Alexandrova rozhledna Již v šedesátých letech 19. století stál na vrchu Špičák nad Adamovem v nadmořské výšce 496 metrů dřevěný vyhlídkový pavilon. Kamenná rozhledna byla postavena podle návrhu architekta Oscara Mratscheka v roce 1887. Během druhé světové války byla pobořena. V roce 1963 byla opravena a vybavena volně přístupným železným ochozem. Poslední rekonstrukce byla dokončena v roce 2009. Věž byla zvýšena o osm metrů a původní žebřík byl nahrazen schodištěm, které vede částečně po obvodu a částečně vnitřkem rozhledny. Stavba je vysoká 18 metrů, vyhlídková plošina se nachází ve výšce 14 metrů.
První písemná zmínka o hradě je z roku 1046. Po vymření Přemyslovců se hrad dostává jako léno do rukou Lichtenburků. V roce 1576 získávají Bítov Streinové a v roce 1612 Jankovští z Vlašimi, kteří hrad významně rozšířili. V roce 1755 zdědila panství hrabata z Daunu a hrad prochází dalším vývojem. Po Haugwitzích a knížatech Radziwillech koupil Bítov pro svého syna rakouský velkoprůmyslník baron Haas.
První písemná zmínka pochází z roku 1136, kdy zboží patřilo olomouckému biskupství. V pol. 13. stol. zde byl založen hrad Blansek, v roce 1277 Brunem ze Schauenburku na protějším břehu řeky nová osada. Jako lenní majitelé zde působili např. páni z Kunštátu nebo Černohorští z Boskovic. Pravděpodobně před pol. 15. stol. zde vystavěl Vilém z Miličína tvrz. Od roku 1526 měli panství páni z Doubravky a Hradiště a od roku 1573 Žalkovští z Žalkovic, kteří gotickou tvrz přestavěli na renesanční zámek. V letech 1631 – 1694 drželi panství Lvové z Rožmitálu, poté hrabata Gellhornové a od roku 1766 hrabata Salm – Reifferscheidtové.
První písemná zmínka o hradě pochází z roku 1312 a hovoří o jeho dobytí vojsky Jana Lucemburského. Založen tedy musel být mnohem dříve, ostatně již v roce 1222 je uváděn Jimram z Boskovic. Páni z Boskovic vlastnili panství až do roku 1547, pouze mezi léty 1398 – 1458 je vystřídali páni z Kunštátu. V roce 1547 se majiteli stali Ederové ze Štiavnice a v roce 1567 pak Morkovští ze Zástřizl. V roce 1690 panství vyženili Ditrichštejnové a v roce 1843 zase hrabata Mensdorff – Pouilly.
Předchůdcem dnešního boskovického zámku byl dominikánský klášter s kostelem, založený v roce 1682 Janem Bohušem ze Zástřizl a jeho manželkou Zuzanou Kateřinou Prakšickou. Ta se po manželově smrti v roce 1587 podruhé provdala za Waltera Xavera z Ditrichštejna. Stavba byla dokončena v roce 1694. V roce 1784 byl Josefem II. klášter zrušen a prostory byly Ditrichštejny využívány pro průmyslovou výrobu. V letech 1819-1826 nechal František Xaver z Ditrichštejna přebudovat objekt bývalého kláštera v zámek. V r. 1850 vymřeli boskovičtí Ditrichštejnové po meči a majetek přešel na dceru Terezii Rosu, provdanou za Alfonse Fridricha hraběte Mensdorff-Pouilly. Po její smrti v roce 1856 získal tento rod celý boskovický majetek a zámek vlastní dodnes.
Kolem roku 1000 vznikla na místě dnešního Starého Brna při brodu přes řeku Svratku osada, v 11. stol byl také vybudován břetislavský hrad, sídlo údělného přemyslovského knížete. V roce 1243 udělil král Václav I. městu větší a menší privilegium. Od roku 1350 v Brně sídlila moravská markrabata. Za husitských válek město dvakrát marně obléhali husité. V roce 1619 se Brno připojilo ke stavovskému povstání, za což bylo později potrestáno. Za třicetileté války bylo dvakrát marně dobýváno Švédy, od roku 1641 zde byly trvale uloženy zemské desky pro Moravu a v roce 1777 bylo založeno biskupství.
Klasicistní letohrádek nechal vybudovat v roce 1779 -1794 Antonín Arnošt hrabě Mitrovský. Objekt sloužil pro odpočinek šlechty a společenských akcí se zde zúčastnili například císař Napoleon Bonaparte nebo císař František I. Ve 2. pol. 19. století zámeček zakoupilo město a v roce 1883 zde vznikla školka. Po rekonstrukci v letech 1979 -1987 byl ve vlastnictví Muzea města Brna. Od roku 2007 je pronajat soukromému subjektu a je využíván pro kulturní účely.
V místě dnešního zámku byl někdy po roce 1041 vybudován knížetem Břetislavem I. strážní hrad. Počátkem 13. stol. jej dostala věnem manželka krále Přemysla Otakara I. Konstancie Uherská. Hrad byl často zastavován, počátkem 15. stol. byli lenními pány Lichtenštejnové. V letech 1426 – 1434 držela hrad husitská posádka. Po husitských válkách byla v okolí hradu založena tzv. Nová Břeclav. V roce 1527 se majiteli panství stali Žerotínové, po pobělohorské konfiskaci je pak v roce 1638 koupil Karel Eusebius z Lichtenštejna.
První písemná zmínka o městečku pochází z roku 1322. Během česko-uherských válek uchvátil bučovické panství Jan Kropáč z Nevědomí. Místo zničené tvrze nechal vybudovat tvrz novou, která je poprvé zmiňována v roce 1511. V tomto roce koupil panství Tas z Ojnic. Sňatkem s Annou z Ojnic získal Bučovice Václav z Boskovic. Jeho syn Jan Šembera Černohorský z Boskovic zde pak nechal bybudovat renesanční zámek. Stavba byla realizována letech 1567-1585. V roce 1597 vyženili panství Lichtenštejnové.
