V roce 1598 zažádal Petr Wanderer u majitele frýdlantského panství Melchiora Rederna o možnost založení sklářské huti. První písemná zmínka pochází z roku 1602 a jedná se o smlouvu, kterou se upravovala práva Petra Wanderera jako majitele huti. Kolem ní brzy vznikla ves, pojmenovaná Bedřichov a jejím obyvatelům sklárna poskytovala obživu 209 let. Dalšími majiteli Bedřichova a celého panství byl po Bílé hoře Albrecht z Valdštejna a po něm Gallasové a Clam – Gallasové.
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1628. Panství ovládali Valdštejnové, kteří postavili v Horních Štěpanicích kamenný hrad, zmiňovaný v roce 1305. Ten je však od roku 1524 uváděn jako pustý. V roce 1429 došlo k rozdělení panství na jilemnickou a štěpanickou část. Na počátku 17. století prodal Adam z Valdštejna štěpanickou část Václavu Zárubovi z Hustířan. Po konfiskaci jeho majetku panství připadlo Albrechtu z Valdštejna, který jej následně prodal svému švagrovi, Ottovi Bedřichovi hraběti z Harrachu. Obě části původního panství spojil v roce 1701 Ferdinand Bonaventura hrabě Harrach, když odkoupil majetky Harantů.
Hrad byl postaven Přemyslem Otakarem II. mezi lety 1264-1278. V roce 1279 zde byl vězněn kralevic Václav. Později získal hrad do zástavního držení Hynek Berka z Dubé, zpět jej vykoupil v roce 1348 Karel IV. Na počátku husitských válek dostal Bezděz do zástavy Jan z Michalovic, dále pak Tovačovští z Cimburka nebo Jan z Janovic. V roce 1588 hrad koupil do dědičného držení Jan z Vartemberka. V roce 1622 získal panství Albrecht z Valdštejna, hrad byl posléze využíván jako klášter. Po zrušení benediktinského řádu v roce 1785 zpustl.
Cvikov
V roce 1277 zde založil Chval z rodu Ronovců vodní hrad Lipý, kolem kterého záhy začala vznikat osada. V roce 1327 hrad koupili páni z Dubé, z roku 1337 je první písemná zmínka o městě. Za husitských válek město i hrad obsadili husité, poté zde 11 let vládli Vartemberkové. Po Bílé hoře koupil Českou Lípu jako konfiskát Albrecht z Valdštejna, po jeho zavraždění v roce 1634 získali panství prostřednictvím sňatku s jeho dcerou Kounicové.
Mezi lety 1109-1115 zde kníže Vladislav I. postavil hrad Vladislavice. V roce 1237 je v majetku Havla z Hruštice (později z Lemberka), který vybudoval na hradě johanitskou komendu. Tu zničili v roce 1429 husité. Po držení pány z Dubé a Vartenberky bylo město majetkem Jana z Oprštorfu, který přestavěl hrad na renesanční zámek. Později zde ještě vládli například Smiřičtí, Isolaniové, řád augustiniánek a Rohanové.
Od 10. stol. patřilo toto území pod nadvládu Přemyslovců, kteří jej postoupili rodu Markvarticů. Z nich vzešlo několik mocných rodů – např. Valdštejnové, Vartenberkové, Michalovicové nebo Lemberkové. Po ničivých husitských bouřích zde bylo založeno mnoho měst, rozvíjel se sklářský průmysl a těžba železné rudy. Po povstání českých stavů, jehož se účastnilo z této oblasti několik významných šlechticů a následné konfiskaci jejich majetku, se většiny těchto statků zmocnil Albrecht z Valdštejna. Za třicetileté války byla celá oblast Českého ráje vydrancována.
Desná
Město bylo založeno Přemyslem Otakarem II. v roce 1264. V roce 1367 byl založen Velký rybník a Doksy získaly městská práva. V roce 1588 získal panství Jan z Vartemberka, který zde také vystavěl panský dvůr a zámek. Dalším majitelem byl od roku 1595 Václav Berka z Dubé, po pobělohorské konfiskaci jeho majetku pak Albrecht z Valdštejna. Po jeho zavraždění se panství zmocnil Walter Buttler. Valdštejnové pak panství spravovali ještě v letech 1680 – 1945.
