Na místě bývalého hradiště nad soutokem řeky Lužnice a říčky Smutné vystavěl v roce 1268 Přemysl Otakar II. kamenný hrad, roku 1323 pak Jan Lucemburský v předhradí založil město. Jako majitelé se zde vystřídali Šternberkové, Lažanští, Švamberkové, Rožmberkové (Petr Vok si zde vzal roku 1580 Kateřinu z Ludanic) a Paarové. Nyní je Bechyně známá především lázeňstvím a výrobou keramiky.
První písemná zmínka o Blatné je z roku 1235, kdy zde však již stál hrad na místě bývalé tvrze. Ve 14. stol. vlastní Blatnou Bavorové ze Strakonic, největší rozmach pak přichází ve století 15. a 16. za pánů z Rožmitálu. Sestra Jaroslava Lva z Rožmitálu Johanka se provdala za krále Jiřího z Poděbrad. Později Blatnou vlastnili hrabata z Rozdražova, Serenyiové a dosud Hildprandtové z Ottenhausenu.
První písemná zmínka je z roku 1186, kdy ves patřila Vítkovcům. Po roce 1327 byl majitelem Vilém z Landštejna a v roce 1359 koupili Borovany Rožmberkové. Ve 30. letech 15. stol. koupil větší část vesnice Petr z Lindy a po smrti svého jediného syna zde vybudoval klášter. V roce 1578 byly Borovany povýšeny na městys. Po vymření Rožmberků zdědili panství Švamberkové, kterým byl však v roce 1620 zkonfiskován majetek. V roce 1785 koupili klášter se statkem Schwarzenberkové. Od roku 1973 jsou Borovany městem.
První zmínka o obci, kterou založil Hirzo z Klingenbergu, je z roku 1268. Ten v roce 1275 zemřel a odkázal veškeré zboží zlatokorunskému klášteru. Za husitských bouří v roce 1420 se klášterního majetku zmocnil Oldřich z Rožmberka a vymohl si jeho zastavení. V roce 1501 již byl v majetku Rožmberků, Petr Vok jej však v roce 1600 prodal králi Rudolfu II. V roce 1622 získali tento majetek Eggenberkové a od roku 1719 zde vládli Schwarzenberkové.
První písemná zmínka pochází z roku 1465, kdy Lhota patřila rodu Zásmuků. Dalšími majiteli byli Boubínští z Újezda a kolem roku 1530 koupili tvrz Kábové z Rybňan. Gotickou tvrz pak přestavěli do podoby renesančního zámku. V roce 1597 panství koupili Rutové z Dírné a v roce 1621 je získal jako pobělohorskou konfiskaci italský šlechtic Antonio Bruccio, který zde nechal vybudovat kamenný most. V roce 1641 se stali majiteli Slavatové z Chlumu a Košumberka, v roce 1693 panství vyženili Windischgrätzové a v roce 1755 je koupili páni z Gudenusu. Dalšími majiteli byli ještě od roku 1776 Stillfriedové, od roku 1820 průmyslník Jakub Veith a od roku 1835 knížata Schönburg-Hartensteinové.
Jedná se o území, rozkládající se na česko-moravsko-rakouském pomezí, které je přibližně ohraničeno městy Nová Bystřice, Slavonice a Kunžak. Přirozeným centrem je původně přemyslovský hrad Landštejn. Na necelých 300 km2 se nachází několik přírodních rezervací.
Město založil v roce 1265 Přemysl Otakar II. Již na počátku 14. stol. obepínaly město mohutné hradby, které později odradily od obléhání i husitská vojska. V 16. stol. byla postavena nová radnice a Černá věž. Město nebylo dobyto ani za třicetileté války a ve zdejším kostele byly ukrývány korunovační klenoty. V roce 1641 shořela více než polovina domů, při barokní obnově byla postavena např. Samsonova kašna.
České Velenice – Gmünd První zmínka o hradě v Gmündu pochází z roku 1217, kdy patřil Kuenringům. Mezi dalšími majiteli byli Rožmberkové, Lichtenštejnové, Greissové a Puchheimové. V roce 1869 byla zprovozněna část dráhy císaře Františka Josefa, která v roce 1871 propojila Prahu s Vídní. České Velenice vznikly na základě smlouvy ze Saint Germain 10.9.1919 odtržením nádraží, železničních opraven a osad Dolní Velenice, Česká Cejle a Josefsko od města Gmünd. Původní název byl Cmunt v Čechách. Oficiální vznik města je však datován až rokem 1922.
První písemná zmínka o městě pochází z roku 1253. V roce 1302 vymřela krumlovská větev Vítkovců a město přešlo do majetku Rožmberků. Za Petra I. z Rožmberka byl postaven kostel sv. Víta, kostel sv. Jošta a na hradě kaple sv. Jiří. V roce 1601 musel poslední Rožmberk, Petr Vok, postoupit Krumlov císaři Rudolfu II. Za finanční pomoc během třicetileté války získali město v roce 1622 Eggenberkové a po jejich vymření v roce 1719 jej zdědili Schwarzenberkové.
