Čachtice
Královské město bylo založeno v roce 1264 Přemyslem Otakarem II., již z roku 1130 však pochází románský kostelík sv. Michala, který je nyní součástí chrámu sv. Petra a Pavla. Za husitského povstání zůstalo město věrné králi Zikmundovi, v roce 1421 však bylo dobyto a přešlo na stranu husitů. Několikrát v historii postihl Čáslav ničivý požár – v roce 1452 shořela polovina města a v roce 1522 pak lehlo popelem skoro celé. Silně jej také poznamenaly švédské vpády v letech 1639 a 1643 za třicetileté války.
Ve 13. stol. zde vybudovali páni z Častolovic vodní tvrz, pozdějšími majiteli byli páni z Kunštátu. V roce 1495 koupil Častolovice Vilém z Pernštejna a v roce 1559 Jindřich z Regeru. Ten obnovil zdejší pustou tvrz a v roce 1570 ji prodal Albrechtu Bryknovi z Brukštejna. Od roku 1577 byl majitelem císař Rudolf II. a od roku 1584 Oppersdorfové, kteří zde postavili renesanční zámek. Od roku 1684 byli krátce majiteli Černínové z Chudenic a od roku 1694 patří Častolovice Sternbergům.
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1131, od roku 1305 patřila dominikánkám u sv. Kateřiny v Olomouci. Ve 14. stol. zde stála gotická vodní tvrz, kterou spoluvlastnili Lúček z Čech a páni z Kunštátu. Obě poloviny koupil Velislav z Meziboře a v roce 1416 tvrz prodal Jindřichovi z Kravař. Po pánech z Boskovic a Pernštejna koupil v roce 1550 panství Matyáš z Hartunkova. Od roku 1583 byli majiteli Pivcové z Hradčan, Haugvicové z Biskupic, Podstatští z Prusinovic, Sedlničtí z Choltic a Skrbenští z Hříště. V roce 1707 panství koupili Lichtenštejnové, po nich ještě Winklerové, Bertholdové, Grechtlerové a posledními majiteli byli od roku 1768 Silva-Taroucové.
První písemná zmínka pochází z roku 1248, kdy na místě dnešního zámku stála templářská komenda. Po zrušení řádu templářů v roce 1312 panství získal král a posléze páni z Lipé. V roce 1353 se majiteli stali páni ze Šternberka, v roce 1437 páni ze Zástřizl a v roce 1512 páni z Kunštátu. Před rokem 1530 koupili zadlužené panství páni z Víckova. Těm však byl za účast na protihabsburském povstání zkonfiskován majetek a v roce 1624 získali čejkovické panství olomoučtí jezuité. Po zrušení řádu v roce 1773 byl jejich majetek převeden na Studijní fond a v roce 1783 Čejkovice koupil císař Josef II.
Čeladná První písemná zmínka pochází z roku 1581, kdy byla ves zapsána v urbáři hukvaldského panství, které jako léno Koruny české patřilo olomouckému biskupství, od roku 1777 arcibiskupství. V 16. a 17. století byla Čeladná převážně zemědělskou osadou, po třicetileté válce zde vznikly první hamry a v roce 1678 byla vybudována vysoká pec. Zpracovávala se zde železná ruda z Čeladné a nedaleké Tiché a Kunčic. Kvůli císařskému zákazu odlesňování okolních pohraničních hor, byla činnost hutě už po dvou letech zastavena a obnovena byla až v roce 1796. V roce 1902 zřídil MUDr. Jan May na úpatí Ondřejníku lázně a sanatorium pro horníky.
První písemná zmínka pochází z roku 1290, krátce poté byla pravděpodobně vybudována zdejší tvrz. Původně královské zboží získal v roce 1368 staroměstský měšťan František Rokycanský, zakladatel rodu pánů z Okoře. Kolem roku 1400 se majiteli stali rytíři z Cách a po roce 1420 Beneš z Vartemberka. Dalšími majiteli byli od roku 1443 páni z Klinštejna, od roku 1456 páni z Michalovic, v letech 1468 – 1483 páni z Cimburka a poté Krajířové z Krajku. Těm bylo panství v roce 1547 zkonfiskováno. Tvrz pak měnila majitele již jen jako stavba bez hospodářského zázemí, od roku 1778 zde byl hostinec.