Zdejší hrad založili po pol. 13. stol. Ronovci. V roce 1278 jim byl Přemyslem Otakarem II. zabaven a prodán Bibersteinům, kteří v roce 1551 vybudovali nový goticko – renesanční palác. V roce 1558 kupují hrad Redernové a v roce 1602 dokončují dolní renesanční zámek. Po Bílé hoře panství kupuje Albrecht z Valdštejna, po jeho smrti v roce 1634 pak Matyáš hrabě Gallas. Poslední majitelé Clam – Gallasové zpřístupnili již v roce 1801 horní hrad veřejnosti.
Frýdštejnské panství bylo původně majetkem Markvarticů, v roce 1363 pak již pravděpodobně pánů z Dražic a v roce 1376 Bibrštejnů. První zmínka o hradě však pochází až z roku 1385.Dalšími majiteleli byli Kamencové ze Střížovic a Čakovic a od roku 1409 Bohuš z Kováně. Po několika dalších majitelích koupili v roce 1540 panství Vartenberkové. V roce 1556 se stal majitelem Jan z Oprštorfu, v roce 1591 hrad však prodal Zikmundu Smiřickému ze Smiřic již jako neobyvatelný.
Prvními známými majiteli byli v polovině 13. stol. purkrabí z Donína, kteří zde vládli až do 2. pol. 16. stol., kdy museli zadlužený hrad prodat dr. Jiřímu Mehlovi ze Střelic. Ten gotický hrad renesančně přestavěl. V roce 1586 koupil Grabštejn od Mehla Ferdinand Hoffman z Grünebühlu, posléze ho vlastnili ještě Černousové, Nosticové a Trauttmannsdorfové. V roce 1704 získal panství Jan Václav hrabě Gallas a Clam-Gallasové byli také majiteli posledními.
Podle pověsti zde byla v roce 1211 vybudována dřevěná kaplička, která byla v roce 1252 nahrazena kaplí kamennou. V roce 1278 získali panství Biberštejnové. V roce 1558 koupil Hejnice protestantský rod Redernů, za jejichž panování město zbohatlo, ale kaple byla uzavřena. V roce 1622 panství koupil Albrecht z Valdštejna a kostel znovu otevřel. V roce 1636 panství získali Gallasové, kteří v roce 1692 pozvali do Hejnic františkány a vystavěli pro ně klášter. V roce 1725 byla dostavěna a slavnostně vysvěcena současná bazilika Navštívení Panny Marie. Na město byly Hejnice povýšeny v roce 1917.
Na místě kamenného hradiště, vybudovaného v 9. stol. Slaviborem z rodu Pšovanů, založil kolem roku 1280 Přemysl Otakar II. hrad, který však již byl nejpozději v roce 1306 majetkem pánů z Dubé. V roce 1432 jej koupili Smiřičtí ze Smiřic a v roce 1502 pak Hrzánové z Harasova. V roce 1594 se majitelem panství stal Damián z Pejcldorfu a v roce 1615 opět Berkové z Dubé. Jako pobělohorskou konfiskaci získali v roce 1622 Housku Valdštejnové. Dalšími majitelkami byly Veronika ze Sulzu, Hipolita Františka z Hofkirchu a její dědicové. V roce 1700 Housku koupili Kounicové, v roce 1897 ji zdědila princezna Hohenlohe a v roce 1918 hraběnka Andrássy. V roce 1924 hrad koupil Josef Šimonek.
V roce 1254 propůjčil Přemysl Otakar II. tuto starou slovanskou osadu v léno Donínům, kteří ji kolem roku 1260 povýšili na město. V roce 1424 byl Hrádek vypálen husity a teprve v roce 1512 znovu vybudován. V pol. 16. stol. získali grabštejnské panství Mehlové ze Střelic. Po Bílé hoře bylo město v roce 1635 Habsburky postoupeno saskému králi. V roce 1704 získali panství Gallasové, později Clam – Gallasové.