První písemná zmínka o rudolecké tvrzi pochází z roku 1353, kdy zde vládli jako leníci moravského markraběte vladykové z Rudolce. V roce 1406 získali panství dědičně vladykové z Miličína. V roce 1446 se majiteli stali Drhové z Dolan a v roce 1464 páni z Maříže. V roce 1499 Rudolec vyženil Jan z Osečan a v roce 1550 jej zdědili Hodičtí z Hodic. V roce 1630 panství koupil Ferranto Coquio. Další majitelkou byla např. hraběnka Tokelliová, v letech 1673 – 1741 hraběnky Trautensohn-Falkensteinovy, Daunové nebo Colloredo- Mansfeldové. V roce 1810 Rudolec získala hrabata Razumovští, posledními majiteli zámku s velkostatkem pak byli od roku 1856 von Picchioniové, kteří zámek přestavěli ve stylu tudorovské gotiky.
Nejstarší zmínka o Dačicích je z roku 1183, v pol. 13. stol. přechází původně zeměpanský majetek do vlastnictví křižovníků s červenou hvězdou. Od roku 1339 patří panství pánům z Hradce a od roku 1459 Krajířům z Krajku, kteří mezi lety 1572 - 1579 staví Starý zámek. Nový zámek se začal stavět kolem roku 1591. Dále se v Dačicích vystřídali např. páni z Dubé, Fürstenberkové, Osteinové nebo Dalbergové.
Hrad povolil postavit v roce 1349 Karel IV. bratrům Petrovi, Joštovi, Oldřichovi a Janovi z Rožmberka. V roce 1394 zde byl krátce vězněn Václav IV., v roce 1420 ho marně dobýval Jan Žižka. Obránce hradu, Vilém z Potštejna, hrad později mezi lety 1424 - 1428 vlastnil, poté opět patřil Oldřichu II. z Rožmberka. V roce 1506 se Petr z Rožmberka rozhodl hrad přestat udržovat a v roce 1541 je již uváděn jako pustý.
Obec Dobrá Voda byla založena jako poutní místo. V letech 1708 - 1715 za vlády Karla Alberta Buquoye zde byl postaven barokní poutní chrám Nanebevzetí Panny Marie (používá se též chrám Panny Marie Utěšitelky nebo Panny Marie Dobré Rady) s trojramenným schodištěm. Ke kostelu přiléhá trojramenný ambit s věžičkami. Léčivé vlastnosti místní mírně radioaktivní vody se tradují od roku 1564 a proto zde byly postaveny lázně. Die Wallfahrtskirche Maria Trost in Brünnl
První písemná zmínka je z roku 1277, kdy zde byl založen kostel sv. Bartoloměje. Původně trhová ves patřila zprvu pánům z Krumlova, od roku 1302 pak Rožmberkům. Již od roku 1305 se zde vybíralo mýtné na mostě přes Vltavu, v roce 1379 pak byl Frymburk povýšen na městys. V roce 1600 získal panství darem hrabě Jan Zrinský a po jeho smrti v roce 1612 Jan Jiří ze Švamberka. Po konfiskaci za účast na stavovském povstání se v roce 1620 stávají posledními majiteli Buquoyové. Podstatná část Frymburka byla v roce 1958 zatopena Lipenskou přehradou.
Zřícenina hradu nedaleko jihočeského Bavorova. Nejstaršími majiteli panství byli Bavorové ze Strakonic a po nich Rožmberkové. Stavba hradu Helfenburka byla povolena Rožmberkům Karlem IV. v roce 1355 a hradní jádro bylo vystavěno mezi lety 1360 až 1370. Jako majitelé hradu se dále vystřídali Švamberkové, město Prachatice, Eggenberkové a Schwarzenberkové.
Původně královský hrad byl založen ve 13. stol., brzy se však dostal do rukou Vítkovců. V roce 1285 byl pod hradem popraven Záviš z Falkenštejna. Dalšími majiteli byli Pernštejnové a později páni z Hradce, kteří hrad přestavěli na renesanční zámek. Poté Hlubokou získali Malovci, těm však byl v roce 1619 majetek zkonfiskován. Do dnešní podoby zámek přestavěli v polovině 19. stol. Schwarzenberkové.
Osada vznikla kolem poloviny 13. stol a první písemná zmínka o ní je z roku 1292. V tomto roce daroval král Václav II. Holašovice cisterciáckému klášteru ve Vyšším Brodě jako kompenzaci za jiné majetky. V letech 1520 a 1521 zde řádila morová epidemie, kterou přežili pouze dva lidé. Osada byla dosídlena Němci od Vyššího Brodu a v majetku kláštera zůstala až do roku 1848.
První písemná zmínka o osadě pochází z roku 1332, kdy patřila zlatokorunskému klášteru. V roce 1349 získala práva městysu. Za husitských bouří v roce 1420 se klášterního majetku zmocnil Oldřich z Rožmberka a vymohl si jeho zastavení. V roce 1501 již byl v majetku Rožmberků, Petr Vok jej však v roce 1600 prodal králi Rudolfu II. V roce 1622 získali tento majetek Eggenberkové a od roku 1719 zde vládli Schwarzenberkové.