První ověřená zmínka pochází z roku 1231. Bzenecké panství bylo až do roku 1514 zeměpanským majetkem, v zástavě je drželi například Ctibor Vajda, páni z Borotína, z Kravař a z Kunštátu. V letech 1490 – 1514 měli Bzenec v zástavě Kropáčové z Nevědomí, poté jej získal Michal Podmanický z Podmanína. V letech 1539 -1545 byli majiteli Žerotínové a poté páni z Bedegu. V roce 1588 panství vyženil Kašpar Pruskovský z Pruskova. V roce 1806 zdědili Bzenec Ditrichsteinové. V roce 1823 panství koupil pro svou manželku Emilii hessenský kurfiřt Vilém II. Posledním majitelem pak byl od roku 1917 hrabě Antonín Magnis.
Hrad byl založen Lichtenburky ve 20. letech 14. stol. Hynek z Lichtenburka se v roce 1463 vzbouřil proti králi Jiřímu z Poděbrad, jehož vojska hrad v roce 1465 dobyla. Jako léno byl pak postoupen Jindřichovi Krajíři z Krajku, v roce 1526 je však již opět ve vlastnictví Lichtenburků. Ti v roce 1542 kvůli tureckému nebezpečí posílili jeho opevnění. Přestože Cornštejn ještě několikrát změnil majitele, od roku 1580 se uvádí jako pustý.
První písemná zmínka pochází z roku 1248, kdy na místě dnešního zámku stála templářská komenda. Po zrušení řádu templářů v roce 1312 panství získal král a posléze páni z Lipé. V roce 1353 se majiteli stali páni ze Šternberka, v roce 1437 páni ze Zástřizl a v roce 1512 páni z Kunštátu. Před rokem 1530 koupili zadlužené panství páni z Víckova. Těm však byl za účast na protihabsburském povstání zkonfiskován majetek a v roce 1624 získali čejkovické panství olomoučtí jezuité. Po zrušení řádu v roce 1773 byl jejich majetek převeden na Studijní fond a v roce 1783 Čejkovice koupil císař Josef II.
Děvičky První písemná zmínka o stejnojmenném hradě pochází z roku 1222. Zřícenina, tyčící se na východním konci hřebene Pavlovských vrchu nad Pavlovem, je však pozůstatkem zeměpanského hradu z počátku 14. století. V roce 1334 ho udělil Jan Lucemburský v léno Hartneidovi z Lichtenštejna. V roce 1560 koupil Děvičky i s celým mikulovským panstvím uherský šlechtic Ladislav Kerecsenyi a v roce 1575 hrad získali Ditrichštejnové. V roce 1645 jej vypálili Švédové a už nikdy nebyl zcela obnoven. Poslední zmínky pocházejí z roku 1784, kdy ještě na hradě pobýval hlídač, který zvonem varoval okolní vsi před požáry a bouřemi.
První písemná zmínka pochází z roku 1183, kdy zde byl vybudován premonstrátský klášter Rosa Coeli. V letech 1284 – 1330 byl postaven klášterní hrad. V roce 1527 získal panství král Ferdinand I. V roce 1532 je nejprve zastavil a v roce 1537 pak prodal Jiřímu Žabkovi z Limberka. V roce 1561 se majiteli stali páni ze Zástřizl a v roce 1578 Lvové z Rožmitálu. V roce 1588 koupili Kounice Drnovští z Drnovic a na Rájci. Těm však byl v roce 1622 zkonfiskován majetek a panství získali Ditrichštejnové. Posledními šlechtickými majiteli zámku byli od roku 1862 Herbersteinové.
Oblast byla osídlena již v pravěku, o čemž svědčí mimo jiné nález proslavené sošky tzv. Věstonické Venuše. První písemná zmínka o obci pak pochází z roku 1312. V roce 1334 získal obec darem od krále Jana Lucemburského Hartneid II. z Lichtenštejna. V roce 1460 byla ves Jiřím z Poděbrad povýšena na město. Počátkem 16. stol. se zde díky náboženské toleranci lichtenštejnské vrchnosti usídlila početná skupina novokřtěnců – tzv. habánů, kteří byli pro své názory vyhnáni z Německa, Rakouska a Švýcarska.
První písemná zmínka pochází z roku 1169, kdy byl Hodonín zeměpanským majetkem. V roce 1464 byl zastaven Janu Kunovi z Kunštátu. V roce 1512 získal Hodonín dědičně Vilém z Pernštejna a předal jej svému zeti Jindřichu z Lipé. Od roku 1594 byli majiteli panství Salmové, od roku 1600 Štěpán Illyesházy a od roku 1609 Kateřina Pálffyová z Erdöru. V roce 1614 Hodonín koupili Žampachové z Potštejna. V roce 1649 panství vyženili Oppersdorfové a v roce 1692 je koupili Lichtenštejnové. V roce 1712 panství zdědila Marie Antonie Czoborová a v roce 1762 je koupil císař František Štěpán Lotrinský.
První písemné zmínky pocházejí z 1. pol. 13. stol., kdy byl majitelem Vilém z Hustopečí. V roce 1322 získala ves Eliška Rejčka a o rok později ji věnovala nově založenému klášteru Králové (Aula Regia) v Brně. V roce 1572 byly Hustopeče povýšeny na město. V roce 1598 Rudolf II. město klášteru odňal a za vojenskou pomoc je věnoval Adolfu ze Schwarzenberku. Ten je však nepřevzal. V roce 1599 pak Hustopeče koupil Karel Maxmilián Gundakar z Lichtenštejnu.
První písemná zmínka pochází z roku 1221. V roce 1304 byly Ivančice vypáleny uherskými Kumány, v roce 1329 je poprvé zmiňován hrad. V roce 1486 získal královské město od Vladislava II. dědičně Vilém z Pernštejna, koncem 15. stol. je pak vyženili páni z Lipé. Jednou z dominant Ivančic je Dům pánů z Lipé. Mohlo by jít o přestavěný původní gotický hrad, ale také přestavbu dvou domů v jeden renesanční palác. Zasloužil se o to v letech 1607 -1611 provazník a pozdější purkmistr Šimon Pírko. Ještě rozestavěný palác poté koupil Pertold Bohosud z Lipé. Pánům z Lipé však byl zkonfiskován majetek a Ivančice v roce 1622 získali Lichtenštejnové.
Hrad leží v lednicko – valtickém areálu a byl vybudován jako pseudogotická napodobenina hradní zříceniny. Sloužil jako lovecký zámeček. Projektu se ujal pro Aloise I. Josefa knížete z Lichtenštejna architekt Joseph Hardtmuth a stavba začala v roce 1801. Když pak v roce 1805 Alois I. Josef zemřel, stavbu dokončil jeho mladší bratr Jan I. Josef. Janův Hrad byl dokončen v roce 1807 a Lichtenštejnům patřil až do roku 1945.
