První písemná zmínka pochází z roku 1259, kdy byly Benátky v majetku pánů z Dražic. Po roce 1385 získal panství Beneš z Choustníka, Petr z Vartenberka a Aleš Škopek z Dubé. V roce 1437 se stali majiteli páni z Kunvaldu a v roce 1512 páni z Donína. V roce 1599 Benátky získal císař Rudolf II. a v roce 1647 generál Jan z Werthu. Od roku 1694 byl majitelem panství hrabě Arnošt ze Schützenu. V letech 1720 – 1769 patřily Benátky pánům z Klenové a Janovic, poté Příchovským z Příchovic a od roku 1816 hrabatům Thun – Hohenstein.
První písemná zmínka o městě je z roku 1265, záhy však zpustlo a znovu bylo postaveno za panování Václava II. Byly vybudovány nové hradby a založen dominikánský klášter. V roce 1303 byl Berounu udělen majestát a město se nadále spravovalo podle práva Starého Města pražského. V roce 1421 město dobyli husité, upálili odpůrce kalicha a zbořili klášter. Největší rozkvět pak přišel za vlády Vladislava Jagellonského.
Brandýs nad LabemPrvní písemná zmínka pochází z roku 1304, kdy panství patřilo pánům z Michalovic. Ti zde také před rokem 1309 vystavěli gotický hrad, který v roce 1317 odolal obléhání vojsk Jana Lucemburského. V letech 1468 – 1493 držel Brandýs Jan Tovačovský z Cimburka a poté Krajířové z Krajku. V roce 1547 byl Krajířům zkonfiskován majetek a panství připadlo královské komoře. V roce 1860 panství koupil arcikníže Leopold z Toskány a tento rod pak vlastnil zámek do roku 1915. V roce 1960 byl Brandýs sloučen se Starou Boleslaví.
Původně gotická tvrz byla vybudována v 1. pol. 13. stol. rodem Buziců. V 15. stol. vlastnil Březnici nejvyšší mincmistr Petr Zmrzlík ze Svojšína, po něm od roku 1506 Malovcové. K proměně tvrze v renesanční zámek dochází po roce 1548 za Jiříka z Lokšan. Od roku 1623 patří panství Jeníškům z Újezda, po jejich vymření od roku 1728 Krakovským z Kolowrat. Posledními majiteli byli Pálffyové z Erdödu.
Královské město bylo založeno v roce 1264 Přemyslem Otakarem II., již z roku 1130 však pochází románský kostelík sv. Michala, který je nyní součástí chrámu sv. Petra a Pavla. Za husitského povstání zůstalo město věrné králi Zikmundovi, v roce 1421 však bylo dobyto a přešlo na stranu husitů. Několikrát v historii postihl Čáslav ničivý požár – v roce 1452 shořela polovina města a v roce 1522 pak lehlo popelem skoro celé. Silně jej také poznamenaly švédské vpády v letech 1639 a 1643 za třicetileté války.
První písemná zmínka pochází z roku 1290, krátce poté byla pravděpodobně vybudována zdejší tvrz. Původně královské zboží získal v roce 1368 staroměstský měšťan František Rokycanský, zakladatel rodu pánů z Okoře. Kolem roku 1400 se majiteli stali rytíři z Cách a po roce 1420 Beneš z Vartemberka. Dalšími majiteli byli od roku 1443 páni z Klinštejna, od roku 1456 páni z Michalovic, v letech 1468 – 1483 páni z Cimburka a poté Krajířové z Krajku. Těm bylo panství v roce 1547 zkonfiskováno. Tvrz pak měnila majitele již jen jako stavba bez hospodářského zázemí, od roku 1778 zde byl hostinec.
Osadu založil pravděpodobně v pol. 12. stol. pražský biskup Jan I. Kolem roku 1268 povýšil další pražský biskup Jan III. z Dražic trhovou osadu na město. To bylo v roce 1289 vypáleno Ondřejem z Říčan, brzy však bylo obnoveno a byla zde vybudována tvrz. V roce 1418 získal Brod v zástavu Jan Sekretář z Kostelce nad Černými lesy. V roce 1420 se jej zmocnil císař Zikmund a v roce 1421 město dobyli Pražané. Po husitských válkách byla Českému Brodu potvrzena jeho práva a v roce 1437 jej císař Zikmund povýšil na svobodné královské město.
Hrad byl založen v roce 1241 Zdeslavem ze Sternberga z rodu Divišovců. V roce 1467 byl dobyt vojsky Jiřího z Poděbrad. V následujících letech byl poškozený hrad opraven a rozšířen např. o jižní válcovou věž a tzv. hladomornu. V polovině 18. stol byl postaven dolní zámek. V roce 1841 se hrad dostal do vlastnictví Sternbergů z rodové linie Konopišťských a v jejich majetku je i dnes.