Hoštice u Volyně - náves První díl trilogie Zdeňka Trošky situované do jihočeské vísky Hoštice byl pod názvem Slunce, seno, jahody natočen v roce 1983. O šest let později následovalo pokračování Slunce, seno a pár facek a konečně v roce 1991 Slunce, seno, erotika. Škopkovi, Konopníkovi, Šimon Plánička, farář Otík, Miluna, živočichář Béďa, účetní Evička, řídící Václavka, tlustý Josef, Cecilka, Keliška, předseda, tajemník a uřvaná babka pod peřinou v podání nejprve Erny Červené a v dalších dvou dílech Valerie Kaplanové. Scénář Petr Markov a Zdeněk Troška, režie Zdeněk Troška, celková délka 314 minut. Nezastavujeme, máme zpoždění.
První díl trilogie Zdeňka Trošky situované do jihočeské vísky Hoštice byl pod názvem Slunce, seno, jahody natočen v roce 1983. O šest let později následovalo pokračování Slunce, seno a pár facek a konečně v roce 1991 Slunce, seno, erotika. Škopkovi, Konopníkovi, Šimon Plánička, farář Otík, Miluna, živočichář Béďa, účetní Evička, řídící Václavka, tlustý Josef, Cecilka, Keliška, předseda, tajemník a uřvaná babka pod peřinou v podání nejprve Erny Červené a v dalších dvou dílech Valerie Kaplanové. Scénář Petr Markov a Zdeněk Troška, režie Zdeněk Troška, celková délka 314 minut. Nezastavujeme, máme zpoždění.
První písemná zmínka pochází z roku 1291. V roce 1341 dostali bratři Jan, Vavřinec, Herbord a Pešek z Janovic od krále Jana Lucemburského svolení ke stavbě hradu Hus. V roce 1359 byl Husinec povýšen na město, pravděpodobně v roce 1369 se zde narodil Jan Hus.V roce 1390 získal panství Sigmund Huller z Orlíka a v roce 1405 jeho bratr Ondřej. Po jeho smrti v roce 1420 hrad obsadil loupeživý rytíř Habart Lopata z Hrádku. Ten byl v roce 1441 vyhnán a hrad byl vypálen a pobořen. V roce 1455 panství získali Rožmberkové. V roce 1603 je vystřídali Novohradští z Kolovrat, v roce 1627 Eggenberkové a v roce 1655 Schwarzenberkové.
První písemná zmínka o městyse pochází z roku 1399, kdy byl prodán Jindřichem z Rožmberka špitálu v Třeboni poplužní dvůr. Brzy byl však v majetku Rožmberků zpět a ti jej spravovali až do počátku 16. stol. Poté zde vládli Krajířové z Krajku a Lobkovicové. Od počátku 17. stol. panství patřilo Slavatům, později pak Fünfkirchenům. V roce 1807 Chlum koupil hrabě Stadion – Thannhausen. Od roku 1875 byl majitelem vévoda František Ferdinand d’Este.
Hrad vybudoval v polovině 13. stol. Beneš z rodu Sezemiců, později pán z Choustníka. V roce 1322 jej koupil Petr z Rožmberka. Rožmberkové na panství vládli až do roku 1597, kdy je prodali Jiřímu Homutovi z Harasova. Ten však brzy přesídlil do tvrze Radenín a hrad začal chátrat. Další majitelé, Černínové z Chudenic, si v osadě postavili renesanční zámek a hrad byl odsouzen k zániku. Později panství patřilo ještě Šporkům nebo Mitrovicům.
První pokus o stavbu rozhledny na 1066 m vysokém Javorníku Karlem Klostermannem v roce 1914 znemožnila světová válka. Dílo se podařilo realizovat teprve v roce 1938, kdy zde vyrostla podle návrhu arch. Karla Houry 24 m vysoká čtverhranná věž. Za války německá armáda rozhlednu zabrala jako protileteckou pozorovatelnu. V roce 2003 byla kvůli okolním stromům navýšena na 39,5 m. Na osmibokou vyhlídkovou plošinu je třeba zdolat 197 schodů.
První písemná zmínka o městě je z roku 1220, od počátku patřilo do majetku pánů z Hradce, jejichž sídlem se stal rozsáhlý panský hrad. Roku 1453 vymírá hradecká větev a po desetiletém poručnictví Zdeňka ze Šternberka se vlády ujímá větev telčská. Ta vymírá roku 1604 a panství dědí Slavatové. V roce 1693 vymírá i slavatovský rod. Posledními majiteli byli až do roku 1945 Černínové.
Pseudogotická kamenná Josefova rozhledna na 1084 m vysoké Kleti byla vybudována z podnětu Josefa Jana Nepomuka ze Schwarzenberku v letech 1822 – 1825 a je vysoká 18 m. V roce 1925 byla vedle rozhledny postavena horská chata, po své patronce Terezii ze Schwarzenberku zvaná Tereziina. Od roku 1961 se mohou také turisté na vrchol vyvést 1752 m dlouhou lanovkou.
Hrad nechali pravděpodobně vybudovat na nevysokém ostrohu nad Kozským potokem páni z Hradce. První zmínka o něm je z roku 1377, kdy byl majetkem Vlčka z Kozího. V letech 1412 a 1413 zde pobýval a kázal po svém vyhnání z Prahy Mistr Jan Hus. V roce 1438 hrad zpustošil požár, od té doby pustl a sloužil jako stavební materiál pro přilehlá hospodářská stavení.