První písemná zmínka pochází z roku 1249, kdy je zmiňován Boček z Jaroslavic. V roce 1255 je zmiňována tvrz. Od roku 1316 byli majiteli páni z Lipé. V letech 1447 – 1466 patřily Jaroslavice Achaciovi Finkenheymerovi a poté Eytzingerům z Eytzingu. V 16. století zde vládli páni z Bačkovic, páni z Kunštátu, Krajířové z Krajku a od roku 1564 hrabě Scipio z Arca. V roce 1609 panství koupili Althanové a v roce 1790 hrabě Meraviglia – Crivelli. Od roku 1835 drželi Jaroslavice Hompesch – Bollheimové a posledními majiteli zámku byla od roku 1919 říšská hrabata von Spee.
Jeskyně Balcarka Jeskyně Balcarka leží v severní části Moravského krasu, v úseku Suchého žlebu u Ostrova u Macochy v přírodní rezervaci Balcarova skála-Vintoky. Krápníková výzdoba této jeskyně je patrně nejbohatší v celém Moravském krasu a je také místem mnoha archeologických a paleontologických nálezů. Již zhruba před 15.000 lety zde pobývala početná komunita lovců sobů a koní. Jeskyni tvoří ve dvou podlažích labyrint chodeb a dómů (zejména Dóm zkázy a Fochův dóm). Jednotlivé části byly propojeny v roce 1948.
Jeskyně Výpustek Labyrint chodeb a dómů této jeskyně byl vytvořen ponorovou činností Křtinského potoka. Jeskyně byla navštěvována již v 17. století, v 19. století ji zkoumal mimo jiné i starohrabě Hugo František Salm-Reifferscheidt. Počátkem 20. století byla poznamenána těžbou fosfátových hlín. V roce 1938 zřídila v jeskyni Československá armáda muniční sklad. Bylo odstřeleno množství skalních překážek a nejinak tomu bylo i za 2. světové války, kdy zde měla německá armáda továrnu na výrobu leteckých motorů. Později zde byl také protiatomový kryt. Pro veřejnost byla otevřena v roce 2008.
První písemná zmínka pochází z roku 1289, kdy byl majitelem Boček z Kunštátu. V roce 1645 získal Jevišovice Ludvík Raduit de Souches a v roce 1736 se majiteli panství stali Ugartové. Tento rod zde vládl 161 let, v roce 1898 panství koupil vídeňský bankéř Robert Biederman. V roce 1916 je pak získal průmyslník Vilém Offenheim a v roce 1932 se stal posledním majitelem hrabě Eduard Larisch – Mönnich.
Kateřinská jeskyně Jeskyně se nachází asi 300 metrů před spojením krasových kaňonů Suchý a Pustý žleb u Skalního mlýna a pro veřejnost byla otevřena v roce 1910. Jedná se o výtokovou jeskyni řeky Punkvy, která dříve odtékala z propasti Macocha dosud neznámými chodbami k jihozápadu a Kateřinskou jeskyní vytékala do Suchého žlebu. Jeskyni tvoří dva vzájemně spojené mohutné dómy s přilehlými chodbami. Hlavní dóm je s rozměry 95x44x20 metrů největší veřejnosti zpřístupněnou podzemní prostorou v Moravském krasu. V jeskynních hlínách byly vedle kostí čtvrtohorních zvířat nalezeny také pozůstatky lidí doby kamenné. Mezi nejkrásnější partie jeskyně patří barevně nasvícený útvar Čarodějnice a Bambusový lesík tvořený vzácnými, několik metrů vysokými hůlkovými stalagmity.
Klobouky u Brna
První zmínka pochází z roku 1092, kdy část osady získal darem klášter Ostrov u Davle, v roce 1190 bylo Kravsko věnováno klášteru louckému. V pol. 14. stol. je zde zmiňována tvrz, která však byla v pol. 15. stol. zbořena. V 1. pol. 18. stol. zde premonstráti vystavěli letní sídlo pro svého opata. Ve 2. pol. 18. stol. byl majetek kláštera na základě josefínských dekretů převeden na Náboženský fond. Kravsko odkoupil hrabě Jan Václav Ugarte a v letech 1789 – 1796 přestavěl rezidenci na barokní zámek. V roce 1901 jej získal italský rod Dentice di Frasso.
První písemná zmínka pochází z roku 1237, kdy byly Křtiny majetkem premonstrátského kláštera v Zábrdovicích. Ten založil Lev z Klobouk v roce 1209. Podle nepotvrzených zpráv měl snad o rok později založit ve Křtinách také ženský klášter, který měli v roce 1423 zbořit husité. V letech 1718 – 1750 zde byl na místě dvou původních kostelů, románského a gotického, vybudován podle návrhu Jana Blažeje Santiniho – Aichela chrám Panny Marie. V roce 1784 bylo panství zábrdovického kláštera zestátněno a chrám již nebyl dostavěn do konečné podoby.
Původní hrad založili páni z Kunštátu a první písemná zmínka o něm pochází z roku 1279. Tento rod vlastnil panství až do roku 1520, kdy jej koupil Vilém z Pernštejna a v roce 1529 Jan Černčický z Kácova. Po Černčických, kteří přestavěli hrad na renesanční zámek, byli od roku 1562 majiteli Kunštátu páni z Hardeka a od roku 1678 hrabata z Lamberka. Ti zámek přestavěli barokně. V letech 1793 – 1901 patřil zámek Honrichsům z Wolfswarffenu, kteří zde provedli klasicistní úpravy. Posledními majiteli byli do roku 1945 hrabata Coudenhove – Honrichsové.
První písemná zmínka o Kyjově pochází z roku 1126, kdy jej daroval kníže Václav klášteru Hradisko u Olomouce. Již v roce 1201 se Kyjov uvádí jako městečko. Benediktinský klášter se stal klášterem premonstrátským a tento řád Kyjov často zastavoval. V roce 1539 se majitelem stal zemský hejtman Jan Kuna z Kunštátu a v roce 1544 Jan Kropáč z Nevědomí. V roce 1548 se město z jeho krutého poddanství za 900 zlatých vykoupilo a král Ferdinand I. je přijal mezi města královská.
