První písemná zmínka o osadě pochází z roku 1256. Prvními známými majiteli byli Baruthové a po nich Rašicové. V roce 1373 byl Bohumín zeměpanským majetkem. V letech 1409-1423 patřilo panství pánům z Tvorkova a poté pánům z Kornic. Dalšími majiteli byli od roku 1451 Tovačovští z Cimburka, od roku 1473 páni z Vrbna a od roku 1482 páni z Klvova. Počátkem 16. stol. se bohumínské paství stalo opět zeměpanským majetkem. V roce 1622 je získali Henckelové z Donnersmarku. Na počátku 19. stol. byli majiteli Gusnarové poté hrabě Rudnický a konečně od roku 1886 hrabata Larisch-Mönnich.
První písemná zmínka pochází z roku 1223. Bruntál byl původně zeměpanským majetkem, v 15. stol. jej spravovovali např. Jiří z Bruntálu, Bernard Bírka z Násile nebo rod Stošů. V roce 1474 získal Bruntál do zástavního držení Jan z Vrbna a jeho synům pak patřilo od roku 1506 celé panství dědičně. V roce 1621 byl pánům z Vrbna za účast na protihabsburském povstání zkonfiskován majetek a Bruntál se dostal do majetku Řádu německých rytířů.
První písemná zmínka pochází z roku 1301. Kolem tohoto roku také král daroval Budišov olomouckému biskupství, se kterým je také spojena převážná část historie města. V 16. stol. patřil Budišov mezi přední města severní Moravy, již v roce 1517 zde byl založen ševcovský a kovářský cech. Současný městský znak udělil městu v roce 1613 olomoucký arcibiskup kníže František z Dietrichšteinu.
Cieszyn
Już od 14. wieku całe Księstwo Cieszyńskie było majątkiem królów czeskich, a książęta cieszyńscy byli ich lennikami. Po śmierci ostatniej Piastówny Elżbiety Lukrecji w roku 1653 lenno zanikło, a Księstwo Cieszyńskie zostało poddane królom czeskim, czyli Habsburkom. Po rozpadzie monarchii austro-węgierskiej w roku 1918 powstała Rada Narodowa Księstwa Cieszyńskiego, która zdecydowała o przynależności Śląska Cieszyńskiego do Polski. W roku 1920 paryska Rada Ambasadorów zdecydowała o podzieleniu Śląska Cieszyńskiego pomiędzy dwa nowo powstałe państwa - Polskę i Czechosłowację. Rzeka Olza stała się rzeką graniczną, a Cieszyn podzielono na część historyczną - Cieszyn i jego zachodnie przedmieście - Czeski Cieszyn.
Rozhledna Cvilín Rozhledna byla na vrchu Cvilíně v nadmořské výšce 436 metrů postavena v letech 1902-1903 podle projektu architekta Ernsta Latzela. Zadavatelem byl Moravskoslezský sudetský horský spolek a stavbu významně finančně podpořil kníže Lichtenštejn. Její výška je 28 m a na vyhlídkový ochoz vede 134 schodů.
Čeladná První písemná zmínka pochází z roku 1581, kdy byla ves zapsána v urbáři hukvaldského panství, které jako léno Koruny české patřilo olomouckému biskupství, od roku 1777 arcibiskupství. V 16. a 17. století byla Čeladná převážně zemědělskou osadou, po třicetileté válce zde vznikly první hamry a v roce 1678 byla vybudována vysoká pec. Zpracovávala se zde železná ruda z Čeladné a nedaleké Tiché a Kunčic. Kvůli císařskému zákazu odlesňování okolních pohraničních hor, byla činnost hutě už po dvou letech zastavena a obnovena byla až v roce 1796. V roce 1902 zřídil MUDr. Jan May na úpatí Ondřejníku lázně a sanatorium pro horníky.
Již od 14. stol. bylo celé Těšínské knížectví majetkem českých králů a těšínská knížata byla jejich leníky. Smrtí poslední Piastovny Alžběty Lukrécie v roce 1653 léno zaniklo a Těšínsko nadále spravovali čeští králové, tedy Habsburkové. Po rozpadu rakousko-uherské monarchie v roce 1918 byla založena Národní rada knížectví Těšínského, která vyhlásila státní příslušnost Těšínska k Polsku. V roce 1920 rozhodla velvyslanecká konference mocností Dohody o rozdělení území Těšínského Slezska mezi dva nově vzniklé státy - Československo a Polsko. Olza se stala hraniční řekou a Těšín byl rozdělen na historickou část - Cieszyn a západní předměstí – Český Těšín.