První písemná zmínka pochází z 6.dubna 1253, kdy král Václav I. daroval Dobřichovice Rytířskému řádu Křižovníků s červenou hvězdou. To však již stál na území dnešního Karlíku hrádek s románskou rotundou a při brodu přes řeku Berounku tvrz. V roce 1420 zastavil král Zikmund Dobřichovice rytíři Zikmundu Bolechovcovi z Pušperka. Po několika dalších zástavních majitelích vykoupil Dobřichovice v roce 1498 velmistr Matěj ze Střebska od Heřmana z Říčan a Jana Šrámka. Za velmistra Zbyňka Berky z Dubé byla v 16. stol. tvrz přestavěna na renesanční zámek.
DobříšPrvní písemná zmínka o Dobříši pochází z roku 1252, původní dřevěná tvrz byla kolem roku 1340 přestavěna na kamenný hrad. Po dobytí husitskými vojsky byl v roce 1422 svěřen do zástavy Kolovratům. Od roku 1569 je dobříšské zboží opět královské, v roce 1589 získává zpět městská práva. V roce 1630 zboží kupuje Bruno Mannsfeld a zámek je barokně přebudován. Od roku 1775 je majetkem rodu Colloredo-Mannsfeldů.
První písemná zmínka pochází z roku 1318. V roce 1385 byl majitelem Jan z Michalovic, po něm Aleš Škopek z Dubé a od roku 1404 Kuneš Kozojedský z Kozojed. Od roku 1446 patřil Dolní Bousov ke kosteckému panství Zajíců z Hazmburka, od roku 1497 pak Šelmberkům. V roce 1524 koupili panství páni z Bibrštejna. V roce 1556 jej vyženil Kryštof z Lobkovic a v roce 1632 jej koupil Albrecht z Valdštejna. Dva roky na to byl však zavražděn a panství získali Černínové z Chudenic. V roce 1738 se majiteli stali Netoličtí.
Prvními známými majiteli byli bratři Neostup a Gebhart, od roku 1233 psáni z Hořovic. Městem se Hořovice staly v roce 1322. Původní tvrz byla přestavěna koncem 15. stol. na gotický hrad, později na tzv. starý zámek. V roce 1639 byl vypálen Švédy a pak barokně opraven. Počátkem 18.stol byl postaven nový zámek. Kromě Václava IV. se mezi vlastníky vystřídali např. Žerotínové, páni z Říčan, Martinicové, Vrbnové, Hanauové a Schaumburgové
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1205 a pravděpodobně se jednalo o zeměpanský majetek. Později Hrusice patřily k panství hradů Stará Dubá, Čejchanův hrádek, Ježov, Zlenice a Komorní Hrádek u Chocerad. Stávala zde také tvrz, která však byla již v roce 1525 uváděna jako pustá. 17. prosince 1887 se v Hrusicích narodil autor kocoura Mikeše malíř a spisovatel Josef Lada.
První písemná zmínka pochází z roku 1045. Již staří Keltové zde rýžovali zlato, ve 13. stol. pak začalo masivní dolování, které zažilo největší rozkvět za vlády Lucemburků. Kolem dolů vznikla postupně osada, která byla v roce 1348 povýšena Karlem IV. na královské horní město. V roce 1422 nechal Jan Žižka doly zatopit, obnovená těžba však s většími či menšími úspěchy pokračovala až do roku 1968. V horní části náměstí se nachází radnice z roku 1724 a ve spodní budova bývalé mincovny a sídla horního úřadu z roku 1356, kterou v roce 1590 zakoupil alchymista Edward Kelly.
Zámek si nechal v letech 1806 – 1824 postavit jako své reprezentační sídlo tehdejší nejvyšší purkrabí Království českého Jan Rudolf Chotek. V pravém křídle zámku je umístěna nedokončená kaple a zámecké divadlo, dokončené až v polovině 19. stol. V levém křídle je Chotkovská knihovna s více než 40.000 svazky. V roce 1911 zdejší větev rodu vymřela a velkostatek se zámkem zdědil Quido Thun Hohenstein. Ten přišel o svůj zadlužený majetek za 2. světové války.
Hrad založil v roce 1348 český král a římský císař Karel IV. Patrně nejvýznamnější částí hradu je Kaple sv. Kříže s bohatou výzdobou a 129 deskovými obrazy Mistra Theodorika z roku 1365. Do roku 1619 byly na Karlštejně ukryty korunovační klenoty. V 16. stol. byl hrad renesančně upraven, po třicetileté válce však chátral. S jeho rekonstrukcí se začalo v roce 1886 a byla mu vrácena původní gotická podoba.
První písemná zmínka pochází z roku 1318, kdy je uváděn Vrchota z Kladna. Páni z Kladna byli majiteli až do roku 1543, kdy panství zdědili Žďárští ze Žďáru. V roce 1670 tento rod smrtí Františka Adama vymřel po meči a Kladno připadlo jeho sestře Marii Maxmiliáně Evě. V roce 1701 pak zadlužené panství koupila Anna Marie Františka, kněžna Sasko – Lauenburská, Engerská a Westfálská, velkovévodkyně Toskánská, paní na Buštěhradě, Zákupech a Ploskovicích. Posledním majitelem pak byl od roku 1705 břevnovsko – broumovský konvent benediktinů.
