zmínka pochází z roku 1256, kdy městečko obdržel od olomouckého biskupství v léno Helembert de Turri. V roce 1485 je poprvé zmiňována tvrz v místě dnešního zámku, který byl postaven v roce 1750 za Podstatských z Prusínovic. V roce 1797 převzal slavičínské léno baron František Buol. Po Buolech byli majiteli zámku Ledererové a od roku 1912 Wichterlové.
Staré Město (u Uherského Hradiště) Území Starého Města bylo osídleno již v pravěku, v době kamenné, bronzové i železné. Pobývali zde Keltové, germánští Suébové a poté také Římané. V 9. století bylo území Starého města součástí Veligradu, jednoho ze dvou hlavních center Velkomoravské říše. Počátkem 13. století byl nedaleko založen cisterciácký klášter Velehrad a ves Veligrad, která se v roce 1321 přejmenovala na Staré Město, se stala jeho majetkem. V roce 1423 zastavil klášter vesnici městu Uherské Hradiště, kterého se pak Staré Město stalo v roce 1550 součástí. K opětovnému osamostatnění došlo v roce 1990 a v roce 1997 bylo Staré Město povýšeno na město.
Město bylo založeno listinou krále Přemysla Otakara II. z 15. října 1257 na ochranu zemské hranice. Bylo vybudováno na ostrově v řece Moravě, který patřil velehradskému klášteru. V roce 1258 bylo nazýváno Novým Velehradem, v roce 1294 je poprvé uváděno jako Hradiště. Název Uherské Hradiště se poprvé objevil v roce 1587.
První písemná zmínka pochází z roku 1131 a zmiňuje ves a celní stanici Na brodě. V roce 1272 povýšil Přemysl Otakar II. Uherský Brod na královské město. V letech 1428 – 1435 bylo obsazeno husity. V roce 1506 získali Brod od krále Vladislava II. do dědičného držení páni z Kunovic. V roce 1611 město koupili Kounicové a vlastnili je až do roku 1848. Ti zde však trvale nesídlili a jeho význam proto postupně upadal.
První písemná zmínka pochází z roku 1275. Zeměpanský majetek měl často zástavní držitele, např. Olomoucké biskupství, Šternberky, Valdštejny, pány z Cimburka nebo pány z Landštejna. V roce 1511 se dědičnými majiteli ostrožského panství stali páni z Kunovic. Po Bílé hoře jim však byl zkonfiskován majetek a panství bylo v roce 1622 darováno knížeti Gundakarovi z Lichtenštejna. Jeho smrtí pak začal úpadek Ostrohu, protože Lichtenštejnové zde nesídlili a zámek byl pouze sídlem vrchnostenské správy panství.
Valašská Bystřice První písemná zmínka o obci zvané Randýskova Bystřice pochází z roku 1651, kdy hrabě Baltazar ze Žerotína založil její gruntovní knihy. V době založení byla na území obce daleko od sebe roztroušena pouhá dvacítka stavení převážně lesních dělníků. Později byla Bystřice přejmenována na Velkou (Hrubou) a v roce 1766 zde byla založena portášská stanice, které velel zdejší fojt Jiří Křenek. V letech 1772 -1778 byl vybudován kostel Nanebevzetí Panny Marie. V roce 1815 koupili panství Kinští. Valašskou se Bystřice nazývá od roku 1923.
První písemná zmínka pochází z roku 1241. V roce 1356 obdržely Klobouky městské právo hradišťské a získaly tak kromě práva trhového i právo hrdelní. Město bylo součástí brumovského panství. Jako lenní pán zde vládl ve 2. pol. 14. stol. Smil z Obřan a počátkem 15. stol. Boček mladší z Kunštátu. Ve 2. pol. 15. stol zde vládli Cimburkové, od 80. let Podmanínové a v roce 1520 získali panství páni z Lomnice. Dalšími majiteli byli od roku 1574 Kavkové z Říčan a po konfiskaci jejich majetku od roku 1622 Forgáčové a další uherské rody.
