Hrad byl pravděpodobně založen již ve 13. stol., první písemná zmínka je však až z roku 1380, kdy byl v majetku Švihovských z Rýzmberka. V letech 1420 a 1421 byl dobýván husity, při druhém obléhání zde přišel o oko Jan Žižka. Koncem 15. stol. za Půty II. Švihovského bylo Rabí povýšeno na město. V roce 1549 získal panství Jindřich Kurcpach z Trachemberka, poté Malovcové z Libějovic, Rožmberkové a v roce 1570 Chanovští z Dlouhé Vsi. Na začátku 18.stol. se stali majiteli již značně zpustlého hradu Lamberkové, hrad navíc zakrátko vyhořel. V roce 1920 darovali Lamberkové zříceninu Spolku pro zachování uměleckých, historických a přírodních památek v Horažďovicích.
První zmínka je z roku 1269, kdy Rabštejn vlastnil rod Milhosticů. Po roce 1321 koupil statek Jindřich Pluh, vystavěl zde hrad a v roce 1337 vymohl Rabštejnu městská práva. V roce 1357 jej však prodal Karlu IV. Od roku 1397 měl panství jako zástavu Beneš Čert z Hořovic. Dalšími majiteli byli např. páni z Gutšejna, Šlikové a Švamberkové. V roce 1578 získali zdejší zboží do dědičného držení Libštejnští z Kolovrat a Kokořovci. Dále zde vládli ještě páni z Meggau, Pöttingové, kteří zde v roce 1705 vystavěli barokní zámek, Černínové a Kolovratové. Od roku 1748 patřil Rabštejn Lažanským.
Radhošť je sedmá nejvyšší hora Moravskoslezských Beskyd s nadmořskou výškou 1129 m. Na vrcholu stojí kaple sv. Cyrila a Metoděje dokončená v roce 1898 podle návrhu architekta Skibiňského. V roce 1931 bylo za kaplí nainstalováno sousoší věrozvěstů Cyrila a Metoděje od Čechoameričana a frenštátského rodáka Albína Poláška. Ten je také autorem sochy boha Radegasta, umístěné ve stejném roce na hřebenové cestě mezi Pustevnami a Radhoštěm. Originální socha odlitá z umělého kamene, která dnes stojí na frenštátské radnici, byla v roce 1998 nahrazena žulovou kopií.
První písemná zmínka o Raduni pochází z roku 1320, kdy ji vlastnili vladykové z Raduně. Ti zde také postavili tvrz, která je poprvé připomínána v roce 1475. Dalšími majiteli byli Tvorkovští z Kravař, kteří v 16. stol. přestavěli tvrz na čtyřkřídlý renesanční zámek. Ten vlastnili až do roku 1671. Několik dalších majitelů se o zámek příliš nestaralo, až v roce 1780 jej získali Mönnichové (později Larisch-Mönnichové). V letech 1816-1822 nechal Jan Larisch-Mönnich zámek empírově přestavět. Posledními soukromými majiteli byli v letech 1832-1945 Blücherové, kteří zde provedli pseudogotické úpravy.
Hrad Radyně (původně Karlskrone), nechal postavit Karel IV. a jeho stavba byla dokončena kolem roku 1360. Již roku 1400 byl hrad Václavem IV. poprvé zastaven a to Zachařovi z Litovic, později také Šternberkům nebo Lvům z Rožmitálu. V roce 1536 hrad koupil do dědičného držení Adam ze Šternberka, brzy nato však zřejmě požárem poničený hrad začal pustnout. Jeho dalšími majiteli byli Kokořovci z Kokořova, Černínové z Chudenic a Valdštejnové.
První písemná zmínka o Rájci pochází z roku 1131, kdy byli majiteli olomoučtí biskupové. V roce 1464 koupili panství od pánů z Milčína Drnovští z Drnovic, rájeckou část pak vyženil v roce 1618 Jan Zdislav z Hejsenštejna. Tomu byl však po Bílé hoře zabaven majetek. V roce 1661 panství získali Roggendorfové a v roce 1763 Salmové, kteří zde vybudovali klasicistní zámek. První zmínka o Jestřebí pochází z roku 1371, kdy byli majiteli páni z Bořitova. Od roku 1597 bylo Jestřebí jako součást černohorského panství majetkem Lichtenštejnů, od roku 1711 pak Aueršperků. Dalšími majiteli byli od roku 1796 Schulugové, od roku 1830 Geislernové a v letech 1842 – 1848 Türkheimové. V roce 1960 se Rájec a Jestřebí spojily v dvojměstí.