Hrad vybudoval kolem poloviny 14. stol. Hynek Berka z Dubé. V 15. stol. měl hrad několik různých majitelů - např. Jana Řitku z Bezdědic nebo Aleše Škopka z Dubé, v 16. stol. pak Klinštejny, Beřkovské ze Šebířova, Kuplíře, Hrzány z Harasova a opět Berky. Již za vlády pánů ze Šebířova byla ve vsi vybudována nová tvrz a hrad začal chátrat. Panství bylo jako pobělohorský konfiskát prodáno Valdštejnům, po Albrechtově smrti bylo opět v královském držení. V roce 1896 zříceninu koupil a opravil rod Špačků.
První písemná zmínka pochází z roku 1261, zakladatelem byl patrně Přemysl Otakar II. V roce 1421 se město vzdalo husitům a slíbilo věrnost kalichu. V roce 1436 však táborský hejtman a kněz Bedřich ze Strážnice uznal Zikmunda za českého krále a ten mu Kolín dědičně daroval. V roce 1458 se pak stal soukromým majetkem krále Jiřího z Poděbrad. V letech 1501 – 1506 držel město v zástavě Mikuláš Trčka z Lípy a v letech 1556 – 1591 Žerotínové, kteří také přestavěli kolínský hrad na zámek.
Hrad založil pravděpodobně kolem roku 1294 Tobiáš z Benešova, v roce 1327 panství zdědili Šternberkové. V roce 1603 koupili Konopiště Hodějovští z Hodějova a v roce 1623 jako pobělohorskou konfiskaci Albrecht z Valdštejna. Ještě téhož roku se majiteli stali Michnové z Vacínova, v roce 1673 hrabata ze Sinzendorfu a v roce 1701 Přehořovští z Kvasejovic. V roce 1716 panství koupili páni z Vrtby a zámek barokně přestavěli. Od roku 1830 byli majiteli Lobkovicové, v roce 1887 koupil zámek arcivévoda František Ferdinand d´Este. V roce 1919 bylo Konopiště zestátněno.
Základ dnešního hradu nechal pravděpodobně postavit kolem pol. 14. stol. Beneš z Vartemberka a jeho rod vlastnil Kost až do roku 1405, kdy ji zdědil Jan z Kunštátu a Poděbrad. V letech 1414 – 1497 byli majiteli Zajícové z Hazmburka a poté Šelmberkové. V roce 1524 koupili panství páni z Bibrštejna. V roce 1556 Kost vyženil Kryštof z Lobkovic a v roce 1632 ji koupil Albrecht z Valdštejna. Dva roky nato byl však zavražděn a hrad získali Černínové z Chudenic. V roce 1738 se majiteli stali Netoličtí a v roce 1872 rod dal Borgo. Tomuto rodu byl také hrad v roce 1993 po komunistickém uchvácení vrácen.
Nejstaršími známými majiteli vsi byli Boršové z Oseka, v roce 1270 ji získal Přemysl Otakar II. Před rokem 1317 zde byla vystavěna tvrz. Od poloviny 14. stol. byl Kostelec věnným majetkem českých královen. Koncem 14. stol. byla ves zastavena Škopkům z Dubé, v roce 1450 ji dobyl Zdeněk Konopišťský ze Šternberka. V roce 1486 byl Kostelec povýšen na město. Dále zde vládli Zubové z Landštejna, Šlechtové ze Všehrd, Vančurové z Řehnic a Košinové z Košin a na Kostelci. V roce 1586 bylo město připojeno k panství brandýskému. Podle tradice se v Kostelci v roce 1830 zásluhou služky Anny Chadimové a učitele Josefa Nerudy zrodila čeká polka.
Hrad si vystavěl v letech 1381 – 1383 křivoklátský purkrabí Jíra z Roztok. V roce 1410 koupil krakovecké panství Jindřich Lefl z Lažan a v roce 1437 Jan Bleh z Těšnice. Dalšími majiteli byli v letech 1445 - 1548 Kolovratové a po nich Lobkovicové. V roce 1565 koupil panství Jan Újezdecký z Červeného Újezda a v roce 1570 prodal samotný hrad Kryštofu Jindřichovi Krakovskému na Všesulově. Dalšími majiteli pak byli Vchynští, Šternberkové, páni z Dobrše a od roku 1660 Helversenové z Helversheimu. V roce 1715 panství koupili Hildprandtové a v roce 1847 Croy - Düllmenové.
První písemná zmínka o vsi Kralupy pochází z roku 1253, kdy ji král Václav I. daroval špitálu sv. Františka v Praze, pozdějšímu řádu Křižovníků s červenou hvězdou. Řád zde vystavěl mlýn a vodní tvrz.V roce 1407 tvrz se vsí koupil Jan z Weilburka, za husitských bouří v roce 1421 se majetku zmocnili Pražané, od roku 1429 jej pak užíval Jan z Kačice. Po skončení husitských válek Kralupy opět získali křížovníci. V roce 1619 se stal majitelem Vilém starší Popel z Lobkowicz. Tomu byl však záhy majetek zkonfiskován a Kralupy pak patřily až do zrušení poddanství v roce 1848 opět řádu.