První písemná zmínka pochází z roku 1384, kdy ves patřila k panství hradu Týnec pánů z Holštejna. V roce 1394 panství od Holštejnů koupil markrabě Jošt a v roce 1496 získali Lanžhot Lichtenštejnové. Kostel Povýšení svatého Kříže pochází z roku 1550, v roce 1893 byl za přispění knížete Jana z Lichtenštejna důkladně přestavěn.
Pravděpodobně již v roce 1222 stála na místě dnešního zámku gotická vodní tvrz. Koncem 13. stol. se majiteli panství stali Lichtenštejnové. Tento rod se postupně stal díky úspěšným ekonomickým aktivitám, výhodným sňatkům a zejména díky skoupení mnoha pobělohorských konfiskátů nejbohatším na Moravě. V 16. stol. postavili Lichtenštejnové na místě středověké tvrze renesanční zámek, který byl koncem 17. stol. nahrazen zámkem barokním. Poslední přestavbu v duchu anglické gotiky provedl v letech 1846 – 1858 Alois II. z Lichtenštejna.
První písemná zmínka pochází z roku 1308, kdy Lysice patřily pánům z Kunštátu. Po vymření lysické větve tohoto rodu v roce 1451 se majitelem stala větev lestnická a posléze polenská. Po roce 1514 získal panství Vilém z Pernštejna, v roce 1528 pak Černčičtí z Kácova. V roce 1584 koupili Lysice Březničtí z Náchoda a přestavěli zdejší tvrz na renesanční zámek. V roce 1652 se stal majitelem Jan Arnošt de Montrochier, v roce 1678 ostřihomský arcibiskup Jiří Scelepsényi a v roce 1686 získali Lysice Serényiové. V letech 1740 - 1745 panství drželi Ditrichštejnové a po nich Piatiové. Posledními majiteli byli od roku 1811 Dubští z Třebomyslic.
Valy u Mikulčic jsou významným opevněným hradištěm z doby velkomoravské. Jádro tvořil hrad, chráněný rameny řeky Moravy. Do hradu se vstupovalo třemi branami, na nejvyšším místě stál zděný knížecí palác a bazilika. Dosud byly objeveny pozůstatky dvanácti kamenných kostelů a více než 2.500 hrobů s velkým množstvím nálezů převážně ze 7. - 10. stol. Akropole a opevněné předhradí se rozkládalo na ploše 10 ha, celé sídliště pak zabíralo plochu až 50 ha.
Na místě zaniklého přemyslovského hradiště zde byl v 1. pol. 13. stol. vybudován zeměpanský hrad. První zmínka o něm pochází z roku 1249, kdy jej moravský markrabě, budoucí český král Přemysl Otakar II. daroval Lichtenštejnům. Ti vlastnili Mikulov až do roku 1560, kdy jej koupil uherský šlechtic Ladislav Kereczenyi. V roce 1575 se majiteli stali Ditrichštejnové, kteří zámek několikrát přestavěli. Dělo se tak dílem kvůli vyššímu pohodlí panstva, ale také proto, že zámek v roce 1719 téměř do základů vyhořel. A totéž se opakovalo v roce 1945, když jej podpálila ustupující německá vojska.
První písemná zmínka pochází z roku 1341. Nejpozději od roku 1360 vlastnili Milotice páni z Ronova, v roce 1412 je získali páni z Moravan. V roce 1437 je zde poprvé připomínána vodní tvrz. V letech 1460 – 1479 byli majiteli páni z Kravař a poté vladykové z Ojnic. Koncem 15. stol. získali panství páni ze Zástřizl a v roce 1552 Žerotínové, kteří tvrz přestavěli na renesanční zámek. Dalšími majiteli byli v letech 1571 – 1586 Václav Haugvic z Biskupic a do roku 1597 Bernard Ludvík Tovar z Enczesfeldu. Poté se majitelé rychle střídali až panství v roce 1648 získali Serényiové. Posledními soukromými majiteli byli pak do roku 1945 Seilernové.
Lednicko – valtický areál - minaret Rozhlednu nechal postavit v letech 1797 – 1802 Alois I. z Lichtenštejna a je nejstarší na českém území. Leží v nadmořské výšce 175 m.n.m a je vysoká 59,5 m. Má tři vyhlídkové ochozy a k výstupu je potřeba zdolat 302 schody. V jednopatrové hranolové základně s arkádami je osm místností s orientální výzdobou, které sloužily jako muzeum lichtenštejnských exotických sbírek.
První písemná zmínka o Miroslavi pochází z roku 1222. Ve 13. a 14. stol. byli majiteli páni z Myslibořic. Zdejší tvrz je připomínána v roce 1387, kdy ji koupila hrabata z Hardeggu. Po několika dalších majitelích získali panství v roce 1497 Valečtí z Mírova, kteří přestavěli tvrz na goticko-renesanční zámek. V roce 1569 ho vyměnili s Hodickými z Hodic za panství Hostim. Hodickým byl po Bílé Hoře zkonfiskován majetek a miroslavský statek získala hrabata Březničtí z Náchoda. V roce 1661 koupili Miroslav páni z Kounic, od nich hrabata Morzinové a v letech 1692-1784 byla v majetku louckého kláštera. V roce 1824 prodal Náboženský fond zámek rodině Hopferů a v letech 1893-1945 jej vlastnila rodina Stummerů.
Moravský kras patří mezi nejvýznamnější krasové oblasti ve střední Evropě. Je zde známo více než 1 100 jeskyní. Jeho součástí je také propast Macocha, která je se svými 138 metry nejhlubší v Česku. Jako první do ní sestoupil v roce 1723 mnich minoritského kláštera Lazar Schopper. Severní část Moravského krasu je odvodňována říčkou Punkvou, střední část Jedovnickým a Křtinským potokem a jižní část řekou Říčkou. Veřejně přístupné jsou zde jeskyně Balcarka, Výpustek, Kateřinská, Punkevní a jeskyně Sloupsko - Šošůvské. Mezi nejvýznamnější nepřístupné jeskyně patří Amatérská, Císařská, Ochozská, Michálka a Rudické propadání.