Rajhrad
První písemná zmínka pochází z roku 1252, v roce 1286 byl Rakovník Václavem II. povýšen na město a v roce 1588 Rudolfem II. na královské město. Tím se Rakovník zbavil závislého postavení na hradě Křivoklátu. Začalo se dařit zejména chmelařství a výrobě piva a město vzkvétalo. Zlom přišel s třicetiletou válkou, kdy byl Rakovník několikrát vypleněn a koncem 17. stol. se téměř vylidnil.
První písemná zmínka o tvrzi a vsi pochází z roku 1388, kdy byl majitelem rytíř Vaněk ze Žampachu. V 16. stol. tvrz zanikla, v roce 1582 koupili panství Smiřičtí. Po roce 1621 jej získali jako pobělohorskou konfiskaci Trčkové z Lípy a když byl v roce 1634 zkonfiskován majetek jim, stali se majiteli Piccolominiové. Lorenzo Piccolomini zde nechal v letech 1702 – 1708 vybudovat barokní zámeček. V roce 1792 koupil panství Petr Biron, vévoda Kuronský a Zaháňský. Posledními soukromými majiteli byli v letech 1842 – 1945 knížata Schaumburg – Lippe.
Nejstarší písemná zmínka je z roku 1110, kdy je připomínán biskupský dvorec. Později zde stál též biskupský hrad. V roce 1421 bylo město dobyto husity a v roce 1436 jej dal král Zikmund do zástavy Janu Malovcovi z Pacova. V roce 1498 připadly Rokycany královské komoře, čímž skončila poddanská éra, v roce 1584 byly povýšeny na královské město. V roce 1639 bylo město vypleněno Švédy, po požáru zbylo jen šest domů.
Obec byla založena před rokem 1574, ze kterého pochází první písemná zmínka. V tomto roce byla obec s celým panstvím předána Maxmiliánem II. do dědičného držení Závišovi z Újezdce a Kunic. Již v roce 1562 zde však byla založena sklářská huť, ve které pracovala známá sklářská rodina Schürerů. Po Závišově smrti v roce 1577 získala panství jeho dcera Anna Křinecká z Ronova. V roce 1637 se majiteli stali Harantové z Polžic a Bezdružic a v roce 1701 Harrachové.
Původně uhlířskou osadu založili koncem 13. stol. páni z Rychnova, první písemná zmínka pak pochází z roku 1318. V roce 1548 Rokytnici koupil Jan Licek z Rýzmberka a začal zde budovat vodní tvrz. V roce 1567 se majiteli panství stali Mauschwitzové z Armenruh. V roce 1616 získali Rokytnici Zieglerové z Klipphausenu a v roce 1627 apelační rada Jan Mikuláš, svobodný pán z Nostitz. Nostitzům pak Rokytnice patřila až do roku 1928.
První písemná zmínka je datována rokem 1259 a zmiňuje bratry Bohuše a Hartmana z Rosic. V roce 1450 prodali Hechtové z Rosic panství těšínskému knížeti Přemkovi a ten v roce 1464 Hynkovi z Kukvic. V roce 1522 koupila rosické zboží Bohunka z Pernštejna a v roce 1562 Žerotínové, za kterých byl hrad přestavěn na renesanční zámek. V roce 1628 panství koupil Albrecht z Valdštejna, který je obratem prodal hraběti Janovi z Werdenberka. Dalšími majiteli byli od roku 1684 Hausperští z Fanalu, od roku 1791 hrabata Ugarte a od roku 1844 Sinové. Posledním majitelem pak byl baron Mořic Arnold Deforest – Bischofsheim.
