V roce 1598 zažádal Petr Wanderer u majitele frýdlantského panství Melchiora Rederna o možnost založení sklářské huti. První písemná zmínka pochází z roku 1602 a jedná se o smlouvu, kterou se upravovala práva Petra Wanderera jako majitele huti. Kolem ní brzy vznikla ves, pojmenovaná Bedřichov a jejím obyvatelům sklárna poskytovala obživu 209 let. Dalšími majiteli Bedřichova a celého panství byl po Bílé hoře Albrecht z Valdštejna a po něm Gallasové a Clam – Gallasové.
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1628. Panství ovládali Valdštejnové, kteří postavili v Horních Štěpanicích kamenný hrad, zmiňovaný v roce 1305. Ten je však od roku 1524 uváděn jako pustý. V roce 1429 došlo k rozdělení panství na jilemnickou a štěpanickou část. Na počátku 17. století prodal Adam z Valdštejna štěpanickou část Václavu Zárubovi z Hustířan. Po konfiskaci jeho majetku panství připadlo Albrechtu z Valdštejna, který jej následně prodal svému švagrovi, Ottovi Bedřichovi hraběti z Harrachu. Obě části původního panství spojil v roce 1701 Ferdinand Bonaventura hrabě Harrach, když odkoupil majetky Harantů.
Hrad byl postaven Přemyslem Otakarem II. mezi lety 1264-1278. V roce 1279 zde byl vězněn kralevic Václav. Později získal hrad do zástavního držení Hynek Berka z Dubé, zpět jej vykoupil v roce 1348 Karel IV. Na počátku husitských válek dostal Bezděz do zástavy Jan z Michalovic, dále pak Tovačovští z Cimburka nebo Jan z Janovic. V roce 1588 hrad koupil do dědičného držení Jan z Vartemberka. V roce 1622 získal panství Albrecht z Valdštejna, hrad byl posléze využíván jako klášter. Po zrušení benediktinského řádu v roce 1785 zpustl.
Cvikov
V roce 1277 zde založil Chval z rodu Ronovců vodní hrad Lipý, kolem kterého záhy začala vznikat osada. V roce 1327 hrad koupili páni z Dubé, z roku 1337 je první písemná zmínka o městě. Za husitských válek město i hrad obsadili husité, poté zde 11 let vládli Vartemberkové. Po Bílé hoře koupil Českou Lípu jako konfiskát Albrecht z Valdštejna, po jeho zavraždění v roce 1634 získali panství prostřednictvím sňatku s jeho dcerou Kounicové.
Mezi lety 1109-1115 zde kníže Vladislav I. postavil hrad Vladislavice. V roce 1237 je v majetku Havla z Hruštice (později z Lemberka), který vybudoval na hradě johanitskou komendu. Tu zničili v roce 1429 husité. Po držení pány z Dubé a Vartenberky bylo město majetkem Jana z Oprštorfu, který přestavěl hrad na renesanční zámek. Později zde ještě vládli například Smiřičtí, Isolaniové, řád augustiniánek a Rohanové.
Od 10. stol. patřilo toto území pod nadvládu Přemyslovců, kteří jej postoupili rodu Markvarticů. Z nich vzešlo několik mocných rodů – např. Valdštejnové, Vartenberkové, Michalovicové nebo Lemberkové. Po ničivých husitských bouřích zde bylo založeno mnoho měst, rozvíjel se sklářský průmysl a těžba železné rudy. Po povstání českých stavů, jehož se účastnilo z této oblasti několik významných šlechticů a následné konfiskaci jejich majetku, se většiny těchto statků zmocnil Albrecht z Valdštejna. Za třicetileté války byla celá oblast Českého ráje vydrancována.
Desná
Město bylo založeno Přemyslem Otakarem II. v roce 1264. V roce 1367 byl založen Velký rybník a Doksy získaly městská práva. V roce 1588 získal panství Jan z Vartemberka, který zde také vystavěl panský dvůr a zámek. Dalším majitelem byl od roku 1595 Václav Berka z Dubé, po pobělohorské konfiskaci jeho majetku pak Albrecht z Valdštejna. Po jeho zavraždění se panství zmocnil Walter Buttler. Valdštejnové pak panství spravovali ještě v letech 1680 – 1945.
