Beckov
Hrad založili na konci 13. stol. páni z Oseka. V roce 1407 koupil Bečov Oldřich z Házmburka a v roce 1411 páni z Plavna. V roce 1495 se majiteli stali Pluhové z Rabštejna, kteří k hradu přistavěli renesanční palác. V roce 1547 jim však bylo bečovské panství zkonfiskováno a postupně zastavováno Plavenským, Šlikům, městu Bečovu a Hornímu Slavkovu. V roce 1624 koupili Bečov Questenberkové a v roce 1752 Kounicové. Posledními majiteli byli od roku 1813 Beaufort – Spontiniové. Na zámku je vystavován vzácný románský relikviář sv. Maura z 1. třetiny 13. stol.
Správa státního hradu a zámku Bečov připravila ve spolupráci s originálním vydavatelstvím Ivana Rillicha a věhlasným českým karikaturistou Zdeňkem Hofmanem speciální pidifrk pro koronavirové časy. Pokud se nad ním aspoň trochu usmějete, znamená to, že máte smysl pro humor, ale hlavně, že jste ten čínský dárek přežili. A to je skvělé!
První písemná zmínka o Dolní Bečvě pochází z roku 1597, o Prostřední Bečvě z roku 1717 (první usedlosti zde ovšem vznikly mnohem dříve), Horní Bečva je pak prvně zmiňována v roce 1659. Všechny tři vsi náležely k rožnovskému panství, které patřilo v letech 1548 – 1815 Žerotínům a poté Kinským z Vchynic a Tetova.
V roce 1598 zažádal Petr Wanderer u majitele frýdlantského panství Melchiora Rederna o možnost založení sklářské huti. První písemná zmínka pochází z roku 1602 a jedná se o smlouvu, kterou se upravovala práva Petra Wanderera jako majitele huti. Kolem ní brzy vznikla ves, pojmenovaná Bedřichov a jejím obyvatelům sklárna poskytovala obživu 209 let. Dalšími majiteli Bedřichova a celého panství byl po Bílé hoře Albrecht z Valdštejna a po něm Gallasové a Clam – Gallasové.
Na místě bývalého hradiště nad soutokem řeky Lužnice a říčky Smutné vystavěl v roce 1268 Přemysl Otakar II. kamenný hrad, roku 1323 pak Jan Lucemburský v předhradí založil město. Jako majitelé se zde vystřídali Šternberkové, Lažanští, Švamberkové, Rožmberkové (Petr Vok si zde vzal roku 1580 Kateřinu z Ludanic) a Paarové. Nyní je Bechyně známá především lázeňstvím a výrobou keramiky.
První písemná zmínka pochází z roku 1121. Bělá byla jedním z center přimdských Chodů, kteří zde měli svou rychtu a soud. V 16. stol. byli zástavními majiteli panství Švamberkové, od roku 1600 pak Lamingenové, kteří zde postavili zámeček. V roce 1678 panství koupil Kašpar Krajíř ze Sulevic, po jeho smrti připadl statek jeho manželce Anně Terezii Cukrové z Tamfeldu. Posledními majiteli byli Kocové z Dobrše, kteří panství zdědili v roce 1796.
První písemná zmínka pochází z roku 1259, kdy byly Benátky v majetku pánů z Dražic. Po roce 1385 získal panství Beneš z Choustníka, Petr z Vartenberka a Aleš Škopek z Dubé. V roce 1437 se stali majiteli páni z Kunvaldu a v roce 1512 páni z Donína. V roce 1599 Benátky získal císař Rudolf II. a v roce 1647 generál Jan z Werthu. Od roku 1694 byl majitelem panství hrabě Arnošt ze Schützenu. V letech 1720 – 1769 patřily Benátky pánům z Klenové a Janovic, poté Příchovským z Příchovic a od roku 1816 hrabatům Thun – Hohenstein.