Hrad byl založen v pol. 14. stol. pravděpodobně pány z Hradce. Kolem roku 1353 byl obehnán opevněním s kruhovými baštami. V roce 1423 husité dobyli předhradí a hrad částečně pobořili. V roce 1477 byl opraven hradní palác a rozšířeno předhradí. V roce 1570 Zachariáš z Hradce hrad přestavěl na renesanční lovecké sídlo. V roce 1604 přešel do majetku Slavatů, později ještě Lichtenštejnů a Podstatských.
Rotštejn Hrad byl založen v polovině 13. stol. Jaroslavem z rodu Markvarticů. Markvarticům pak patřil do roku 1415, kdy Žofie, vdova po posledním příslušníkovi rodu, hrad prodala Paldrům z Vařin. Na počátku 16. století byl již Rotštejn uváděn jako pustý. Z let 1602 – 1848 pocházejí zprávy o vesnici na úpatí hradu s domy částečně vtesanými do skal. Toto osídlení pravděpodobně skončilo velkým zřícením skalních bloků v roce 1870.
První písemná zmínka pochází z roku 1167, ale město, které bylo v držení pražských biskupů a později arcibiskupů, je mnohem starší. Nejvýznamnější z těchto majitelů byli Jan IV. z Dražic a Jan Očko z Vlašimi. Za husitských válek bylo město několikrát vypleněno, v roce 1431 jej získal Jan Smiřický a v roce 1453 pak Zdeněk ze Šternberka. V roce 1467 se Roudnice stala městem královským. V roce 1577 město získal Vilém z Rožmberka, po jeho smrti přešlo vlastnictví sňatkem vdovy Polyxeny z Pernštejna za Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkowitz na tento rod.
První vyhlídkovou věž na vrchu Bramberk v nadmořské výšce 787 m vybudovala již v roce 1889 lučanská sekce Německého horského spolku pro Jizerské hory. Vedle 16 m vysoké rozhledny byla v roce 1892 postavena turistická chata. Současná jedenadvacetimetrová rozhledna byla postavena v roce 1912. Na ochoz ve výši 18,5 m vede 96 schodů.
Rozhledna Čartak Rozhledna byla vybudována na stejnojmenném vrchu v nadmořské výšce 953 metrů v roce 1998. Nachází se nedaleko česko-slovenského hraničního přechodu Bumbálka. Věž je vysoká 40 m, na vyhlídkovou plošinu ve výšce 26 m vede 137 schodů.
Rozhledna Černá Studnice
Rozhledna Karasín u Bystřice nad Pernštejnem Rozhledna stojí na hřebeni kopce Zadní skála (712 m.n.m.) v nadmořské výšce 704 m. Byla zprovozněna 25. května 2002 a měří 30 m. Na vrchol je nutno vystoupat po 128 schodech.
Rozhledna Kozubová Rozhledna na Kozubové stojící v nadmořské výšce 982 m je součástí kaple sv. Anny a nalézá se v katastru obce Milíkov v Moravskoslezských Beskydech. Byla postavena v letech 1936–1937 z iniciativy faráře Ploszeka z Hnojníka. Stavbu podle projektu architekta Dawida z Českého Těšína řídil Jan Kisza z Ropice. Slavnostní vysvěcení dokončené stavby proběhlo na sv. Annu 26.7.1937 a přihlíželo mu kolem 10.000 lidí. Nedaleká turistická chata byla vystavěna v roce 1929, v roce 1973 však vyhořela. Současná chata Kozubová byla zprovozněna v roce 1982. Kaple s 18 m vysokou rozhlednou je v majetku církve. Od roku 2006 si mohou turisté na chatě domluvit přístup a na vyhlídkovou plošinu ve výšce 15 m je pak nutno vystoupat po 62 schodech.
Nachází se v Jizerských horách nedaleko obce Bedřichov na vrchu Nekras v nadmořské výšce 859 m. První dřevěná stavba zde byla postavena již v roce 1888, kamenná rozhledna pak v roce 1906. V roce 1934 byla vybudována horská chata. Rozhledna je vysoká 24 m a na vyhlídkovou plošinu vede 102 schodů.
Dřevěná chata na vrcholu Malá Prašivá v nadmořské výšce 706 m byla vybudována Pobeskydskou jednotou slezskou v roce 1921. Její součástí je věžička s vyhlídkovou plošinou ve výšce 11 m. Nedaleko chaty stojí poutní kostelík sv. Antonína Paduánského z roku 1640.