Počátky královského hradu sahají do 12. stol., jeho zakladatelem byl Přemysl Otakar I. V letech 1307 – 1319 měl Křivoklát v zástavě Vilém Zajíc z Valdeka a v letech 1331 – 1333 Oldřich Pluh z Rabštejna. V roce 1422 získal hrad dědičně Aleš Holický ze Šternberka, v roce 1454 byl však vyplacen králem Ladislavem Pohrobkem. V roce 1658 bylo panství zastaveno Schwarzenberkům. V letech 1685 – 1733 byli majiteli Valdštejnové , poté Fürstenberkové. V roce 1826 byl hrad zničen požárem. Od roku 1929 spravoval křivoklátské panství československý stát.
Původně hornická osada vznikla ve 13. stol. za vlády Václava II. V roce 1289 se poprvé objevil název Mons Kuthna. V roce 1300 vydal Václav II. nový horní zákon a v Kutné Hoře se začaly razit Pražské groše. V roce 1318 byla Kutná Hora povýšena na město. Od 80 - tých let 14. stol. výnos dolů klesal, za husitských válek bylo navíc město dvakrát vypáleno. V roce 1471 zde byl zvolen českým králem Vladislav II. Jagellonský a těžba stříbra se díky novým technologiím opět zvýšila. Po roce 1530 ovšem produkce opět začala klesat a v roce 1727 byla mincovna uzavřena.
První písemná zmínka pochází z roku 1392, kdy byl majitelem vladyka Hašek. Po pánech z Kladna a Janu Hromadovi z Boršic se v roce 1528 stal majitelem Jindřich Zejdlic z Šenfeldu. V roce 1581 panství koupil pro dočasně insolventní královskou korunu Jiří Bořita z Martinic a na Smečně, v roce 1589 pak již císař Rudolf II. V roce 1685 získali Lány do zástavy Schwarzenberkové a v roce 1713 je koupili Valdštejnové. Posledními majiteli se stali v roce 1731 prostřednictvím sňatku Fürstenberkové.
První písemná zmínka pochází z roku 1311, kdy na místní tvrzi seděli vladykové z Liběchova. V roce 1403 koupil panství Jan Prudota z Veitmile a v roce 1410 Jindřich Škopek z Dubé. V roce 1440 jsou opět připomínáni páni z Liběchova. Dalšími majiteli byli Beřkovští ze Šebířova a od roku 1547 Belvicové z Nostic. V roce 1629 vyženili Liběchov Malovcové z Chýnova. V roce 1557 se majiteli panství stal hrabě Villany, v roce 1664 František ze Scheidleru a v roce 1709 Pachtové z Rájova. V roce 1801 Liběchov koupili Veithové. Od roku 1872 zámek patřil Collatům, poté Bisterfeld-Weisenfeldům a konečně Františku Homolkovi.
První zmínka o obci pochází z roku 1223. Po několika méně významných vladycích a zemanech se v roce 1376 stali majiteli vsi s tvrzí páni z Nadslavě, později psáni Loučeňští z Kopidlna. Od roku 1510 patřila Loučeň Křineckým z Ronova. V roce 1612 se majiteli stali páni z Dubé a Lipého, jejich statky pak koupil jako pobělohorskou konfiskaci v roce 1622 Adam hrabě z Valdštejna. V letech 1704 – 1713 byl vystavěn barokní zámek. V roce 1752 panství získali Fürstenberkové a v roce 1809 je vyženili Thurn – Taxisové.
Lysá nad Labem
Kamenný hrad Mělník byl postaven koncem 10. stol., z podhradí pak vzniklo ve 13. stol. město. První písemná zmínka o něm je z roku 1274. Od doby vlády Karla IV. byl Mělník věnným městem českých královen. V roce 1542 byl hrad přestavěn v renesanční zámek, během třicetileté války pak velmi zpustl. Zámek koupili od císaře Leopolda I. Černínové, od roku 1753 je ve vlastnictví rodu Lobkowiczů.
Dnešní město stojí v místech, kde pravděpodobně Boleslav II. založil v pol. 10. stol. slovanské hradiště, první písemná zmínka o hradě pak pochází z roku 1130. V roce 1318 koupili pustý hrad Michalovicové, kterým již patřilo okolní území. Po vymření tohoto rodu v roce 1468 vyženil jejich panství Jan Tovačovský z Cimburka a v roce 1502 je zdědili Krajířové z Krajku. V roce 1588 se majiteli stali Lobkovicové. V roce 1595 se město vykoupilo z poddanství a v roce 1600 bylo přijato mezi města královská.
Nejstarší písemná zmínka o městě pochází z roku 1279, historie města je však spjata s cisterciáckým klášterem, založeným v nedaleké vsi Hradiště již kolem roku 1145. V roce 1420 byl klášter vypálen orebity. V držení města se pak vystřídali husitský hejtman Jan Čapek ze Sán, Mikuláš Berka z Dubé, Staré Město Pražské či rod Vartemberků. Koncem 16. stol. získali panství Budovcové z Budova a Václav Budovec zde v letech 1602 – 1606 vystavěl renesanční zámek. Jako pobělohorskou konfiskaci získal Hradiště Albrecht z Valdštejna a Valdštejnové je drželi až do roku 1945.