Zdejší hrad založili po pol. 13. stol. Ronovci. V roce 1278 jim byl Přemyslem Otakarem II. zabaven a prodán Bibersteinům, kteří v roce 1551 vybudovali nový goticko – renesanční palác. V roce 1558 kupují hrad Redernové a v roce 1602 dokončují dolní renesanční zámek. Po Bílé hoře panství kupuje Albrecht z Valdštejna, po jeho smrti v roce 1634 pak Matyáš hrabě Gallas. Poslední majitelé Clam – Gallasové zpřístupnili již v roce 1801 horní hrad veřejnosti.
Frýdštejnské panství bylo původně majetkem Markvarticů, v roce 1363 pak již pravděpodobně pánů z Dražic a v roce 1376 Bibrštejnů. První zmínka o hradě však pochází až z roku 1385.Dalšími majiteleli byli Kamencové ze Střížovic a Čakovic a od roku 1409 Bohuš z Kováně. Po několika dalších majitelích koupili v roce 1540 panství Vartenberkové. V roce 1556 se stal majitelem Jan z Oprštorfu, v roce 1591 hrad však prodal Zikmundu Smiřickému ze Smiřic již jako neobyvatelný.
Prvními známými majiteli byli v polovině 13. stol. purkrabí z Donína, kteří zde vládli až do 2. pol. 16. stol., kdy museli zadlužený hrad prodat dr. Jiřímu Mehlovi ze Střelic. Ten gotický hrad renesančně přestavěl. V roce 1586 koupil Grabštejn od Mehla Ferdinand Hoffman z Grünebühlu, posléze ho vlastnili ještě Černousové, Nosticové a Trauttmannsdorfové. V roce 1704 získal panství Jan Václav hrabě Gallas a Clam-Gallasové byli také majiteli posledními.
Podle pověsti zde byla v roce 1211 vybudována dřevěná kaplička, která byla v roce 1252 nahrazena kaplí kamennou. V roce 1278 získali panství Biberštejnové. V roce 1558 koupil Hejnice protestantský rod Redernů, za jejichž panování město zbohatlo, ale kaple byla uzavřena. V roce 1622 panství koupil Albrecht z Valdštejna a kostel znovu otevřel. V roce 1636 panství získali Gallasové, kteří v roce 1692 pozvali do Hejnic františkány a vystavěli pro ně klášter. V roce 1725 byla dostavěna a slavnostně vysvěcena současná bazilika Navštívení Panny Marie. Na město byly Hejnice povýšeny v roce 1917.
Na místě kamenného hradiště, vybudovaného v 9. stol. Slaviborem z rodu Pšovanů, založil kolem roku 1280 Přemysl Otakar II. hrad, který však již byl nejpozději v roce 1306 majetkem pánů z Dubé. V roce 1432 jej koupili Smiřičtí ze Smiřic a v roce 1502 pak Hrzánové z Harasova. V roce 1594 se majitelem panství stal Damián z Pejcldorfu a v roce 1615 opět Berkové z Dubé. Jako pobělohorskou konfiskaci získali v roce 1622 Housku Valdštejnové. Dalšími majitelkami byly Veronika ze Sulzu, Hipolita Františka z Hofkirchu a její dědicové. V roce 1700 Housku koupili Kounicové, v roce 1897 ji zdědila princezna Hohenlohe a v roce 1918 hraběnka Andrássy. V roce 1924 hrad koupil Josef Šimonek.
V roce 1254 propůjčil Přemysl Otakar II. tuto starou slovanskou osadu v léno Donínům, kteří ji kolem roku 1260 povýšili na město. V roce 1424 byl Hrádek vypálen husity a teprve v roce 1512 znovu vybudován. V pol. 16. stol. získali grabštejnské panství Mehlové ze Střelic. Po Bílé hoře bylo město v roce 1635 Habsburky postoupeno saskému králi. V roce 1704 získali panství Gallasové, později Clam – Gallasové.