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1628. Panství ovládali Valdštejnové, kteří postavili v Horních Štěpanicích kamenný hrad, zmiňovaný v roce 1305. Ten je však od roku 1524 uváděn jako pustý. V roce 1429 došlo k rozdělení panství na jilemnickou a štěpanickou část. Na počátku 17. století prodal Adam z Valdštejna štěpanickou část Václavu Zárubovi z Hustířan. Po konfiskaci jeho majetku panství připadlo Albrechtu z Valdštejna, který jej následně prodal svému švagrovi, Ottovi Bedřichovi hraběti z Harrachu. Obě části původního panství spojil v roce 1701 Ferdinand Bonaventura hrabě Harrach, když odkoupil majetky Harantů.
Město bylo založeno pravděpodobně ve 30. letech 13. stol. rodem Michalovců, první písemná zmínka je z roku 1352. V roce 1407 koupil Benešov Hynek Berka z Dubé, za jehož vládnutí byl v roce 1426 dobyt husity. V roce 1450 panství koupil Jan z Vartenberka a v roce 1511 Mikuláš Trčka z Lípy. Největší rozkvět přišel po roce 1515 za pánů ze Salhausenu, kteří vybudovali Horní a Dolní zámek. V 1. pol. 17. stol. získali Benešov Thun – Hohensteinové a Clary – Aldringenové, zámky však již nikdy nebyly sídelní.
První písemná zmínka o městě je z roku 1265, záhy však zpustlo a znovu bylo postaveno za panování Václava II. Byly vybudovány nové hradby a založen dominikánský klášter. V roce 1303 byl Berounu udělen majestát a město se nadále spravovalo podle práva Starého Města pražského. V roce 1421 město dobyli husité, upálili odpůrce kalicha a zbořili klášter. Největší rozkvět pak přišel za vlády Vladislava Jagellonského.
Beskydy jsou horskou soustavou, nalézající se na severovýchodní Moravě, českém Slezsku, jižním Polsku, severním Slovensku a na západní Ukrajině. Nejvyšší horou je Babia hora s nadmořskou výškou 1.725 m. V Beskydech se nachází několik chráněných přírodních rezervací a národních parků.
Hrad byl postaven Přemyslem Otakarem II. mezi lety 1264-1278. V roce 1279 zde byl vězněn kralevic Václav. Později získal hrad do zástavního držení Hynek Berka z Dubé, zpět jej vykoupil v roce 1348 Karel IV. Na počátku husitských válek dostal Bezděz do zástavy Jan z Michalovic, dále pak Tovačovští z Cimburka nebo Jan z Janovic. V roce 1588 hrad koupil do dědičného držení Jan z Vartemberka. V roce 1622 získal panství Albrecht z Valdštejna, hrad byl posléze využíván jako klášter. Po zrušení benediktinského řádu v roce 1785 zpustl.
Původní gotická tvrz ze 13.stol. byla v 16. stol. přestavěna na renesanční zámek. Mezi nejvýznamnější jména, spjatá s tímto místem, byl Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Majitelé se často střídali, nejdéle Bezdružice spravovali Löwensteinové, kteří také provedli nejrozsáhlejší přestavbu. V roce 1868 postoupil Karel Jindřich Löwenstein zámek rakousko-uherským úřadům za účelem zřízení soudu a vězení.
Bílinské hradiště bylo vybudováno přemyslovskými knížaty v 10. stol. Ve 12. a 13. stol. spravovali Bílinu Hrabišici, v roce 1237 daroval Václav I. hradiště i se vzniklou trhovou vsí Ojířovi z Frýdberka, který zde vystavěl gotický hrad. V roce 1290 získal město Albrecht ze Žeberka a v roce 1318 Ota z Bergova. Od roku 1407 byli majiteli panství Koldicové z Krupky, za husitských válek Bílinu uchvátil Jakoubek z Vřesovic, v roce 1436 ji však pánům z Koldic vrátil. V roce 1502 koupil Bílinu Děpold z Lobkovic, od roku 1720 ji vlastnila roudnická větev rodu.
Rozhledna na 890 m vysoké Biskupské kupě (Cukmantl) byla postavena v roce 1898 turistickým spolkem MSSGV. Stavitelem byl zednický mistr Werner z Janovic, dřevo dodal majitel pily pan Hoffman a kamenické práce provedl Wilhelm Förster ze Zlatých Hor. Rozhledna je vysoká 19 m, vede na ní 95 schodů a stojí na místě původní třináctimetrové dřevěné pyramidy z roku 1890, kterou v roce 1896 strhla vichřice. V tomto roce zde také byla zřízena první poštovna na Moravě.