Původní hrad Skála založil Hynek z Valdštejna kolem roku 1350. Počátkem 15. stol. byl v držení pánů z Jenštejna, později za Jana Zajíce z Hamburku, byl hrad dobyt vojsky krále Jiřího z Poděbrad. Ve 2. pol. 16. stol. hrad přestavěli na renesanční zámek Smiřičtí, kterým byl však po Bílé hoře zkonfiskován. Zmocnil se jej Albrecht z Valdštejna a Valdštejnové zde vládli až do roku 1821. Poté koupil Hrubou Skálu Jan Lexa z Aehrentalu.
Původně raně gotický hrad byl pravděpodobně založen Havlem z Lemberka před rokem 1280. Dalšími majiteli pak byli Půta a Jan z Turgova, Markvart z Vartenberka a Jindřich z Michalovic. Od roku 1483 patřilo panství Krajířům z Krajku, hrad byl přestavěn na pozdně gotický zámek.. V roce 1534 koupili Rohozec Vartenberkové, za Karla byl kolem roku 1600 přestavěn renesančně. V roce 1623 koupil panství jako pobělohorskou konfiskaci Albrecht z Valdštejna a dal jej v léno svému plukovníkovi Mikuláši Desfoursovi z Mont a Athienville. V roce 1634 získali Desfoursové panství dědičně.
První písemná zmínka o městě pochází z roku 1352, ale již od od roku 1252 patřilo grabštejnské panství s Chrastavou Donínům. Počátkem 15. stol. stál nad městem patrně dřevěný hrad loupeživého Mikuláše z Kajšperka, který byl v roce 1433 rozbořen. V roce 1562 panství koupil Jiří Mehl ze Střelic a v roce 1586 Ferdinand Hoffmann z Grünbühlu. V roce 1607 vyženil Chrastavu Jan Bedřich z Černous. Od roku 1628 byli krátce majiteli Valdštejnové a od roku 1638 opět Černousové. V roce 1651 panství koupili Nostitzové a obratem je prodali Trauttmannsdorffům. Posledními majiteli byla od roku 1704 hrabata Gallasové.
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1492, kdy panství vlastnili Valdštejnové. Ti toto panství rozdělili na dvě části – panství jilemnické a štěpanické, později branské. Jilemnické panství se vsí Jablonec připadlo Hynkovi z Valdštejna. Od roku 1522 byli majiteli Jilemničtí z Újezdce a Kunic, od roku 1577 Křinečtí z Ronova a od roku 1637 Harantové z Polžic a Bezdružic. V roce 1701 odkoupil majetky Harantů vlastník branského panství Ferdinand Bonaventura hrabě Harrach a došlo tak k opětovnému spojení obou částí.
První písemná zmínka o osadě je z roku 1356, v roce 1469 byla však vypálena a zanikla. Obnovena byla až za Vartenberků ve 30. a 40. letech 16. stol., kdy se sem stěhovali převážně němečtí skláři. V roce 1643 byl Jablonec vypálen podruhé. Po panování Albrechta z Valdštejna získala panství hrabata Des Foursové a Jablonec začal díky sklářské výrobě vzkvétat. V roce 1866 ho František Josef I. povýšil na město.
První písemná zmínka o městě je z roku 1241, kdy patřilo Markvarticovi Havlovi, později psanému z Lemberka. Po založení hradu Lemberka zakládá v roce 1250 s manželkou Zdislavou také dominikánský klášter. Dalšími majiteli panství byli páni z Dubé, Vartenberkové a opět Berkové z Dubé. V roce 1699 zahájil hrabě František Antonín Berka stavbu klášterního chrámu sv. Vavřince, která však byla dokončena až po jeho smrti.
První chatu, ve které bylo možno nejen se občerstvit, ale i přespat, postavili na vrcholu 1012 m vysokého Ještědu manželé Haslerovi v roce 1850. V roce 1868 byla postavena chata nová, v roce 1885 také terasa pro 200 lidí. Pětimetrová rozhledna z roku 1876 byla v roce 1889 nahrazena osmimetrovou. V roce 1906 byl postaven nový horský hotel a 23 m vysoká rozhledna. Současný hotel a vysílač ve tvaru rotačního hyperboloidu byl postaven v roce 1973.