V polovině 14. stol. je Mníšek uváděn jako neopevněná trhová ves s královským hrádkem. Koncem 15. stol. patří Mitrovicům, kteří zde vládnou až do konce třicetileté války, kdy byl Mníšek vypleněn švédskými vojsky. V roce 1655 jej kupuje Servác Engel z Engelsflussu, který obnovil město a přestavěl zámek. Dalšími majiteli pak byli Unwerthové, Pachtové z Rájova, Schirndingové a konečně Kastové.
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1306, pravděpodobně již od 12. stol. však stála nad rybníkem Blížkou tvrz. Ta byla za husitských válek vypálena. V 15. stol. se v držení vystřídali Berkové z Dubé, Jan Smiřický či Jan z Michalovic, v 16. stol. Jan Špetl z Janovic a opět Berkové z Dubé. Jako pobělohorskou konfiskaci získal panství Albrecht z Valdštejna, po jeho smrti v roce 1634 Robert Geraldin a v roce 1654 sňatkem rod Věžníků. Věžníkové zde vládli až do roku 1765. Mezi dalšími majiteli byla např. hrabata z Clary a Aldringenu nebo Jakub Veith.
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1352. Ve vlastnictví se střídala královská komora s pražskou kapitulou, která zde dala vystavět tvrz. V roce 1469 se stal nakrátko majitelem rádce Jiřího z Poděbrad Řehoř z Heimburka. V roce 1544 koupil ves s tvrzí a poplužním dvorem Florián Gryspek z Gryspachu a v roce 1553 začal stavět zámek. Ten do dnešní podoby dostavěl až v roce 1613 jeho syn Blažej. V roce 1623 panství koupila Polyxena z Pernštejna a Lobkovicz a Lobkoviczům patří zámek i dnes.
První písemná zmínka pochází z roku 1227, kdy ves patřila kapitule sv. Václava na Pražském hradě a klášteru sv. Jiří. Ve 2. polovině 14. století se majitelem stalo pražské arcibiskupství a po roce 1409 Mikuláš Chudý z Újezdu, zakladatel rodu Lobkowiczů. Od roku 1489 se zde rychle vystřídalo několik majitelů, aby neratovické zboží v roce 1496 získali Sekerkové ze Sedčic. Ti sídlili na lobkovické tvrzi, která je v roce 1610 poprvé zmiňována jako zámek. V roce 1615 koupil panství Václav Majský ze Sobíšku a o rok později opět Lobkowiczové. V roce 1829 se stal majitelem pražský advokát Jan Měchura. V roce 1852 zdědila panství se zámkem Lobkovice jeho dcera Terezie, manželka Františka Palackého.
Hrad založil pravděpodobně král Přemysl Otakar II., první zmínka pochází z roku 1265. V roce 1307 se jej zmocnil Vilém z Valdeka, později hrad měli v zástavě např. páni z Janovic, saský vévoda Rudolf, korutanský vévoda Jan Jindřich, Konrád ze Zlosiny u Kralup nebo Jan Kunat Nižburský. V roce 1425 byl hrad dobyt husity a poté jej drželi Smiřičtí. V roce 1510 získali Nižbor do zástavy na dvě generace páni z Losu, kteří zde zřídili hutní výrobu. V roce 1601 se stali dědičnými drželi páni ze Šanova. Mezi dalšími majiteli byli od roku 1679 ještě Schwarzenberkové, od roku 1685 Valdštejnové a v roce 1731 panství zdědili Fürstenberkové.
Město založil kolem roku 1275 Přemysl Otakar II., budováno pak bylo za Václava II. a hradby byly dostavovány i za Jana Lucemburského. Husitské války královské město mnoho nepoznamenaly, rozkvět však ukončila třicetiletá válka, kdy byl Nymburk vypálen. Zlom pak nastal až v roce 1870 po zavedení železnice. Dominantou města je gotický cihlový kostel sv. Jiljí a cihlové hradby s hranolovými baštami.
První písemná zmínka pochází z roku 1352, kdy byla ves majetkem kapituly při kostele sv. Víta na Pražském hradě. Na počátku husitských válek ji získalo Staré Město Pražské, kterému byl ovšem v roce 1547 zkonfiskován veškerý majetek. Záhy Odolenu Vodu koupili Sekerkové ze Sedčic a v letech 1556 – 1563 zde vybudovali renesanční tvrz. V roce 1622 bylo panství opět zkonfiskováno a prodáno Polyxeně z Lobkovic, v roce 1671 je pak směnou získala jezuitská kolej při kostele sv. Klimenta na Starém Městě Pražském. V roce 1828 statek koupili páni z Riese a posledním majitelem byl od roku 1911 Ferdinand Bloch – Bauer.