Dívčí Hrad
Zakladatelem vsi byl pravděpodobně ve 13. stol. hrabě Jindřich z Hückeswagenu. V letech 1252 – 1258 panství koupil olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku, Hückeswagenové pak získali polovinu bývalého panství jako dědičné léno. První písemná zmínka o vsi pochází až z roku 1382. Jako lení páni se zde vystřídali např. Michal z Vlašimi, Alšík z Fulštejna nebo páni z Vikštejna. Za husitských válek se panství dostalo do rukou Tovačovských z Cimburka a posléze Mikuláše Sokola z Lamberka. Od roku 1437 byl majitelem Jan Čapek ze Sán, který v roce 1445 udělil Frenštátu rozsáhlá privilegia. Ta potvrdil v roce 1584 také biskup Stanislav Pavlovský.
První písemná zmínka o Místku pochází z roku 1267, o Frýdku pak až z první pol. 14. stol. Místek patřil od roku 1581 olomouckému biskupství. Původně zeměpanský Frýdek získali do zástavy v roce 1531 Pernštejnové a začali s přestavbou frýdeckého hradu na renesanční zámek. Dalšími majiteli byli od roku 1573 Jiří z Lohova a od roku 1584 páni z Vrbna. V roce 1636 panství koupili Oppersdorfové, v roce 1699 přešlo na Pražmy z Bílkova a v roce 1797 je získali Habsburkové. Zámek byl v roce 1918 zestátněn a v roce 1943 byl Frýdek spojen s Místkem.
Frýdlant nad Ostravicí První písemná zmínka o Frýdlantu pochází z roku 1395, kdy bylo majitelem olomoucké biskupství a lenním držitelem oblasti Místecka Hynek z Frýdlantu z rodu Ronovců. Počátkem 14. století přešlo místecké léno na pány z Kravař, kteří je v roce 1402 prodali těšínskému knížeti Přemyslovi.
Město založili pravděpodobně Lichtenburkové, první písemná zmínka pochází z roku 1293. Hrad však byl možná založen již Přemyslem Otakarem II. Nejpozději od roku 1324 vlastnili panství páni z Kravař. Dalšími majiteli byli např. Šternberkové, opavská knížata, Jan Krumsín z Lešan, Kostkové z Postupic a král Jiří z Poděbrad. Od roku 1475 drželi panství dědičně Žerotínové. V roce 1540 koupili Fulnecko Cetryšové z Kynšperka, v roce 1550 přechází na rod Schwainiců a v roce 1584 je koupili Skrbenští z Hříště. V roce 1622 panství koupili Bruntálští z Vrbna. V roce 1788 se stal majitelem obchodník se suknem Antonín Czeike. V roce 1842 panství formálně koupil Kristián Fridrich von Stockmar. Ten v roce 1855 přenechal velkostatek princi Filipovi, hraběti z Flander.
Město bylo založeno v roce 1955 na území obcí Šenov, Šumbark a zejména Dolních Bludovic. První domy, do kterých se nastěhovali horníci ze starých kolonií v Suché, Petřvaldě, Lazích a Radvanicích byly však dokončeny již v roce 1949. O původních vsích pocházejí písemné zmínky ze 14. století. V roce 1960 byla ještě k Havířovu připojena Dolní Suchá, Prostřední Suchá a Životice.
Město bylo založeno kolem roku 1256 Přemyslem Otakarem II. První písemná zmínka pochází z roku 1303, kdy byl Hlučín zeměpanským majetkem a patřil s hradem Landekem opavským knížatům. V roce 1473 město koupili páni z Poděbrad a Kunštátu. Na začátku 16. stol. panství získali Vlčkové z Hlučína a Dobrozemice a v roce 1518 Bernard ze Zvole. Od roku 1542 bylo majetkem Bruntálských z Vrbna, v letech 1629-1727 zde vládli Gašínští z Gašína a poté Gianiniové. Od roku 1845 byli majiteli Rothschildové.
Hrabyně První písemná zmínka pochází z roku 1377, kdy byla ves zeměpanským majetkem a patřila k Opavskému knížectví. Jako léno vlastnili panství Bítovští z Bítova, kteří je v roce 1528 prodali Jindřichovi z Fulštejna. Ten v roce 1535 Hrabyň vyměnil s Jindřichem Šípem z Bránice. V letech 1565-1637 byli majiteli Tvorkovští z Tvorkova. Během třicetileté války bylo panství značně zpustošeno a vystřídala se zde řada majitelů. V roce 1687 získali Hrabyň Mitrovští z Nemyšle, v roce 1832 Arnošt Ota Čejka z Badenfeldu a v roce 1837 Řád německých rytířů. V roce 1975 zde byl otevřen Rehabilitační ústav pro pacienty s postižením pohybového a nervového systému.