Bítov
První písemná zmínka pochází z roku 1136, kdy zboží patřilo olomouckému biskupství. V pol. 13. stol. zde byl založen hrad Blansek, v roce 1277 Brunem ze Schauenburku na protějším břehu řeky nová osada. Jako lenní majitelé zde působili např. páni z Kunštátu nebo Černohorští z Boskovic. Pravděpodobně před pol. 15. stol. zde vystavěl Vilém z Miličína tvrz. Od roku 1526 měli panství páni z Doubravky a Hradiště a od roku 1573 Žalkovští z Žalkovic, kteří gotickou tvrz přestavěli na renesanční zámek. V letech 1631 – 1694 drželi panství Lvové z Rožmitálu, poté hrabata Gellhornové a od roku 1766 hrabata Salm – Reifferscheidtové.
První písemná zmínka o Blatné je z roku 1235, kdy zde však již stál hrad na místě bývalé tvrze. Ve 14. stol. vlastní Blatnou Bavorové ze Strakonic, největší rozmach pak přichází ve století 15. a 16. za pánů z Rožmitálu. Sestra Jaroslava Lva z Rožmitálu Johanka se provdala za krále Jiřího z Poděbrad. Později Blatnou vlastnili hrabata z Rozdražova, Serenyiové a dosud Hildprandtové z Ottenhausenu.
První písemná zmínka pochází z roku 1284, kdy ves patřila cisterciáckému klášteru v Pomuku. Během husitských válek byl klášter zničen a majiteli Blovic se stali Švamberkové, po nich Jaroslav z Javora a vladykové z Netunic. Kolem roku 1465 bylo panství zastaveno Šternberkům. V letech 1529 - 1536 byli majiteli Lvové z Rožmitálu, poté opět Šternberkové. V roce 1566 získali Blovice Roupovští z Roupova. V letech 1618 – 1663 byli majiteli Svárovští, poté hrabě z Guttenštejna a jeho dědicové. V roce 1728 panství získali Kolovratové a posledními majiteli byli od roku 1872 Pálffyové z Erdödu.
Ves byla založena na přelomu 12. a 13. stol. Bludem z Bludova. V 1. pol. 14. stol. získali Bludov páni z Lipé a po nich markrabě Jan Jindřich. Počátkem 15. stol. měli panství v zástavním držení páni z Kunštátu, od roku 1436 Valdštejnové a konečně Tunklové z Brníčka. V roce 1496 koupili Bludov Žerotínové. V letech 1565 – 1573 držel panství olomoucký biskup Vilém Prusinovský z Víckova, po něm pak Jan z Boskovic. V roce 1613 koupili Bludov Odkolkové z Újezdce, kterým však byl zkonfiskován majetek. V roce 1624 panství koupili Lichtenštejn – Kastelkornové a v roce 1710 Žerotínové.
První písemná zmínka o osadě pochází z roku 1256. Prvními známými majiteli byli Baruthové a po nich Rašicové. V roce 1373 byl Bohumín zeměpanským majetkem. V letech 1409-1423 patřilo panství pánům z Tvorkova a poté pánům z Kornic. Dalšími majiteli byli od roku 1451 Tovačovští z Cimburka, od roku 1473 páni z Vrbna a od roku 1482 páni z Klvova. Počátkem 16. stol. se bohumínské paství stalo opět zeměpanským majetkem. V roce 1622 je získali Henckelové z Donnersmarku. Na počátku 19. stol. byli majiteli Gusnarové poté hrabě Rudnický a konečně od roku 1886 hrabata Larisch-Mönnich.
Město bylo založeno rodem Hrabišiců, později pánů z Rýzmburka a první písemná zmínka o něm je z roku 1325. Kolem roku 1412 získali město páni z Plavna a na nedalekém vrchu vystavěli hrad Hartenštejn. Dalšími majiteli byli páni ze Steinsdorfu, Hrobčičtí z Hrobčic, Colonnové z Felsu a od 17. stol. hrabata Černínové z Chudenic. V roce 1666 celé město vyhořelo.