Město vzniklo na počátku 14. stol. na panství pánů z Valdštejna, kteří si však v roce 1492 město i panství rozdělili, což zbrzdilo jeho rozvoj. V 2. pol. 16. stol. postavili v Jilemnici Křinečtí z Ronova renesanční zámek. V roce 1634 město vypálili Švédové. Rozkvět nastal po roce 1701, kdy město i panství získali Harrachové. Dařilo se zejména sklářství a plátenictví. V roce 1892 přivezl hrabě Jan Harrach pro své lesní dělníky první lyže a již v roce 1894 zde byl založen Český krkonošský spolek Ski.
První písemná zmínka o osadě pochází z roku 1539, kdy došlo k hraničnímu územnímu sporu mezi Smiřickými, majiteli navarovského panství a Bibrštejny, majiteli panství frýdlantského. Soudní verdikt z roku 1542 přiřkl osadu Smiřickým. Spory však neskončily a teprve v roce 1591 došlo k dohodě, když se Smiřičtí za odstupné vzdali sporného území ve prospěch tehdejších majitelů frýdlantského panství, Redernů. Po Bílé hoře panství koupil Albrecht z Valdštejna a po jeho smrti v roce 1634 Matyáš hrabě Gallas. Dalšími majiteli pak byli Clam – Gallasové, za kterých zde byla roce 1828 postavena první sklářská huť.
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1352. Zdejší panství patřilo Michalovicům z rodu Markvarticů, od roku 1406 pak Berkům z Dubé. V roce 1428 se stali majiteli Vartenberkové. V roce 1614 panství koupil Radslav Kinský z Vchynic a v majetku tohoto rodu zůstal Kamenický Šenov až do roku 1850.
Kozákov je nejvyšší hora Českého ráje a měří 744 m. Na vrcholu byla v roce 1928 dostavěna Riegrova turistická chata a od roku 1995 slouží veřejnosti také rozhledna. Na horní plošině ve výšce 48 m jsou umístěny armádní a policejní antény, veřejně přístupná je spodní plošina ve výšce 24 m. I z té je však za dobré viditelnosti možno spatřit Krkonoše, Jizerské hory, Ještědský hřbet, Lužické hory, České středohoří, Horní Pojizeří, Český ráj a Orlické hory.
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1381. Libverda patřila k frýdlantskému panství rodu Bibrštejnů. V roce 1551 tento rod Kryštofem z Bibršejna vymřel a panství získal císař Ferdinand I. V roce 1558 je koupil Bedřich z Redernu. Po Bílé hoře byl Redernům zkonfiskován majetek a frýdlantské panství v roce 1622 získal Albrecht z Valdštejna. Po jeho vraždě v roce 1634 se stal v roce 1636 majitelem Matyáš Gallas de Campo a po vymření tohoto rodu v roce 1757 Clam-Gallasové. Léčivý pramen zde byl znám již v 15. století, rozvoj lázeňství však odstartoval až Kristián Filip hrabě Clam-Gallas v roce 1776.
Hrad založil ve 40. letech 13. stol. Havel z rodu Markvarticů, na konci 14. stol. jej získali Vartenberkové. V roce 1427 byl dobyt husity. Zpustlé panství získal v roce 1518 Vilém z Illburka, rozkvět přišel po roce 1550 za Jindřicha Kurzpacha z Trachenberka. Dalšími majiteli byli Berkové z Dubé, Donínové, po pobělohorské konfiskaci Albrecht z Valdštejna a poté Bredové, kteří zámek přestavěli do barokní podoby. Posledními majiteli byli Clam – Gallasové.
První zmínka o tržní osadě pochází z roku 1352, kdy ji vlastnili Bibrštejnové. Po vymření tohoto rodu Kryštofem z Bibrštejna v roce 1551 se majiteli stali Redernové a založili zde zámek s kaplí. V roce 1577 byl Liberec povýšen císařem Rudolfem II. na město. Jako pobělohorskou konfiskaci jej získal Albrecht z Valdštejna. Po jeho zavraždění v roce 1634 bylo panství rozděleno a Liberec získali Gallasové. V roce 1893 byla nahrazena renesanční radnice z roku 1599 novorenesanční.