Původní hrad Skála založil Hynek z Valdštejna kolem roku 1350. Počátkem 15. stol. byl v držení pánů z Jenštejna, později za Jana Zajíce z Hamburku, byl hrad dobyt vojsky krále Jiřího z Poděbrad. Ve 2. pol. 16. stol. hrad přestavěli na renesanční zámek Smiřičtí, kterým byl však po Bílé hoře zkonfiskován. Zmocnil se jej Albrecht z Valdštejna a Valdštejnové zde vládli až do roku 1821. Poté koupil Hrubou Skálu Jan Lexa z Aehrentalu.
Původně raně gotický hrad byl pravděpodobně založen Havlem z Lemberka před rokem 1280. Dalšími majiteli pak byli Půta a Jan z Turgova, Markvart z Vartenberka a Jindřich z Michalovic. Od roku 1483 patřilo panství Krajířům z Krajku, hrad byl přestavěn na pozdně gotický zámek.. V roce 1534 koupili Rohozec Vartenberkové, za Karla byl kolem roku 1600 přestavěn renesančně. V roce 1623 koupil panství jako pobělohorskou konfiskaci Albrecht z Valdštejna a dal jej v léno svému plukovníkovi Mikuláši Desfoursovi z Mont a Athienville. V roce 1634 získali Desfoursové panství dědičně.
První písemná zmínka o městě pochází z roku 1352, ale již od od roku 1252 patřilo grabštejnské panství s Chrastavou Donínům. Počátkem 15. stol. stál nad městem patrně dřevěný hrad loupeživého Mikuláše z Kajšperka, který byl v roce 1433 rozbořen. V roce 1562 panství koupil Jiří Mehl ze Střelic a v roce 1586 Ferdinand Hoffmann z Grünbühlu. V roce 1607 vyženil Chrastavu Jan Bedřich z Černous. Od roku 1628 byli krátce majiteli Valdštejnové a od roku 1638 opět Černousové. V roce 1651 panství koupili Nostitzové a obratem je prodali Trauttmannsdorffům. Posledními majiteli byla od roku 1704 hrabata Gallasové.
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1492, kdy panství vlastnili Valdštejnové. Ti toto panství rozdělili na dvě části – panství jilemnické a štěpanické, později branské. Jilemnické panství se vsí Jablonec připadlo Hynkovi z Valdštejna. Od roku 1522 byli majiteli Jilemničtí z Újezdce a Kunic, od roku 1577 Křinečtí z Ronova a od roku 1637 Harantové z Polžic a Bezdružic. V roce 1701 odkoupil majetky Harantů vlastník branského panství Ferdinand Bonaventura hrabě Harrach a došlo tak k opětovnému spojení obou částí.
První písemná zmínka o osadě je z roku 1356, v roce 1469 byla však vypálena a zanikla. Obnovena byla až za Vartenberků ve 30. a 40. letech 16. stol., kdy se sem stěhovali převážně němečtí skláři. V roce 1643 byl Jablonec vypálen podruhé. Po panování Albrechta z Valdštejna získala panství hrabata Des Foursové a Jablonec začal díky sklářské výrobě vzkvétat. V roce 1866 ho František Josef I. povýšil na město.
První písemná zmínka o městě je z roku 1241, kdy patřilo Markvarticovi Havlovi, později psanému z Lemberka. Po založení hradu Lemberka zakládá v roce 1250 s manželkou Zdislavou také dominikánský klášter. Dalšími majiteli panství byli páni z Dubé, Vartenberkové a opět Berkové z Dubé. V roce 1699 zahájil hrabě František Antonín Berka stavbu klášterního chrámu sv. Vavřince, která však byla dokončena až po jeho smrti.
První chatu, ve které bylo možno nejen se občerstvit, ale i přespat, postavili na vrcholu 1012 m vysokého Ještědu manželé Haslerovi v roce 1850. V roce 1868 byla postavena chata nová, v roce 1885 také terasa pro 200 lidí. Pětimetrová rozhledna z roku 1876 byla v roce 1889 nahrazena osmimetrovou. V roce 1906 byl postaven nový horský hotel a 23 m vysoká rozhledna. Současný hotel a vysílač ve tvaru rotačního hyperboloidu byl postaven v roce 1973.