První písemná zmínka o osadě Okoř je z roku 1227. V roce 1359 se na hrad Okoř přestěhoval bývalý konšel Starého města pražského, František Rokycanský, již jeho syn však hrad prodal. V roce 1421 obsadili Okoř Pražané a dali ho do užívání Václavu Cardovi z Petrovic. Od roku 1472 vlastnili hrad páni z Donína a od roku 1518 Martinicové. Jaroslav Bořita z Martinic jej v roce 1649 odkázal semináři jezuitů u sv. Václava. Po zrušení řádu v roce 1773 hrad zpustl.
První písemná zmínka o sídle Poděbrady pochází z roku 1223, kdy toto patřilo pánům z Poděbrad. V roce 1262 je získal jako odúmrť král Přemysl Otakar II. a v následujících letech zde vybudoval kamenný vodní hrad. V letech 1345 – 1495 bylo panství v rukou pánů z Kunštátu a byla to doba jeho největšího rozkvětu. Člen tohoto rodu, Jiří z Poděbrad, se stal v roce 1458 českým králem a v roce 1472 povýšil Poděbrady na město. V roce 1681 lehla větší část města popelem. Zámek nechala do dnešní podoby přestavět v letech 1752 – 1757 císařovna Marie Terezie.
První písemná zmínka pochází z roku 1270, kdy byli majiteli páni z Průhonic. Po nich vlastnili panství do 90. let 14. stol. Kavkové z Říčan a po nich pražští měšťané. V roce 1404 koupili Průhonice Dubečtí z Dubče a tvrz přestavěli na hrad. V roce 1508 panství zdědili po vymření Dubečských Zápští ze Záp a vybudovali zde renesanční zámek. V roce 1616 Průhonice koupil Ondřej Hannewald z Eckersdorfu. Poté se jako majitelé ještě rychle vystřídali Valdštejnové, Binagové, Borovanští z Borovan, Tovaryšstvo Ježíšovo, Rummerskirchenové, Trautmannsdorffové, Desfoursové, Piccolominiové a Dohalští z Dohalic. V roce 1802 koupil statek hrabě Jan Nostic-Rhieneck a nechal zámek klasicistně upravit. Posledním majitelem byl od roku 1885 hrabě Arnošt Emanuel Silva-Taroucca, který nechal zámek upravit novorenesančně.
Nejstarším známým vlastníkem statku Příbrami byl na počátku 13. stol. velmož Hroznata, který však věnoval veškerý majetek premonstrátskému klášteru v Teplé. V roce 1216 Příbram koupil pražský biskup. Za arcibiskupa Arnošta z Pardubic zde byl postaven kamenný hrádek a město se rozvíjelo. Během husitských válek se Příbram stala majetkem krále, který ji však dával často do zástavy. Se střídavými úspěchy se zde těžilo stříbro a železo, v roce 1579 se Příbram stala královským horním městem.
První písemná zmínka pochází z roku 1252, v roce 1286 byl Rakovník Václavem II. povýšen na město a v roce 1588 Rudolfem II. na královské město. Tím se Rakovník zbavil závislého postavení na hradě Křivoklátu. Začalo se dařit zejména chmelařství a výrobě piva a město vzkvétalo. Zlom přišel s třicetiletou válkou, kdy byl Rakovník několikrát vypleněn a koncem 17. stol. se téměř vylidnil.
Rozhledna byla postavena na vrchu Březák u Lbosína v letech 2013 - 2014 v nadmořské výšce 532 m. Je tvořena ocelovodřevěnou konstrukcí tvarově připomínající špulku na nitě. Na vyhlídku rozhledny ve výšce 30 m lze vystoupat po 150 schodech. Pod rozhlednou se rozprostírá kamenná mapa mikroregionu. Na výstavbě se podílelo, jak dokládá Venkovní kronika, 21 obcí mikroregionu CHOPOS a mnoho dalších partnerů. Pro veřejnost byla slavnostně otevřena 26. 4. 2014, přesně rok od položení základního kamene. Symbolickou stuhu přestřihlo 250 lidí.
Rožďalovice
První písemná zmínka pochází z roku 1223, kdy ves patřila Soběhrdovi z Rožďalovic. Rozdělené rožďalovické zboží bylo opět sjednoceno koncem 15. století zásluhou rodu Křineckých z Ronova, kteří zde později vystavěli zámek. V roce 1622 získal město jako pobělohorský konfiskát Albrecht z Valdštejna a v následujícím roce je postoupil nejvyššímu purkrabímu Adamovi z Valdštejna. V roce 1760 prodala ovdovělá hraběnka Alžběta z Valdštejna panství Aloisii hraběnce Clam-Gallasové, roku 1793 je koupil Karel z Möveru a v roce 1802 Karel svobodný pán Wimmer. V letech 1815-1930 byli majiteli Lobkowiczové, poté koupil velkostatek se zámkem Rolnický akciový cukrovar v Rožďalovicích.