Základem novorenesanční budovy, kterou si nechal pro svou rodinu postavit baron Johann Josef Liebieg mladší, byl starší dvoupodlažní klasicistní dům Ferdinanda Römhelda. Stavba podle plánů libereckého stavitele Gustava Sacherse probíhala v letech 1871-1872. Baron zde žil až do své smrti v roce 1917, poté byl palác jeho dětmi pronajímán a v roce 1945 jim byl zkonfiskován. Mezi lety 1953-2014 využívala objekt oblastní galerie. V letech 2020-2023 zde proběhla rozsáhlá rekonstrukce.
První písemná zmínka pochází z roku 1242, kdy ves pravděpodobně patřila Košíkům z Lomnice. V roce 1308 je jako majitel zmiňován Albrecht z Valdštejna, na přelomu 14. a 15. stol. se panství vrátilo do rukou rytířů Košíků. Dalšími majiteli byli např. páni ze Šanova, Černínové nebo Bělští z Kařišova. V roce 1524 koupili Lomnici s tvrzí i panstvím opět Valdštejnové. V roce 1654 se majiteli stala hrabata Morzinové. V roce 1796 koupil panství obchodník s plátnem Ignác Falge a v roce 1834 koupili Lomnici i se 14 vesnicemi knížata Rohanové.
První písemná zmínka pochází z roku 1422, kolem roku 1425 zde založil Heník z Valdštejna strážní hrad Vranov. V roce 1538 získali panství Vartemberkové a v roce 1615 rod Smiřických. Jako pobělohorskou konfiskaci získal v roce 1628 maloskalské panství, nejdříve v léno a po smrti Albrechta z Valdštejna v roce 1634 dědičně, plukovník císařské armády Mikuláš Desfours. V roce 1802 panství koupil František Zachariáš Römisch, na troskách hradu vybudoval Pantheon a v roce 1826 novogotický letohrádek.
První písemná zmínka pochází z roku 1262, kdy je připomínán Luthold z Mimoně. Před rokem 1371 získali ves Vartenberkové a v roce 1500 Biberštejnové. V roce 1578 se stal majitelem Bohuslav Mazanec z Frimburka a v roce 1604 Müllnerové z Müllhausu. Těm byl po Bílé hoře zkonfiskován majetek, který získali Zeidlerové a po nich Albrecht z Valdštejna. Dalšími majiteli byli od roku 1651 Putzové z Adlersthurnu a v roce 1705 panství Mimoň zdědili Hartigové.
Muzeum přírody Český ráj zve na prohlídku expozice zaměřené na přírodu a historii Českého ráje a zejména Prachovských skal, netradičního Žabího ráje, výstav zajímavých snímků z přírody a dětských kreseb. Zahrada muzea je minibotanickou zahradou s dřevinami a bylinami Českého ráje, se stanovišti pro volně žijící živočichy, s výběhy a venkovními terárii. Nalézá se zde řada tůněk pro obojživelníky, rybky a želvy, hmyzí hotel, broukoviště a dřevěné „varhany“ i Pelíškova zahrádka.
Město založil v roce 1584 Melchior (Melichar) z Redernu. Motivem k jeho založení byla bohatá naleziště cínových rud v blízkém okolí. Jako pobělohorskou konfiskaci získal v roce 1622 celé frýdlantské panství i s Novým Městem Albrecht z Valdštejna. Po jeho zavraždění v roce 1634 se majiteli stali Gallasové a v roce 1759 Clam-Gallasové
Nový Bor Osadu založil v roce 1692 na místě bývalého statku arnultovického sedláka Raškovského majitel sloupského panství Ferdinand Hroznata z Kokořova. Na 21 parcelách nechal postavit poloroubená stavení, která bylo možno odkoupit na splátky. Osada, později pojmenovaná Heyda, byla budována v letech 1692-1703. Od roku 1710 patřila rodu Kinských, v roce 1757 byla na žádost hraběte Josefa Jana Maxmiliána Kinského z Vchynic a Tetova povýšena císařovnou Marií Terezií na město.