Město vzniklo na počátku 14. stol. na panství pánů z Valdštejna, kteří si však v roce 1492 město i panství rozdělili, což zbrzdilo jeho rozvoj. V 2. pol. 16. stol. postavili v Jilemnici Křinečtí z Ronova renesanční zámek. V roce 1634 město vypálili Švédové. Rozkvět nastal po roce 1701, kdy město i panství získali Harrachové. Dařilo se zejména sklářství a plátenictví. V roce 1892 přivezl hrabě Jan Harrach pro své lesní dělníky první lyže a již v roce 1894 zde byl založen Český krkonošský spolek Ski.
První písemná zmínka o osadě pochází z roku 1539, kdy došlo k hraničnímu územnímu sporu mezi Smiřickými, majiteli navarovského panství a Bibrštejny, majiteli panství frýdlantského. Soudní verdikt z roku 1542 přiřkl osadu Smiřickým. Spory však neskončily a teprve v roce 1591 došlo k dohodě, když se Smiřičtí za odstupné vzdali sporného území ve prospěch tehdejších majitelů frýdlantského panství, Redernů. Po Bílé hoře panství koupil Albrecht z Valdštejna a po jeho smrti v roce 1634 Matyáš hrabě Gallas. Dalšími majiteli pak byli Clam – Gallasové, za kterých zde byla roce 1828 postavena první sklářská huť.
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1352. Zdejší panství patřilo Michalovicům z rodu Markvarticů, od roku 1406 pak Berkům z Dubé. V roce 1428 se stali majiteli Vartenberkové. V roce 1614 panství koupil Radslav Kinský z Vchynic a v majetku tohoto rodu zůstal Kamenický Šenov až do roku 1850.
Kozákov je nejvyšší hora Českého ráje a měří 744 m. Na vrcholu byla v roce 1928 dostavěna Riegrova turistická chata a od roku 1995 slouží veřejnosti také rozhledna. Na horní plošině ve výšce 48 m jsou umístěny armádní a policejní antény, veřejně přístupná je spodní plošina ve výšce 24 m. I z té je však za dobré viditelnosti možno spatřit Krkonoše, Jizerské hory, Ještědský hřbet, Lužické hory, České středohoří, Horní Pojizeří, Český ráj a Orlické hory.
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1381. Libverda patřila k frýdlantskému panství rodu Bibrštejnů. V roce 1551 tento rod Kryštofem z Bibršejna vymřel a panství získal císař Ferdinand I. V roce 1558 je koupil Bedřich z Redernu. Po Bílé hoře byl Redernům zkonfiskován majetek a frýdlantské panství v roce 1622 získal Albrecht z Valdštejna. Po jeho vraždě v roce 1634 se stal v roce 1636 majitelem Matyáš Gallas de Campo a po vymření tohoto rodu v roce 1757 Clam-Gallasové. Léčivý pramen zde byl znám již v 15. století, rozvoj lázeňství však odstartoval až Kristián Filip hrabě Clam-Gallas v roce 1776.
Hrad založil ve 40. letech 13. stol. Havel z rodu Markvarticů, na konci 14. stol. jej získali Vartenberkové. V roce 1427 byl dobyt husity. Zpustlé panství získal v roce 1518 Vilém z Illburka, rozkvět přišel po roce 1550 za Jindřicha Kurzpacha z Trachenberka. Dalšími majiteli byli Berkové z Dubé, Donínové, po pobělohorské konfiskaci Albrecht z Valdštejna a poté Bredové, kteří zámek přestavěli do barokní podoby. Posledními majiteli byli Clam – Gallasové.