Bojnice
V první polovině 13. stol. náleželo Borsko Ratmírovi ze Škviřína. První písemná zmínka o raně gotickém vodním hradu je z roku 1263. Po Ratmírových potomcích, pánech z Boru,zde plných 400 let vládli Švamberkové, v roce 1650 prodali panství Zikmundu Bedřichovi von Götzen. V roce 1720 koupili Bor Löwensteinové. Areál zámku je cenným architektonickým komplexem, zahrnujícím všechny stavební slohy.
První písemná zmínka je z roku 1186, kdy ves patřila Vítkovcům. Po roce 1327 byl majitelem Vilém z Landštejna a v roce 1359 koupili Borovany Rožmberkové. Ve 30. letech 15. stol. koupil větší část vesnice Petr z Lindy a po smrti svého jediného syna zde vybudoval klášter. V roce 1578 byly Borovany povýšeny na městys. Po vymření Rožmberků zdědili panství Švamberkové, kterým byl však v roce 1620 zkonfiskován majetek. V roce 1785 koupili klášter se statkem Schwarzenberkové. Od roku 1973 jsou Borovany městem.
První písemná zmínka o hradě pochází z roku 1312 a hovoří o jeho dobytí vojsky Jana Lucemburského. Založen tedy musel být mnohem dříve, ostatně již v roce 1222 je uváděn Jimram z Boskovic. Páni z Boskovic vlastnili panství až do roku 1547, pouze mezi léty 1398 – 1458 je vystřídali páni z Kunštátu. V roce 1547 se majiteli stali Ederové ze Štiavnice a v roce 1567 pak Morkovští ze Zástřizl. V roce 1690 panství vyženili Ditrichštejnové a v roce 1843 zase hrabata Mensdorff – Pouilly.
Předchůdcem dnešního boskovického zámku byl dominikánský klášter s kostelem, založený v roce 1682 Janem Bohušem ze Zástřizl a jeho manželkou Zuzanou Kateřinou Prakšickou. Ta se po manželově smrti v roce 1587 podruhé provdala za Waltera Xavera z Ditrichštejna. Stavba byla dokončena v roce 1694. V roce 1784 byl Josefem II. klášter zrušen a prostory byly Ditrichštejny využívány pro průmyslovou výrobu. V letech 1819-1826 nechal František Xaver z Ditrichštejna přebudovat objekt bývalého kláštera v zámek. V r. 1850 vymřeli boskovičtí Ditrichštejnové po meči a majetek přešel na dceru Terezii Rosu, provdanou za Alfonse Fridricha hraběte Mensdorff-Pouilly. Po její smrti v roce 1856 získal tento rod celý boskovický majetek a zámek vlastní dodnes.
Prvním známým majitelem hradu byl v roce 1317 Buz z Bouzova. V roce 1340 jej koupili páni z Vildenberka a v roce 1380 moravský markrabě Jošt. V roce 1396 získali panství páni z Kunštátu. Od roku 1464 se zde vystřídali Zdeněk Kostka z Postupic, jeho syn Hrabiš, Jan ze Šelmberka a Boček Kuna z Kunštátu. V roce 1494 koupil panství Hanuš Haugvic z Biskupic a v roce 1546 Prokop Podstatský z Prusinovic. V roce 1617 koupil vyhořelý hrad Bedřich z Oppersdorfu a opravil jej. Od roku 1651 hrad opět měnil majitele a chátral. V roce 1696 prodal František z Hodic panství řádu německých rytířů, kteří hrad v letech 1896 - 1910 zrekonstruovali do dnešní podoby.
Osídlení božídarské lokality spadá do počátku 16. stol. a je úzce spjato s těžbou stříbra. 6.června roku 1546 udělil saský kurfiřt Johann Friedrich Božímu Daru statut svobodného horního města. V roce 1556 byl ukončen letitý územní spor mezi českým státem a saským kurfiřtstvím a byla vytyčena přesná hranice. K těžbě stříbra a rašeliny se přidala ještě těžba cínu a arsenu. Hornická činnost byla na Božím Daru ukončena v roce 1820.