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1577. Příchovice se původně skládaly z osad Dolní Příchovice, Horní Příchovice, Pustiny, Morava, Libštát, Potočná, Nová Huť, Tesařov a z několika samot. Samostatnou obcí byly v letech 1850 -1960. V roce 1897 byly povýšeny na městys a od roku 1960 patří ke Kořenovu. Od roku 1690 stál v Příchovicích dřevěný kostel svatého Víta, v roce 1862 byl po přestavbě znovu vysvěcen. V roce 2013 zde byla v areálu U Čápa postavena podle projektu architekta Martina Rajniše rozhledna Maják s muzeem Járy Cimrmana.
Obec byla založena před rokem 1574, ze kterého pochází první písemná zmínka. V tomto roce byla obec s celým panstvím předána Maxmiliánem II. do dědičného držení Závišovi z Újezdce a Kunic. Již v roce 1562 zde však byla založena sklářská huť, ve které pracovala známá sklářská rodina Schürerů. Po Závišově smrti v roce 1577 získala panství jeho dcera Anna Křinecká z Ronova. V roce 1637 se majiteli stali Harantové z Polžic a Bezdružic a v roce 1701 Harrachové.
Rotštejn Hrad byl založen v polovině 13. stol. Jaroslavem z rodu Markvarticů. Markvarticům pak patřil do roku 1415, kdy Žofie, vdova po posledním příslušníkovi rodu, hrad prodala Paldrům z Vařin. Na počátku 16. století byl již Rotštejn uváděn jako pustý. Z let 1602 – 1848 pocházejí zprávy o vesnici na úpatí hradu s domy částečně vtesanými do skal. Toto osídlení pravděpodobně skončilo velkým zřícením skalních bloků v roce 1870.
První vyhlídkovou věž na vrchu Bramberk v nadmořské výšce 787 m vybudovala již v roce 1889 lučanská sekce Německého horského spolku pro Jizerské hory. Vedle 16 m vysoké rozhledny byla v roce 1892 postavena turistická chata. Současná jedenadvacetimetrová rozhledna byla postavena v roce 1912. Na ochoz ve výši 18,5 m vede 96 schodů.
Rozhledna Černá Studnice
Nachází se v Jizerských horách nedaleko obce Bedřichov na vrchu Nekras v nadmořské výšce 859 m. První dřevěná stavba zde byla postavena již v roce 1888, kamenná rozhledna pak v roce 1906. V roce 1934 byla vybudována horská chata. Rozhledna je vysoká 24 m a na vyhlídkovou plošinu vede 102 schodů.
Rozhledna Nisanka Rozhledna byla vybudována na návrší Jizerka v katastru obce Nová Ves nad Nisou v Jizerských horách v nadmořské výšce 673 metrů v roce 2006. Celková výška věže i s anténním nosičem je 35 m, vyhlídková plošina se nachází ve výšce 24 m a vede na ni 126 schodů. Spodní část věže je obložena do výšky 9 m kamenem.
Kamennou rozhlednu nechal postavit na místě původní dřevěné z roku 1836 na vrchu Přední Žalý hrabě Jan Harrach v roce 1892. V letech 1888-1890 zde krátce stála rozhledna železná, postavená německým spolkem Riesengebirgsverein. V roce 1890 byla v její těsné blízkosti dokončena budova hostince. Tato původní roubenka na přelomu 19. a 20. století shořela a byla nahrazena lehkou dřevěnou montovanou stavbou, která byla zničena za 2. světové války. Současná stavba restaurace zde stojí od roku 2009. Rozhledna se nachází na Žalském hřbetu mezi Beneckem a Vrchlabím v nadmořské výšce 1.019 metrů, je vysoká 18 metrů a vede na ní 89 schodů.
Rozhledna Slovanka
Kamenná novogotická rozhledna Štěpánka stojí na vrchu Hvězda na Příšovickém hřebeni v nadmořské výšce 959 m a je nejstarší rozhlednou v Jizerských horách. Její stavbu zahájil v roce 1847 kníže Camill Rohan a pojmenována byla na počest arcivévody Štěpána. Postavena však byla jen základna a torzo rozhledny zde stálo 40 let. Dokončení se dočkala až v roce 1892 zásluhou Horského spolku. Rozhledna je vysoká 24 m.