Na místě slovanského hradiště z 8. stol. zde vybudovala Přemyslovská knížata v polovině 11. stol. hrad, poprvé zmiňovaný v roce 1060. První zmínka o trhové osadě v podhradí pak pochází z roku 1078. Od roku 1528 byl Hradec často zastavován až jej v roce 1584 od císaře Rudolfa II. koupili Pruskovští z Pruskova a zahájili přestavbu gotického hradu na renesanční zámek. V roce 1733 získali hradecké panství páni z Neffzernu. Posledními majiteli byli v letech 1778 – 1945 Lichnovští z Voštic na Hradci, kteří v letech 1874 – 1891 nechali přistavět k Bílému zámku ještě novogotický Červený zámek a Bílou věž.
Hrad nechal vystavět někdy v letech 1260-1270 Frank z Hückeswagenu, kterému udělil zdejší území v léno olomoucký biskup Bruno ze Schauenburka. První písemná zmínka pak pochází z roku 1285. V roce 1359 hrad definitivně získal pro olomoucké biskupství biskup Jan Očko z Vlašimi. Na přelomu století hrad často měnil majitele a byl zastavován, v roce 1434 se jej zmocnili husité a prodali jej Janu Tovačovskému z Cimburka. Po několika dalších majitelích hrad v roce 1465 vykoupil Jiří z Poděbrad a opět jej prodal olomouckému biskupství. V 18. stol. pak byl již nepohodlný hrad postupně opouštěn a v roce 1762 dokonal jeho zkázu rozsáhlý požár.
První písemná zmínka pochází z roku 1435, o dvanáct let později byl Jablunkov zcela zničen Uhry. Ves, která patřila těšínským knížatům, byla postupně obnovena kus proti proudu Olše při soutoku s Lomnou. V roce 1523 je zmiňován Starý a Nový Jablunkov. V roce 1560 udělil těšínský kníže Václav II. Jablunkovu výrazná městská práva. V roce 1653 skončilo úmrtím kněžny Alžběty dědičné léno těšínské větve Piastovců a celé území včetně Jablunkova připadlo rakouským Habsburkům, tedy českým králům.
Janovice u Rýmařova
Majitelem okolního kraje se po porážce stavovského povstání v roce 1620 stal Řád německých rytířů a již brzy poté byly objeveny léčebné účinky zdejších pramenů. V 18. stol. zde založil syn Marie Terezie Maxmilián II. František obec. Z počátku nebyla v místě možnost ubytování a pacienti museli bydlet v okolních vsích. Proto se Karlova Studánka původně jmenovala Hinnewieder (Tam a zase zpátky). V roce 1782 se začalo s budováním lázeňských domů, od roku 1803 pak má obec současný název.
První písemná zmínka pochází z roku 1268 a týká se jedné z částí dnešní Karviné – Fryštátu. Fryštát založila těšínská knížata, v roce 1450 je zde připomínán dřevěný hrad. V roce 1511 hrad vyhořel a místo něho byl postaven raně renesanční zámek. V roce 1572 koupili panství Cikánové ze Sloupska. Po nich se zde vystřídalo ještě několik majitelů, např. od roku 1637 Žampachové z Potštejna nebo od roku 1749 irský rod Taaffů z Carlingfordu. V roce 1792 panství koupila hrabata Larisch – Mönnich.
Klimkovice Osadu založil pravděpodobně Beneš I. z Kravař a již po roce 1383 ji povýšil na město. Po smrti posledního z pánů z Kravař v roce 1434 se o panství vedl spor, který nakonec vyhrál opavský kníže Vilém. V roce 1451 koupil Klimkovice Tas z Bítova. V roce 1553 se majiteli stali páni z Vrbna. V roce 1572 koupil panství Jan Bravantský z Chobřan a o rok později Ondřej Bzenec z Markvartovic. Po smrti posledního z Bzenců v roce 1600 se o dědictví vedl spor, který byl urovnán až v roce 1612. Následovala 323 let dlouhá vláda rodu Vlčků. V roce 1994 byla v Klimkovicích otevřena Jodová sanatoria.
Kopřivnice
Ves
patřila k panství hradu Schauensteina (Šostýna), postavenému v letech
1280-1290 a byla majetkem hrabat z Hückeswagenu. V roce 1347, kdy je poprvé
hrad zmiňován jako zřícený, bylo majitelem olomoucké biskupství, které panství
často zastavovalo – pánům z Fulštejna, pánům z Vikštejna, pánům z Volfsberka a
kolem roku 1400 králi Zikmundovi. Za husitských válek panství držel husitský
hejman Jan Čapek ze Sán a od roku 1453 jeho zeť Jan Talafůs z Ostrova.