Brandýs nad LabemPrvní písemná zmínka pochází z roku 1304, kdy panství patřilo pánům z Michalovic. Ti zde také před rokem 1309 vystavěli gotický hrad, který v roce 1317 odolal obléhání vojsk Jana Lucemburského. V letech 1468 – 1493 držel Brandýs Jan Tovačovský z Cimburka a poté Krajířové z Krajku. V roce 1547 byl Krajířům zkonfiskován majetek a panství připadlo královské komoře. V roce 1860 panství koupil arcikníže Leopold z Toskány a tento rod pak vlastnil zámek do roku 1915. V roce 1960 byl Brandýs sloučen se Starou Boleslaví.
První písemná zmínka pochází z roku 1289 z predikátu zakladatele hradu Jindřicha. Pánům z Brandýsa hrad patřil nejméně do roku 1323, v roce 1360 však už panství vlastnili páni z Boskovic a v letech 1429 - 1431 Smil Holický ze Šternberka. V pol. 15. stol. získali Brandýs Kostkové z Postupic a v roce 1506 jej prodali Pernštejnům. V roce 1544 koupili panství zpět Kostkové. V letech 1559 – 1636 bylo panství v držení Žerotínů, poté Marie Zárubové z Hustířan a od roku 1652 Trautmannsdorfů, kteří v roce 1781 vybudovali dnešní zámek. V roce 1806 koupil Brandýs Arnošt Mořic z Lynar, v roce 1817 Karel Blažek. Dalšími majiteli zámku byli od roku 1869 Parishové a od roku 1914 rodina Fischerů.
Městečko bylo založeno kolem roku 1282, poč. 14. stol. zde Jan z Wüstehube založil hrad Kolštejn. Krátce na to získala panství královská komora a v roce 1339 páni z Lipé. Koncem 14. stol. se majiteli stali Valdštejnové a ve 30. letech 15. stol. páni ze Zvole. V roce 1568 panství vyženil Jan Černčický z Kácova a od roku 1575 je vlastnili Žerotínové. Dalšími majiteli byli od roku 1581 páni z Vrbna a od roku 1614 rytíř Hanuš z Petřvaldu. Zkonfiskované panství pak v roce 1622 získali Lichtenštejnové.
Bratislava (Posonium, Pozsony, Pressburg, Prešporok)
Bratislava (Posonium, Pozsony, Pressburg, Prešporok)
Kolem roku 1000 vznikla na místě dnešního Starého Brna při brodu přes řeku Svratku osada, v 11. stol byl také vybudován břetislavský hrad, sídlo údělného přemyslovského knížete. V roce 1243 udělil král Václav I. městu větší a menší privilegium. Od roku 1350 v Brně sídlila moravská markrabata. Za husitských válek město dvakrát marně obléhali husité. V roce 1619 se Brno připojilo ke stavovskému povstání, za což bylo později potrestáno. Za třicetileté války bylo dvakrát marně dobýváno Švédy, od roku 1641 zde byly trvale uloženy zemské desky pro Moravu a v roce 1777 bylo založeno biskupství.
Klasicistní letohrádek nechal vybudovat v roce 1779 -1794 Antonín Arnošt hrabě Mitrovský. Objekt sloužil pro odpočinek šlechty a společenských akcí se zde zúčastnili například císař Napoleon Bonaparte nebo císař František I. Ve 2. pol. 19. století zámeček zakoupilo město a v roce 1883 zde vznikla školka. Po rekonstrukci v letech 1979 -1987 byl ve vlastnictví Muzea města Brna. Od roku 2007 je pronajat soukromému subjektu a je využíván pro kulturní účely.
Město bylo založeno pravděpodobně v roce 1255 břevnovskými benediktiny. V roce 1278 se panství zmocnil kníže Jindřich IV. Vratislavský, v roce 1290 je však vrátil zpět benediktinům. Před rokem 1331 zastavil Jan Lucemburský příjmy z panství rodu Pannewitzů. Za husitských válek se v Broumově ukrývala část konventu břevnovského kláštera. V roce 1472 se stal zástavním majitelem panství kníže Jindřich Münsterberský, v roce 1488 vykoupil opat Pavel zástavu zpět. Broumovské panství s městem Broumovem patřilo klášteru až do roku 1848.