Předchůdkyní dnešního zámku byla tvrz Leptáč, o které jsou první písemné zmínky z roku 1401. Od roku 1569 byla tvrz v držení Jakuba Krčína z Jelčan, který ji dal přestavět a vymalovat loveckými motivy. Po výměně tvrze s Vilémem z Rožmberka za město Sedlčany zde byla postavena bohatě vyzdobená vila. Posléze se zde jako majitelé ještě vystřídali Eggenberkové a Schwarzenberkové.
První písemná zmínka pochází z roku 1288, kdy Kunžak patřil ke královskému městu Telči. V roce 1339 panství získali páni z Hradce. Za vlády Vladislava II. byl Kunžak povýšen na město. Po vymření rodu pánů z Hradce v roce 1604 získali panství Slavatové z Chlumu a Košumberka a po nich v roce 1691 Lichtenstein – Kastelkornové. Posledními majiteli byli od roku 1761 Podstatští - Lichtensteinové
Oblast, nazývanou Vnější Kvilda (dnešní Kvilda ) a Vnitřní Kvilda ( dnešní Horská Kvilda ), daroval Jan Lucemburský v roce 1345 královskému hornímu městu Kašperské Hory. První písemná zmínka o vsi Kvilda pochází z roku 1406. Horská Kvilda vznikla na spojnici staré Horní zlaté stezky s novou obchodní cestou, která byla budována z popudu Karla IV. od roku 1356. V nejstarší části obce stávala Polaufova usedlost a hostinec, zmiňovaný však teprve v roce 1680.
První písemná zmínka je z roku 1236, kdy byl držitelem hradu pravděpodobně Hartlieb z Landštejna. Až do roku 1375 byl pak majetkem třeboňské větve Vítkovců. Poté připadlo landštejnské zboží králi Václavu IV., který je v roce 1381 prodal Konrádu Krajířovi z Krajku. Za Krajířů byl hrad velkoryse renesančně přestavěn, v roce 1579 jej však museli prodat Štěpánovi z Eincingu. Dále se majitelé střídali, hrad v roce 1771 vyhořel a začal se měnit ve zříceninu.
Přehradní nádrž se rozkládá na ploše 4 650 ha a má objem 306 mil. m3. Dokončena byla v roce 1959. První nápad, vybudovat na horním toku Vltavy přehradu, přišel již po povodni v roce 1890, nikdy se však nepodařilo vykoupit od zemědělců půdu v zátopovém území. Stavba, provázená výbuchy dynamitových náloží mistra Bubly, mohla tedy začít až v roce 1950, kdy již nebylo nutno žádné území vykupovat.
Stezka v korunách stromů měří 675 metrů. Je zakončena 40 - ti metrovou věží, odkud je pěkný výhled na Lipenské jezero. Dolů je možno sjet nejdelším suchým tobogánem v České republice, který se vine středem věže a jehož délka činí 52 metrů.
Přehradní nádrž se rozkládá na ploše 4 650 ha a má objem 306 mil. m3. Dokončena byla v roce 1959. První nápad, vybudovat na horním toku Vltavy přehradu, přišel již po povodni v roce 1890, nikdy se však nepodařilo vykoupit od zemědělců půdu v zátopovém území. Stavba, provázená výbuchy dynamitových náloží mistra Bubly, mohla tedy začít až v roce 1950, kdy již nebylo nutno žádné území vykupovat.
První zmínka o Lnářích je z roku 1318. Mezi majiteli se objevují Zmrzlíkové ze Svojšína, Šternberkové a Volf Novohradský z Kolovrat, který se zasloužil o rozvoj lnářského rybníkářství. V roce 1666 zahájil Aleš Vratislav z Mitrovic vedle původní gotické tvrze stavbu raně barokního zámku, dokončena byla v roce 1685 za Černínů z Chudenic. Dále zde vládli ještě Küniglové, Sporckové, hrabě Thun – Hohenstein, Lüncknerové z Lutzenwicku a Lilgenauové.
Lomnice nad Lužnicí
První písemná zmínka pochází z roku 1184, kdy je zmiňován Jiří z Milevska, který zde o tři roky později založil premonstrátský klášter. Městečko je poprvé zmíněno v roce 1327. V roce 1420 byl klášter vypálen husity a majetku se zmocnila šlechta. Nejprve Rožmberkové, od roku 1543 Švamberkové a od roku 1581 Hodějovští z Hodějova. Po Bílé hoře byl v roce 1622 vrácen premonstrátům ze Strahovského kláštera, nebyl však již nikdy samostatným opatstvím. V roce 1785 Josef II. klášter zrušil a ten nadále sloužil premonstrátům ze Strahova jen jako hospodářské středisko.
Historie Mladé Vožice sahá do 13. stol., panství bylo v držení královské komory a bylo často zastavováno. První zmínka o panství je z roku 1273, o městě pak z roku 1348. V roce 1425 husité dobyli a zničili vožický hrad. Mezi lety 1570 – 1603 zde Michal Španovský z Lisova vybudoval renesanční zámek, který byl v roce 1735 přestavěn barokně a v 19. stol. ještě upraven klasicistně. Od roku 1678 bylo panství v držení Küenburgů.
První písemná zmínka je z roku 981, kdy hrad Netolice patřil Slavníkovcům. Po jejich vyvraždění jej získali Přemyslovci, v roce 1263 pak cisterciácký klášter ve Zlaté Koruně. V roce 1468 obsadil město rytíř Jindřich Roubík z Hlavatec, od 16. stol. pak patřilo Rožmberkům. V roce 1619 byly Netolice dobyty a vypáleny císařským vojskem, v roce 1622 je získali Eggenberkové a v roce 1719 Schwarzenberkové.