Blatný hrad v Rožmitále byl založen rodem Buziců, kteří později přijali predikát „z Rožmitálu“. Sezima z Rožmitálu věnoval v roce 1347 pražskému arcibiskupství polovinu hradu, kterou pak během husitských válek získal král Zikmund a v roce 1436 ji zastavil Zmrzlíkům ze Svojšína. Opět spojené panství pak v roce 1550 získali od Lvů z Rožmitálu Gryspekové z Gryspachu, za kterých byl přistavěn renesanční palác. Po pobělohorské konfiskaci získalo panství pražské arcibiskupství.
V roce 1032 zde kníže Oldřich s poustevníkem Prokopem založili klášter, zaměřený na slovanskou liturgii. Ta však byla v roce 1097 zakázána a klášter převzali benediktini z Břevnova. Husitské války přerušily přestavbu kláštera, z této doby se dochovalo torzo gotického kostela. V 17. stol. došlo k barokní přestavbě, klášter byl zrušen v roce 1785. V sousedství kláštera vzniklo ve 13. stol. městečko.
Sedlčany První písemná zmínka o městě pochází z roku 1294. Ve 14. století získali Sedlčany Rožmberkové, v jejich poddanství město prosperovalo a dostalo do znaku rožmberskou růži. V roce 1580 Sedlčany získal Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan, od 17. století drželi panství Lobkowiczové. V roce 1766 se v Třebnicích u Sedlčan narodil pozdější polní maršál rakouské armády Josef Václav hrabě Radecký z Radče.
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1444, kdy ji spolu s dalším majetkem včetně hradu Zlenice získali Kostkové z Postupic. Hrad Zlenice zde stál pravděpodobně již v roce 1313. Krátce po koupi Zdeňkem Kostkou z Postupic byl však Zdeňkem Konopišťským ze Šternberka pobořen a již nebyl obnoven. V roce 1525 koupil bývalé zlenické panství Jaroslav ze Šternberka a v roce 1576 se majiteli stali Valdštejnové. Od roku 1733 pak Senohraby patřily Khewenhüllerům.
Předchůdce města Slaného, osada Slaný Vrch, byla založena možná již v roce 750 služebníkem knížete Nezamysla Holotem. V roce 1136 byl postaven kostel sv. Gotharda a první písemná zmínka o Slaném je z roku 1239. Povýšení na město je pak datováno do roku 1295. V roce 1623 dostal Královské město Slaný do zástavy Jaroslav Bořita z Martinic a v roce 1638 se zástava změnila ve vlastnictví. Od roku 1794 bylo Slaný opět svobodným městem.
První písemná zmínka pochází z roku 1292, kdy král Václav II. daroval ves Zbraslavskému klášteru. V roce 1421 se Slap zmocnil Jakoubek z Vřesovic a císař Zikmund mu v roce 1436 nechal panství zapsat. V roce 1437 je pak získal Jindřich z Kolovrat, po husitských válkách klášter vykoupil majetek zpět. V roce 1785 byl však klášter zrušen a slapské panství koupil Karel Bedřich Korb z Weindenheimu. V roce 1881 se stal majitelem Bedřich Westphalen a po 1. světové válce Bohumil Bondy. Jeho rodina zde vystavěla nový zámek.
První písemná zmínka o původní dřevěné tvrzi pochází z roku 1429. V letech 1463 – 1468 vybudoval na jejím místě Jaroš ze Sovojovic gotický hrad. V letech 1545 – 1589 byli majiteli Berkové z Dubé a po nich Bibrštejnové. Na počátku 17. stol. hrad vyženil Michal Slavata z Chlumu. Kolem roku 1642 získali panství s již přestavěným renesančním zámkem páni z Lisova. V roce 1746 se díky sňatku stal majitelem Jan Václav Příchovský z Příchovic. Dalšími majiteli byli od roku 1794 Heritesové. V roce 1864 koupila zámek od rytíře Bedřicha Neubauera Marie z Valdštejna a Vartemberka. V letech 1917 – 1950 a od roku 2003 dosud zámek vlastní rod Šimonků.
Stříbrná Skalice
V roce 1647 získali zdejší kapli ze 14. stol. jezuité a mezi lety 1658 – 1675 zde vybudovali honosný chrám. Na výzdobě chrámu se podíleli mj. sochař Jan Brokoff nebo malíř Petr Brandl. Chloubou chrámu je oltář, celý vyrobený z příbramského stříbra, na němž je umístěna milostná soška Panny Marie Svatohorské. Ta byla 22.6.1732 slavnostně korunována. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 spravovali svatyni diecézní kněží, od roku 1861 pak řád redemptoristů. Z Příbrami vede na Svatou Horu schodiště z roku 1648, upravené a zastřešené v letech 1727 – 1728 podle návrhu Kiliána Ignáce Dienzenhofera. Má 343 stupňů a délku 450 m.
Hrad postavil Václav IV. v letech 1395 – 1400, od roku 1421 zde vládli Kolowratové. V roce 1461 Točník odkoupil Jiří z Poděbrad, v roce 1484 již však byl v rukou Gutštejnů. Kryštofovi z Gutštejna byl pak v roce 1509 zkonfiskován. Dalšími držiteli byli například Lvové z Rožmitálu, Vartemberkové, Krajířové z Krajku a Lobkowitzové. Těm byl však majetek také zabaven a hrad spravoval hejtman na Zbiroze. V roce 1674 již bydlel na hradě pouze hlídač.