První písemná zmínka pochází z roku 1297 a zmiňuje zemana Vrše z Meziříčí. V roce 1377 bylo město majetkem Oldřicha z Kortelangenu. V roce 1396 koupil Meziříčí od olomouckého biskupa Lacek z Kravař, dalším majitelem byl např. Petr od sv. Jiří a Pezinku. V roce 1504 panství koupili páni z Kunštátu a v roce 1534 Jan z Pernštejna. V letech 1548 – 1815 vlastnili Meziříčí Žerotínové, posledními majiteli pak byli Kinští. V 18. století se začalo Meziříčí říkat Valašské a v roce 1924 došlo k jeho spojení s městem Krásno.
Již v 9. stol. byl Velehrad politicko-správním centrem Velkomoravské říše a metropolí prvního moravského arcibiskupa sv. Metoděje. Cisterciácký klášter byl založen počátkem 13. stol. markrabětem Vladislavem Jindřichem a v roce 1222 jeho správa přešla na krále Přemysla Otakara I. V roce 1421 byl zničen husity a obnovy se dočkal až po dalších 150-ti letech. V roce 1681 podpálil klášter jeden z mnichů Malachiáš Zápotočný a jeho barokní přestavba pak trvala až do roku 1735. V roce 1784 byl klášter zrušen.
Velké Karlovice Obec byla založena v roce 1714 majitelem rožnovského panství Karlem Jindřichem ze Žerotína. V roce 1774 byla rozdělena na Velké Karlovice, patřící Kinským a Malé Karlovice, patřící Illésházyům jako majitelům vsetínské panství. K opětovnému spojení došlo až v roce 1966.
První písemná zmínka pochází z roku 1261, kdy se ves stala majetkem cisterciáckého kláštera Smilheim. V roce 1483 se majiteli Vizovic stali páni z Kunštátu a v roce 1549 páni z Boskovic. V roce 1567 panství koupili Kavkové z Říčan a na místě kláštera vybudovali renesanční zámek. V roce 1574 se majitelkou stala Anna Kropáčka z Nevědomí, v roce 1584 Tetourové a v roce 1594 Doczyové z Nagy Lucsie. V roce 1678 koupili Vizovice Gollenové a v roce 1746 hrabata z Blümegenu, za kterých byl zámek barokně přestavěn. Posledními majiteli byli od roku 1815 Stillfriedové z Ratenic.
Vodní nádrž Bystřička byla postavena v letech 1907 -1912 na potoce Bystřička 7 km od Valašského Meziříčí. Má rozlohu 38 ha a objem téměř 5 mil. m3. Největší hloubka je 26 m. Hráz je vysoká 36,5 m a široká 170 m.
První písemná zmínka pochází z roku 1308, kdy templářští rytíři městečko pronajali Vokovi z Kravař. Dalšími majiteli byli např. páni z Cimburka, páni od sv. Jura a z Pezinku, páni z Kunštátu, Šelmberkové nebo Pernštejnové. V roce 1609 panství získal sňatkem s Lukrécií Nekšovou z Landeka Albrecht z Valdštejna. V roce 1653 koupila Vsetín hrabata z Illészházy.
Zašová
První písemná zmínka pochází z roku 1322, kdy panství koupila královna Eliška Rejčka. V roce 1358 se majiteli stali Šternberkové a v roce 1437 Petr Roman z Vítovic. V roce 1485 panství získali Tetourové z Tetova a v roce 1571 Jan Kropáč z Nevědomí, který přestavěl starou tvrz na renesanční zámek. V roce 1589 panství koupil Bohuslav Cedlar Pačlovský z Hofu. V roce 1628 získali Zlín jako pobělohorskou konfiskaci Podstatští z Prusinovic, v roce 1655 jej koupil Gabriel Serenyi. Dalším majitelem byl od roku 1713 Jan Leopold z Rottalu, od roku 1763 Jan Josef Khewenhüller a od roku 1804 Klaudius Bretton. Posledními majiteli zámku byli od konce 19. stol. Hauptové.
Zubří