V roce 1466 koupil Kopřivnici od krále Jiřího z Poděbrad Tas z
Boskovic. Od roku 1507 pak bylo panství opět ve vlastnictví olomouckého biskupství. Přerod Kopřivnice v průmyslové město započal v roce 1850 Ignác Šustala založením továrny na výrobu kočárů a bryček.
První písemná zmínka pochází z roku 1224. Majiteli byli až do roku 1420 Benešovicové, psaní s přídomkem „z Kravař“, poté Kravaře koupil Mikuláš ze Šlevic. Další vlastníci byli např. Elblové z Hertmansdorfu nebo Macákové z Otenburka. V roce 1630 získal panství polský šlechtic a alchymista Michal Sendivoj ze Skorska. V roce 1636 Kravaře vyženili Eichendorffové a vládli zde až do roku 1782. V letech 1721-1728 nechal Jan Rudolf z Eichendorffu postavit vrcholně barokní zámek. V roce 1782 panství koupil hrabě Schaffgotsch. Poslední malé stavební úpravy zámku provedla Eufémie Rudzinská z Rudna, která byla majitelkou od roku 1844.
První písemná zmínka pochází z roku 1240, kdy král Václav I. daroval tišnovskému klášteru újezd Kyrnow. Již před rokem 1269 získal Krnov městská práva. Po polovině 13. stol se objevují první zmínky o hradě Cvilíně, který byl v majetku opavských Přemyslovců. V roce 1474 se krnovského panství zmocnil Matyáš Korvín. Po jeho smrti v roce 1490 daroval Vladislav II. Krnov Jiřímu ze Šelenberka a Kosti. V roce 1523 koupil knížectví markrabí Jiří Hohenzollern z Ansbachu a v roce 1622 je po císařově konfiskaci získali Lichtenštejnové.
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1382. Osada patřila postupně k panství starojickému, jickému a fulneckému. V roce 1584 za držení Cetryšů z Kynšperka vznikl samostatný statek a v roce 1592 malé kunvaldské panství. V roce 1653 koupil kunvaldské zboží hrabě Serényi. Počátkem 18. století se majiteli stali Harrachové, za kterých byl v letech 1726 -1734 vybudován na místě staré tvrze barokní zámek. V roce 1781 panství zdědila Walburga Harrachová, hraběnka Truchsess Waldburg -Zeil. Od roku 1829 byli majiteli Schindlerové a v roce 1872 koupila zámek lankrabata Fürstenberkové. Posledními soukromými majiteli byli v letech 1895 -1945 Bauerové.
Zdejší vodní tvrz byla pravděpodobně postavena v roce 1377, první písemná zmínka pak pochází z roku 1410, kdy byli majiteli rytíři z Vladěnína z rodu Fulštejnů. V roce 1578 koupil panství Václav Haugvic a za panování tohoto rodu byla tvrz přestavěna na renesanční zámek. V roce 1658 se majiteli stali Sedlničtí z Cholnic a zámek přestavěli barokně. V pol. 19. stol. vyženili Linhartovy Oppersdorfové. V roce 1892 koupil zámek krnovský obchodník se suknem Eduard Wenzelides a v roce 1930 ještě rodina Wüllersdorfů a Urbairů.
Lysá hora S nadmořskou výškou 1.323 m se jedná o nejvyšší horu Moravskoslezských Beskyd. V roce 1880 byla na vrcholu vybudována „německá“ útulna Albrechta Habsburského a v roce 1935 chata Klubu českých turistů - Bezručova chata. V roce 1948 byly obě znárodněny a v sedmdesátých letech vyhořely. Později mohli turisté na vrcholu využívat služeb bufetu Šantán, turistické ubytovny Kameňák a horské chaty Lysá hora zvané „Plesnivka“. V letech 2012–2015 byla nákladem Klubem českých turistů obnovena Bezručova chata a na místě bývalé Plesnivky byla postavena nová Chata Emila Zátopka. Na Lysé hoře stojí také stanice horské služby, budova českého hydrometeorologického ústavu a od roku 1980 funguje 78 metrů vysoký telekomunikační vysílač. Na hřebeni pod Lysou horou se nachází mohyla Ivančena (925 m), vybudovaná k uctění památky popravených skautů.