Rozhledna Nisanka Rozhledna byla vybudována na návrší Jizerka v katastru obce Nová Ves nad Nisou v Jizerských horách v nadmořské výšce 673 metrů v roce 2006. Celková výška věže i s anténním nosičem je 35 m, vyhlídková plošina se nachází ve výšce 24 m a vede na ni 126 schodů. Spodní část věže je obložena do výšky 9 m kamenem.
Rozhledna Podvrší Již ve dvacátých letech dvacátého století stála nad obcí Veselice v nadmořské výšce 590 metrů, severozápadně od CHKO Moravský kras dřevěná rozhledna. V roce 1947 byla však stržena a na novou čekali turisté až do roku 2001. Současná betonová věž má výšku 49 metrů, vyhlídková plošina je ve výšce 32 metrů a nahoru vede 168 schodů.
Kamennou rozhlednu nechal postavit na místě původní dřevěné z roku 1836 na vrchu Přední Žalý hrabě Jan Harrach v roce 1892. V letech 1888-1890 zde krátce stála rozhledna železná, postavená německým spolkem Riesengebirgsverein. V roce 1890 byla v její těsné blízkosti dokončena budova hostince. Tato původní roubenka na přelomu 19. a 20. století shořela a byla nahrazena lehkou dřevěnou montovanou stavbou, která byla zničena za 2. světové války. Současná stavba restaurace zde stojí od roku 2009. Rozhledna se nachází na Žalském hřbetu mezi Beneckem a Vrchlabím v nadmořské výšce 1.019 metrů, je vysoká 18 metrů a vede na ní 89 schodů.
Rozhledna Slovanka
Na úpatí 845 vysokého Svatoboru byly nalezeny zbytky polozahloubené chaty ze střední doby kamenné a pohřebiště původní slovanské osady Sušice. V něm pak byl nalezen denár z doby panování Vratislava I. Na vrcholu byla v roce 1896 postavena rozhledna a v roce 1900 útulna Klubu českých turistů. Zchátralá rozhledna byla v roce 1934 zbořena a za pouhé tři měsíce postavena nová, která je vysoká 32 m a má 182 schodů.
Rozhledna byla postavena na vrchu Březák u Lbosína v letech 2013 - 2014 v nadmořské výšce 532 m. Je tvořena ocelovodřevěnou konstrukcí tvarově připomínající špulku na nitě. Na vyhlídku rozhledny ve výšce 30 m lze vystoupat po 150 schodech. Pod rozhlednou se rozprostírá kamenná mapa mikroregionu. Na výstavbě se podílelo, jak dokládá Venkovní kronika, 21 obcí mikroregionu CHOPOS a mnoho dalších partnerů. Pro veřejnost byla slavnostně otevřena 26. 4. 2014, přesně rok od položení základního kamene. Symbolickou stuhu přestřihlo 250 lidí.
Kamenná novogotická rozhledna Štěpánka stojí na vrchu Hvězda na Příšovickém hřebeni v nadmořské výšce 959 m a je nejstarší rozhlednou v Jizerských horách. Její stavbu zahájil v roce 1847 kníže Camill Rohan a pojmenována byla na počest arcivévody Štěpána. Postavena však byla jen základna a torzo rozhledny zde stálo 40 let. Dokončení se dočkala až v roce 1892 zásluhou Horského spolku. Rozhledna je vysoká 24 m.