První písemná zmínka pochází z roku 1352 a týká se farního kostela. V roce 1542 se panství dostalo do držení Smiřických, v roce 1623 jej získal jako konfiskát Albrecht z Valdštejna. Po jeho zavraždění v roce 1634 držel panství rohozecké, maloskalské a semilské Mikuláš Desfours. V roce 1748 se stal vlastníkem Semil italský hraběcí rod Millesimů a v roce 1810 velkostatkář Jakub Veith. V roce 1824 získali panství Rohanové, kteří v roce 1898 prodali jeho zbytky - zámek, pivovar a dvůr s rozsáhlými pozemky a lesy městu Semily.
První zmínka o Sloupu pochází z roku 1324, panství patřilo až do počátku 17. stol. převážně Berkům z Dubé. Vystřídali se zde však také Hanuš Welfl z Varnsdorfu, Pancířové ze Smojna nebo Vilém z Ilburka. V roce 1616 panství koupili Salhausenové, po Bílé hoře jim však byl zkonfiskován majetek a Sloup získali Libštejnští z Kolovrat. Dalšími majiteli byli od roku 1679 Kokořovci z Kokořova, za kterých bylo na místě bývalého středověkého hradu na vysoké skále vybudováno barokní poutní místo. Posledními majiteli byli od roku 1710 Kinští z Vchynic a Tetova.
První písemná zmínka pochází z roku 1568, kdy Smržovka, německy Morgenstern, patřila Smiřickým. V roce 1621 panství získal jako pobělohorskou konfiskaci Albrecht z Valdštejna. Dařilo se zde sklářství, lnářství a plátenictví. Po zavraždění Albrechta z Valdštejna v roce 1634 se majitelem stal Mikuláš Des Fours Walderode. 23. května 1905 byla Smržovka povýšena na město.
V roce 1222 zde je připomínán mlýn, první písemná zmínka o vsi je z roku 1460. V roce 1367 zde založil Karel IV. rybník, dnes nazývaný Máchovo jezero. Na rybníku jsou dva nepřístupné ostrůvky – Kachní ostrov a Myší zámek, na kterém jsou patrné zbytky tvrze z 15. stol. Celková rozloha je 285 ha a objem 6,3 milionu m3. Máchovo jezero je napájeno Okenským a Břehyňským potokem, hráz je 9 m široká a 130 m dlouhá.
První písemná zmínka pochází z roku 1345, kdy ves patřila cisterciákům z kláštera Hradiště. V držbě tohoto majetku se nejprve vystřídali Vartenberkové a Valdštejnové. První zmínka o vaření piva ve Svijanech pochází z roku 1564. Od roku 1565 byli majiteli opět Vartenberkové a za jejich panování došlo k renesanční přestavbě zámku, která byla dokončena v roce 1578. Roku 1614 koupil panství Jáchym Ondřej Šlik. Po jeho popravě v roce 1621 se stali majiteli Valdštejnové. Od roku 1820 byly Svijany v držení knížat Rohanů, kteří je připojili k sychrovskému panství. Svijanský pivovar byl vždy spojen s majiteli panství, pouze v letech 1892 -1939 byl v pronájmu a později ve vlastnictví Antonína Kratochvíle a jeho syna.
Zámek stojí na místě tvrze z 16. stol., která byla majetkem královské komory. V letech 1690 – 1693 zde vybudovali Lamottové z Frintroppu barokní zámeček. Od roku 1740 patřilo panství Valdštejnům, ale bylo využíváno pouze k hospodářským účelům. V roce 1820 se majiteli stali Rohanové a Karel Alain Gabriel Rohan zámek empírově rozšířil. Novogotickou podobu získal Sychrov v letech 1847 – 1862 za Kamila Josefa Idesbalda Filipa Rohana.
Rozhledna na jizerskohorském vrchu Špičák nad Tanvaldem, vysokém 831 m n.m., byla postavena v roce 1909. O rok později byla dostavěna také turistická chata. Již v roce 1889 byla na vrchu upravena skalní vyhlídka – tzv. Fanterova skála a o několik let později nedaleko první bouda s občerstvením. Poslední větší úpravy zde byly provedeny v roce 1930. Rozhledna je vysoká 18 m a na ochoz ve výšce 14 m vede přijatelných 69 schodů.