První písemná zmínka pochází z roku 1234. V tomto roce daroval král Václav I. ves Brtnici cisterciáckému klášteru v Předklášteří u Tišnova, v roce 1240 ji však získal zpět. Ve 14. stol. Brtnici získali Valdštejnové, Hynek z Valdštejna se od roku 1359 píše jako Hynek Brtnický z Valdštejna. Po roce 1623 získal panství jako pobělohorský konfiskát Rombald Collalt et San Salvatore a jeho rodu patřila Brtnice až do roku 1945.
Hrad Brumov byl založen markrabětem Vladislavem Jindřichem pravděpodobně v letech 1210 - 1220, první písemná zmínka pochází z roku 1224. V roce 1503 získali panství Podmaničtí z Podmanína a v roce 1519 páni z Lomnice. V roce 1574 koupili Brumov Kavkové z Říčan, v roce 1622 Apponyiové a v roce 1626 panství zdědili Mikoláš a Ester Forgácsovi. Po jejich smrti se v roce 1662 o majetek rozdělilo jejich pět dcer. Části panství pak vlastnili např. Orsini – Rosenbergové, Erdödyové, Waldorfové, Selbové a Illeszházyiové, kteří v roce 1766 panství sjednotili. V roce 1835 majetek koupili Sinové a posledními majiteli byli od roku 1894 Dreherové.
První písemná zmínka pochází z roku 1223. Bruntál byl původně zeměpanským majetkem, v 15. stol. jej spravovovali např. Jiří z Bruntálu, Bernard Bírka z Násile nebo rod Stošů. V roce 1474 získal Bruntál do zástavního držení Jan z Vrbna a jeho synům pak patřilo od roku 1506 celé panství dědičně. V roce 1621 byl pánům z Vrbna za účast na protihabsburském povstání zkonfiskován majetek a Bruntál se dostal do majetku Řádu německých rytířů.
V místě dnešního zámku byl někdy po roce 1041 vybudován knížetem Břetislavem I. strážní hrad. Počátkem 13. stol. jej dostala věnem manželka krále Přemysla Otakara I. Konstancie Uherská. Hrad byl často zastavován, počátkem 15. stol. byli lenními pány Lichtenštejnové. V letech 1426 – 1434 držela hrad husitská posádka. Po husitských válkách byla v okolí hradu založena tzv. Nová Břeclav. V roce 1527 se majiteli panství stali Žerotínové, po pobělohorské konfiskaci je pak v roce 1638 koupil Karel Eusebius z Lichtenštejna.
Původně gotická tvrz byla vybudována v 1. pol. 13. stol. rodem Buziců. V 15. stol. vlastnil Březnici nejvyšší mincmistr Petr Zmrzlík ze Svojšína, po něm od roku 1506 Malovcové. K proměně tvrze v renesanční zámek dochází po roce 1548 za Jiříka z Lokšan. Od roku 1623 patří panství Jeníškům z Újezda, po jejich vymření od roku 1728 Krakovským z Kolowrat. Posledními majiteli byli Pálffyové z Erdödu.
První písemná zmínka o městečku pochází z roku 1322. Během česko-uherských válek uchvátil bučovické panství Jan Kropáč z Nevědomí. Místo zničené tvrze nechal vybudovat tvrz novou, která je poprvé zmiňována v roce 1511. V tomto roce koupil panství Tas z Ojnic. Sňatkem s Annou z Ojnic získal Bučovice Václav z Boskovic. Jeho syn Jan Šembera Černohorský z Boskovic zde pak nechal bybudovat renesanční zámek. Stavba byla realizována letech 1567-1585. V roce 1597 vyženili panství Lichtenštejnové.
Budatínsky hrad
První písemná zmínka pochází z roku 1301. Kolem tohoto roku také král daroval Budišov olomouckému biskupství, se kterým je také spojena převážná část historie města. V 16. stol. patřil Budišov mezi přední města severní Moravy, již v roce 1517 zde byl založen ševcovský a kovářský cech. Současný městský znak udělil městu v roce 1613 olomoucký arcibiskup kníže František z Dietrichšteinu.