Rozloučení a rozvedení Od rozloučení manželství rozeznávati se sluší rozvedení. Při rozloučení zruší se právoplatné dřívější manželství, netrvá tudíž dále, kdežto při rozvodu svazek manželský nadále trvá, jen že manželé prosti jsou práv a povinností z manželského spolužití plynoucích, ale ne práv a povinností plynoucích z manželství. Církevní právo katolické teprve po mnohém kolísání ustanovilo se na tom, že platné manželství, v němž soulož byla vykonána, jen smrtí jednoho manžela rozloučeno býti může. I zásadná nerozlučitelnost manželství toho nevyžaduje, by manželé za každou cenu spolu žili; mohou nastati případy, kdy by nucené spolužití bylo nesnesitelným břemenem. Aby však společný život manželský byl přerušen, potřeba jest důvodu právem uznaného. Rozvedení dle církevního práva může nastati dle zvyku ustáleného u církevních soudů manželských trvale, od lože a stolu a pak na určitý nebo neurčitý čas. Trvalý rozvod dovoluje se soudem v případě cizoložství jednoho manžela, někdy v případě nepřirozeného ukojení pudu pohlavního a nebo zlomyslného opuštění manžela. ( Zdroj : Ottův slovník naučný )
Rožďalovice
První písemná zmínka pochází z roku 1223, kdy ves patřila Soběhrdovi z Rožďalovic. Rozdělené rožďalovické zboží bylo opět sjednoceno koncem 15. století zásluhou rodu Křineckých z Ronova, kteří zde později vystavěli zámek. V roce 1622 získal město jako pobělohorský konfiskát Albrecht z Valdštejna a v následujícím roce je postoupil nejvyššímu purkrabímu Adamovi z Valdštejna. V roce 1760 prodala ovdovělá hraběnka Alžběta z Valdštejna panství Aloisii hraběnce Clam-Gallasové, roku 1793 je koupil Karel z Möveru a v roce 1802 Karel svobodný pán Wimmer. V letech 1815-1930 byli majiteli Lobkowiczové, poté koupil velkostatek se zámkem Rolnický akciový cukrovar v Rožďalovicích.
První zmínka je z roku 1250. Hrad byl sídlem rožmberského rodu, po roce 1302 však bylo sídlo panství přeneseno do Českého Krumlova. V roce 1522 Horní hrad kromě věže Jakobínky vyhořel. Za Viléma z Rožmberka byl v roce 1556 Dolní hrad rozsáhle přestavěn. Posledním rožmberským majitelem byl od roku 1601 Petr Zrinský, od roku 1612 patřil hrad Švamberkům. V roce 1619 jej získali Buquoyové.
Blatný hrad v Rožmitále byl založen rodem Buziců, kteří později přijali predikát „z Rožmitálu“. Sezima z Rožmitálu věnoval v roce 1347 pražskému arcibiskupství polovinu hradu, kterou pak během husitských válek získal král Zikmund a v roce 1436 ji zastavil Zmrzlíkům ze Svojšína. Opět spojené panství pak v roce 1550 získali od Lvů z Rožmitálu Gryspekové z Gryspachu, za kterých byl přistavěn renesanční palác. Po pobělohorské konfiskaci získalo panství pražské arcibiskupství.
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1267, založil ji biskup Bruno ze Schauenburku. Po jeho smrti v roce 1281 panství patřilo pánům z Krásna a od roku 1348 pánům z Kravař. Rod pánů z Kravař vymřel v roce 1434 a majiteli se stali páni z Cimburka. V roce 1437 panství získal Vok ze Sovince, v roce 1446 Jan z Messenberka a dále Jan z Rýzmberka. Koncem 15. stol. patřil Rožnov Petrovi ze sv. Jiří z Pezinku a v roce 1505 jej koupili páni z Kunštátu. Dalšími majiteli byli od roku 1526 Šelenberkové, od roku 1535 Jan z Pernštejna, od roku 1548 Žerotínové a od roku 1815 hrabata Kinští.
První písemná zmínka pochází z roku 1367. Osada byla poddanskou vsí hradu Vízmburka, který založil v roce 1279 Tas ze Skalice. Dalšími významnými vlastníky panství byli od roku 1330 páni z Dubé. V roce 1447 byl hrad vykoupen Slezany a pobořen, panství se spojilo s panstvím náchodským. Dalšími majiteli byli Špetlové z Janovic a Pernštejnové, od roku 1544 pak Smiřičtí. Jako pobělohorskou konfiskaci obdrželi majetek Trčkové z Lípy a v roce 1634 Piccolominiové. V roce 1783 získali panství Desfoursové a v roce 1792 Petr Biron, vévoda Kuronský a Zaháňský. Posledními majiteli byli v letech 1842 – 1945 knížata Schaumburg – Lippe.