První zmínka o tržní osadě pochází z roku 1352, kdy ji vlastnili Bibrštejnové. Po vymření tohoto rodu Kryštofem z Bibrštejna v roce 1551 se majiteli stali Redernové a založili zde zámek s kaplí. V roce 1577 byl Liberec povýšen císařem Rudolfem II. na město. Jako pobělohorskou konfiskaci jej získal Albrecht z Valdštejna. Po jeho zavraždění v roce 1634 bylo panství rozděleno a Liberec získali Gallasové. V roce 1893 byla nahrazena renesanční radnice z roku 1599 novorenesanční.
První písemná zmínka pochází z roku 1242, kdy ves pravděpodobně patřila Košíkům z Lomnice. V roce 1308 je jako majitel zmiňován Albrecht z Valdštejna, na přelomu 14. a 15. stol. se panství vrátilo do rukou rytířů Košíků. Dalšími majiteli byli např. páni ze Šanova, Černínové nebo Bělští z Kařišova. V roce 1524 koupili Lomnici s tvrzí i panstvím opět Valdštejnové. V roce 1654 se majiteli stala hrabata Morzinové. V roce 1796 koupil panství obchodník s plátnem Ignác Falge a v roce 1834 koupili Lomnici i se 14 vesnicemi knížata Rohanové.
První písemná zmínka pochází z roku 1422, kolem roku 1425 zde založil Heník z Valdštejna strážní hrad Vranov. V roce 1538 získali panství Vartemberkové a v roce 1615 rod Smiřických. Jako pobělohorskou konfiskaci získal v roce 1628 maloskalské panství, nejdříve v léno a po smrti Albrechta z Valdštejna v roce 1634 dědičně, plukovník císařské armády Mikuláš Desfours. V roce 1802 panství koupil František Zachariáš Römisch, na troskách hradu vybudoval Pantheon a v roce 1826 novogotický letohrádek.
První písemná zmínka pochází z roku 1262, kdy je připomínán Luthold z Mimoně. Před rokem 1371 získali ves Vartenberkové a v roce 1500 Biberštejnové. V roce 1578 se stal majitelem Bohuslav Mazanec z Frimburka a v roce 1604 Müllnerové z Müllhausu. Těm byl po Bílé hoře zkonfiskován majetek, který získali Zeidlerové a po nich Albrecht z Valdštejna. Dalšími majiteli byli od roku 1651 Putzové z Adlersthurnu a v roce 1705 panství Mimoň zdědili Hartigové.
Muzeum přírody Český ráj zve na prohlídku expozice zaměřené na přírodu a historii Českého ráje a zejména Prachovských skal, netradičního Žabího ráje, výstav zajímavých snímků z přírody a dětských kreseb. Zahrada muzea je minibotanickou zahradou s dřevinami a bylinami Českého ráje, se stanovišti pro volně žijící živočichy, s výběhy a venkovními terárii. Nalézá se zde řada tůněk pro obojživelníky, rybky a želvy, hmyzí hotel, broukoviště a dřevěné „varhany“ i Pelíškova zahrádka.
Město založil v roce 1584 Melchior (Melichar) z Redernu. Motivem k jeho založení byla bohatá naleziště cínových rud v blízkém okolí. Jako pobělohorskou konfiskaci získal v roce 1622 celé frýdlantské panství i s Novým Městem Albrecht z Valdštejna. Po jeho zavraždění v roce 1634 se majiteli stali Gallasové a v roce 1759 Clam-Gallasové
Nový Bor Osadu založil v roce 1692 na místě bývalého statku arnultovického sedláka Raškovského majitel sloupského panství Ferdinand Hroznata z Kokořova. Na 21 parcelách nechal postavit poloroubená stavení, která bylo možno odkoupit na splátky. Osada, později pojmenovaná Heyda, byla budována v letech 1692-1703. Od roku 1710 patřila rodu Kinských, v roce 1757 byla na žádost hraběte Josefa Jana Maxmiliána Kinského z Vchynic a Tetova povýšena císařovnou Marií Terezií na město.