První zmínka o vodním hradě je z roku 1316. Za Jana Lucemburského to byl hrad královský a byl často dáván do zástavy. V roce 1335 koupil Budyni Zbyněk Zajíc z Valdeka z rodu Hazmburků. Hazmburkové hrad postupně přestavěli v renesanční zámek. V roce 1614 koupil panství Adam ze Šternberka. Poté se majitelé střídali, v roce 1759 byla stržena dvě zchátralá zámecká křídla a věž. Posledními majiteli do 1945 byli Herbersternové.
Královský hrad byl založen kolem pol. 13. stol., první písemná zmínka pochází z roku 1300. Od roku 1406 byl pravidelně zastavován – Lichtenštejnům, Stiborovi ze Stibořic, pánům z Vítovic, z Mošnova, z Veitmile, z Landštejna, z Postupic, z Kunštátu a v roce 1482 Tovačovským z Cimburka. V roce 1511 daroval Vladislav II. Jagellonský Buchlov Arklebovi Trnavskému z Boskovic. V roce 1518 se majiteli stali Žerotínové a v roce 1542 Zástřizlové. V roce 1644 panství vyženili Petřvaldští z Petřvaldu a posledními majiteli byli od roku 1800 Berchtoldové z Uherčic.
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1207. V roce 1398 ji Herbort z Boskovic prodal Ješkovi ze Šternberka a Lukova. Poč. 16. stol. získali ves Podstatští z Prusinovic, v roce 1540 Žerotínové a v roce 1542 Zástřizlové ze Zástřizl. V roce 1644 získali panství baroni Petřvaldští z Petřvaldu, Jan Dětřich Petřvaldský zde v roce 1699 založil zámek. V roce 1800 se posledními majiteli stala hrabata Berchtoldové, kterým patřil zámek až do roku 1945.
Bystřice nad Pernštejnem Kolem poloviny 13. století osidlovali zdejší území páni z Medlova, předchůdci pánů z Pernštejna. V roce 1348 ves patřila moravskému markraběti, v roce 1384 byla propůjčena Erhartovi z Kunštátu a v roce 1432 ji získali Pernštejnové. V roce 1580 byla osada povýšena na město. To v roce 1588 koupilo město Brno a poté Václav Ples Heřmanský ze Sloupna. V roce 1609 Bystřici koupil Jan Čejka z Olbramovic, po konfiskaci jeho majetku pak v roce 1623 hrabě Jiří z Náchoda. Dalšími majiteli byli Roháčkové z Adleskranu, Roggendorfové, hrabě z Lamberka a konečně od roku 1731 Mitrovští z Nemyšle.
První písemná zmínka pochází z roku 1368, kdy se majitelem stal Boček z Kunštátu. V roce 1374 panství koupili páni z Cimburka, kolem roku 1400 se vrátilo do majetku pánů z Kunštátu. V roce 1447 získali Bystřici páni z Landštejna a koncem století páni z Hustopeč. V roce 1555 panství koupili páni z Víckova. V roce 1622 obdrželi bystřické panství jako pobělohorskou konfiskaci Lobkovicové. V roce 1650 Bystřici koupil Jan hrabě z Rottalu. Posledními majiteli byli od roku 1804 Jan Nepomuk hrabě Wengerský a od roku 1827 Loudonové.
První ověřená zmínka pochází z roku 1231. Bzenecké panství bylo až do roku 1514 zeměpanským majetkem, v zástavě je drželi například Ctibor Vajda, páni z Borotína, z Kravař a z Kunštátu. V letech 1490 – 1514 měli Bzenec v zástavě Kropáčové z Nevědomí, poté jej získal Michal Podmanický z Podmanína. V letech 1539 -1545 byli majiteli Žerotínové a poté páni z Bedegu. V roce 1588 panství vyženil Kašpar Pruskovský z Pruskova. V roce 1806 zdědili Bzenec Ditrichsteinové. V roce 1823 panství koupil pro svou manželku Emilii hessenský kurfiřt Vilém II. Posledním majitelem pak byl od roku 1917 hrabě Antonín Magnis.