Již v roce 1289 stál na místě dnešního zámku hrad pánů z Obřan. Krátce po vymření tohoto rodu v roce 1312 získali Krumlov páni z Lipé a v roce 1369 koupili panství páni z Kravař. Za husitských válek byl hrad obsazen hustity. Po vymření krumlovské větve pánů z Kravař v roce 1430 se majiteli stali opět páni z Lipé, kteří zde vládli až do pobělohorské konfiskace jejich majetku. V pol. 16. stol. byl hrad přestavěn na renesanční zámek. Od roku 1625 patřilo panství Lichtenštejnům a posledními majiteli zámku i velkostatku byli pak od roku 1908 Kinští.
První písemná zmínka pochází z roku 1381, kdy hrad patřil moravskému markraběti Joštovi. Na přelomu 14. a 15. stol. byl zastaven Vaňkovi z Boskovic, v roce 1419 Pročkovi z Habrovan a poté opět pánům Černohorským z Boskovic. V roce 1562 získal tento rod novohradské panství dědičně. V roce 1604 se majiteli stali Lichtenštejnové.
První písemná zmínka pochází z roku 1104. V roce 1197 získala ves od třebíčských benediktinů Heilwida ze Znojma, manželka markraběte Vladislava Jindřicha a v roce 1225 zde založila ženský cisterciácký klášter. V roce 1525 řeholnice klášter opustily a ten připadl královské komoře. V roce 1526 byl zastaven Janu Kunovi z Kunštátu a v roce 1549 Volfu Krajíři z Krajku. V roce 1577 se majiteli stali Althanové. V roce 1654 panství získali prostřednictvím sňatku Mollartové. Dalšími majiteli byli ještě např. od roku 1782 Jan Nepomuk rytíř Scharff a od roku 1885 Gompezové.
První písemná zmínka pochází z roku 1276, kdy ves získal od staroboleslavské kapituly klášter v Dolních Kounicích. V 15. stol. zpustla a nově byla osídlena poč. 16. stol. charvátským obyvatelstvem. Jako pobělohorskou konfiskaci získal Pasohlávky kardinál František z Ditrichštejna a natrvalo je připojil k vlasatickému statku.
První písemná zmínka pochází z 11. stol., kdy tato slovanská ves náležela staroboleslavské kapitule. Počátkem 13. stol. byla oblast kolonizována německým obyvatelstvem a nad Pavlovem byl založen hrad Děvičky. V roce 1334 ves přešla pod mikulovské panství a jako léno ji získal od krále Jana Lucemburského Hartneid II. z Lichtenštejna. Počátkem 16. stol. se zde díky náboženské toleranci lichtenštejnské vrchnosti usídlila početná skupina novokřtěnců – tzv. habánů, kteří byli pro své názory vyhnáni z Německa, Rakouska a Švýcarska. V roce 1575 panství získali Ditrichštejnové.
Hrad byl vybudován ve 13. stol., prvním známým majitelem byl Štěpán z Medlova, který se od roku 1258 psal s predikátem z Pernštejna. Koncem 16. stol. kdysi nejvýznamnější a nejbohatší rod v zemi musel začít rozprodávat statky, v roce 1596 bylo prodáno Pavlu Katharinovi z Katharu i rodové sídlo – hrad Pernštejn. V roce 1631 Vratislavem Eusebiem z Pernštejna rod vymřel po meči. Dalšími majiteli hradu byli ještě od roku 1623 Lichtenstein – Castelkornové, od roku 1710 Stockhammerové, od roku 1798 Schröffelové a v letech 1828 – 1945 Mitrovští z Nemyšle. Hrad nikdy nebyl dobyt.
Pohansko
Punkevní jeskyně Punkevní jeskyně jsou nejnavštěvovanější jeskyně v České rebublice. Nacházejí se dva kilometry od Skalního mlýna v Pustém žlebu. Byly objevovány v letech 1909-1933 výzkumnou skupinou pod vedením profesora Karla Absolona a jsou součástí Amatérské jeskyně, která je nejdelším jeskynním systémem v České republice. Délka dosud známých chodeb je více než 30 kilometrů. Návštěvníci nejprve projdou mohutnými dómy a chodbami s krápníkovou výzdobou na dno propasti Macocha. Po prohlídce Macochy následuje projížďka na motorových člunech po podzemní říčce Punkvě se zastávkou v Masarykově dómu, nejkrásnější prostoře Punkevních jeskyní.
První písemná zmínka o Rájci pochází z roku 1131, kdy byli majiteli olomoučtí biskupové. V roce 1464 koupili panství od pánů z Milčína Drnovští z Drnovic, rájeckou část pak vyženil v roce 1618 Jan Zdislav z Hejsenštejna. Tomu byl však po Bílé hoře zabaven majetek. V roce 1661 panství získali Roggendorfové a v roce 1763 Salmové, kteří zde vybudovali klasicistní zámek. První zmínka o Jestřebí pochází z roku 1371, kdy byli majiteli páni z Bořitova. Od roku 1597 bylo Jestřebí jako součást černohorského panství majetkem Lichtenštejnů, od roku 1711 pak Aueršperků. Dalšími majiteli byli od roku 1796 Schulugové, od roku 1830 Geislernové a v letech 1842 – 1848 Türkheimové. V roce 1960 se Rájec a Jestřebí spojily v dvojměstí.
Rajhrad
První písemná zmínka je datována rokem 1259 a zmiňuje bratry Bohuše a Hartmana z Rosic. V roce 1450 prodali Hechtové z Rosic panství těšínskému knížeti Přemkovi a ten v roce 1464 Hynkovi z Kukvic. V roce 1522 koupila rosické zboží Bohunka z Pernštejna a v roce 1562 Žerotínové, za kterých byl hrad přestavěn na renesanční zámek. V roce 1628 panství koupil Albrecht z Valdštejna, který je obratem prodal hraběti Janovi z Werdenberka. Dalšími majiteli byli od roku 1684 Hausperští z Fanalu, od roku 1791 hrabata Ugarte a od roku 1844 Sinové. Posledním majitelem pak byl baron Mořic Arnold Deforest – Bischofsheim.
Rozhledna Podvrší Již ve dvacátých letech dvacátého století stála nad obcí Veselice v nadmořské výšce 590 metrů, severozápadně od CHKO Moravský kras dřevěná rozhledna. V roce 1947 byla však stržena a na novou čekali turisté až do roku 2001. Současná betonová věž má výšku 49 metrů, vyhlídková plošina je ve výšce 32 metrů a nahoru vede 168 schodů.