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1577. Příchovice se původně skládaly z osad Dolní Příchovice, Horní Příchovice, Pustiny, Morava, Libštát, Potočná, Nová Huť, Tesařov a z několika samot. Samostatnou obcí byly v letech 1850 -1960. V roce 1897 byly povýšeny na městys a od roku 1960 patří ke Kořenovu. Od roku 1690 stál v Příchovicích dřevěný kostel svatého Víta, v roce 1862 byl po přestavbě znovu vysvěcen. V roce 2013 zde byla v areálu U Čápa postavena podle projektu architekta Martina Rajniše rozhledna Maják s muzeem Járy Cimrmana.
Obec byla založena před rokem 1574, ze kterého pochází první písemná zmínka. V tomto roce byla obec s celým panstvím předána Maxmiliánem II. do dědičného držení Závišovi z Újezdce a Kunic. Již v roce 1562 zde však byla založena sklářská huť, ve které pracovala známá sklářská rodina Schürerů. Po Závišově smrti v roce 1577 získala panství jeho dcera Anna Křinecká z Ronova. V roce 1637 se majiteli stali Harantové z Polžic a Bezdružic a v roce 1701 Harrachové.
Rotštejn Hrad byl založen v polovině 13. stol. Jaroslavem z rodu Markvarticů. Markvarticům pak patřil do roku 1415, kdy Žofie, vdova po posledním příslušníkovi rodu, hrad prodala Paldrům z Vařin. Na počátku 16. století byl již Rotštejn uváděn jako pustý. Z let 1602 – 1848 pocházejí zprávy o vesnici na úpatí hradu s domy částečně vtesanými do skal. Toto osídlení pravděpodobně skončilo velkým zřícením skalních bloků v roce 1870.
První vyhlídkovou věž na vrchu Bramberk v nadmořské výšce 787 m vybudovala již v roce 1889 lučanská sekce Německého horského spolku pro Jizerské hory. Vedle 16 m vysoké rozhledny byla v roce 1892 postavena turistická chata. Současná jedenadvacetimetrová rozhledna byla postavena v roce 1912. Na ochoz ve výši 18,5 m vede 96 schodů.
Rozhledna Černá Studnice
Nachází se v Jizerských horách nedaleko obce Bedřichov na vrchu Nekras v nadmořské výšce 859 m. První dřevěná stavba zde byla postavena již v roce 1888, kamenná rozhledna pak v roce 1906. V roce 1934 byla vybudována horská chata. Rozhledna je vysoká 24 m a na vyhlídkovou plošinu vede 102 schodů.
Rozhledna Nisanka Rozhledna byla vybudována na návrší Jizerka v katastru obce Nová Ves nad Nisou v Jizerských horách v nadmořské výšce 673 metrů v roce 2006. Celková výška věže i s anténním nosičem je 35 m, vyhlídková plošina se nachází ve výšce 24 m a vede na ni 126 schodů. Spodní část věže je obložena do výšky 9 m kamenem.
Kamennou rozhlednu nechal postavit na místě původní dřevěné z roku 1836 na vrchu Přední Žalý hrabě Jan Harrach v roce 1892. V letech 1888-1890 zde krátce stála rozhledna železná, postavená německým spolkem Riesengebirgsverein. V roce 1890 byla v její těsné blízkosti dokončena budova hostince. Tato původní roubenka na přelomu 19. a 20. století shořela a byla nahrazena lehkou dřevěnou montovanou stavbou, která byla zničena za 2. světové války. Současná stavba restaurace zde stojí od roku 2009. Rozhledna se nachází na Žalském hřbetu mezi Beneckem a Vrchlabím v nadmořské výšce 1.019 metrů, je vysoká 18 metrů a vede na ní 89 schodů.
Rozhledna Slovanka
Kamenná novogotická rozhledna Štěpánka stojí na vrchu Hvězda na Příšovickém hřebeni v nadmořské výšce 959 m a je nejstarší rozhlednou v Jizerských horách. Její stavbu zahájil v roce 1847 kníže Camill Rohan a pojmenována byla na počest arcivévody Štěpána. Postavena však byla jen základna a torzo rozhledny zde stálo 40 let. Dokončení se dočkala až v roce 1892 zásluhou Horského spolku. Rozhledna je vysoká 24 m.