Rudice Vznik nejstarší části Rudice – Dědiny je datován rokem 1247. Rudice byla založena jako hornická osada. V roce 1350 získali ves páni z Kunštátu a Lysic a v roce 1414 vladyka Jakub z Rudice a v 16. století zde vládli páni z Boskovic. V roce 1746 získali Rudice hrabata Salmové a jejich správa přinesla velký rozmach zdejších hutí. Větrný mlýn holandského typu postavili na výšině Tumperk v jihovýchodní části obce manželé Ševčíkovi v roce 1865. Od roku 1994 je ve „Větřáku“ instalována speleologická expozice.
Burianova rozhledna Rozhledna stojí nad lesoparkem s Jeskyní Blanických rytířů na kopci Milenka v Rudce u Kunštátu v nadmořské výšce 579 m. Nechal ji v roce 1931 vybudovat kunštátský občan, uzenář a bývalý starosta František Burian. Je vysoká 18 m, vyhlídková plošina se nachází ve výšce 15 m. Socha T.G.Masaryka Největší sochu v Evropě, vytvořenou z jednoho kusu skály, vytvořil v roce 1928 Stanislav Rolínek na zakázku kunštátského občana a bývalého starosty Františka Buriana. Skálu lámalo třicet dělníků a Rolínek pracoval podle padesátihaléřové poštovní známky, přilepené na lešení. Později měl alespoň fotografii. Socha byla vysoká 10,5 m a podstavec 3,5 m. Hlava měřila 1,65 m, rozpětí ramen dosahovalo 3,5 m a průměr klobouku v ruce pana prezidenta byl 85 cm. Váha sochy byla odhadnuta na 600 tun. Pomník musel být v roce 1941 po udání odstraněn a na místě se zachovaly jen obří boty. Jeskyně Blanických rytířů Tvůrcem tohoto díla je čalouník a sochař samouk Stanislav Rolínek z Bořitova. Do Rudky jej pozval v roce 1928 bývalý kunštátský starosta a uzenář František Burian. Prvním Rolínkovým dílem zde byla obří socha T.G.Masaryka, která však musela být za války odstraněna. Poté už se pustil v dělníky vyhloubené jeskyni v kopci Milenka do tvorby svého stěžejního díla - vojska blanických rytířů v čele se sv. Václavem. Vchod do jeskyně hlídá mohutný kamenný lev, kterého však Rolínek ve skutečnosti nikdy neviděl.
První písemná zmínka o trhové osadě je z roku 1298. V roce 1377 již byl Rumburk městem a patřil Berkům z Dubé. Byl součástí tolštejnského panství, jehož se stal po vybudování zámku v roce 1566 centrem. V roce 1481 panství získali Schleinitzové a v roce 1586 Strehlitzové. Mezi lety 1607 – 1634 zde vládli Kinští. Jeden z pozdějších majitelů Rumburka, kníže Antonín Florián Lichtenštejn, zde nechal podle návrhu stavitele Jana Lukase Hildebrandta postavit kopii loretánské kaple. Stavba byla realizována v letech 1704 – 1709.
Ružomberok
První písemná zmínka pochází z roku 1258, kdy zakladatel města Heřman z Drnholce již použil predikát z Rychnova. V roce 1497 koupil město od Albrechta z Rychnova Vilém z Pernštejna. Pernštejnové však museli postupně pro dluhy rozprodávat majetky a Rychnov tak v roce 1577 koupili od Rudolfa II. Trčkové z Lípy. Po několika dalších majitelích pak panství v roce 1640 koupil Albrecht Libštejnský z Kolovrat. V letech 1676 – 1690 byl postaven nový barokní zámek, který byl ještě v letech 1712 – 1724 přestavěn.
Ves vnikla před rokem 1278, první písemná zmínka pak pochází z roku 1351. V roce 1406 Rýmařov získal městská práva. Tento zeměpanský majetek byl často zastavován – např. Pročkovi z Vildberka, Stošům z Albrechtic, Jindřichovi z Jenštejna nebo Petrovi ze Žerotína. V roce 1583 se Rýmařov stal městem poddanským, když panství koupili Hoffmannové z Grünbüchlu. V roce 1721 se pak majiteli stali Harrachové.