Tento nejvyšší vrchol Českého lesa měří 1042 m. V roce 1894 zde byla Klubem českých turistů vystavěna dřevěná rozhledna a o tři roky později také chata. Byla nazvána po svém projektantovi Pasovského chýší. V letech 1904 – 1905 byla dřevěná věž nahrazena kamennou věží Kurzovou, vysokou 25 m. V časech komunistického experimentu zde byly vybudovány vojenské objekty a rozhledna byla nepřístupná.
První zmínka o obci, kterou založil Hirzo z Klingenbergu, je z roku 1268. Ten v roce 1275 zemřel a odkázal veškeré zboží zlatokorunskému klášteru. Za husitských bouří v roce 1420 se klášterního majetku zmocnil Oldřich z Rožmberka a vymohl si jeho zastavení. V roce 1501 již byl v majetku Rožmberků, Petr Vok jej však v roce 1600 prodal králi Rudolfu II. V roce 1622 získali tento majetek Eggenberkové a od roku 1719 zde vládli Schwarzenberkové.
První písemná zmínka pochází z roku 1271, již v roce 1228 však byla ves zastavena Václavem II. Hynkovi z Lípy. V roce 1305 koupil Černilov Raimund z Lichnice a krátce nato Hynek z Náchoda. Od roku 1353 byl opět v majetku královské koruny. V roce 1420 se majiteli stali páni z Dubé a Červené Hory a koncem 15. stol. Trčkové z Lípy. V roce 1635 získal zkonfiskované panství císařský generál Matyáš hrabě Gallas, v roce 1676 pak Šternberkové a konečně v roce 1700 Paarové.
Již v roce 1344 je zmíněn Smil z Vchynic, zakladatel hradu Oparno, který v Oparenském údolí doživotně získal pozemek rozbořeného mlýna. Po své obnově pak sloužil svému účelu až do druhé poloviny 19. století. S rozvojem turistického ruchu byl poté přebudován na výletní hostinec s tanečním parketem a ubytovacím zařízením. Současní majitelé mlýn vlastní od roku 2008.
Městys původně sestával z několika osad, první písemná zmínka o nejstarší z nich, Nové Vsi, pochází z roku 1489. Leními pány v té době byli páni z Vrchlabí. V roce 1506 panství koupil Jan Kordule ze Sloupna, v roce 1518 je dědičně získali Tetourové z Tetova a v roce 1533 Gendorfové. V roce 1564 byl Černý Důl povýšen na městečko s hornickými svobodami. Od roku 1602 byl majitelem panství Vilém Miřkovský z Tropčic. V roce 1624 je koupil Albrecht z Valdštejna a po jeho smrti Rudolf z Morzinu. Morzinové pak drželi vrchlabské panství až do roku 1881.
První písemná zmínka pochází z roku 1465, kdy Lhota patřila rodu Zásmuků. Dalšími majiteli byli Boubínští z Újezda a kolem roku 1530 koupili tvrz Kábové z Rybňan. Gotickou tvrz pak přestavěli do podoby renesančního zámku. V roce 1597 panství koupili Rutové z Dírné a v roce 1621 je získal jako pobělohorskou konfiskaci italský šlechtic Antonio Bruccio, který zde nechal vybudovat kamenný most. V roce 1641 se stali majiteli Slavatové z Chlumu a Košumberka, v roce 1693 panství vyženili Windischgrätzové a v roce 1755 je koupili páni z Gudenusu. Dalšími majiteli byli ještě od roku 1776 Stillfriedové, od roku 1820 průmyslník Jakub Veith a od roku 1835 knížata Schönburg-Hartensteinové.
Červenohorské sedlo se nachází ve výšce 1013 m.n.m. a je jedním z nejvýznamnějších turistických, lyžařských a rekreačních středisek oblasti Hrubého Jeseníku. Od roku 1853 zde stál zájezdní hostinec, který využívali zejména formani na cestě ze Šumperku do Jeseníku. V roce 1903 koupil hostinec Moravskoslezský sudetský horský spolek a brzy zde postavil další turistické chaty. V roce 1929 si zde pronajali starý cestářský domek i čeští turisté, kteří pak v roce 1935 postavili chatu Klubu českých turistů.
Původní hrad Borek byl založen před rokem 1415 rodem Kraa, za husitských válek byl třikrát dobyt. Mezi majiteli panství byli např. páni z Veitmile, po roce 1576 jej koupili Lobkovicové a vládli zde do roku 1594, kdy jim byl Rudolfem II. zkonfiskován majetek. V roce 1605 jej koupil Adam Hrzán z Harasova. Hrzánové zde postavili mezi lety 1655 – 1675 současný zámek, v roce 1707 prodali panství Ondřeji z Lichtenštejna. Dalšími majiteli byli pak Auersperkové, Rottenhannové, Buquoyové, Trautmannsdorfové a rod Hohenlohe – Langenburg.