První písemná zmínka pochází z roku 1352 a týká se farního kostela. V roce 1542 se panství dostalo do držení Smiřických, v roce 1623 jej získal jako konfiskát Albrecht z Valdštejna. Po jeho zavraždění v roce 1634 držel panství rohozecké, maloskalské a semilské Mikuláš Desfours. V roce 1748 se stal vlastníkem Semil italský hraběcí rod Millesimů a v roce 1810 velkostatkář Jakub Veith. V roce 1824 získali panství Rohanové, kteří v roce 1898 prodali jeho zbytky - zámek, pivovar a dvůr s rozsáhlými pozemky a lesy městu Semily.
První zmínka o Sloupu pochází z roku 1324, panství patřilo až do počátku 17. stol. převážně Berkům z Dubé. Vystřídali se zde však také Hanuš Welfl z Varnsdorfu, Pancířové ze Smojna nebo Vilém z Ilburka. V roce 1616 panství koupili Salhausenové, po Bílé hoře jim však byl zkonfiskován majetek a Sloup získali Libštejnští z Kolovrat. Dalšími majiteli byli od roku 1679 Kokořovci z Kokořova, za kterých bylo na místě bývalého středověkého hradu na vysoké skále vybudováno barokní poutní místo. Posledními majiteli byli od roku 1710 Kinští z Vchynic a Tetova.
První písemná zmínka pochází z roku 1568, kdy Smržovka, německy Morgenstern, patřila Smiřickým. V roce 1621 panství získal jako pobělohorskou konfiskaci Albrecht z Valdštejna. Dařilo se zde sklářství, lnářství a plátenictví. Po zavraždění Albrechta z Valdštejna v roce 1634 se majitelem stal Mikuláš Des Fours Walderode. 23. května 1905 byla Smržovka povýšena na město.
V roce 1222 zde je připomínán mlýn, první písemná zmínka o vsi je z roku 1460. V roce 1367 zde založil Karel IV. rybník, dnes nazývaný Máchovo jezero. Na rybníku jsou dva nepřístupné ostrůvky – Kachní ostrov a Myší zámek, na kterém jsou patrné zbytky tvrze z 15. stol. Celková rozloha je 285 ha a objem 6,3 milionu m3. Máchovo jezero je napájeno Okenským a Břehyňským potokem, hráz je 9 m široká a 130 m dlouhá.
První písemná zmínka pochází z roku 1345, kdy ves patřila cisterciákům z kláštera Hradiště. V držbě tohoto majetku se nejprve vystřídali Vartenberkové a Valdštejnové. První zmínka o vaření piva ve Svijanech pochází z roku 1564. Od roku 1565 byli majiteli opět Vartenberkové a za jejich panování došlo k renesanční přestavbě zámku, která byla dokončena v roce 1578. Roku 1614 koupil panství Jáchym Ondřej Šlik. Po jeho popravě v roce 1621 se stali majiteli Valdštejnové. Od roku 1820 byly Svijany v držení knížat Rohanů, kteří je připojili k sychrovskému panství. Svijanský pivovar byl vždy spojen s majiteli panství, pouze v letech 1892 -1939 byl v pronájmu a později ve vlastnictví Antonína Kratochvíle a jeho syna.
Zámek stojí na místě tvrze z 16. stol., která byla majetkem královské komory. V letech 1690 – 1693 zde vybudovali Lamottové z Frintroppu barokní zámeček. Od roku 1740 patřilo panství Valdštejnům, ale bylo využíváno pouze k hospodářským účelům. V roce 1820 se majiteli stali Rohanové a Karel Alain Gabriel Rohan zámek empírově rozšířil. Novogotickou podobu získal Sychrov v letech 1847 – 1862 za Kamila Josefa Idesbalda Filipa Rohana.
Rozhledna na jizerskohorském vrchu Špičák nad Tanvaldem, vysokém 831 m n.m., byla postavena v roce 1909. O rok později byla dostavěna také turistická chata. Již v roce 1889 byla na vrchu upravena skalní vyhlídka – tzv. Fanterova skála a o několik let později nedaleko první bouda s občerstvením. Poslední větší úpravy zde byly provedeny v roce 1930. Rozhledna je vysoká 18 m a na ochoz ve výšce 14 m vede přijatelných 69 schodů.