Netolice
První písemná zmínka pochází z roku 981, kdy hrad Netolice patřil Slavníkovcům. Po jejich vyvraždění jej získali Přemyslovci, v roce 1263 pak cisterciácký klášter ve Zlaté Koruně. V roce 1468 obsadil město rytíř Jindřich Roubík z Hlavatec, od 16. století pak patřilo Rožmberkům. V roce 1619 byly Netolice dobyty a vypáleny císařským vojskem, v roce 1622 je získali Eggenbergové a v roce 1719 Schwarzenbergové.
První písemná zmínka pochází z roku 1175, kdy zdejší kraj kolonizovala hrabata z Raabsu. V roce 1276 získala panství Jitka Habsburská a od roku 1282 zde vládli páni z Landštejna. V roce 1341 byla Bystřice povýšena na město. V letech 1381 – 1575 patřila Bystřice Krajířům z Krajku. Poté získali panství Lobkovicové a v roce 1604 Kinští. Dalšími majiteli byli od roku 1615 Slavatové a od roku 1693 Fünfkirchenové. V roce 1810 koupila novobystřicko hraběnka Terezie z Trautmannsdorfu. Dalšími majiteli byli ještě Hochbergové, Riese – Stallburgové a Kernové.
Obec byla založena v roce 1653 se svolením Johana Christiana z Eggenberku. Po vymření Eggenberků v roce 1719 získali celé panství Schwarzenberkové.
První písemná zmínka o hradě je z roku 1279, kdy je zmiňován Vítkovec Ojíř z Nových Hradů. Od roku 1284 jsou Nové Hrady uváděny jako město a patřily pánům z Landštejna. V roce 1359 koupili panství Rožmberkové, nikdy zde však trvale nesídlili. V roce 1425 byl hrad vypálen husity. Po vymření Rožmberků v roce 1611 zdědili panství Švamberkové, postavili se však proti císaři a v červnu 1619 hrad dobyla vojska Karla Bonaventury Buquoye. Buquoyům pak Nové Hrady patřily až do roku 1945.
Původně dřevařskou osadu založil na svém panství kníže Schwarzenberk kolem roku 1800, nejstarší písemná zmínka pochází z roku 1812. V roce 1910 sem byla dovedena železnice, která pokračovala přes celnici v Haidmühle do Pasova. V této době zde žilo 271 obyvatel. Po spuštění železné opony po roce 1948 byla vesnice srovnána se zemí, do dnešní doby zbyla jediná stodola. V roce 1974 byl na německé straně rozebrán osmnáctikilometrový úsek trati vedoucí k hranici.
Původní hrad zde byl založen patrně králem kolem roku 1250. V roce 1357 udělil Karel IV. panství v léno Jetřichovi z Portic a v roce 1369 Hyncíkovi Pluhovi z Rabštejna. Mezi lety 1407 – 1514 drželi Orlík Zmrzlíkové ze Svojšína, poté jej prodali Kryštofovi ze Švamberka. Švamberkům však byl po Bílé hoře zkonfiskován a po Adamovi ze Šternberka se dostal do držení Eggenberkům. Od roku 1717 je v majetku Schwarzenberků.
Původně ves, nejméně od roku 1308 uváděná jako Starý Písek. V první polovině 13. stol. pak bylo založeno vlastní středověké město. Obdrželo od panovníků řadu privilegií, byl zde postaven královský hrad a kamenný most přes Otavu. Za husitských válek byl Písek svobodnou městskou republikou. V 16. a 17. stol. město několikrát zachvátily ničivé požáry, v letech 1611 a 1620 bylo navíc vypleněno.
Původní osada vznikla po polovině 13. stol., od roku 1323 měli Prachatičtí právo vybírat mýtné na Zlaté stezce. Za husitských válek, roku 1420, bylo město dobyto, Prachtičané museli uznat Zikmunda za krále. V roce 1437 bylo město zastaveno Janu Smilovi z Křemže, poté patřilo Rožmberkům a pánům z Rabštejna. Po stavovském povstání v roce 1620 Eggenberkům a od roku 1719 Schwarzenberkům.
První písemná zmínka je z roku 1282. Karel IV. i Václav IV. zde měli vlastní správce, král Ferdinand I. pak v roce 1562 prodal statek Protivín pánům z Hradce. Dalšími majiteli se stali bratři Vratislavové z Mitrovic, v Protivíně tehdy stála tvrz, mlýn, pila a v roce 1598 byl založen pivovar. V roce 1711 se majitelem stává kníže ze Schwarzenbergu. V roce 1899 byl Protivín povýšen na město.
První písemná zmínka o osídlení na území dnešní obce je z roku 1379, kdy se zde, podporováni rožmberskou vrchností, usídlili poustevníci sv. Pavla. Za husitských válek byli z větší části pobiti či vyhnáni. Poté však přišlo dlouhé období ekonomické prosperity, zakončené v roce 1523 dostavbou kostela s klášterem. Řád však začal upadat a klášter byl převeden pod vyšebrodské cisterciáky. Obec se dále vyvíjela jako dřevařská a zemědělská osada.