První písemná zmínka pochází z roku 1377, kdy byl majitelem Linhart z Rovného. V roce 1390 se stal majitelem panství markrabě Jošt a v roce 1420 rytíři Stošové. Dalšími pány byli od roku 1492 Makrotové a v roce 1503 panství koupil Jiří Sup z Fulštejna. Jako pobělohorskou konfiskaci získali Albrechtice v roce 1623 jezuité z Nisy a v roce 1745 pak jezuité opavští. V roce 1773 převzala panství císařsko – královská dvorní komora. V roce 1824 se stal majitelem Karel Traugot, svobodný pán Skrbenský z Hřiště na Hošťálkovech a v roce 1825 podnikatelé Vincenc Tlach a Vincenc Keil.
První písemná zmínka pochází z roku 1339, kdy město patřilo ke šternberskému panství pánů ze Šternberka. Po vymření moravské větve tohoto rodu v roce 1397 se majiteli stali páni z Kravař a v roce 1466 Kostkové z Postupic. V roce 1480 panství vyženili Berkové z Dubé a Lipé a v roce 1570 je opět sňatkem získal kníže z Münsterberku. Po vymření tohoto rodu panství v roce 1647 vyženili osobou Sylvia Nimroda vévodové Würtemberští. Od roku 1693 patřil Moravský Beroun Lichtenštejnům.
Zámek byl postaven ve 2. pol. 17. století Ludvíkem z Klettenhofu a v 60. letech 19. století byl pseudorenesančně přestavěn. V roce 1906 se do Nového Dvora přiženil Quido Riedel a během svého působení do roku 1928 zde vytvořil přírodně – krajinářský park v anglickém stylu s 500 dřevinami. Po jeho odchodu spravovala zámek a park do roku 1945 jeho dcera Alžběta. V roce 1958 byl areál přebudován na arboretum.
První písemná zmínka pochází z roku 1313, kdy král Jan Lucemburský udělil městu právo vybírat clo a mýto. Panství v té době patřilo pánům z Kravař. V roce 1434 po smrti Jana z Kravař se majiteli stali páni z Cimburka, dále Jindřich z Boskovic a Petr hrabě ze Svatého Jiří a Pezinku. V roce 1500 panství koupili Žerotínové a za jejich panování byla přestavěna gotická tvrz na renesanční zámek. V roce 1558 se Nový Jičín vykoupil za 1.170.000 grošů z poddanství a stal se svobodným městem, podřízeným pouze králi. Po Bílé hoře získali v roce 1624 město jako konfiskát jezuité. Svobodným se opět stalo až v roce 1775 za Marie Terezie a stálo jej to 3.000 zlatých do státní pokladny.
První písemná zmínka o osadě pochází z roku 1195, rokem 1224 je datována listina, která již hovoří o Opavě jako o městě. Počátkem 14. stol. se Opava stala administrativním centrem Opavského knížectví. V roce 1742 byla větší část Slezska postoupena Prusku a Opava se stala hlavním městem rakouského Slezska. Sídlil zde Slezský zemský sněm, v jehož čele stál zemský hejtman a zemský výbor.
První písemná zmínka pochází z roku 1223, kdy osada patřila benediktinům z kláštera Týnec u Krakova. V roce 1291 byl v Orlové vybudován klášter, který se stal sídlem opatství. V roce 1560 získali orlovský velkostatek Cikáni ze Slupka a v letech 1619 -1838 jej vlastnili Bludovští z Bludova. Po vymření Bludovských se majiteli stali Mattencloitové, kteří v roce 1844 poskytli Rothschildům práva na těžbu uhlí.
První písemná zmínka o Slezské Ostravě pochází z roku 1229, o Moravské pak z roku 1267. Slezskoostravský hrad je poprvé zmiňován v roce 1297. Během husitských válek se jej zmocnil husitský hejtman Jan Čapek ze Sán, poté zde vládl jeho zeť Jan Talafús z Ostrova a Jan Tršický z Doloplaz. V roce 1476 koupil slezskoostravské panství i s hradem Václav Hřivnáč z Heraltic. V roce 1508 se stal majitelem Jan Sedlnický z Choltic, který v letech 1531 – 1548 přestavěl gotický hrad na renesanční zámek. V roce 1714 získala panství hrabata Wilzcekové z Dobré Zemice. °°°° Moravská Ostrava byla v letech 1437 - 1848 součástí hukvaldského panství olomouckého biskupství. V roce 1924 vznikla sloučením Moravské Ostravy, Přívozu, Mariánských Hor, Vítkovic, Hrabůvky, Nové Vsi a Zábřehu nad Odrou tzv. Velká Ostrava. Slezská Ostrava byla připojena v roce 1941.