Hrad byl postaven poč. 14. stol. pány z Valečova. V roce 1439 se jej na několik let zmocnil Jindřich z Vartemberka. Po roce 1472 zde vládli páni z Hrádku a v 16. stol. Donínové, Šelmberkové, Berkové z Dubé a Vančurové z Řehnic. V roce 1554 byl hrad i panství rozděleny mezi jeho syny a spojit se je podařilo až koncem století pánům ze Sulevic. Po konfiskaci jejich majetku v roce 1622 získal valečovský statek Albrecht z Valdštejna. Dalšími majiteli byli Valdštejnovi důstojníci Bernard Taxis z Hulstu a Daniel Freisleben, v roce 1652 Valečov opět koupili Valdštejnové.
Velký Blaník je vrch s nadmořskou výškou 638 m.n.m. Na jeho vrcholu vystavěl Klub českých turistů v letech 1939 – 1941 dřevěnou rozhlednu, která je vysoká 32 m. V okolních lesích lze nalézt mohutné kamenné valy - pozůstatky keltského oppida z 6. – 5. stol. před n.l. Podle pověsti v hoře pospává vojsko svatého Václava a čeká na chvíli, kdy bude Čechům nejhůř. Pak by snad mělo povstat a pomoci.
První písemná zmínka o vsi Veltrusy je z roku 1126 a až do roku 1410 patřila doksanskému klášteru. Poté se mezi majiteli panství vystřídali např. Smiřičtí, Šternberkové, Firšicové nebo Lobkovicové. V roce 1680 Veltrusy koupil František, rytíř ze Scheidlerů a v roce 1698 jej získal prostřednictvím sňatku s jeho dcerou Marií Terezií Václav Antonín Chotek. Ve 2. desetiletí 18. stol. zde vybudoval na místě poplužního dvora Ostrov reprezentativní barokní zámek. V roce 1754 se zde konal „Velký trh tovarů Království českého“. V majetku Chotků zámek zůstal až do roku 1945.
První zmínka o městě je z roku 1320. V letech 1443-1546 za Trčků z Lípy byl rozšířen původní gotický hrad. V roce 1580 povýšil Rudolf II. Vlašim na město. Renesanční přestavba zámku byla provedena za Jana Vostrovce z Kralovic, tomu však byl po bitvě na Bílé hoře zkonfiskován majetek. Zámek dále rozšířil František Vilém z Talmberka a konečnou podobu získal za Karla Josefa Auersperka.
První písemná zmínka o Janovicích pochází z roku 1224. Za panování pánů z Janovic zde byla postavena gotická vodní tvrz. Kolem roku 1433 získali panství Vrchotové z Vrchotic a kolem roku 1540 páni z Říčan, za kterých byla tvrz renesančně přestavěna. V roce 1602 se stali majiteli páni z Vrtby a tvrz přestavěli na zámek. V roce 1807 panství zdědil František Josef Vratislav z Mitrovic. Posledním majitelem byl od roku 1879 rod Karla Nádherného z Borutína.
Ačkoli ve zručském kostele Povýšení sv. Kříže byl nalezen letopočet 1150, první písemná zmínka o obci je až z roku 1328, kdy byl majitelem Heřman. Dalších 200 let zde vládli Kolovratové, v roce 1553 Zruč koupili Kalenicové. V roce 1561 byla obec povýšena na městečko. V roce 1623 bylo celé panství zkonfiskováno a majitelé se rychle střídali. V letech 1781, 1826 a 1871 zámek vyhořel, poté jej barokně opravil Jan Skrejšovský. V roce 1885 ho koupila rodina Schebků.
Zvířetice
Zakladatelem hradu byl pravděpodobně rod Buziců, prvním, kdo se psal ze Žebráku, byl v druhé polovině 13. stol. Oldřich Zajíc. V roce 1336 získal panství výměnou za panství budyšínské král. Po nástupu Karla IV. na trůn drží Žebrák až do roku 1350 jeho bratr Jan Jindřich. Hrad byl několikrát zastaven, např. Petrovi z Vartemberka, patřil i Kolowratům. V roce 1532 vyhořel a jeho zkázu později dokonal Volf Krajíř z Krajku, když hrad překopal při hledání pokladu.
Hrad nechal pravděpodobně postavit Jindřich z Lichtenburku a první písemná zmínka o něm je z roku 1289. V roce 1356 jej koupil od Anežky ze Žleb Karel IV. Hrad byl od té doby neustále v zástavě, posledním zástavním majitelem byl od roku 1629 Jan Trčka z Lípy. Po konfiskaci jeho majetku získal Žleby do dědičného držení Leonard Helfrid z Meggau. I nadále se zde však majitelé střídali, poslední šlechtickou majitelkou byla do roku 1945 Marie z Trauttmansdorfu. Dnešní podobu zámek získal mezi lety 1849 – 1868 za Karla Vincence Auersperga.