První zmínka je z roku 1250. Hrad byl sídlem rožmberského rodu, po roce 1302 však bylo sídlo panství přeneseno do Českého Krumlova. V roce 1522 Horní hrad kromě věže Jakobínky vyhořel. Za Viléma z Rožmberka byl v roce 1556 Dolní hrad rozsáhle přestavěn. Posledním rožmberským majitelem byl od roku 1601 Petr Zrinský, od roku 1612 patřil hrad Švamberkům. V roce 1619 jej získali Buquoyové.
První písemná zmínka o Sedlci pochází ze 14. stol., kdy byl v majetku pánů z Janovic. V roce 1474 jej pak po krátkém držení pánů z Očedělic získali Lobkovicové. Prvními majiteli Prčice byli již v 11. stol. Vítkovci., ve 14 stol. zde vládli páni z Choustníka a páni z Landštejna. Poč. 16. stol. zde postavil již třetí tvrz Vilém Mracký z Dubé, polovinu Prčice pak prodal Janu Voračickému z Paběnic. V roce 1605 se majitelem stal Humprecht Černín z Chudenic a v roce 1612 Talmberkové. Dalšími majiteli byli např. Vchynští z Vchynic, Malovcové z Malovic a pražský měšťan Karel Burka. V roce 1835 Prčici koupil Václav Ignác rytíř Eisner z Eisensteinu. Posledním majitelem pak byl od roku 1924 ing. Jaroslav Hásek.
První písemná zmínka o původně trhové vsi je z roku 1260, kdy zde vládli páni z Hradce. V roce 1277 obdržely Slavonice některá městská práva a již o rok později se začalo na příkaz Přemysla Otakara II. s budováním městského opevnění. To bylo rozšiřováno ve 14. stol. a odolalo i husitskému obléhání v roce 1423. Od roku 1450 město spravovalo 12 konšelů, kteří volili purkmistra. V roce 1560 byla ve městě Ferdinandem I. zřízena poštovní stanice. Vzkvétající městečko bylo výrazně poničeno za třicetileté války a svého původního významu již nedosáhlo.
První písemná zmínka pochází z roku 1293, kdy zdejší hrad i osada patřily Rožmberkům. Městem se Soběslav stala v roce 1390 a o čtyři roky později zde byl vězněn král Václav IV. Za husitských válek bylo město v letech 1420, 1421 a 1435 vypáleno. V roce 1468 opustil Jan z Rožmberka krále Jiřího z Poděbrad a musel přenechat Soběslav a také hrad Choustník Zdeňku ze Šternberka. V roce 1481 však již bylo město opět plně ve vlastnictví Rožmberků. Po vymření tohoto rodu Petrem Vokem v roce 1611 zdědil Soběslav Jan Jiří ze Švamberka, který byl také posledním šlechtickým majitelem.
Nejstarší písemná zmínka pochází z roku 1578, ale ves vznikla pravděpodobně již dříve kolem zdejší sklárny. Její původní jméno bylo Stachov. Šlo o jednu z osmi šumavských královských rychet, jejíž obyvatelé byli poddanými krále a měli za úkol střežit stezku v Královském hvozdu na česko – bavorském pomezí.
První písemná zmínka o původně dřevařské osadě na schwarzenberském panství pochází z roku 1769. V roce 1791 byla na Stožecké skále postavena nad léčivým pramenem dřevěná kaple Panny Marie. Kaple byla v roce 1804 přestavěna a v 60. letech 19. století doplněna o dřevěnou přístavbu s dřevořezbami. Po 2. světové válce kaple chátrala, zrekonstruována a znovu vysvěcena byla v roce 1990.
První písemné zprávy o Strakonicích jsou z roku 1235, na počátku 13. stol. zde také Bavorové založili hrad. V roce 1243 darovali jeho část řádu maltézských rytířů, kteří pak ve Strakonicích působili sedm století. V roce 1367 byla městu Bavorem IV. udělena základní městská privilegia. Stavební vývoj hradu byl ukončen barokní zámeckou přístavbou v letech 1714-1721.
Strážský hrad byl založen v roce 1264 jednou z větví Vítkovců, pány ze Stráže. Ti v roce 1466 vymřeli a na panství se rychle střídali majitelé. V roce 1570 hrad vyhořel. Poté Stráž vlastnili mj. Rožmberkové a Slavatové. V roce 1700 za držení Šternberků začala přestavba hradu na zámek, která byla dokončena v roce 1735 za Marie z Valdštejna. V letech 1811 – 1908 patřila Stráž Leonhardiům a v letech 1920 – 1930 Emě Destinnové.
První písemná zmínka o osadě pochází z roku 1362, kdy ji páni z Landštejna prodali Rožmberkům. Ti zde vládli až do roku 1611. Smrtí Petra Voka tento rod vymřel a celé třeboňské panství zdědili Švamberkové. Těm byl majetek konfiskován po bitvě na Bílé hoře ve prospěch císaře Ferdinanda II. V roce 1660 se stali novými a také posledními majiteli Schwarzenberkové.