Hrad založil mezi lety 1380 – 1390 Čeněk z Vartemberka, již v roce 1394 jej však pro dluhy musel postoupit králi Václavu IV. V roce 1399 koupil Trosky Ota z Bergova. Na přelomu let 1437 a 1438 se hradu lstí zmocnili loupeživí rytíři Kryštof Šof z Helfenburka a Švejkar a bránili se zde až do roku 1444. V roce 1455 pak Trosky koupil Jan Zajíc z Hazmburka. Dalšími majiteli byli od roku 1497 Šelmberkové, v letech 1524 - 1551 Bibrštejnové a poté Lobkovicové. Význam hradu postupně upadal. V roce 1559 panství získali Smiřičtí a v roce 1622 hrabata z Valdštejna. Posledními soukromými majiteli byli od roku 1821 Lexové z Aehrenthalu.
Město bylo založeno kolem roku 1250 Markvartici Jaroslavem z Hruštice a Havlem z Lemberka, první písemná zmínka je z roku 1272. V roce 1356 koupili lemberskou část města Vartenberkové a později jiná větev rodu koupila i část druhou. Po krátkém vlastnění části města Šliky bylo toto sjednoceno pod vládou Smiřických. Jako pobělohorskou konfiskaci získal Turnov Albrecht z Valdštejna, v roce 1628 jej pak prodal svému plukovníkovi Mikuláši Des Fours z Mont a Athienville.
Hrad byl založen kolem roku 1260 Markvarticem Jaroslavem z Hruštice. Do roku 1380 zde vládli Valdštejnové a po nich Vartenberkové. Za husitských válek byl dobyt, ale v roce 1434 už opět patřil Vartenberkům. Dále hrad vlastil Kryštof Šof z Helfenburka, Kateřina ze Strážnice a Svojanovští z Boskovic. Ti jej v roce 1514 prodali Smiřickým. Za jejich éry však hrad pustl a v roce 1623 jej koupil Albrecht z Valdštejna již jako zříceninu. V roce 1821 se posledními majiteli stali Aehrentalové.
První písemná zmínka o Vysokém pochází z roku 1352. V této době byl pravděpodobně pány z Valdštejna postaven hrádek Nístějka a Vysoké tvořilo jeho hospodářské středisko. V letech 1390-1422 byli majiteli panství Vartemberkové a po nich do roku 1459 páni z Jenštejna. V roce 1460 bylo Vysoké připojeno k navarovskému panství Zajíců z Hazmburka. V roce 1515 se majiteli stali Smiřičtí ze Smiřic a v roce 1623 Albrecht z Valdštejna. Po jeho zavraždění v roce 1634 držela panství hrabata Desfoursové a od roku 1748 italská hrabata z rodu Caretto-Millesimo. V roce 1810 se stal majitelem velkostatkář Jakub Veith a v roce 1824 Rohanové.
První zmínka o původní gotické tvrzi je z roku 1383 a jejími vlastníky byli rytíři ze Smojna. Na konci 14. stol. je vystřídali Vartenberkové a počátkem 16. stol. Berkové z Dubé, kteří v roce 1541 zahájili výstavbu renesančního zámku. V roce 1612 získávají panství Novohradští z Kolovrat a v roce 1632 vévodové Sasko – Lauenburští. Počátkem 19. stol. bylo panství ve vlastnictví Habsburků a František I. jej v roce 1818 daroval vnukovi, synovi Napoleona Bonaparte.
První písemné zmínky o kostelu a faře pocházejí ze 13. stol. Ve 14. stol. patřil Brod pánům ze Železnice, posléze Vartenberkům a koncem 15. stol. jej získali Valdštejnové. V roce 1628 prodal Albrecht z Valdštejna celé panství plukovníkovi svého vojska Mikuláši Des Fours Walderode. Za třicetileté války byl Železný Brod vypálen Švédy a shořela také radnice se všemi písemnostmi. Nová byla postavena v roce 1670 a současná novorenesanční pak v roce 1890.