Hrad založil mezi lety 1380 – 1390 Čeněk z Vartemberka, již v roce 1394 jej však pro dluhy musel postoupit králi Václavu IV. V roce 1399 koupil Trosky Ota z Bergova. Na přelomu let 1437 a 1438 se hradu lstí zmocnili loupeživí rytíři Kryštof Šof z Helfenburka a Švejkar a bránili se zde až do roku 1444. V roce 1455 pak Trosky koupil Jan Zajíc z Hazmburka. Dalšími majiteli byli od roku 1497 Šelmberkové, v letech 1524 - 1551 Bibrštejnové a poté Lobkovicové. Význam hradu postupně upadal. V roce 1559 panství získali Smiřičtí a v roce 1622 hrabata z Valdštejna. Posledními soukromými majiteli byli od roku 1821 Lexové z Aehrenthalu.
Město bylo založeno kolem roku 1250 Markvartici Jaroslavem z Hruštice a Havlem z Lemberka, první písemná zmínka je z roku 1272. V roce 1356 koupili lemberskou část města Vartenberkové a později jiná větev rodu koupila i část druhou. Po krátkém vlastnění části města Šliky bylo toto sjednoceno pod vládou Smiřických. Jako pobělohorskou konfiskaci získal Turnov Albrecht z Valdštejna, v roce 1628 jej pak prodal svému plukovníkovi Mikuláši Des Fours z Mont a Athienville.
Hrad byl založen kolem roku 1260 Markvarticem Jaroslavem z Hruštice. Do roku 1380 zde vládli Valdštejnové a po nich Vartenberkové. Za husitských válek byl dobyt, ale v roce 1434 už opět patřil Vartenberkům. Dále hrad vlastil Kryštof Šof z Helfenburka, Kateřina ze Strážnice a Svojanovští z Boskovic. Ti jej v roce 1514 prodali Smiřickým. Za jejich éry však hrad pustl a v roce 1623 jej koupil Albrecht z Valdštejna již jako zříceninu. V roce 1821 se posledními majiteli stali Aehrentalové.
První písemná zmínka o Vysokém pochází z roku 1352. V této době byl pravděpodobně pány z Valdštejna postaven hrádek Nístějka a Vysoké tvořilo jeho hospodářské středisko. V letech 1390-1422 byli majiteli panství Vartemberkové a po nich do roku 1459 páni z Jenštejna. V roce 1460 bylo Vysoké připojeno k navarovskému panství Zajíců z Hazmburka. V roce 1515 se majiteli stali Smiřičtí ze Smiřic a v roce 1623 Albrecht z Valdštejna. Po jeho zavraždění v roce 1634 držela panství hrabata Desfoursové a od roku 1748 italská hrabata z rodu Caretto-Millesimo. V roce 1810 se stal majitelem velkostatkář Jakub Veith a v roce 1824 Rohanové.
První zmínka o původní gotické tvrzi je z roku 1383 a jejími vlastníky byli rytíři ze Smojna. Na konci 14. stol. je vystřídali Vartenberkové a počátkem 16. stol. Berkové z Dubé, kteří v roce 1541 zahájili výstavbu renesančního zámku. V roce 1612 získávají panství Novohradští z Kolovrat a v roce 1632 vévodové Sasko – Lauenburští. Počátkem 19. stol. bylo panství ve vlastnictví Habsburků a František I. jej v roce 1818 daroval vnukovi, synovi Napoleona Bonaparte.
První písemné zmínky o kostelu a faře pocházejí ze 13. stol. Ve 14. stol. patřil Brod pánům ze Železnice, posléze Vartenberkům a koncem 15. stol. jej získali Valdštejnové. V roce 1628 prodal Albrecht z Valdštejna celé panství plukovníkovi svého vojska Mikuláši Des Fours Walderode. Za třicetileté války byl Železný Brod vypálen Švédy a shořela také radnice se všemi písemnostmi. Nová byla postavena v roce 1670 a současná novorenesanční pak v roce 1890.