Rudice Vznik nejstarší části Rudice – Dědiny je datován rokem 1247. Rudice byla založena jako hornická osada. V roce 1350 získali ves páni z Kunštátu a Lysic a v roce 1414 vladyka Jakub z Rudice a v 16. století zde vládli páni z Boskovic. V roce 1746 získali Rudice hrabata Salmové a jejich správa přinesla velký rozmach zdejších hutí. Větrný mlýn holandského typu postavili na výšině Tumperk v jihovýchodní části obce manželé Ševčíkovi v roce 1865. Od roku 1994 je ve „Větřáku“ instalována speleologická expozice.
Burianova rozhledna Rozhledna stojí nad lesoparkem s Jeskyní Blanických rytířů na kopci Milenka v Rudce u Kunštátu v nadmořské výšce 579 m. Nechal ji v roce 1931 vybudovat kunštátský občan, uzenář a bývalý starosta František Burian. Je vysoká 18 m, vyhlídková plošina se nachází ve výšce 15 m. Socha T.G.Masaryka Největší sochu v Evropě, vytvořenou z jednoho kusu skály, vytvořil v roce 1928 Stanislav Rolínek na zakázku kunštátského občana a bývalého starosty Františka Buriana. Skálu lámalo třicet dělníků a Rolínek pracoval podle padesátihaléřové poštovní známky, přilepené na lešení. Později měl alespoň fotografii. Socha byla vysoká 10,5 m a podstavec 3,5 m. Hlava měřila 1,65 m, rozpětí ramen dosahovalo 3,5 m a průměr klobouku v ruce pana prezidenta byl 85 cm. Váha sochy byla odhadnuta na 600 tun. Pomník musel být v roce 1941 po udání odstraněn a na místě se zachovaly jen obří boty. Jeskyně Blanických rytířů Tvůrcem tohoto díla je čalouník a sochař samouk Stanislav Rolínek z Bořitova. Do Rudky jej pozval v roce 1928 bývalý kunštátský starosta a uzenář František Burian. Prvním Rolínkovým dílem zde byla obří socha T.G.Masaryka, která však musela být za války odstraněna. Poté už se pustil v dělníky vyhloubené jeskyni v kopci Milenka do tvorby svého stěžejního díla - vojska blanických rytířů v čele se sv. Václavem. Vchod do jeskyně hlídá mohutný kamenný lev, kterého však Rolínek ve skutečnosti nikdy neviděl.
Skalní Mlýn se nachází v Moravském krasu v místě styku Suchého a Pustého žlebu a je vstupní branou pro návštěvu Punkevních jeskyní, Kateřinské jeskyně a jeskyně Macocha. Vodní mlýn na řece Punkvě, který dal samotě jméno, byl postaven v letech 1763 -1784. Dnes na jeho místě stojí hotel s restaurací. Poblíž se také nachází lovecká chata, kterou si nechala ve 2. polovině 19. století postavit ve švýcarském stylu knížecí rodina Salm - Reifferscheidtů.
První písemná zmínka pochází z roku 1237, kdy byl majitelem řád německých rytířů, který zde zřídil komendu. V roce 1411 získal Slavkov král Václav IV. a rychle se v zde střídali zástavní držitelé – Jindřich Plumlovský z Kravař (1420), Aleš Holický ze Šternberka (1421-1435) a od roku 1435 páni z Konice. Dalšími majiteli byli páni z Čisté Studně a od roku 1483 Jan Zelený z Šanova. V roce 1492 získal sňatkem panství hrabě Petr od sv. Jiří a z Pezinku a v roce 1511 Kounicové. Ti zde v několika etapách vybudovali současný barokní zámek. Posledními majiteli byla od roku 1919 hrabata Pálffyové.
Sloup První písemná zmínka pochází z roku 1373, kdy část vsi patřila hejtmanu Sulíkovi z Konice. Dalšími známými majiteli jsou až po roce 1446 Půta ze Sovince a Doubravice, dále Jakub ze Šarova, od roku 1491 Ludmila z Kunštátu a posléze Pernštejnové. Koncem 16. století získali Sloup páni z Drnovic a v roce 1675 Roggendorfové. V letech 1765 -1945 bylo panství v rukou hrabat Salm - Reifferscheidtů. Na katastru městysu se nalézá část Sloupsko - šošůvských jeskyní, které jsou největšími zpřístupněnými jeskyněmi v Česku. Jedná se o rozsáhlý komplex dómů, chodeb a podzemních propastí. Jeskyně jsou významným nalezištěm koster jeskynních medvědů, lvů, hyen a dalších živočichů. Osídlení jeskyně Kůlna neandrtálským člověkem je doloženo od doby před 120 000 lety.
Sloupsko- šošůvské jeskyně jsou největší zpřístupněné jeskyně v České republice. Tvoří je rozsáhlý komplex dómů, chodeb a podzemních propastí, které spojují dvě podzemní patra s výškovým rozdílem 60 metrů. Jeskyně je významným nalezištěm koster jeskynních medvědů, lvů, hyen a dalších živočichů. Prostora nazývaná Eliščina jeskyně má kromě bohaté krápníkové výzdoby také vynikající akustiku a je proto příležitostně využívána pro koncerty komorní hudby. Součástí prohlídkové trasy je i jeskyně Kůlna, ve které byly nalezeny části lebky neandrtálského člověka staré asi 45.000 let. Archeologický výzkum doložil osídlení a využívání jeskyně od předposlední doby ledové před 120 000 lety až do současnosti.
První písemná zmínka pochází z roku 1228, kdy se majitelem vsi stal ženský cisterciácký klášter v Oslavanech. Po zrušení kláštera v roce 1525 získali Slup Kunové z Kunštátu a v roce 1541 ves připojili k jaroslavickému panství. V letech 1549 – 1567 byli majiteli Krajířové z Krajku, poté Hanuš Fridrich hrabě z Hardeku, Scipion hrabě z Archu, páni z Tovaru a Berkové z Dubé. V roce 1609 panství koupili Althanové a vládli zde až do roku 1790, kdy se majitelem stal hrabě Antonín Josef Meraviglia – Crivelli. Dalšími majiteli byli ještě například Hompesch – Bollheimové.