Červený Kameň
Město bylo založeno jako královské patrně před rokem 1283, první písemná zmínka je však z roku 1352. Prvními leníky byli páni z Michalovic, v roce 1406 získali město Berkové z Dubé a v roce 1428 Vartemberkové. V roce 1511 panství koupil Mikuláš Trčka z Lípy, o čtyři roky později páni ze Salhausenu. Kolem roku 1536 se Česká Kamenice dostává prostřednictvím sňatku opět do majetku Vartemberků. Od roku 1614 byli posledními majiteli Kinští z Vchynic a Tetova.
Jedná se o území, rozkládající se na česko-moravsko-rakouském pomezí, které je přibližně ohraničeno městy Nová Bystřice, Slavonice a Kunžak. Přirozeným centrem je původně přemyslovský hrad Landštejn. Na necelých 300 km2 se nachází několik přírodních rezervací.
V roce 1277 zde založil Chval z rodu Ronovců vodní hrad Lipý, kolem kterého záhy začala vznikat osada. V roce 1327 hrad koupili páni z Dubé, z roku 1337 je první písemná zmínka o městě. Za husitských válek město i hrad obsadili husité, poté zde 11 let vládli Vartemberkové. Po Bílé hoře koupil Českou Lípu jako konfiskát Albrecht z Valdštejna, po jeho zavraždění v roce 1634 získali panství prostřednictvím sňatku s jeho dcerou Kounicové.
První písemná zmínka pochází z roku 1238, kdy zde stály dvě tvrze – maloskalická a velkoskalická. Postavili je příslušníci rodu erbu zlatého třmene, později psaní ze Skalice. Velkoskalické panství vlastnili ve 14. stol. páni z Dubé a páni z Boskovic, v roce 1393 je zakoupil Jetřich z Janovic a připojil je k náchodskému panství. Na zboží maloskalickém seděli páni z Ostřešan, páni z Lužan a od roku 1417 páni z Koloděj. V roce 1575 je připojili k náchodskému panství Smiřičtí. V roce 1623 se majiteli stali Trčkové z Lípy a v roce 1634 Piccolominiové. V roce 1783 získali panství Desfoursové a v roce 1792 Petr Biron, vévoda Kuronský a Zaháňský. Posledními majiteli byli v letech 1842 – 1945 knížata Schaumburg – Lippe.
První písemná zmínka pochází z roku 1278. V roce 1304 postoupil Václav II. město Zbraslavskému klášteru, v roce 1358 jej získalo litomyšlské biskupství, založené v roce 1344. V roce 1432 získali panství Kostkové z Postupic. V roce 1505 zemřel Jan Kostka z Postupic bez mužských dědiců a jeho dcery se vdaly za syny Viléma z Pernštejna. V roce 1544 Třebovou koupili Bohdanečtí z Hodkova, v roce 1564 pak opět Pernštejnové. V roce 1588 se majitelem stal Adam Felix Hrzán z Harasova a v roce je 1622 panství od Hrzánů koupili Lichtenštejnové.
Město založil v roce 1265 Přemysl Otakar II. Již na počátku 14. stol. obepínaly město mohutné hradby, které později odradily od obléhání i husitská vojska. V 16. stol. byla postavena nová radnice a Černá věž. Město nebylo dobyto ani za třicetileté války a ve zdejším kostele byly ukrývány korunovační klenoty. V roce 1641 shořela více než polovina domů, při barokní obnově byla postavena např. Samsonova kašna.
České Velenice – Gmünd První zmínka o hradě v Gmündu pochází z roku 1217, kdy patřil Kuenringům. Mezi dalšími majiteli byli Rožmberkové, Lichtenštejnové, Greissové a Puchheimové. V roce 1869 byla zprovozněna část dráhy císaře Františka Josefa, která v roce 1871 propojila Prahu s Vídní. České Velenice vznikly na základě smlouvy ze Saint Germain 10.9.1919 odtržením nádraží, železničních opraven a osad Dolní Velenice, Česká Cejle a Josefsko od města Gmünd. Původní název byl Cmunt v Čechách. Oficiální vznik města je však datován až rokem 1922.