Areál Skiland Ostružná a Petříkov 710 m n. m. Jeseníky Vše co je namalováno a ještě něco navíc u nás můžete vidět, zažít a prožít. Stačí jen přijet !!! www.skiland.cz, www.expoziceh.cz, www.petrikov.skiland.cz
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1267, kdy byla majetkem olomouckého biskupství. Jako leníci se zde vystřídala například hrabata z Hückeswagenu, Stangeové, Wolfsbergové, páni z Boskovic, Žerotínové, páni z Kadaně nebo Jan z Doubravky. V roce 1538 získali paskovské panství do dědičného držení Pernštejnové. V roce 1548 se stali majiteli Čelové z Čechovic, v roce 1578 získal tvrz a městečko Ondřej Dudič z Horehovice a poté Syrakovští z Pěrkova a na Staré Vsi. Od roku 1624 byl Paskov v majetku Bruntálských z Vrbna, za kterých byl v letech 1640 - 1646 postaven barokní zámek. V roce 1690 se stala majiteli hrabata z Oppersdorfu, v roce 1717 Filip Ignác rytíř z Hochu, na Okříškách a Pokojovicích, v roce 1731 Rebentischové, v roce 1765 Kettenburgové a v roce 1779 Mitrovští z Nemyšle. V letech 1809 - 1881 zde vládl rod Saint Genois ď Aneaucourt a posledními majiteli statku a zámku byli do roku 1945 Stolberg - Stolbergové.
Praděd je hora, ležící v Hrubém Jeseníku na historické hranici Moravy a Slezska a měří 1491 m. V letech 1904 – 1914 byla na vrcholu vybudována nákladem Moravskoslezského sudetského horského a turistického spolku 32,5 m vysoká kamenná rozhledna. Stála zde až do roku 1959, kdy se zřítila. V roce 1968 začala výstavba současného televizního vysílače, který měří 162 m, s vyhlídkovou plošinou ve výšce 1.563 m.n.m. Stavba byla dokončena v roce 1983. Průměrná roční teplota na Pradědu dosahuje 1°C.
První písemná zmínka pochází z roku 1251. Město založil Frank z Hückeswagenu, po roce 1307 se Příbor stal majetkem olomouckého biskupství. Jako zástavní držitelé hukvaldského panství zde v 15 stol. postupně vládli Mikuláš Sokol z Lamberka, Jan Čapek ze Sán, Jan Talafús z Ostrova a Dobeš z Boskovic. V roce 1615 získalo město Příbor od kardinála Františka z Ditrichštejna četná privilegia a v roce 1617 si pronajalo celé panství Hukvaldy. Za třicetileté války město třikrát vyhořelo.
Horské středisko Pustevny leží v Moravskoslezských Beskydech v nadmořské výšce 1.018 m. Název se odvozuje od poustevníků, kteří v okolí žili, přičemž poslední z nich zemřel v roce 1784, dva roky po zrušení pousteven císařem Josefem II. Dominantou Pusteven jsou dřevěné stavby ve stylu lidové secese architekta Dušana Jurkoviče, zejména Libušín a Maměnka. Ty vznikly v roce 1898 zásluhou turistického spolku Pohorská jednota Radhošť.
Radhošť je sedmá nejvyšší hora Moravskoslezských Beskyd s nadmořskou výškou 1129 m. Na vrcholu stojí kaple sv. Cyrila a Metoděje dokončená v roce 1898 podle návrhu architekta Skibiňského. V roce 1931 bylo za kaplí nainstalováno sousoší věrozvěstů Cyrila a Metoděje od Čechoameričana a frenštátského rodáka Albína Poláška. Ten je také autorem sochy boha Radegasta, umístěné ve stejném roce na hřebenové cestě mezi Pustevnami a Radhoštěm. Originální socha odlitá z umělého kamene, která dnes stojí na frenštátské radnici, byla v roce 1998 nahrazena žulovou kopií.
První písemná zmínka o Raduni pochází z roku 1320, kdy ji vlastnili vladykové z Raduně. Ti zde také postavili tvrz, která je poprvé připomínána v roce 1475. Dalšími majiteli byli Tvorkovští z Kravař, kteří v 16. stol. přestavěli tvrz na čtyřkřídlý renesanční zámek. Ten vlastnili až do roku 1671. Několik dalších majitelů se o zámek příliš nestaralo, až v roce 1780 jej získali Mönnichové (později Larisch-Mönnichové). V letech 1816-1822 nechal Jan Larisch-Mönnich zámek empírově přestavět. Posledními soukromými majiteli byli v letech 1832-1945 Blücherové, kteří zde provedli pseudogotické úpravy.
Rozhledna Čartak Rozhledna byla vybudována na stejnojmenném vrchu v nadmořské výšce 953 metrů v roce 1998. Nachází se nedaleko česko-slovenského hraničního přechodu Bumbálka. Věž je vysoká 40 m, na vyhlídkovou plošinu ve výšce 26 m vede 137 schodů.