Sokolnice
První písemná zmínka pochází z roku 1408, kdy ves patřila třebíčskému klášteru, který ji často zastavoval. V roce 1492 se majiteli stali páni z Boskovic a v roce 1507 Pernštejnové. V roce 1560 koupil Sokolnice Petr Sadovský ze Sloupna a vystavěl zde renesanční tvrz. Po několika dalších držitelích se v roce 1693 stala majiteli hrabata z Lamberka a v roce 1705 je vystřídali Ditrichštejnové, kteří tvrz přestavěli na barokní zámek. Od roku 1843 patřily Sokolnice Mitrovským z Mitrovic a Nemyšle. V roce 1948 byl zámek znárodněn a přeměněn v domov pro seniory.
Stará huť (Františčina huť) Hutnický komplex v západní části Křtinského údolí nedaleko Adamova nechal vybudovat počátkem 18. století kníže Jan Adam z Lichtenštejna. Vysoká pec byla vystavěna v roce 1732. V roce 1793 byla huť poničena požárem a následně přestavěna. Ve východní části komplexu byl v letech 1840-1850 vybudován knížecí hostinec a tzv. struskové lázně. Objekt se nazývá Švýcárna. Huť byla v roce 1877 uzavřena pro nerentabilitu a začala chátrat. V roce 1971 byla vyhlášena kulturní památkou a postupně opravena.
Strážnický hrad byl vybudován po roce 1260 na popud Přemysla Otakara II. k obraně zemských hranic. První písemná zmínka o něm je z roku 1302. Již v roce 1328 však Strážnici vlastnili páni z Kravař. V roce 1486 bylo panství zastaveno Janovi ze Žerotína, v roce 1501 je pak Žerotínové získali natrvalo. Po roce 1578 byl hrad renesančně přestavěn, přesto i poté několikrát odolal obléhání. V roce 1628 koupil strážnické panství císařský plukovník František Magnis. Po roce 1840 byla odstraněna fortifikace a zámek byl přestavěn klasicistně.
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1201. V roce 1338 daroval moravský markrabě Šatov městu Znojmu. V roce 1600 se stal majitelem Ladislav Berka z Dubé a v roce 1609 páni z Anhaltu. Turistickou atrakcí je zde malovaný sklípek a také pěchotní srub MJ-S 3. Stavba srubu začala 15. června 1938, zcela dokončen byl však až po 2. světové válce, kolaudace pak proběhla 11. listopadu 1948. Srub je vybaven upraveným tankovým kanónem ráže 85 mm.
První písemná zmínka o osadě pochází z roku 1235, kdy patřila biskupské kapitule v Olomouci. Osada byla poměrně bohatá díky množství cest, které tudy procházelo. Rozkvětu pomohlo i udělení městských práv – tržního, soudního a hrdelního. V roce 1430 zde bylo poraženo husitské vojsko. V roce 1449 Šlapanice vypálil Ješek z Boskovic a Svojanova, vydrancovány byly také Švédy za třicetileté války. V roce 1805 proběhla nedaleko bitva u Slavkova.
Hrad byl založen v pol. 13. stol. Přemyslem Otakarem II., první písemná zmínka pochází z roku 1277. Od roku 1350 byl sídlem moravských markrabat, v roce 1439 jej získalo na třináct let město Brno. V roce 1469 byl úspěšně obléhán Matyášem Korvínem. Od konce 15. stol. význam Špilberku upadal a byl často zastavován. V roce 1560 jej opět koupilo město Brno, tomu byl však za účast na stavovském povstání v roce 1620 zkonfiskován. Špilberk za třicetileté války dvakrát odolal švédskému obléhání. Hrad byl využíván také jako pevnostní vězení, od roku 1783 pak jako civilní věznice pro nejtěžší zločince.
První písemná zmínka pochází z roku 1131. Již v roce 1377 patřila část obce brněnským dominikánům, v roce 1666 pak dokoupili zbytek. Koncem 17. století zde vybudovali raně barokní zámek, který vlastnili až do zrušení kláštera v roce 1784. Poté jejich majetek spravoval Náboženský fond. V roce 1807 byl zámek prodán
a bydleli zde majitelé velkostatku. Ve 2. polovině 19. století byl rodinou Weisssových pseudobarokně upraven.
První písemná zmínka pochází z roku 1233, kdy byl nedaleko založen ženský cisterciácký klášter Porta coeli. Posléze byl Tišnov moravským markrabětem Přemyslem klášteru darován. Po zrušení kláštera v roce 1782 koupil v roce 1798 panství baron Vilém Mundy. V roce 1821 jej jeden z jeho synů prodal Bedřichovi z Wittinghofu. V roce 1861 pak panství koupila za 480 000 zlatých za účelem obnovení kláštera abatyše z kláštera Marienthal v Horní Lužici v Sasku.
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1220, kdy ji daroval Přemysl Otakar I. Konrádu z Hardeggu. Později se stal majitelem klášter cisterciaček v Oslavanech a rod Krajířů z Krajku. Ti zde vybudovali na přelomu 15. a 16. stol. gotickou tvrz. V roce 1564 panství získali Streinové ze Švarcenavy a vystavěli zde renesanční zámek. V roce 1628 se majitelem stal Jakub Berchtold. Dalším rodem na Uherčicích byli od roku 1692 Heisslerové z Heitersheimu. V roce 1731 získali panství von Hartigové a v roce 1764 Jan Jindřich hrabě von Nimptsch. Posledními majiteli byli v letech 1768 – 1946 Collaltové.
Valtický hrad nechali pravděpodobně vystavět ve 12. stol. pasovští biskupové. První písemná zmínka pochází z roku 1193, kdy byl hrad vyměněn s Wichardem ze Seefeldu. Tento rod v roce 1270 Albertem ze Seefeldu vymřel a panství se rozdělilo mezi jeho šest dcer. V letech 1387 – 1395 se podařilo panství sjednotit Lichtenštejnům, kterým pak patřil zámek až do roku 1945. Poté, co v roce 1560 Lichtenštejnové prodali mikulovské panství Kereczenyiům, přistoupili k přestavbě valtického zámku. Další velké přestavby pak byly prováděny v 17. stol. za panování Karla I. a Karla Eusebia z Lichtenštejnu.
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1308. Panství patřilo např. pánům z Kunštátu či Pernštejnům, v roce 1529 je získal Jan Černčický z Kácova. Původně zde stály dvě tvrze, dolní zanikla již v 15. stol., horní nechal počátkem 18. stol. přestavět Jiří Markvart z Věžník na menší barokní zámek. V roce 1719 zakoupili opatovické panství Salm – Neuburkové a zámek výrazně rozšířili. Přestavba byla dokončena v roce 1757. V roce 1797 panství vyženili Herberštejnové, zámek je v majetku města od roku 1924.