Osadu založil pravděpodobně v pol. 12. stol. pražský biskup Jan I. Kolem roku 1268 povýšil další pražský biskup Jan III. z Dražic trhovou osadu na město. To bylo v roce 1289 vypáleno Ondřejem z Říčan, brzy však bylo obnoveno a byla zde vybudována tvrz. V roce 1418 získal Brod v zástavu Jan Sekretář z Kostelce nad Černými lesy. V roce 1420 se jej zmocnil císař Zikmund a v roce 1421 město dobyli Pražané. Po husitských válkách byla Českému Brodu potvrzena jeho práva a v roce 1437 jej císař Zikmund povýšil na svobodné královské město.
Mezi lety 1109-1115 zde kníže Vladislav I. postavil hrad Vladislavice. V roce 1237 je v majetku Havla z Hruštice (později z Lemberka), který vybudoval na hradě johanitskou komendu. Tu zničili v roce 1429 husité. Po držení pány z Dubé a Vartenberky bylo město majetkem Jana z Oprštorfu, který přestavěl hrad na renesanční zámek. Později zde ještě vládli například Smiřičtí, Isolaniové, řád augustiniánek a Rohanové.
První písemná zmínka o městě pochází z roku 1253. V roce 1302 vymřela krumlovská větev Vítkovců a město přešlo do majetku Rožmberků. Za Petra I. z Rožmberka byl postaven kostel sv. Víta, kostel sv. Jošta a na hradě kaple sv. Jiří. V roce 1601 musel poslední Rožmberk, Petr Vok, postoupit Krumlov císaři Rudolfu II. Za finanční pomoc během třicetileté války získali město v roce 1622 Eggenberkové a po jejich vymření v roce 1719 jej zdědili Schwarzenberkové.
Od 10. stol. patřilo toto území pod nadvládu Přemyslovců, kteří jej postoupili rodu Markvarticů. Z nich vzešlo několik mocných rodů – např. Valdštejnové, Vartenberkové, Michalovicové nebo Lemberkové. Po ničivých husitských bouřích zde bylo založeno mnoho měst, rozvíjel se sklářský průmysl a těžba železné rudy. Po povstání českých stavů, jehož se účastnilo z této oblasti několik významných šlechticů a následné konfiskaci jejich majetku, se většiny těchto statků zmocnil Albrecht z Valdštejna. Za třicetileté války byla celá oblast Českého ráje vydrancována.
První písemná zmínka o rudolecké tvrzi pochází z roku 1353, kdy zde vládli jako leníci moravského markraběte vladykové z Rudolce. V roce 1406 získali panství dědičně vladykové z Miličína. V roce 1446 se majiteli stali Drhové z Dolan a v roce 1464 páni z Maříže. V roce 1499 Rudolec vyženil Jan z Osečan a v roce 1550 jej zdědili Hodičtí z Hodic. V roce 1630 panství koupil Ferranto Coquio. Další majitelkou byla např. hraběnka Tokelliová, v letech 1673 – 1741 hraběnky Trautensohn-Falkensteinovy, Daunové nebo Colloredo- Mansfeldové. V roce 1810 Rudolec získala hrabata Razumovští, posledními majiteli zámku s velkostatkem pak byli od roku 1856 von Picchioniové, kteří zámek přestavěli ve stylu tudorovské gotiky.
Hrad byl založen v roce 1241 Zdeslavem ze Sternberga z rodu Divišovců. V roce 1467 byl dobyt vojsky Jiřího z Poděbrad. V následujících letech byl poškozený hrad opraven a rozšířen např. o jižní válcovou věž a tzv. hladomornu. V polovině 18. stol byl postaven dolní zámek. V roce 1841 se hrad dostal do vlastnictví Sternbergů z rodové linie Konopišťských a v jejich majetku je i dnes.
Již od 14. stol. bylo celé Těšínské knížectví majetkem českých králů a těšínská knížata byla jejich leníky. Smrtí poslední Piastovny Alžběty Lukrécie v roce 1653 léno zaniklo a Těšínsko nadále spravovali čeští králové, tedy Habsburkové. Po rozpadu rakousko-uherské monarchie v roce 1918 byla založena Národní rada knížectví Těšínského, která vyhlásila státní příslušnost Těšínska k Polsku. V roce 1920 rozhodla velvyslanecká konference mocností Dohody o rozdělení území Těšínského Slezska mezi dva nově vzniklé státy - Československo a Polsko. Olza se stala hraniční řekou a Těšín byl rozdělen na historickou část - Cieszyn a západní předměstí – Český Těšín.
Čičmany