Rozhledna Kozubová Rozhledna na Kozubové stojící v nadmořské výšce 982 m je součástí kaple sv. Anny a nalézá se v katastru obce Milíkov v Moravskoslezských Beskydech. Byla postavena v letech 1936–1937 z iniciativy faráře Ploszeka z Hnojníka. Stavbu podle projektu architekta Dawida z Českého Těšína řídil Jan Kisza z Ropice. Slavnostní vysvěcení dokončené stavby proběhlo na sv. Annu 26.7.1937 a přihlíželo mu kolem 10.000 lidí. Nedaleká turistická chata byla vystavěna v roce 1929, v roce 1973 však vyhořela. Současná chata Kozubová byla zprovozněna v roce 1982. Kaple s 18 m vysokou rozhlednou je v majetku církve. Od roku 2006 si mohou turisté na chatě domluvit přístup a na vyhlídkovou plošinu ve výšce 15 m je pak nutno vystoupat po 62 schodech.
Dřevěná chata na vrcholu Malá Prašivá v nadmořské výšce 706 m byla vybudována Pobeskydskou jednotou slezskou v roce 1921. Její součástí je věžička s vyhlídkovou plošinou ve výšce 11 m. Nedaleko chaty stojí poutní kostelík sv. Antonína Paduánského z roku 1640.
Ves vnikla před rokem 1278, první písemná zmínka pak pochází z roku 1351. V roce 1406 Rýmařov získal městská práva. Tento zeměpanský majetek byl často zastavován – např. Pročkovi z Vildberka, Stošům z Albrechtic, Jindřichovi z Jenštejna nebo Petrovi ze Žerotína. V roce 1583 se Rýmařov stal městem poddanským, když panství koupili Hoffmannové z Grünbüchlu. V roce 1721 se pak majiteli stali Harrachové.
Slezská Harta je údolní přehradní nádrž na řece Moravici, která byla vystavěna v letech 1987 – 1997. Délka hráze je 540 m, výška 65 m a celkový objem nádrže činí 218,7 m3.
Původní renesanční zámek postavili na místě středověké tvrze v letech 1548-1565 Fulštejnové. Po vymření tohoto rodu získali zámek Sedlničtí z Choltic. Dalším majitelem byl hrabě Maxmilián z Dittrichsteinu, který Rudoltice koupil jako pobělohorskou konfiskaci, již v roce 1630 je však prodal Jiřímu z Hodic. Hodicové zde vládli až do roku 1778. Od roku 1779 vlastnili panství Čejkové z Badenfeldu, poté Steuer z Krnova a Heřman Brücker z Červené Vody. Posledním majitelem byl do roku 1942 koňský handlíř Franz Andres.
První písemná zmínka pochází z roku 1297, kdy byl hrad majetkem těšínského knížete. V roce 1380 jej získali páni z Tvorkova. Během husitských válek se hradu zmocnil husitský hejtman Jan Čapek ze Sán, poté zde vládl jeho zeť Jan Talafús z Ostrova a Jan Tršický z Doloplaz. V roce 1476 koupil slezskoostravské panství i s hradem Václav Hřivnáč z Heraltic. V roce 1508 se stal majitelem Jan Sedlnický z Choltic, který v letech 1531 – 1548 přestavěl gotický hrad na renezanční zámek. V roce 1714 hrad získal Jindřich Vilém hrabě Wilzcek z Dobré Zemice a tomuto rodu patřil až do roku 1945.
Hrad byl založen bratry Pavlem a Vokem z rodu Hrutoviců mezi lety 1318, kdy získali jako léno nedalekou ves Křížov a 1348, kdy poprvé použili predikát „ze Sovince“. S výjimkou let 1480 – 1490, kdy byl majitelem Jan Heralt z Kunštátu, patřilo panství pánům ze Sovince až do roku 1543, kdy je koupil Kryštof z Boskovic. Dalšími majiteli byli od roku 1576 Ederové ze Štiavnice a od roku 1607 Kobylkové z Kobylího. V roce 1623 získal sovinecké panství Řád německých rytířů, v letech 1643 – 1650 byl hrad obsazen švédským vojskem.