Svatonina Lhota
Svatý Kámen Heiligen Stein Podle legendy se zde někdy kolem roku 1500 zjevila pastýřům na kameni Panna Maria v doprovodu andělů, kteří kámen rozdělili na dva. Ty se od sebe pomalu vzdalují a až vzdálenost mezi nimi umožní projetí vozu se senem, má nastat konec světa. V roce 1653 zde zřídily českokrumlovské klarisky jednoduchou kapli. Nával poutníků si však brzy vyžádal stavbu kostela a později také kláštera. V duchovní správě se vystřídali ještě cisterciáci z Vyššího Brodu, kongregace bratří Nejsvětější Svátosti z Českých Budějovic a konečně redemptoristé.
Město bylo založeno v roce 1420 a jeho zrod je spjat s husitstvím, v letech 1413 a 1414 přebýval na nedalekém Kozím Hrádku Jan Hus. Od roku 1437 byl Tábor královským městem. Táborité neuznávali českého krále a uznali jej teprve po dobytí města Jiřím z Poděbrad v roce 1452. V roce 1547 odmítli vojenskou pomoc králi Ferdinandovi I., za což jim byly konfiskovány rozsáhlé majetky. V roce 1618 se táborští připojili ke stavovskému povstání, po porážce bylo město vydrancováno. V roce 1648 pak bylo vydrancováno Švédy.
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1381, v této době patřila pravděpodobně Hrůzům z Vlhav. V pol. 15. stol koupil Temelín Jan Koňata z Olešnice, později vladykové z Chlumu a v roce 1482 Petr Kořenský z Terešova. Jako pobělohorskou konfiskaci koupil neznašovské panství, ke kterému patřil i Temelín, Sezima z Vrtby. Dalšími majiteli byl ještě Karel Bedřich Schütze a Berchtoldové z Uherčic. V letech 1987 – 2000 zde byla vybudována jaderná elektrárna o výkonu 1,96 GW.
Osada s hradem vznikla kolem pol. 13. stol. V roce 1260 byl majitelem Ojíř ze Svin, po roce 1281 pak jeho synovec Vok z Třeboně. Později získal třetinu vsi i hradu dominikánský klášter v Sezimově Ústí. V roce 1327 klášter svou část prodal Vilémovi z Landštejna, ten brzy koupil město i hrad celé. V roce 1359 získali Sviny Rožmberkové. Po vymření Rožmberků v roce 1611 zdědili panství Švamberkové, posledními majiteli pak byli Buquoyvé.
Trocnov, jako rodiště budoucího husitského hejtmana Jana Žižky, je poprvé písemně zmíněn v roce 1378. Nejednalo se však o osadu Trocnov, ale o dva dvorce, vzdálené asi dva kilometry od vesnice. Ve zmíněném roce prodal Jan Žižka svůj dvorec Vilému Puckovi z Trutmaně. Na počátku 15. stol. jej získali spolu s druhým dvorcem, patřícím Žižkovu strýci Mikšovi, páni z Dvorce. Oldřich z Dvorce pak v roce 1484 statek prodal borovanskému augustiniánskému klášteru. V letech 1579-1661 byl statek v majetku Rožmberků a krátce nato zanikl. V první polovině 20. stol. byly základy obou dvorců odkryty a zakonzervovány a nedaleko vznikl Památník Jana Žižky.
Počátky města jsou spjaty s Vítkovci a později s Rožmberky. Již v roce 1280 zde stál farní kostel, městem se Třeboň stává v roce 1341. Největší rozkvět pak přišel po roce 1551 za Viléma z Rožmberka. Po vymření Rožmberků Petrem Vokem, přechází panství na Švamberky, kterým byl však majetek po roce 1618 konfiskován. V roce 1660 se stávají novými a také posledními majiteli Schwarzenberkové.
Třístoličník (Dreisesselberg) je šumavská hora nacházející se nedaleko trojmezí Čech, Bavorska a Rakouska. Vrcholové partie jsou tvořeny zaobleným hřbetem protáhlým od severu k jihu v délce 500 m s četnými žulovými skalními útvary, které vznikly zvětráváním horniny. Maximální nadmořské výšky 1 333 m dosahuje na severu hřbetu vrchol Hochstein, pod nímž se nachází kaple biskupa Neumanna z roku 1980 zasvěcená českému rodákovi, misionáři v USA a prvnímu severoamerickému světci. Jižní vedlejší vrchol se skalní skupinou Dreisesselfels má nadmořskou výšku 1 311 m.
Nejstarší písemná zpráva o Týně je z roku 1229, kdy byl v držení pražského biskupství. Po roce 1278 zde byl vybudován kamenný hrad. V roce 1415 bylo panství i hrad zastaveno Janovi ze Sobětic, v roce 1432 jej získal Oldřich z Rožmberka. V roce 1461 byl Týn zastaven Jiřím z Poděbrad rodu Čabelických, kteří zde vládli do roku 1600. Poté bylo panství v nájmu samotného města a po roce 1620 se vrátilo pražskému arcibiskupství.
První písemná zmínka pochází z roku 1259, kdy osada patřila Rožmberkům. V roce 1302 se majitelem stal král Václav II., v roce 1362 bylo Veselí povýšeno Karlem IV. na komorní město. Bylo často zastavováno, zejména Rožmberkům. Od roku 1612 patřilo Švamberkům, od roku 1660 Schwarzenberkům. V roce 1943 bylo Veselí přes odpor patriotů z obou stran spojeno s městem Mezimostí. To bylo už v roce 1494 povýšeno na svobodné město a střídavě bylo v majetku šlechty a mezimostských měšťanů.