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1252, kdy byl majitelem Boček z Obřan. Ve 14. - 16. stol. patřily Pavlovice pánům z Lipé a pánům z Kravař. V roku 1512 byly Pavlovice přidruženy k hodonínskému panství. Od roku 1594 byli majiteli Salmové, od roku 1600 Štěpán Illyesházy a od roku 1609 Kateřina Pálffyová z Erdöru. V roce 1614 panství koupili Žampachové z Potštejna, v roce 1649 je vyženili Oppersdorfové a v roce 1692 je koupili Lichtenštejnové. V roce 1712 panství zdědila Marie Antonie Czoborová a v roce 1762 je koupil císař František Štěpán Lotrinský.
První písemná zmínka o hradu Veselí pochází z roku 1261, kdy byl majitelem panství Sudomír z Veselí z rodu Tvrdišovců. Ve 14. stol bylo panství majetkem Vartemberků a později Šternberků. Město je poprvé zmiňováno až v roce 1397. V roce 1447 se majiteli stali páni z Vojslavic a v roce 1526 Hynek Bilík z Kornic. Dalšími majiteli byli Tetourové a od roku 1589 páni z Bogdunčovic. Jako pobělohorskou konfiskaci panství v roce 1624 koupil Tomáš Bosnyák z Magyarbelu, poté např. páni z Rottalu nebo Mikuláš Pázmány z Panasu. V roce 1707 Veselí koupili Želečtí z Počenic a posledními majiteli byli od roku 1731 Chorinští z Ledské.
První písemná zmínka pochází z roku 1213, kdy byl správcem Štěpán z Medlova. Často zastavovaný zeměpanský hrad získali v roce 1531 do držení páni z Ludanic, již v roce 1536 jej však koupili Jan z Pernštejna a Jan z Lipé. Dalšími vlastníky byli od roku 1559 Černohorští z Boskovic a od roku 1573 páni z Lomnice. V roce 1609 koupili panství Tiefenbachové, v roce 1690 je zdědili Collaltové a v roce 1707 hrabata ze Sinzendorfu. V roce 1802 koupila Veveří velkoprůmyslnická rodina Mundyů a v roce 1830 švédský princ Vassa. Dalšími majiteli byli ještě Sinové, Hirsch – Gereuthové a Forestové. V roce 1925 bylo panství zestátněno.
Vracov První písemná zmínka pochází z roku 1201. Po roce 1264 se stal Vracov na několik desetiletí sídlem krajského soudu. Kolem roku 1310 byl přičleněn k bzeneckému panství, které bylo až do roku 1514 zeměpanským majetkem. V zástavě je drželi například Ctibor Vajda, páni z Borotína, páni z Kravař a páni z Kunštátu. V letech 1490–1514 je měli v zástavě Kropáčové z Nevědomí a poté je získal Michal Podmanický z Podmanína. V letech 1539-1545 byli majiteli Žerotínové a poté páni z Bedegu. V roce 1588 panství vyženil Kašpar Pruskovský z Pruskova. V roce 1806 je zdědili Ditrichsteinové a v roce 1823 panství koupil pro svou manželku Emilii hessenský kurfiřt Vilém II.
Vranov je poprvé připomínán v roce 1100. Jako lenní pánové ho později spravovali Lichtenburkové, do držení jej získali v roce 1499. V té době je zde již zmiňován gotický hrad. V 16.stol.se majitelé rychle střídali, v roce 1617 koupili panství Althannové, kteří mají největší podíl na přebudování středověké pevnosti v honosný barokní zámek. V 19. stol. patřil Vranov polskému rodu Mniszků a od roku 1876 Stadnickým.
První písemná zmínka pochází z roku 1141, kdy byl Vyškov zeměpanskou osadou. V roce 1248 byla tato osada povýšena na město a krátce nato se stala majetkem olomouckého biskupství. Za husitských válek a hned dvakrát i za války třicetileté bylo město zcela zpustošeno. Největšího rozkvětu pak dosáhlo koncem 17. stol. za panování biskupa Karla II. z Lichtenštejna – Kastelkornu. V roce 1753 pak téměř celé město včetně zámku opět vyhořelo.
Zakladatelem znojemského hradu byl před rokem 1037 kníže Břetislav I. V roce 1226 povýšil Přemysl Otakar I. Znojmo na královské město. Za husitských válek se Znojmo přiklonilo na stranu katolíků, v roce 1437 zde smrtí císaře Zikmunda vymřeli Lucemburkové. Po útrapách třicetileté války byl v roce 1709 zpustlý hrad dán v léno pánům z Deblína, kteří jeho část přestavěli na zámek. Z původního hradu zbyla jen románská rotunda sv. Kateřiny.
Ždánice První písemná zmínka o městečku pochází z roku 1286, o zeměpanském hradu na vrchu Palánek pak z roku 1349. Jako leníci zde vládli například vladykové ze Ždánic nebo páni z Fulštejna. V 15. století byl majitelem panství Jan Zelený ze Sanova, bratři Petr a Beneš ze Suchdola a čtyři roky také hrabě Petr ze Svatého Jiří a Pezinku. V roce 1538 hrad vyhořel a tehdejší majitelé páni ze Zástřizl místo něj vybudovali tvrz. Roku 1558 koupili Ždánice Sernberové z Boskovic a na Bučovicích a v roce 1566 Kounicové, kteří zde vystavěli renesanční zámek. Po pobělohorské konfiskaci kounicovského majetku se stali majiteli Lichtenštejnové.
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1237. V roce 1349 je připomínána tvrz, která patřila Archlebovi ze Židlochovic a Bohušovi ze Ždánic. V roce 1351 prodal olomoucký arcijáhen Vítek Židlochovice pánům z Fulštejna a ti o dva roky později moravskému markraběti Janu Jindřichovi. V roce 1407 se stal majitelem Vilém Zajíc z Valdeka a v roce 1420 Valdštejnové. V roce 1482 panství získali páni z Boskovic a v roce 1508 Pernštejnové. V letech 1552 – 1564 zde vládli páni ze Zástřizl, poté Žerotínové a od roku 1616 Valdštejnové. V roce 1697 panství koupili Sitzendorfové, v roce 1743 Ditrichštejnové a konečně v roce 1819 Habsburkové.