Hrad vznikl na přelomu 12. a 13. stol. na místě původní dřevěné tvrze. Kolem roku 1230 získal panství od Přemysla Otakara I. Arnold z Hückeswagenu, v roce 1270 páni z Pňovic a počátkem 14. stol. páni z Kravař. V roce 1434 zdědili Starý Jičín Cimburkové, v roce 1470 jej vyženil Jindřich z Boskovic a krátce zde vládl také Petr hrabě ze Sv. Jiří a Pezinku a Jan z Kunovic. V roce 1500 panství koupili Žerotínové. Za třicetileté války hrad značně utrpěl a od roku 1707 je uváděn jako částečná zřícenina. Dalšími majiteli byli Hoffmannové, od 2. pol. 17. stol. Ditrichštejnové, od roku 1706 Zenonové z Dannhausenu a konečně v letech 1772 – 1906 hrabata Seilernové.
První písemná zmínka pochází z roku 1436. Nejstaršími známými majiteli byli Čeněk z Tvorkova a Jan Třebíčský. Po několika dalších majitelích se stali v roce 1467 majiteli páni z Fulštejna a v roce 1569 Pražmové z Bílkova. V letech 1634 panství koupili jako pobělohorský konfiskát páni z Vrbna. V 18. stol. koupili Studénku páni z Mönnichu a v 19. stol. Blücherové z Wahlstattu. Druhá část dnešní Studénky – Butovice - jsou poprvé zmiňovány v roce 1324.
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1211, město bylo pak založeno v roce 1359 markrabětem Janem Jindřichem. V roce 1380 získal hrad jako léno Vok II. z Kravař. V roce 1433 se majiteli Štramberka stali Puklicové z Pozořína, v roce 1471 páni z Boskovic a v roce 1480 vladykové z Hustopečí. V roce 1523 koupili panství Žerotínové a Štramberk byl připojen k Fulneku. V roce 1558 se majitelem hradu stal Nový Jičín a v roce 1624 jej získali jezuité. Po zrušení řádu v roce 1773 přešlo vlastnictví na nadační velkostatek. V roce 1783 se zřítila přední část hradu. V roce 1904 byla na hradní věži Trúbě otevřena rozhledna.
ŠtramberkPrvní písemná zmínka o vsi pochází z roku 1211, město bylo pak založeno v roce 1359 markrabětem Janem Jindřichem. V roce 1380 získal hrad jako léno Vok II. z Kravař. V roce 1433 se majiteli Štramberka stali Puklicové z Pozořína, v roce 1471 páni z Boskovic a v roce 1480 vladykové z Hustopečí. V roce 1523 koupili panství Žerotínové a Štramberk byl připojen k Fulneku. V roce 1558 se majitelem hradu stal Nový Jičín a v roce 1624 jej získali jezuité. Po zrušení řádu v roce 1773 přešlo vlastnictví na nadační velkostatek. V roce 1783 se zřítila přední část hradu. V roce 1904 byla na hradní věži Trúbě otevřena rozhledna.
První písemná zmínka pochází z roku 1444. V 16. století byla tato zemědělská osada v majetku Mitmajerů z Blogotic. V roce 1625 vymřela knížata z rodu Piastovců a Těšínské knížectví se jako odumřelé léno Koruny české stalo majetkem Habsburků. Do roku 1653 ještě Těšínsko spravovala sestra posledního knížete Bedřicha Viléma Alžběta Lukrécie. Poté byly majetky spravovány tzv. Těšínskou komorou. V roce 1766 získal Těšínské knížectví věnem princ Albert Saský při své svatbě s dcerou Marie Terezie Marií Christinou. V roce 1839 zde byly založeny Třinecké železárny.
Město spolu s hradem Vikštejnem bylo založeno pravděpodobně ve 2. polovině 13. století Vítkem z Kravař. První písemná zmínka pak pochází z roku 1301. Koncem 14. století patřilo panství opavským knížatům. Po roce 1464 se majiteli stali Bírkové z Násile, v roce 1525 panství koupil Jan Plankart z Kynšperka. Roku 1591 koupil Vítkov Jan st. Bravanstký a v roce 1611 jej získal Adam Oderský z Lidéřova. V roce 1639 získal panství Kryštof Egstein z Ehrenecku a v roce 1657 opět Oderští z Lidéřova, za kterých byl naposledy částečně opraven hrad. Majitelé vítkovského panství se dále střídali, v 18. století to byli Wipplarové z Ulschitz a od roku 1802 Emanuel Záviš z Osenic. V roce 1875 koupilo panství samotné město Vítkov.
Počátky obce jsou spojeny s rodem pánů z Vrbna, který si pronajal v roce 1450 bruntálské panství. Po roce 1608 Hynek z Vrbna nechal dostavět hornickou osadu Fürstenwald, která pak byla v roce 1611 povýšena na horní město Vrbno. V roce 1621 celé bruntálské panství koupil jako pobělohorskou konfiskaci za 200.000 zl. Řád německých rytířů.