Kolem roku 1260 byl založen královský hrad, později, za pánů z Janovic, vznikla v podhradí také osada. Ve 14. stol. byl Vimperk opět královský, Václav IV. jej ale zastavil Kaplířům ze Sulevic. V roce 1479 byl povýšen na město. Po Kaplířích vlastnili Vimperk Malovci, kterým byl však v roce 1547 zkonfiskován. Dalšími vlastníky byli pánové z Hradce, Rožmberkové, Novohradští z Kolovrat, Eggenberkové a Schwarzeberkové.
Hrad byl založen v pol. 13. stol. Vítkem z Krumlova. Po vymření krumlovské větve Vítkovců v roce 1302 jej získali Rožmberkové. V roce 1602 prodal Petr Vok z Rožmberka Vítkův Hrádek Rudolfu II. V roce 1622 jej získali Eggenberkové, kteří zde během třicetileté války drželi ozbrojenou posádku. Od roku 1719 byl v majetku Schwarzenberků, kteří zde v roce 1725 ještě provedli některé udržovací práce. Od té doby hrad chátral.
Město vzniklo na přelomu 12. a 13. stol. za vlády Přemysla Otakara II. Nejdůležitější privilegia udělil městu Jan Lucemburský v roce 1336. V roce 1420 bylo město dobyto Janem Žižkou a připojilo se k husitům. Po krátkém období dolování drahých kovů se stále více prosazuje rybníkářství. V roce 1623 byly Vodňany zastaveny donu Baltazaru de Marradas, který je záhy prodal Schwarzenberkům. Vyplacením zástavy v roce 1710 opět získaly svobodu.
Město bylo založeno na Zlaté stezce z Pasova do Prachatic na přelomu 13. a 14. stol., první písemná zmínka je pak z roku 1359. Až do husitských válek patřily Volary vyšehradské kapitule, v roce 1503 je získali Rožmberkové. V roce 1600 se stal majitelem císař Rudolf II. a posledními majiteli byli od roku 1719 Schwarzenberkové. V roce 1871 povýšil císař František Josef Volary na město.
První písemná zmínka pochází z roku 1271, v roce 1299 byla trhová ves Volyně jako součást pražské kapituly povýšena na městečko. V roce 1436 zastavil král Zikmund Volyni Přibíkovi z Klenové. V roce 1463 opanovali na více než sto padesát let volyňskou tvrz i panství johanité. Mezi lety 1521 - 1529 byla na náměstí postavena renesanční radnice. V roce 1621 Volyni zpět vykoupila svatovítská kapitula.
První písemná zmínka pochází z roku 1235, hrad je pak doložen k roku 1385. Postavil jej pravděpodobně Purkart Strnad z Janovic. V roce 1469 se stal majitelem Ojíř z Očedělic a v roce 1474 získala chlumecké panství Anna Švihovská z Riesenberka, vdova po Janu I. Popelu z Lobkowicz. Hrad patřil Lobkowiczům až do roku 1948. Po restituci v roce 1992 jej v roce 1998 koupil Riprand, Graf von und zu Arco – Zinneberg.
Osada byla založena na přelomu 12. a 13. stol., v roce 1259 byl založen cisterciácký klášter. Ten začínal se skromným majetkem, v období pozdního feudalismu mu však již patřilo 105 vesnic a dvě městečka. V roce 1422 byl Vyšší Brod vydrancován husity a klášter vypálen. Další rozsáhlý požár zničil v roce 1567 54 domů na náměstí. V roce 1870 získal Vyšší Brod od císaře Františka Josefa I. statut města.
V roce 1263 sem povolal král Přemysl Otakar II. z rakouského Heiligenkreuzu cisterciáky a daroval jim rozsáhlé pozemky. V novém klášteře však spatřovali nebezpečí Vítkovci a v roce 1276 jej vyplenili. Královská podpora neustala ani za Václava II a klášter založil přes sto vesnic. V roce 1420 jej však vypálili husité. Poté si jej přisvojili i s celým panstvím Rožmberkové, po nich Eggenberkové a Schwarzenberkové. Klášter byl zrušen Josefem II. v roce 1785.
Původní hrad zde byl založen patrně králem kolem roku 1250. V roce 1357 udělil Karel IV. panství v léno Jetřichovi z Portic a v roce 1369 Hyncíkovi Pluhovi z Rabštejna. Mezi lety 1407 – 1514 drželi Orlík Zmrzlíkové ze Svojšína, poté jej prodali Kryštofovi ze Švamberka. Švamberkům však byl po Bílé hoře zkonfiskován a po Adamovi ze Šternberka se dostal do držení Eggenberkům. Od roku 1717 je v majetku Schwarzenberků.
Ves byla založena v pol. 13. stol. a mezi jejími majiteli byli kromě drobných šlechtických rodů také Rožmberkové a opati vyšebrodského kláštera. Koncem 15. stol. byla vybudována pozdně gotická tvrz, která byla na přelomu 16. a 17. stol. přestavěna do podoby renesančního zámečku. Poté také nechal Theobald Hock obehnat tvrz i s historickým jádrem vesnice hradební zdí se šesti baštami. Od roku 1618 zde již šlechta nesídlila a tvrz začala chátrat.
